31Af 77/2012-41         ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně obchodní společnosti KRYST - Oil, spol. s r.o., se sídlem v Praze 10, Na Výsluní 201/13, zast. JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem v Pardubicích, nám. Republiky 53, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně (jako nástupci Finančního ředitelství v Hradci Králové), se sídlem v Brně, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 3. července 2012, čj. 2417/12-1300-601383, takto:     I. Žaloba se zamítá.   II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 804,50 Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č.   19-8024621/0710.   Odůvodnění:            K projednávané věci krajský soud  v úvodu uvádí, že zákonem č. 456/2011 Sb., účinným ke dni 1. 1. 2013, došlo ke zrušení finančních ředitelství  (ust. § 19 odst. 1 této právní úpravy). Na jejich místo nastupuje Odvolací finanční ředitelství, s nímž bude dále krajský soud jednat jako s žalovaným (ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“).   pokračování                                                                                               31Af 77/2012 -2-           Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnost shora uvedeného  rozhodnutí, jímž Finanční ředitelství v Hradci Králové (dále jen „žalovaný“) zamítlo její odvolání do dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen a duben 2010 a odvoláním napadená rozhodnutí potvrdilo.         Namítla, že rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Za podstatu sporu označila skutečnost, zda vozidla a motorové prostředky uvedené v tabulce na čísle listu 3 napadeného rozhodnutí, s výjimkou položek 18 a 19, náležely v době uplatnění nároku žalobkyně na odpočet daně z přidané hodnoty k datu její registrace jako plátce daně z přidané hodnoty do jejího obchodního majetku či nikoliv.         K názoru žalovaného, že žalobkyni nárok na odpočet daně nevznikl, protože předmětná vozidla nemohla být k datu její registrace již jejím obchodním majetkem, žalobkyně uvedla, že žalovaný vycházel při svém rozhodování z prvotních důkazů opatřených správcem daně a to při objasňování rozhodných skutečností v rámci postupu k odstranění pochybností za zdaňovací období duben 2010. Jednalo se o výpověď tehdejšího jednatele žalobkyně E. H. a prokuristy společnosti TOPEK - Oil, s.r.o. (správně má být uvedeno TOPEK – Oil.cz, a.s.), M. R., kteří vypověděli, že sjednali prodej 24 motorových vozidel. Dále bylo zjištěno, že prokurista TOPEK – Oil.cz, a.s., podal žádost o zápis změn údajů v registru silničních vozidel v období mezi1. 2. a 1. 3. 2010 a odhlášku nového majitele TOPEK – Oil.cz, a.s., a zmocnil některé zaměstnance k přihlašování a odhlašování silničních vozidel, atd. (pana Z.). Následně bylo zřízeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel, ve dnech 23. 2. 2010 a 1. 3. 2010, které předcházelo vlastnímu zápisu do registru silničních vozidel.         Žalobkyně má zato, že nebylo jednoznačně potvrzeno, zda v rozhodné době byly uzavřeny kupní smlouvy na prodej předmětných motorových vozidel, takové listiny předloženy nebyly, rovněž výpovědi svědků o tom nevypovídají. Žalobce vyslovil přesvědčení, že nelze při úvahách o přechodu vlastnictví k předmětným motorovým vozidlům vycházet ze zálohový faktur, které byly vystaveny pouze jako pro forma faktury, ani z faktických úkonů, které činil pozdější nabyvatel TOPEK – Oil.cz, a.s., případně jednatel E. H. v registru silničních vozidel, ani z údajů týkajících se sjednání pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla u dotčených vozidel. Žalobce k tomu uvedl, že E. H. neměl odborné ekonomické vzdělání a prokurista M. R. činil kroky předčasné, které nesouvisely s faktickým nabytím vlastnictví k předmětným vozidlům do obchodního majetku TOPEK – Oil.cz, a.s., neboť motorová vozidla byla provozována žalobkyní do doby, než její jednatel prof. V. vyhotovil řádné kupní smlouvy a na předmětná vozidla vystavil ke dni 31. 3. 2010 daňové doklady. Tyto kupní smlouvy a daňové doklady byly správci daně předány, avšak ten je při svých úvahách o oprávněnosti nároku na odpočet daně, který byl uplatněn, nezohlednil.         Žalobkyně setrvala na svém vyjádření, že předmětná motorová vozidla byla k datu registrace k plátcovství daně z přidané hodnoty jejím obchodním majetkem. pokračování                                                                                               31Af 77/2012 -3-     Měla zato, že důkazní řízení by mělo být doplněno jednak výslechem bývalých jednatelů E. H., profesora V., příp. ing. K. U. a prokuristy TOPEK – Oil.cz, a.s., M. R.         