Na žádost exekutora o pověření k provedení exekuce, kterou exekutor poslal ze své datové schránky okresnímu soudu do jeho datové schránky ve formě datové zprávy, se hledí jako na podání učiněné písemně a podepsané. V těchto případech, kdy mezi sebou provádějí právní úkony orgány veřejné moci navzájem, se nepoužijí ustanovení jiných právních předpisů upravujících doručování jinak než do datové schránky (§ 17 odst. 1 EZ, § 45 odst. 2 OSŘ) a nelze je tedy hodnotit z pohledu § 42 odst. 3 a 5 OSŘ ve spojení se zákonem č. 227/2000 Sb.

24Co 10/2013-33 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věnceslavy Hotařové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Petra Krause ve věci oprávněného Hlavní město Praha, Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1, proti povinnému JB, nar. xxx, bytem xxx, o nařízení exekuce, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2012, č. j. 32 EXE 4265/2011-20, takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že návrh na nařízení exekuce se zamítá (výrok I), žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok II) a exekutorovi se nepřiznává náhrada nákladů exekuce (výrok III). Uvedl, že oprávněný se svým návrhem doručeným soudu dne 5.12.2011 prostřednictvím soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, Exekutorský úřad Praha 5 domáhal nařízení exekuce pro vymožení částky 500 Kč podle vykonatelného exekučního titulu – bloku na pokutu na místě nezaplacenou série AA/2009 číslo A1561282 ze dne 22.3.2011. Žádost exekutora dle § 44 odst. 2 e.ř. o pověření k provedení exekuce v době, kdy byla soudu doručena, byla podepsána elektronickým podpisem, autoritou Standart Certification Autority, což není kvalifikovaná certifikační autorita. Platnost podpisu proto nemohla být soudem ověřena. Exekutor byl vyzván k zaslání žádosti s platným elektronickým podpisem. Na výzvu soudu zaslal žádost o pověření znovu, avšak opět se stejnou vadou podpisu. Proto byl znovu vyzván k zaslání žádosti s platným podpisem, soud mu k tomu stanovil lhůtu 15 dnů a poučil exekutora o následcích neodstranění vady. Na tuto výzvu exekutor zaslal žádost dne 8.3.2012 znovu, avšak podepsanou podpisem Post Signum Public, který není uznávaný. Na to byl exekutor znovu upozorněn a byl znovu vyzván k podepsání žádosti podpisem, který vydala kvalifikovaná certifikační autorita, byla mu určena dodatečná lhůta, opět byl poučen o následcích nedoplnění žádosti dle § 44 e.ř. Na tuto v pořadí již třetí výzvu nebylo exekutorem reagováno. Okresní soud proto návrh oprávněného na nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 a 3 e.ř. zamítl, neboť žádost exekutora o pověření jejím provedením nebyla podepsána, tj. neobsahovala elektronický podpis tak, jak vyžaduje § 42 odst. 5 o.s.ř. Proti usnesení podal oprávněný odvolání. Namítal, že jeho návrh splňoval všechny formální i materiální náležitosti pro nařízení exekuce dle § 38 e.ř. Okresní soud však neposuzoval náležitosti návrhu oprávněného, nýbrž náležitosti žádosti soudního exekutora dle § 44 odst. 2 e.ř. Vadnost žádosti exekutora ale nemůže být přičítána oprávněnému, neboť ten na ní nenese žádnou vinu a nemohl ji ani nijak ovlivnit. Poukazoval na to, že exekutorem použitý elektronický podpis je uznávaným elektronickým podpisem. Pokud měl okresní soud pochybnosti o správnosti žádosti exekutora, mohl jej vyzvat k písemnému zaslání požadovaných listin tak, jak mu umožňuje § 44 odst. 2 věta poslední e.ř. Navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 občanského soudního řádu - o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), projednal odvolání bez nařízení jednání (§ 254 odst. 8 o.s.ř.). Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným. Okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce výlučně z důvodu, že žádost exekutora o pověření provedením exekuce mu byla doručena, aniž by byla podepsána, tj. opatřena elektronickým podpisem. S tímto závěrem krajský soud z níže popsaných důvodů nesouhlasí a považuje jej za nesprávný. Krajský soud předně souhlasí s odvolací námitkou oprávněného v tom, že exekuční řízení bylo zahájeno návrhem oprávněného (§ 37 a § 38 e.ř.), nikoliv navazující žádostí exekutora o pověření k provedení exekuce (§ 44 odst. 2 e.ř.). Jinak řečeno, soud při nařízení exekuce neposuzuje a nerozhoduje o žádosti exekutora, nýbrž jen o návrhu oprávněného (§ 44 odst. 3 e.ř.). Pak je vyloučeno, aby návrh oprávněného byl zamítnut jen proto, že žádost exekutora vykazuje vady, které nelze přičítat k tíži oprávněného, resp. vady, jež mají původ v komunikaci mezi exekutorem a soudem. Smyslem a cílem žádosti exekutora je zde jen ulehčit procesní postup oprávněného a potažmo soudu při nařízení exekuce. V případě žádosti exekutora o pověření se totiž neuplatní § 43 o.s.ř. či § 39 e.