Zásilka soudu (usnesení o nařízení exekuce) doručená v souladu s občanským soudním řádem fyzické osobě, o níž existují platné údaje v centrální evidenci obyvatel, se považuje za doručenou i v případě, že si tato osoba změnila příjmení.

20Co 703/2012 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ing. Borise Nypla a Mgr. Ley Pavlovové, ve věci exekuce oprávněné České kanceláře pojistitelů, Štefánikova 32, Praha 5, zast. Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem Horní náměstí 7, Olomouc, proti povinnému RG, dříve M, nar. xxx, bytem xxx, Norsko, zast. Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem ve Starobranské 4, Šumperk, pro 6.323 Kč s přísl., k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 11. 2012 č. j. 0Nc 6019/2009-24, t a k t o : Usnesení se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í: Výše uvedeným usnesením okresní soud odmítl odvolání povinného proti usnesení téhož soudu ze dne 23. 1. 2009, jímž byla nařízena exekuce rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 4. 2002 č. j. 10 C 114/2001-26. Uzavřel, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť usnesení o nařízení exekuce bylo povinnému doručeno postupem podle § 49 o. s. ř. dne 25. 9. 2010, posledním dnem odvolací lhůty proto byl den 11. 10. 2010. Odvolání však bylo podáno až 30. 10. 2012 (§ 208 odst. 1 o. s. ř., § 52 odst. 1. ex. řádu). V odvolání proti tomuto usnesení povinný namítl, že již v r. 2008 bylo jeho příjmení nikoliv „M“, ale „G“. O tom, že se trvale zdržuje na známé adrese v Norsku, povinný prostřednictvím svého advokáta informoval okresní soud přípisem ze dne 27. 4. 2009 a na tento přípis bylo reagováno okresním soudem dne 28. 4. 2009 sdělením, že proti povinnému žádné řízení o výkon rozhodnutí vedeno není. Povinný má proto za to, že usnesení o nařízení exekuce nemělo být doručováno vyvěšením podle § 49 o. s. ř., ale mělo být doručeno přímo povinnému na jím uvedenou adresu anebo přímo jeho advokátovi. Usnesení o nařízení exekuce proto není řádně doručeno, a tedy nemůže být - podle názoru povinného - pravomocné. Navrhl proto jeho zrušení. Odvolání není důvodné. Z obsahu spisu plyne, že usnesení ze dne 23. 1. 2009, jímž byla nařízena exekuce výše zmíněného rozsudku, bylo zasláno na adresu RM, nar. xxx, xxx, tedy na adresu, která byla uvedena v centrální evidenci obyvatel (viz č.l. 12 spisu). Proto zásilku nebylo možno povinnému doručit (nebyl zastižen) a nebylo možno ji ani vložit do domovní schránky adresáta (viz sdělení pošty č.l. 8 p. v.), okresní soud správně zásilku doručoval jejím vyvěšením na úřední desce soudu podle § 50 odst. 2 o. s. ř. a zásilku považoval za doručenou desátým dnem po jejím vyvěšení. Následujícím dnem pak začala povinnému plynout 15 denní lhůta k podání odvolání. Pokud v odvolání proti usnesení, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, povinný tvrdí, že okresnímu soudu bylo známo místo jeho bydliště v Norsku, neboť toto prý okresnímu soudu sdělil svým přípisem ze dne 27. 4. 2009, a tedy má za to, že usnesení o nařízení exekuce mělo být doručeno jemu nebo jeho advokátovi, nelze tuto jeho obranu považovat za důvodnou. Z jeho zmíněného přípisu (viz č.l. 38 spisu) totiž plyne, že ve svém dotazu neuvedl příjmení M, ale G, bytem xxx Norsko, a nijak se nezmínil o tom, že jeho dřívější příjmení bylo právě M - zde krajský soud podotýká, že je otázkou, zda vůbec v této době (tj. v roce 2009) bylo příjmení povinného již „G“, když ve výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 13. 9. 2010 se stále uvádí u povinného příjmení M. V každém případě ale se situace dne 28. 4. 2009, kdy byl doručen okresnímu soudu dotaz advokáta povinného, jevila z pohledu okresního soudu tak, že žadatel o podání zprávy je jakýsi RG, bytem xxx Norsko, a proti takové osobě samozřejmě žádná exekuce vedena nebyla, resp. byla, ale okresní soud nemohl vědět (stejně jako nemohl vědět oprávněný), že tazatel RG je ve skutečnosti povinný RM, bytem xxx. Pokud by tedy již v r. 2008, jak tvrdí povinný, bylo jeho příjmení G, pak i přesto lze považovat usnesení o nařízení exekuce vyvěšené okresním soudem na desce soudu pro adresáta s příjmením M za doručené, když případná změna příjmení nemá na závěr o fikci doručení právní význam - usnesení bylo vyvěšeno pro existující osobu narozenou xxx, která byla hlášena na adrese xxx a u které došlo jen ke změně příjmení. I po změně příjmení se ale jedná u tutéž fyzickou osobu, která ví, že se dříve jmenovala M. Je to stejná situace jako v případě ženy, která provdáním získá jiné příjmení. A osobě, která nesla do určité doby příjmení M a poté příjmení G, doručeno usnesení (byť zákonem přípustnou fikcí) bylo. Nezbylo tedy, než napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdit. Závěrem odvolací soud podotýká, že pokud povinný tvrdí a má za to, že mu nebylo řádně doručeno rozhodnutí z r. 2002, které je předmětem exekuce (exekuční titul), pak mu nic nebrání podat návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a během projednávání tohoto návrhu by se soud touto otázkou zabýval. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). V Hradci Králové dne 14. ledna 2013 předseda senátu