Také po 1. 1. 2013 soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí, které ukládá povinnost vyklidit byt nebo místnost po zajištění přístřeší.

26Co 389/2013-37 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavební bytové družstvo Choceň se sídlem Choceň, Podhomolí 1547, IČ: 00046230, zastoupeného Mgr. Kateřinou Beranovou, advokátkou se sídlem nám. Přemysla Otakara II 186/1, 566 01 Vysoké Mýto, proti povinnému JH, nar. xxx, bytem xxx, o vyklizení bytu, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 6. 2013 č. j. 7E 32/2013-23, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že se návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinného neodmítá. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud odmítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu. Uvedl, že s ohledem na novelu občanského soudního řádu účinnou od 1. 1. 2013 návrh oprávněného odmítl podle § 251 odst. 3 o. s. ř., neboť návrh byl podán k soudu 3. 5. 2013 a soud již podle novely občanského soudního řádu nemůže návrhu oprávněného vyhovět a nařídit výkon rozhodnutí ukládající vyklizení bytu se zajištěním přístřeší. Nejen z citovaného ustanovení § 711 odst. 1 obč. zák., ale i z jiných ustanovení občanského zákoníku (např. § 712 odst. 5, § 714 a 718 obč. zák.), totiž vyplývá, že je rozlišováno mezi bytovou náhradou a přístřeším. V souladu s jazykovým, systematickým a logickým výkladem shora citovaných ustanovení proto soud návrh odmítl. Proti usnesení podal včas odvolání oprávněný. Uvedl, že exekuční titul ukládá povinnému vyklidit byt po zajištění přístřeší. Pro posouzení této věci je zásadní, zda je ve vztahu k § 251 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přístřeší považováno za bytovou náhradu či nikoli. Zejména z opatrnosti podává oprávněný odvolání, neboť se obává toho, že by rovněž exekutor mohl jeho návrh odmítnout. Oprávněný vyslovil přesvědčení, že přinejmenším pro účely výkladu ustanovení § 251 odst. 2 písm. c) o. s. ř. by mělo být přístřeší považováno za bytovou náhradu. Soudům byly ponechány výkony rozhodnutí pouze ve věcech, ve kterých je kladen zvláštní důraz na kvalitu rozhodování a kde před rozhodnutím může docházet k nařizování ústních jednání či ke speciálním šetřením. Soudům takto zůstal pouze výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady, o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným, orgánů Evropských společenství a jde-li o cizí rozhodnutí. Ve smyslu ustanovení § 343 a 344 o. s. ř. má vyklizení bytu se zajištěním bytové náhrady a se zajištěním přístřeší shodný režim výkonu rozhodnutí. V obou případech se před soudem prokazuje, zda oprávněný povinnému zajistí odpovídající bytovou náhradu nebo přístřeší a teprve poté může být nařízen a zrealizován výkon rozhodnutí, tj. zákonodárce klade na roveň proces vyklizení bytu do bytové náhrady a do přístřeší. Proto nepochybně nemohlo být záměrem zákonodárce novelou občanského soudního řádu platnou od 1. 1. 2013 tyto procesy rozlišovat a vyklizení bytu do přístřeší soudům odejmout a zařadit je do exekučních řízení, která jsou naopak charakteristická svou rutinností a neosobností a s tím souvisejícím požadavkem na rychlost řízení. Oprávněný navrhl, aby odvolací soud usnesení změnil a jeho návrhu vyhověl. Odvolání je důvodné. Novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 výrazně omezila dosavadní dvojkolejnost výkonu rozhodnutí a exekuce. Úprava nově vymezila rozhodnutí, která lze vykonat pouze soudním výkonem rozhodnutí a naopak rozhodnutí, která soudním výkonem rozhodnutí vykonat nelze (viz § 251 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 37 odst. 2 exekučního řádu). Jedním z takových případů je vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady (§ 251 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Podle důvodové zprávy k zákonu č. 396/2012 Sb. měl zvolenou úpravou zůstat výkon rozhodnutí na soudech jenom v těch případech, kdy je k tomu dán „zvláštní důvod“, aniž by důvodová zpráva pojem „zvláštní důvod“ konkretizovala. Na otázku, co je ve smyslu ustanovení § 251 odst. 2 písm. c) o. s. ř. považováno za bytovou náhradu, zákonodárce v zákoně č. 396/2012 Sb. neodpověděl a je na soudech, aby toto ustanovení vyložily. Odvolacímu soudu není v tomto směru známo žádné rozhodnutí vyššího soudu, ze kterého by bylo možno čerpat. Okresnímu soudu je nutno dát za pravdu, že dle § 712 odst. 1 obč. zák. je bytovou náhradou náhradní byt a náhradní ubytování. Tolik gramatický, přímočarý výklad textu právní normy. Ustálená judikatura soudů však dovozuje, že přístřeší je bytovou náhradou sui generis, tj. v případě, že se v právní úpravě používá pojmu bytová náhrada, chápe tím také přístřeší (srovnej např. s rozhodnutím NS 2 Cdon 568/2007 publikovaným v časopise SoJ 60/97 str. 169). Při aplikaci práva je nutno zjistit nejen občanskoprávní normu, která na daný případ, o němž se rozhoduje, dopadá, ale je nutno rovněž objasnit její smysl. Cílem interpretace je tedy vyložit slovní znění občanskoprávní normy a zjistit její obsah, tj. zjistit vyjádřenou vůli zákonodárce. Odvolací soud dospěl k závěru, že pojem bytová náhrada užitý v ust. § 251 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je třeba vyložit právě na základě této ustálené soudní judikatury. Tento závěr je dle přesvědčení odvolacího soudu podpořen i zněním ust. § 340 a násl. o. s. ř. a ust. § 343 a násl. o. s. ř. V hlavě osmé občanský soudní řád upravuje postup při nařízeném výkonu rozhodnutí, při němž dochází k uspokojení práv na peněžité plnění. Vyklizení je zde výslovně rozděleno na vyklizení bez náhrady (§ 340 a násl.) a vyklizení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší (§ 343 a násl.). Jak vyplývá z ustanovení § 343 o. s. ř., musí i v případě, že je vyklizení vázáno na přístřeší, soud před rozhodnutím o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením, mimo jiné zkoumat, zda povinnému bylo skutečně zajištěno přístřeší (prokazuje oprávněný). Není-li zajištění přístřeší povinnému doloženo kvalifikovanou listinou, je soud povinen k projednání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nařídit jednání a provést dokazování potřebné ke zjištění, zda přístřeší bylo povinnému zajištěno. I z pohledu této právní úpravy se jeví závěr okresního soudu, jehož důsledkem je rozštěpení vyklizení bytu nebo místnosti na případy, kdy je výkon prováděn soudem (při povinnosti zajistit náhradní byt nebo náhradní ubytování) a kdy by měl být prováděn pouze exekutorem (při povinnosti zajistit přístřeší), nelogickým a nedůvodným. Se zřetelem k výše uvedenému je odvolací soud přesvědčen, že i po 1. 1. 2013 soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí, které ukládá povinnost vyklidit byt nebo místnost po zajištění přístřeší, a proto usnesení okresního soudu změnil a návrh oprávněného neodmítl. Věc vrátil okresnímu soudu k posouzení, zda jsou splněny další předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 237 a § 241a o. s. ř.). V Hradci Králové dne 29. července 2013 předsedkyně senátu