Přeměnou práva na náhradu škody na právo pojišťovny z regresu nedochází ke změně soukromoprávní povahy uplatněného nároku, jelikož mezi deliktním a regresním vztahem je natolik úzká vazba, že je třeba i tento druhý vztah považovat za týkající se protiprávního jednání a nárok pojišťovny na náhradu škody vůči třetí osobě (regres) zůstává soukromoprávním vztahem. V soudním řízení o nároku pojišťovny na náhradu škody vůči třetí osobě s mezinárodním prvkem se jedná o soukromoprávní vztah a mezinárodní příslušnost českých soudů v těchto sporech je třeba posuzovat podle čl. 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 (Brusel I).

20Co 456/2013 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, zastoupeného JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem Praha 6, Na Viničních horách 1834/24, proti žalovanému M S K, nar. ---, bytem Polsko, ---, o zaplacení 69 584 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. května 2013 č. j. 14C 12/2013-85 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že nepříslušnost Okresního soudu v Trutnově se neprohlašuje a řízení se nezastavuje. Odůvodnění: Napadeným usnesením se okresní soud prohlásil za nepříslušný k projednání a rozhodnutí této věci a řízení zastavil. Okresní soud vyšel ze zjištění, že předmětem žaloby je úhrada nákladů vynaložených na zdravotní péči pojištěnky žalobce, které byla způsobena škoda na zdraví žalovaným. Okresní soud dospěl k závěru, že v tomto případě nejde o spor ze soukromého práva, nýbrž že se jedná mezi žalobcem a žalovaným o veřejnoprávní vztah. Z tohoto důvodu nelze na daný případ aplikovat nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (tzv. Brusel I), neboť to se týká pouze občanských a obchodních věcí. I kdyby se však jednalo o spor soukromoprávní povahy, nemohlo by být nařízení na věc aplikováno, neboť neobsahuje žádné ustanovení, které by na tento případ dopadalo. Proti usnesení okresního soudu podal odvolání žalobce. Uvedl v něm, že i když byl žalobce založen zákonem a má různá oprávnění veřejnoprávního charakteru, vstupuje zároveň do množství vztahů, v nichž má rovnocenné postavení jako jeho partneři a které mají z tohoto důvodu charakter soukromoprávní. Takovým je i právní vztah s žalovaným. Na tento vztah je proto třeba aplikovat nařízení Brusel I. Příslušnost českých soudů pak vyplývá z článku 5 bodu 3. nařízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným. Odvolací soud nesdílí právní hodnocení okresního soudu týkající se otázky mezinárodní příslušnosti českých soudů. Odvolací soud má především za to, že předmětem řízení je občanskoprávní spor, nikoliv spor z veřejného práva. Uplatněný nárok je svou podstatou regresem pojišťovny, která zaplatila výlohy za léčbu svého pojištěnce, proti původci škody. Jde o přechod práv z odpovědnostního vztahu, který původně panoval mezi dvěma fyzickými osobami soukromého práva. Jako bylo původní právo poškozeného na náhradu škody proti škůdci právem soukromoprávního (občanskoprávního) charakteru, tak jím je i právo pojišťovny z regresu, který má v deliktním vztahu mezi škůdcem a poškozeným svůj původ. Přeměnou práva na náhradu škody na právo z regresu nedochází ke změně soukromoprávní povahy uplatněného nároku. Závěr okresního soudu o tom, že v daném případě jde o nárok veřejnoprávního charakteru, proto není správný. Nesprávný je i závěr okresního soudu o tom, že i kdyby byl vztah mezi účastníky vztahem soukromoprávním, nebylo by možné dovodit mezinárodní příslušnost českých soudů podle žádného ustanovení nařízení Rady (ES) č. 44/2001. Jak správně uvedl ve svém odvolání žalobce, uplatněný nárok je naopak třeba podřadit pod článek 5 bod 3. tohoto nařízení. Podle citovaného článku ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, může být osoba, která má bydliště na území některého členského státu, v jiném členském státě žalována u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Právě o takový případ se v dané věci jedná. Věc se týká protiprávního jednání, neboť vyplývá ze způsobené škody na zdraví, za kterou nese, alespoň podle tvrzení žalobce, odpovědnost žalovaný. Podle názoru odvolacího soudu nelze svrchu citované ustanovení vykládat tak, že ve vztahu mezi pojišťovnou a žalovaným k protiprávnímu jednání nedošlo, a tudíž se na jejich právní poměr nevztahuje. Mezi deliktním a regresním vztahem je natolik úzká vazba, že je třeba i tento druhý vztah považovat za „týkající se protiprávního jednání“ ve smyslu citovaného ustanovení. Dále jde o situaci, kdy osoba, která má bydliště na území členského státu (žalovaný mající bydliště v Polsku), je žalována na území jiného členského státu u soudu místa, kde došlo ke škodné události (Česká republika). Vzhledem k tomu, že umístění žaloby u Okresního soudu v Trutnově všem těmto kritériím odpovídá, je třeba tento soud považovat za mezinárodně příslušný. Odvolací soud proto změnil usnesení okresního soudu a rozhodl, že nepříslušnost Okresního soudu v Trutnově se neprohlašuje a řízení se nezastavuje. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 občanského soudního řádu. Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově. V Hradci Králové dne 13. listopadu 2013 předseda senátu