ř. o odstranění vad podání, neboť ty se týkají výlučně návrhu oprávněného, nikoliv žádosti exekutora. Potom je na soudu nařizujícímu exekuci, aby sám vyvinul veškeré úsilí a zjednal nápravu týkající se vadné elektronické žádosti exekutora tak, aby ve výsledku mohlo být věcně rozhodnuto o návrhu oprávněného na nařízení exekuce. V poměrech projednávané věci proto byl namístě postup dle poslední věty § 44 odst. 2 e.ř., podle které není-li to technicky možné, mohou být žádost i listiny zaslány v listinné podobě. Z toho vyplývá, že není-li z jakýchkoliv technických důvodů možné poslání žádosti v elektronické podobě, lze ji soudu doručit v listinné podobě. Z obsahu spisu nevyplývá, že by okresní soud v tomto smyslu soudního exekutora vyzval a poučil. Jestliže tak neučinil, ačkoliv měl pochybnosti o žádosti exekutora co do správnosti elektronického podpisu, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, přičemž za odvolacího řízení zde nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Již jen z tohoto důvodu bylo namístě napadené usnesení zrušit. Bez ohledu na výše uvedený nepřiléhavý procesní postup okresního soudu však krajský soud dále uzavírá, že ani tak nebyly dány důvody pro zamítnutí návrhu oprávněného z důvodu vadnosti žádosti exekutora, tj. pro nedostatek elektronického podpisu. Oprávněný podal svůj návrh na nařízení exekuce ze své datové schránky do datové schránky soudního exekutora. Ohledně správnosti návrhu oprávněného a způsobu jeho doručení exekutorovi v řízení nebyly ze strany soudu, oprávněného ani exekutora žádné pochybnosti. Stejně tak exekutor svoji žádost podal ze své datové schránky do datové schránky okresního soudu. Podle obsahu spisu tedy veškerá podání mezi oprávněným, exekutorem a okresním soudem byla učiněna vždy jen prostřednictvím veřejné datové sítě do jejich datové schránky ve smyslu § 45 odst. 2, § 46 odst. 1 a § 47 odst. 1 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (EZ). Soudní exekutor je stejně jako soud orgánem veřejné moci (§ 6 odst. 1 EZ). Proto mezi nimi doručování dokumentů zásadně probíhá ve formě datové zprávy a prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě (§ 17 odst. 1, § 19 EZ). Dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (§ 17 odst. 3 EZ). Takové doručení dokumentu má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou (§ 17 odst. 6 EZ). Současně takové podání učiněné prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. To vyplývá z § 18 odst. 2 EZ, který se uplatní nejen výslovně u provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky, ale tím spíše u provádění úkonů mezi orgány veřejné moci navzájem (§ 1 odst. 1 písm. a/ a b/, § 5a EZ). U těchto podání nastává přímo ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu. Při splnění stanovených podmínek tedy není nutné, aby podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2012, č. j. 8 As 89/2011 – 31). V těchto případech se nepoužijí ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení (§ 17 odst. 1 EZ, § 45 odst. 2 o.s.ř.). Je tedy vyloučena použitelnost i ustanovení § 42 odst. 3 a 5 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu ohledně náležitostí podání a jeho podpisu, které se logicky nemůže uplatnit při doručování podání zvláštním způsobem do datové schránky. Naopak § 42 odst. 3 a 5 o.s.ř. míří na náležitosti podání, které je doručováno jinak než do datové schránky, tj. písemně v listinné či elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě na e-mailovou, resp. elektronickou adresu (vyjma datové schránky), telegraficky či telefaxem. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud exekutor ze své datové schránky poslal okresnímu soudu do jeho datové schránky ve formě datové zprávy svoji žádost o pověření k provedení exekuce, hledí se na žádost exekutora jako na podání učiněné písemně a podepsané. Nelze jej hodnotit z pohledu § 42 odst. 3 a 5 o.s.ř. Není proto správný závěr okresního soudu v tom, že žádost exekutora nebyla podepsána. Okresní soud tudíž postupoval chybně, když návrh oprávněného jen z tohoto důvodu zamítl, aniž by se zabýval splněním dalších předpokladů pro nařízení exekuce. Tímto postupem okresní soud opět zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm bude okresní soud vázán právním názorem krajského soudu potud, že žádost exekutora o pověření k provedení exekuce mu byla doručena písemně a podepsaná (§ 226 odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud jako soud odvolací přitom nemohl sám exekuci nařídit, neboť by to bylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1648/2010 a požadavky na zachování spravedlivého, dvoustupňového procesu vůči povinnému. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení u Okresního soudu v Hradci Králové a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací. V Hradci Králové dne 25. února 2013 předsedkyně senátu