Výživné hrazené v pravidelných opětujících se částkách (§ 97 odst. 1 zák. o rodině) povinný splní ve vykonávacím řízení i tím, že jej oprávněnému (k rukám jeho zákonného zástupce) zaplatí předem, do budoucna, v době před jeho splatností dle vykonávaného rozhodnutí a vyživovací povinnost povinného (běžné výživné do budoucna) vůči oprávněnému tak v rozsahu plnění zanikne.

24Co 536/2012 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věnceslavy Hotařové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Petra Krause ve věci oprávněných a) LZ, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené matkou VS, nar. xxx, bytem xxx, b) nezl. JZ, nar. xxx, xxx, zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem v Turnově, proti povinnému PZ, nar. xxx, bytem xxx, t. č. Vazební věznice L, xxx, o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 3. 2012, č. j. 14E 592/2008-172, takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud zastavil výkon rozhodnutí nařízený usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 9. 2008, č. j. 14E 592/2008-6, k pohledávce oprávněné a) na dlužném výživném od 1. 1. 2008 do 28. 2. 2011 ve výši 5.900 Kč a k pohledávce oprávněného b) na dlužném výživném od 1. 1. 2008 do 28. 2. 2011 ve výši 13.000 Kč (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že povinný zaplatil nad rámec dlužného výživného oprávněné a) částku 1.000 Kč v červenci 2009, 500 Kč v lednu 2010, 2.000 Kč v dubnu 2010, 1.200 Kč v květnu 2010 a 1.200 Kč v červnu 2010, tj. cellem 5.900 Kč. Oprávněnému b) povinný nad rámec dlužného výživného zaplatil 1.000 Kč v září 2008, 3.000 Kč v červenci 2009 a 500 Kč v lednu 2010, tj. celkem 4.500 Kč. Protože ke dni 6. 12. 2010 byla rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 3. 2011, č. j. 0 P 11/2007-173, k oprávněnému b) zrušena vyživovací povinnost povinného, nelze po něm požadovat zaplacení výživného 2.500 Kč za prosinec 2010 a 3.000 Kč měsíčně za leden a únor 2011, tj. celkem 8.500 Kč. Okresní soud tudíž jen v uvedeném rozsahu podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavil nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Ve zbytku uzavřel, že povinný neprokázal zaplacení vymáhaného výživného. Neshledal důvodné tvrzení povinného o tom, že výživné tzv. předplatil, neboť to je opětujícím se plněním, které muselo být placeno pravidelně každý měsíc řádně a včas v soudem určené výši. Stejně tak nezohlednil povinným tvrzené platby výživného přímo k rukám každého z oprávněných, neboť podle vykonávaného rozsudku mělo být výživné zásadně placeno jen k rukám jejich matky. Nadto tyto platby nebyly povinným ani prokázány. O nákladech řízení rozhodl v souladu s § 271 o. s. ř. Proti usnesení podal povinný odvolání. Namítal, že okresní soud nezohlednil platbu 365.000 Kč, kterou povinný dne 4. 6. 2006 poslal matce oprávněných jako úhradu na plnění výživného. Provedení této platby vyplývá z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, tj. zejména z výrokové části rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2010, č. j. 7T 10/2009-2387. Navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Oprávněná a) ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadené usnesení potvrdil jako správné. Uvedla, že u platby 365.000 Kč ze dne 4. 6. 2006 povinný nikdy neprokázal její účel, tj. úhradu výživného. Naopak výživné i nadále nepravidelně platil, tj. byl si své vyživovací povinnosti a dluhu na výživném vědom. Nadto platbu 365.000 Kč obdržela od JUDr. Jiřího Stránského, nikoliv od povinného. Oprávněný b), resp. jeho opatrovník se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 občanského soudního řádu - o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání bez nařízení jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř.). Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal opodstatněným. Krajský soud s výhradou níže uvedeného v zásadě sdílí správné skutkové i právní úvahy okresního soudu, na základě kterých jen částečně zastavil výkon rozhodnutí. V tomto rozsahu může odkázat na dobré odůvodnění napadeného usnesení, které odvolatel ani nezpochybňoval vyjma posouzení jeho platby 365.000,- Kč na výživné dne 4.6.2006. Přesto ale napadené usnesení nemůže obstát, protože za současné situace nelze dospět k závěru, že by bylo ve výroku věcně správné a nejsou dány ani podmínky pro jeho změnu. Podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. Při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. lze k zániku vymáhané pohledávky zásadně přihlédnout jen tehdy, jestliže k němu došlo v době po vydání vykonávaného rozhodnutí (exekučního titulu). V projednávané věci je tímto vykonávaným rozhodnutím rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 5. 2007, č. j. 0 P 11/2007-50, kterým bylo výživné určené otci rozsudkem Okresního soudu v Semilech sp. zn. Nc 337/2005 ze dne 31. 1. 2006 částkami 9.000 Kč a 8.000 Kč měsíčně sníženo od 1. 1. 