Návrh druhého manžela, kterým učinil předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů i další movitý majetek, nelze právně kvalifikovat jako vzájemný návrh ve smyslu § 97 OSŘ, a proto mu z takového návrhu poplatková povinnost nevznikla.

25Co 586/2013-82 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svobodové a soudců Mgr. Jindřicha Rajmana a Viktora Kuči ve věci žalobkyně LB, bytem ----, zastoupené JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem Hradební 548, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému PB, bytem ---, zastoupenému JUDr. Františkem Loskotem, CSc., advokátem se sídlem Československé armády 556, 500 03 Hradec Králové, o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2.9.2013, čj. 9C 199/2012-66, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že řízení o návrhu žalovaného ze dne 11.1.2013 se nezastavuje. Odůvodnění: Okresní soud shora uvedeným usnesením zastavil řízení o „vzájemném návrhu“ žalovaného ze dne 11.1.2013 na vypořádání majetku ve společném jmění manželů. Z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení okresního soudu se podává, že u soudu bylo zahájeno na návrh žalobkyně řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů po rozvodu manželství. Žalovaný s návrhem na vypořádání společného jmění manželů částečně souhlasil s tím, že do zaniklého společného jmění náleží i další movité věci a majetkové hodnoty, které v podání ze dne 11.1.2013 učinil předmětem řízení. Žalovaný byl následně usnesením ze dne 7.2.2013, čj. 9C 199/2012-47 vyzván k zaplacení „doplatku soudního poplatku za řízení“ ve výši 2.000 Kč. Žalovaný doplatek soudního poplatku nezaplatil; okresní soud proto postupem podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení o „vzájemném návrhu“ žalovaného zastavil. Okresní soud dále konstatoval, že při zpoplatnění návrhu žalovaného vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 684/2004 ze dne 27.9.2004. Proti usnesení okresního soudu podal žalovaný odvolání (čl. 73 spisu). V odvolání namítl, že žalovanému žádná poplatková povinnost nevznikla, neboť nepodal ani žalobu, ani vzájemný návrh. Vyjádření k žalobě ze dne 11.1.2013 (čl. 40 spisu), ve kterém žalovaný specifikoval další movité věci a majetkové hodnoty, které by měly být také v soudním řízení vypořádány, nelze považovat za vzájemný návrh ve smyslu § 97 občanského soudního řádu. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou. Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu). S ohledem na povahu přezkoumávaného rozhodnutí odvolací soud přezkoumal napadené usnesení jen z důvodů, které se týkaly toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Odvolání žalovaného shledal opodstatněným. Z obsahu spisu vyplývá, že u okresního soudu bylo na návrh žalobkyně zahájeno řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů po rozvodu manželství účastníků řízení. Žalovaný s návrhem na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částečně souhlasil s tím, že do zaniklého společného jmění náleží i další movité věci a majetkové hodnoty, které učinil předmětem řízení (viz navržené položky č. 10 až č. 64 ve vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 11.1.2013 na čl. 40 spisu). Podle § 97 odst. 1 občanského soudního řádu žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí. Podle odst. 3 citovaného ustanovení na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět. Podle § 2 odst. 1 zákona o soudních poplatcích poplatníkem poplatku za řízení před soudy prvního stupně jsou žalovaný (žalovaní) uplatňující svá práva vzájemným návrhem. Není vyloučeno, aby s řízením o vypořádání společného jmění manželů bylo (za podmínek uvedených v ustanovení § 112 odst. 1 občanského soudního řádu) spojeno řízení i o jiných věcech. Došlo-li ke spojení několika věcí, ať již v návrhu na zahájení řízení či rozhodnutím soudu, pak může být podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. některá věc soudem vyloučena k samostatnému řízení. I v řízení o vypořádání společného jmění manželů může žalovaný podat vzájemný návrh podle ustanovení § 97 odst. 1 o. s. ř., který soud může za podmínek § 97 odst. 2 o. s. ř. vyloučit k samostatnému řízení (srov. R 42/1972). Pro zodpovězení otázky, zda žalovanému vznikla poplatková povinnost v souvislosti s podaným návrhem ze dne 11.1.2013, a tudíž zda byl naplněn důvod pro zastavení řízení o návrhu žalovaného pro nezaplacený soudní poplatek postupem podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, je tudíž právně významné, zda návrh žalovaného ze dne 11.1.2013 lze právně kvalifikovat jako „vzájemný návrh“ ve smyslu § 97 občanského soudního řádu. Je tomu tak proto, že již citovaný zákon o soudních poplatcích váže povinnost zaplatit soudní poplatek toliko k těm návrhům žalovaného, které mají charakter tzv. vzájemného návrhu (vzájemné žaloby) ve smyslu § 97 občanského soudního řádu. Řízení o vypořádání společného jmění manželů se zahajuje na návrh některého z manželů (srov. § 150 odst. 3 občanského zákoníku /1964/). Vypořádání společného jmění manželů je řízením, v němž mají obě procesní strany postavení žalobců a žalovaných (iudicium duplex), neboť návrh mohou podat obě strany a soud není návrhem vázán. Předmětem vypořádání společného jmění manželů jsou však pouze ty věci (majetek) náležející do tohoto vlastnictví, které účastníci určili předmětem řízení; soud může jejich návrhy překročit pouze při stanovení ceny majetku a způsobu jeho rozdělení mezi účastníky (viz okresním soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22Cdo 684/2004 ze dne 27.9.2004 dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Z uvedeného vyplývá, že návrh žalovaného ze dne 11.1.2013, kterým učinil předmětem řízení o vypořádání zaniklého společného jmění i další movité věci a majetkové hodnoty, by nebylo možné vyloučit k samostatnému řízení, neboť tomu brání samotná povaha řízení o vypořádání společného jmění manželů (tzv. iudicium duplex). Z ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. lze také dovodit, že již zahájené řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů brání tomu, aby před soudem bylo vedeno další řízení o vypořádání společného jmění mezi týmiž účastníky. O návrhu žalovaného ze dne 11.1.2013 by tedy nebylo možné rozhodnout v jiném řízení, než v řízení již zahájeném žalobkyní o vypořádání společného jmění manželů. Odvolací soud proto uzavřel, že návrh žalovaného ze dne 11.1.2013, kterým učinil předmětem řízení o vypořádání zaniklého společného jmění i další movité věci a majetkové hodnoty, nelze právně kvalifikovat jako vzájemný návrh ve smyslu § 97 občanského soudního řádu. Žalovaný se tedy nestal poplatníkem soudního poplatku (§ 2 odst. 1, písm. c/ zákona o soudních poplatcích, arg. a contrario) a poplatková povinnost žalovanému tudíž nevznikla. Nebyl tak naplněn důvod pro zastavení řízení o návrhu žalovaného ze dne 11.1.2013 postupem podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacený soudní poplatek. Usnesení soudu prvního stupně proto není věcně správné. Odvolací soud se zřetelem k výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že se řízení o návrhu žalovaného ze dne 11.1.2013 nezastavuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. V Hradci Králové dne 30. října 2013 předsedkyně senátu