Výzvu k plnění dle § 563 obč. zák. nelze bez dalšího považovat za předžalobní výzvu dle § 142a OSŘ ve znění od 1. 1. 2013.

23Co 210/2013-26 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D. a Mgr. Lukáše Páchy ve věci žalobkyně České podnikatelské pojišťovny, a.s. Vienna Insurance Group, se sídlem Praha, Pobřežní 23/665, IČ: 63998530, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Kořenského 15/1107, proti žalovanému ZS, nar. ---, bytem ---, o zaplacení částky 20.404 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu vydaného Okresním soudem v Chrudimi ze dne 14.1.2013, č. j. EPR 1761/2013-7, t a k t o : I. Elektronický platební rozkaz se v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky, m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení o vydání elektronického platebního rozkazu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora uvedeným elektronickým platebním rozkazem zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni do 15 dnů od vydání platebního rozkazu částku 20.404 Kč s úroky z prodlení a rovněž jej zavázal k povinnosti v téže lhůtě zaplatit i náklady řízení v částce 12.762,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, nebo v téže lhůtě podat odpor, čímž by došlo ke zrušení platebního rozkazu. Proti platebnímu rozkazu si podal žalovaný odvolání, jímž se bránil proti povinnosti, aby nahradil žalobkyni náklady řízení. Zrekapituloval, že dne 9.11.2012 převzal výzvu na zaplacení částky 13.378 Kč za opravu kovového zábradlí a částky 1.045 Kč za odstranění následků po dopravní nehodě, kterou způsobil, přičemž tyto částky dne 27.11.2012 uhradil. Následně však dne 29.11.2012 obdržel další písemnou výzvu k zaplacení další částky 20.404 Kč za doplatek za kovová svodidla. Proto se obrátil na pobočku žalobkyně s dotazem na vysvětlení, čeho se tato další platba má týkat, když v předchozím období částku 13.378 Kč uhradil. Žádné vysvětlení již ale neobdržel. Pokud by se tak stalo a byl by nárok důvodný, pak by účtovanou částku uhradil a nemuselo by dojít k soudnímu řízení. K této argumentaci ještě doplnil, že pokud snad žalobkyně tvrdí, že jej o důvodnosti účtované částky 20.404 Kč informovala elektronicky zaslanou zprávou, pak tato zpráva byla zasílána na nesprávnou adresu a do jeho dispozice se vůbec nedostala. Žalobkyně považovala nákladový výrok elektronického platebního rozkazu za správný a navrhovala jeho potvrzení. Setrvávala na tom, že žalovaný byl informován o důvodech dodatečného doplatku – k likvidaci vzniklé škody výzvou ze dne 28.11.2012 a bylo povinností žalovaného v 15denní lhůtě na tuto výzvu zaplatit. Nestalo-li se tak, důvodně se žalobkyně obrátila k soudu s uplatněním svého nároku a s požadavkem na přiznání nákladů řízení. Elektronicky zasílané vysvětlení neodkládalo splatnost dlužné částky a nemělo na vztah účastníků žádný význam. Odvolací soud projednal odvolání žalovaného, přezkoumal elektronický platební rozkaz v části výroku o nákladech řízení mezi účastníky podle § 174a ve spojení s ustanovením § 174 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech je odvolání. Poté dospěl k následujícím závěrům. Pravidla pro rozhodování o náhradě nákladů řízení jsou upravena v ustanovení § 142 a násl. o. s. ř., když v zásadě ve sporném řízení má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Tím, kdo v daném řízení měl plný úspěch, je žalobce, neboť žalovaný povinnost k zaplacení částky 20.404 Kč s úroky z prodlení přijal, odpor si nepodal, a tuto platební povinnost tak akceptuje. Nicméně v souvislosti s novelizací občanského soudního řádu od 1.1.2013 bylo do pravidel náhrady nákladů řízení vtěleno ustanovení § 142a o. s. ř., podle něhož žalobkyně která měla úspěch ve věci, zahájené podle § 80 písm. b), má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala na adresu pro doručování, popř. na poslední známou adresu, výzvu k plnění. I bez zaslané výzvy k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 je možno přiznat náhradu nákladů řízení výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. V projednávané věci uplatňovala žalobkyně proti žalovanému regresní nároky podle § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. za to, co za žalovaného v důsledku jím způsobené dopravní nehody byla nucena zaplatit z titulu pojistného plnění. V této věci uplatňovaná částka 20.404 Kč s příslušenstvím