2007 u oprávněné a) na 5.500 Kč a u oprávněného b) na 4.500 Kč měsíčně. Vykonávaným rozhodnutím tedy bylo jen sníženo výživné určené ke dni 31. 1. 2006, aniž by bylo rozhodováno o dluhu na výživném za dobu od 31. 1. 2006 do 3. 5. 2007. Povinný již v řízení před okresním soudem dne 12. 3. 2011 na č. l. 87 spisu a opět dne 5. 5. 2011 na č. l. 94 spisu tvrdil, že dne 4. 6. 2006 zaplatil oprávněným k rukám matky na výživném jednorázovou platbu 365.000 Kč. Zde by se mohlo jednat v zásadě o přípustnou námitku splnění vymáhané povinnosti v době po vydání vykonávaného rozhodnutí. V něm totiž o dluhu na výživném nebylo vůbec rozhodováno, resp. tento nebyl zkoumán, protože výživné bylo jen sníženo. Jinak řečeno, platba povinného byla provedena dne 4. 6. 2006, tj. z pohledu § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. až po vydání a právní moci rozsudku ze dne 31. 1.2006 č.j. Nc 337/2005-33, kterým bylo výživné prvně určeno. Bylo proto povinností okresního soudu se tímto tvrzením povinného zabývat. Pokud by totiž povinný v rozsahu platby 365.000 Kč plnil svoji vyživovací povinnost vůči oprávněným do budoucna, tak by tato v rozsahu plnění zanikla. Na tomto místě krajský soud nesouhlasí s názorem okresního soudu v tom, že výživné nelze plnit předem, do budoucna, v době před jeho splatností dle vykonávaného rozhodnutí. Hmotněprávní ustanovení § 97 odst. 1 zák. o rodině (podle kterého je výživné třeba platit v pravidelných opětujících se částkách) se uplatní jen pro nalézací, nikoliv vykonávací řízení. V něm je naopak třeba vycházet z procesního ustanovení § 160 odst. 2 o. s. ř. Podle něj, odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými. To ale neznamená, že je nelze splnit dříve, neboť jejich splatnost je jen nejzazším datem, ke kterému mají být zaplaceny. Povinnému tudíž nemůže nic bránit v tom, aby po vydání vykonávaného rozhodnutí zaplatil oprávněným nejen dlužné výživné, ale i běžné výživné splatné dle exekučního titulu do budoucna. Pokud jej povinný zaplatí k rukám oprávněných tak, že s ním mohou ihned a bez omezení disponovat, nepochybně tím předem splní svoji vyživovací, resp. vymáhanou povinnost, byť za předcházející a delší časový úsek. V takovém případě se nebude jednat o situaci, kdy sice oprávnění obdrží finanční plnění, ale nemohou s ním nakládat z důvodu jeho smluvní vázanosti u peněžního ústavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2922/2010). Povinný však s úplností netvrdil, v jakém rozsahu a vůči kterému z oprávněných platbou ze dne 4. 6. 2006 ve výši 365.000 Kč mínil plnit svoji vyživovací povinnost. Oprávněná a) opakovaně potvrdila obdržení této platby dne 4. 6. 2006 na účet matky (což dále vyplývá i z výpisu z účtu na č. l. 204), ale zpochybnila, že by se jednalo o platbu určenou na výživné. Pak bylo povinností okresního soudu ve smyslu § 254 odst. 1 ve spojení s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučit povinného o tom, že musí doplnit svá tvrzení tak, že konkrétně uvede a prokáže, zda se jednalo o úhradu dlužného výživného nebo výživného do budoucna, v jaké výši, za jakou dobu a v jakém rozsahu vůči každému z oprávněných. Okresní soud tak ale nepostupoval, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, přičemž za odvolacího řízení zde nebylo možno zjednat nápravu (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Protože se pak okresní soud ani jinak touto námitkou, resp. platbou povinného nezabýval a zcela ji pominul v odůvodnění napadeného usnesení, je v této části jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm okresní soud předně poučí povinného o nutnosti doplnit svá tvrzení a důkazy ohledně účelu a rozsahu platby 365.000 Kč tak, jak bylo výše uvedeno. Provede důkazy jím označené nebo předložené včetně důkazů, které povinný předložil a označil ve svém odvolání. Dále si okresní soud vyžádá i vyjádření oprávněných, resp. jejich matky o povaze citované platby. Matka oprávněných totiž na jedné straně zpochybňovala, že by se vůbec jednalo o plnění výživného, na straně druhé ale sama netvrdila, o jaké jiné plnění a ve vztahu k jaké osobě by se mělo jednat. To samozřejmě nic nemění na tom, že povinnost tvrdit a prokázat, že se jednalo o platbu výživného vůči oprávněným, nese výlučně povinný. V dalším rozhodnutí se pak okresní soud podrobným a přezkoumatelným způsobem vypořádá s povahou popsané platby z pohledu § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. a období, za které je výživné vymáháno. Rozhodne rovněž znovu o nákladech řízení včetně nákladů před odvolacím soudem (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Vyslovený právní názor krajského soudu jako soudu odvolacího je pro okresní soud závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud shledá, že usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení u Okresního soudu v Semilech a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací. V Hradci Králové dne 14. března 2013 předsedkyně senátu