Smlouva, kterou se oprávněný zavázal exekutorovi v případě neúspěšnosti exekuce bez exekutorova zavinění uhradit náklady exekuce do tam sjednané maximální výše, zakládá právní vztah mezi exekutorem a oprávněným, který pro rozhodnutí v řízení o exekuci o tom, kdo zaplatí náklady exekutora, nemá právní význam.

21Co 733/2012 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci oprávněného ČEZ Prodej, s.r.o., se sídlem Duhová 1/425, 140 53 Praha 4, zast. JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Purkyňova 2, 110 00 Praha 1, proti povinnému JS, r. č. xxx, bytem xxx, o exekuci, k odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Grosama, Exekutorský úřad Bělohorská 270/17, Praha 6, ze dne 23. 10. 2012, č. j. 025 Ex 17248/08-9, takto: I. Usnesení se v napadeném výroku pod bodem II mění tak, že náklady exekuce v částce 4.200 Kč je povinen nahradit soudnímu exekutorovi povinný. II. Povinný je povinen nahradit oprávněnému náklady odvolacího řízení ve výši 968 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta. Odůvodnění: Výše uvedeným usnesením zastavil soudní exekutor exekuci (výrok I), dále výrokem II uložil oprávněnému povinnost nahradit exekutorovi „hotové výdaje“ v částce 2.400 Kč, výrokem pod bodem III uložil povinné nahradit další náklady exekuce spočívající v odměně exekutora v částce 3.600 Kč a konečně výrokem pod bodem IV exekutor rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Výrok pod bodem II exekutor opřel o obsah dohody – smlouvy o výkonu exekuční činnosti, kterou s oprávněným uzavřel a ve které si s oprávněným sjednal, že pro případ neúspěšnosti exekuce mu oprávněný uhradí náklady exekuce maximálně v částce 2.000 Kč s DPH. V odvolání proti tomuto výroku pod bodem II oprávněný připomněl naopak článek IV bod 1) a 2) zmíněné smlouvy uzavřené s exekutorem s tím, že podle tohoto ujednání hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Dále oprávněný v odvolání poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR vztahující se k otázkám nákladů exekuce v případě, že exekuce je zastavena pro nemajetnost povinného, a zdůraznil, že zastavení exekuce nijak nezavinil. Proto má za to, že by náklady exekuce měl exekutorovi uhradit zcela povinný. Odvolání je důvodné. Rozhodování o nákladech exekuce, které vznikly exekutorovi, se řídí zákonem č. 120/2001 Sb. a co do výše těchto nákladů pak vyhláškou č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora. Jedná se o úpravu kogentní v tom smyslu, že právní předpis stanovuje, kdo a za jaké situace náklady exekuce exekutorovi hradí. Dojde-li k zastavení exekuce, jako se stalo v posuzovaném případě, pak podle ust. § 89 zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen „zákona“) ve znění účinném ke dni, kdy exekuce byla nařízena (tj. ke dni 11. 12. 2008 – viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 1274/09), platí, že náklady hradí ten z účastníků, který zastavení zavinil, přičemž druhou větu tohoto ustanovení je nutno vykládat – v souladu s četnou judikaturou Ústavního soudu ČR (např. II.ÚS 1327/2010) – tak, že oprávněný hradí náklady exekuce exekutorovi jen v případě, že zastavení exekuce zavinil. V posuzovaném případě z ničeho neplyne, že by zastavení exekuce oprávněný zavinil, a proto podle kogentní úpravy výše uvedené mělo být o nákladech exekuce exekutora rozhodnuto tak, že i náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Skutečnost, že exekutor uzavřel někdy v minulosti s oprávněným smlouvu, v níž se oprávněný zavázal, že v případě neúspěšnosti exekuce bez zavinění exekutora mu uhradí náklady exekuce do maximální výše 2.400 Kč včetně DPH, je pro rozhodování o nákladech řízení bez právního významu. Jedná se o soukromoprávní vztah mezi exekutorem a oprávněným, tento vztah je zcela mimo sféru rozhodování o nákladech řízení podle zákona a tento soukromoprávní závazek oprávněného může exekutor využít pro případ, že povinný svou povinnost k náhradě nákladů exekuce exekutorovi nesplní. Pro toto řízení ale smlouva výše uvedená žádný právní význam nemá. Proto byl napadený výrok podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn. Oprávněný byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem, který učinil v řízení jeden úkon (podání odvolání). Vzhledem k tomu, že byl s odvoláním úspěšný, bylo oprávněnému přiznáno v souladu s ust. § 270 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem, a to v částce 968 Kč, proti povinnému (§ 14 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. – odměna 500 Kč, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. – paušální náhrada výdajů 300 Kč a DPH 21 %). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudního exekutora JUDr. Jana Grosama, Exekutorský úřad Bělohorská 270/17, Praha 6 a rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V Hradci Králové dne 28. ledna 2013 předsedkyně senátu