měla představovat dolikvidaci, tj. další pojistné plnění vyplacené na krytí škod způsobených žalovaným. Tento nárok žalobkyně uplatnila u žalovaného podáním ze dne 23.11.2012, když není sporu o tom, že žalovaný tuto výzvu obdržel dne 29.11.2012. Touto výzvou žalobkyně uplatnila svůj nárok se lhůtou splatnosti 15 dnů a teprve uplynutím této lhůty se mohl žalovaný dostat do prodlení a žalobkyně mohla začít uplatňovat své nároky před soudem. Obsahem výzvy k uplatnění nároku není jakákoliv zmínka o tom, že žalovaný je v prodlení (to ostatně ani nebylo možné, neboť v té době žalovaný v prodlení ještě nebyl), současně tam není zmínka ani o tom, že bude podávána žaloba, případně v jaké lhůtě a s jakými důsledky. Nové ustanovení § 142a o. s. ř., účinné od 1.1.2013, reaguje na četné případy soudních řízení, v nichž věřitelé uplatňují proti dlužníkům své nároky, aniž skutečně jde o případy, kdy dlužník odmítá zaplatit. Jde spíše o situace, kdy v důsledku nedostatku informací, opomenutím či jiných okolností dlužník nezaplatí to, co by zaplatit měl a jen z tohoto důvodu vznikaly „zbytečné“ náklady řízení. Zákonodárce za této situace vložil do právní úpravy institut předžalobní výzvy, která by měla být odeslána před podáním žaloby ve věci a měla by signalizovat dlužníkům, že mají tzv. poslední možnost zaplatit před tím, než bude podána žaloba. Teprve s takto zaslanou výzvou podle § 142a odst. 1 o. s. ř. pak zákonodárce spojuje možnost uplatňovat právo na náhradu nákladů řízení; to však s výjimkou důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 142a odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně tvrdí, že výzvu ze dne 23.11.2012 je třeba chápat nejen jako uplatnění nároku se založením splatnosti (podle § 563 obč. zák.), ale rovněž jako výzvu podle § 142a o. s. ř. Odvolací soud tento názor v této věci však nesdílí. Jednak nelze přehlédnout, že výzva byla zasílána koncem roku 2012, tedy ještě před účinností ustanovení § 142a o. s. ř., a jednak také obsahem této výzvy není nic o tom, že pro případ včasného nezaplacení hrozí soudní řízení a vznik nákladů, a tedy vyjádření smyslu, jenž právě je sledován novým ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. Současně má odvolací soud za to, že by docházelo k popírání smyslu shora uvedeného nového ustanovení o předcházení zbytečným nákladům řízení, pokud by hmotněprávní úkon, obsahující uplatnění nároku se založením splatnosti, současně mohl obsahovat i procesní úkon v podobě výzvy k plnění. Obecně sice soudní praxe připouští, aby v jednom písemném podání byly činěny jak hmotněprávní, tak procesní úkony, ale v tomto konkrétním případě má odvolací soud za to, že to připustit nelze. Nejprve musí být nárok uplatněn, tedy dojde k založení povinnosti dlužníka vůči věřiteli výzvou k plnění (tím je současně vyvolána splatnost) a teprve poté, pokud se dlužník ocitne v prodlení, by měla následovat výzva podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům tak dochází odvolací soud k tomu, že podání žalobkyně ze dne 23.11.2012 nelze považovat za předžalobní výzvu podle § 142a odst. 1 o. s. ř. a současně tu nejsou žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by výjimečně mohl soud přiznat žalobkyni, jenž takovou výzvu neuplatní, právo na náhradu nákladů řízení. Za předžalobní výzvu už vůbec není možno považovat elektronickou zprávu, zasílanou žalobkyní žalovanému na nesprávnou adresu, o čemž ostatně mezi účastníky není sporu. Žalobkyni tak za této procesní situace nenáleží právo na náhradu nákladů. K tomu zbývá ještě doplnit, že v této konkrétní věci není sporu o tom, že žalovaný nebyl pasivním dlužníkem, že se aktivně obrátil na žalobkyni se žádostí o vysvětlení, aniž takový postup lze v tomto případě považovat za obstrukční ve snaze se vyhnout zaplacení. Legitimně tak očekával, že bude vyrozuměn o okolnostech dolikvidace a o důvodech, proč by měl zaplatit další částku. Pokud se tak nestalo, tak i z tohoto důvodu není namístě žalobkyni přiznávat právo na náhradu nákladů. Odvolací soud tak proto podle § 220 o. s. ř. změnil nákladový výrok elektronického platebnímu rozkazu a žádnému z účastníků právo na náhradu nepřiznal. Obdobným způsobem pak rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady v této fázi řízení vznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 25. září 2013 předseda senátu