Návrh rodiče A) nezletilého dítěte na určení dlužného výživného rodiči B) za dobu, co rodič A) měl dítě fakticky u sebe ve výchově, není za situace, kdy nezletilé dítě je zpět ve výchově rodiče B), návrhem na určení výživného (dlužného výživného), ale jedná se po skutkové a právní stránce o spor mezi rodiči podle § 101 zákona o rodině, který je třeba projednat podle pravidel části třetí hlavy první až čtvrté OSŘ.

Číslo jednací: 20Co 122/2013-198 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci péče o nezl. BR, nar. xxx, zast. Městským úřadem v Jaroměři jako opatrovníkem, dceru JR, bytem xxx, a MR, bytem xxx, o určení výživného, k odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 8.1.2013, čj. 0P 102/2005-185, takto: I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že návrh otce na určení výživného placeného matkou pro nezletilou B v částce 2.500 Kč měsíčně za období od 1.1.2012 do 31.5.2012 se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. Odůvodnění: Výše uvedeným rozsudkem okresní soud uložil matce nezletilé povinnost platit v době od 1.1. do 31.5.2012 výživné pro nezletilou v částce 2.500 Kč měsíčně k rukám otce nezletilé. Dluh na výživném za toto období v celkové částce 12.500 Kč uložil matce zaplatit k rukám otce nezletilé do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud vyšel ze zjištění, že v době výše uvedené byla nezletilá fakticky v péči otce a matka žádné výživné v této době dceři neposkytovala. Věc tedy posoudil podle § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zákona o rodině. V odvolání proti rozsudku matka namítla v podstatě to, že zde nebyly dány důvody pro stanovení výživného, aniž by došlo ke změně rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.11.2011, čj. 20Co 477/2011-104, jímž byla stanovena otci nová vyživovací povinnost k nezletilé v částce 4.500 Kč měsíčně. Navrhla zamítnutí návrhu otce. Otec i opatrovník nezletilé navrhli potvrzení rozsudku. Krajskému soudu nezbylo, než napadený rozsudek změnit a návrh otce „na určení výživného matce“ za období od 1.1. do 31.5.2012 pro nezletilou zamítnout, ovšem z jiných důvodů, než které zmínila v odvolání matka nezletilé. Základem, od kterého se návrh otce odvíjí, je tvrzení otce, že v období od ledna do konce května 2012 o dceru pečoval s tím, že matka se na krytí potřeb dcery nijak nepodílela, tedy potřeby dcery zajišťoval i za matku on sám, tudíž že matce vznikl na výživném pro dceru dluh v částce 2.500 Kč měsíčně. Zde odvolací soud zdůrazňuje, že výživné, které je rodič povinen dítěti poskytovat, je nárokem a majetkem dítěte a nikoliv druhého rodiče, který je oprávněn za nezletilé dítě výživné převzít. Pokud by tedy krajský soud rozsudek vynesený okresním soudem potvrdil jako správný, znamenalo by to, že matka nezletilé by byla povinna otci nezletilé zaplatit částku 12.500 Kč, protože ale by šlo – podle návrhu otce a i podle rozsudku okresního soudu – o dlužné výživné pro nezletilou, tedy o „její“ peníze, musel by otec nezletilé poté, co by mu matka tuto částku zaplatila, je zpětně vrátit k rukám matky nezletilé B. To proto, že otec nyní dceru ve výchově již nemá a naopak ji má svěřenou do výchovy matka, která je tím pádem oprávněna výživné a dlužné výživné určené nezletilé pro ni přebírat. A s tímto důsledkem případného tvrzení rozsudku by otec nezletilé zřejmě jen stěží souhlasil, když smyslem jeho návrhu nepochybně bylo, aby mu bylo nahrazeno matkou to, co on sám v době od 1.1. do 31.5.2012 plnil i za matku. Z výše uvedeného je tedy nutno uzavřít, že v tomto řízení nemohlo jít vůbec o výživné pro nezletilou – té se řádné a plné výživy dostalo, a to jen ze strany otce, který plnil vůči dceři i to, co měla plnit matka. Pokud tedy zde jde o nějaký dluh matky, tak to nemůže být dluh na výživném ro nezletilou dceru, ale jedině o dluh vůči otci nezletilé, který plnil vyživovací povinnost i za matku. V takovém případě ale se jedná – po skutkové i právní stránce – o nárok podle § 101 zákona o rodině, podle kterého platí, že kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To je ale nárok, který se projednává v jiném než opatrovnickém řízení, a to v řízení sporném, kde platí jiná pravidla, než v řízení o výživném pro nezletilé dítě, kde nezletilé dítě není účastníkem řízení a kdy jde o spor jen mezi rodiči dítěte. Z výše uvedených důvodů byl proto rozsudek okresního soudu změněn (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a návrh otce byl zamítnut. Krajský soud opětovně připomíná a zdůrazňuje, že pokud by bylo vyhověno návrhu otce tak, jak se domáhal před okresním soudem, pak by mu takový rozsudek vůbec nic nepřinesl a navodil by zcela nelogickou situaci popsanou výše. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 23. dubna 2013 předseda senátu