V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně u žalobce zahájil za zdaňovací období od 19.3. do 31.3.2010 vytýkací řízení  ve věci ověření správnosti uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Následně na základě návrhu žalobkyně shledal správce daně  důvody k pokračování v dokazování a v rozsahu těchto důvodů zahájil daňovou kontrolu. Správce daně při prověřování údajů uváděných v tvrzeních žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 19. 3. do 31. 3. 2010 a duben 2010 navázal na údaje získané vyhledávací činností prováděnou v souvislosti s její přihláškou k registraci k dani z přidané hodnoty z března 2010, kdy mimo jiné zjistil, že  si pořídila v prosinci 2009  a v únoru 2010 nákladní a osobní vozidla (celkem 24 vozidel a 2 stavební stroje). Dne 24. 3. 2010 žalobkyně správci daně předložila kopie zálohových faktur ze dne 1. 2. 2010 znějících na prodej těchto vozidel a stavebních strojů. Podle jejich obsahu byl dne 1. 2. 2010 fakturován společnosti TOPEK – Oil.cz, a.s., prodej 22 vozidel, Desty a rypadla JCB dle seznamu na jednotlivých zálohových fakturách v celkové hodnotě Kč 5 260 000. Zálohové faktury vystavil jednatel společnosti E. H. a jím jsou také podepsány. Následně žalobkyně vykázala v daňovém přiznání částku Kč 747 013 jako nárok na odpočet daně z přidané hodnoty uplatněný dle § 74 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), z dopravních prostředků nakoupených před datem registrace k dani z přidané hodnoty a evidovaných u žalobkyně jako zboží.         Dále žalovaný uvedl, že v návaznosti na zjištění učiněné v rámci vyhledávací činnosti, tj. zjištění, že  nakoupená vozidla byla prodána před datem registrace k dani, vznikly správci daně pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně při změně režimu dle § 74 zákona o DPH, a proto žalobkyni vyzval k jejich odstranění. Pochybnosti nebyly odstraněny, proto byla zahájena daňová kontrola.  Při ní správce daně ze svědeckých výpovědi zjistil, že jednatel E. H. i prokurista společnosti TOPEK– Oil.cz, a.s., M. R.  spolu sjednali prodej 24 vozidel, na který byly  společností TOPEK– Oil.cz, a.s.,  přijaty zálohové faktury č.  801/2010 až 805/2010 v úhrnné výši Kč 5 260 000 ze dne 1. 2. 2010. Svědeckými výpověďmi obou svědků bylo také potvrzeno, že tyto faktury byly z převážné části uhrazeny (ve výši Kč 5 033 000). Následně  jednatel  E. H. v návaznosti na ujednání s M. R. začal podnikat kroky k převodu vozidel a požádal prostřednictvím žádostí o zápis změn údajů v registru silničních vozidel v období mezi 11. 2. a 1. 3. 2010 o odhlášku na nového majitele společnost TOPEK – Oil.cz, a.s. Souběžně u těchto vozidel  M. R. zplnomocnil další osoby (Z. a H.) k přihlašování a odhlašování silničních vozidel, přihlašování a potvrzení ADR, k výměně SPZ silničních vozidel a přihlašování veškerých změn provedených na silničních vozidlech. Na přihláškách k registraci vozidel do registru silničních vozidel podaných žadatelem - zplnomocněným zástupcem společnosti TOPEK – Oil.cz, a.s. Z. ve dnech 4. 3. až 10. 3. 2010 je žalobkyně uvedena jako „dřívější vlastník“. Kromě toho i při zřízení pojištění odpovědnosti za škodu   pokračování                                                                                               31Af 77/2012 -4-     způsobenou provozem vozidla u dotčených vozidel ve dnech 23. 2. 2010 a 1. 3. 2010, které předcházelo vlastnímu zápisu do registru silničních vozidel, vystupovala společnosti TOPEK– Oil.cz, a.s., jako pojistník, vlastník i držitel vozů.        Žalovaný konstatoval, že dle vyjádření bývalého jednatele žalobkyně E. H. (jednatelem a jediným společníkem byl od 3. 12. 2009 do 5. 3. 2010) existovaly v době odhlášení vozidel kupní smlouvy uzavřené se společností TOPEK. Výpovědí svědka  M. R. ze  společnosti TOPEK– Oil.cz, a.s., se tuto skutečnost nepodařilo potvrdit ani vyvrátit, neboť jmenovaný ve své výpovědi nejprve tvrdil, že kupní smlouvy podepsal s panem E. H., ale následně svou výpověď zpochybnil, když uvedl, že si není přesně jistý, zda je podepisoval s panem H. či s následným jednatelem prof. V. (jednatelem byl od 5. 3. 2010 do 19. 5. 2010, kdy se stal novým jednatelem Ing. K. U., který jako jediný společník společnosti od 5. 4. 2011 uvedl ve svém vyjádření ze dne 26. 10. 2010, že v krabici s doklady, kterou pan H. předal prof. V., žádné zmíněné kupní smlouvy nebyly). Žalobkyní požadovaný opakovaný výslech pana H. správce daně nepovažoval za podstatný, neboť ten by nové skutečnosti ve věci existence či neexistence kupních smluv na prodej vozidel z doby, kdy byl jednatelem pan H., nevnesl.  Správce daně měl na základě shora uvedených důkazních prostředků (odhlášek a přihlášek vozidel zaznamenaných v technických průkazech a dokladů o pojištění vozidel společností TOPEK– Oil.cz, a.s.) za nesporné, že žalobkyně jimi zcela jasně deklarovala dodání zboží. Tímto úkonem učiněným tehdejším statutárním orgánem přešla předmětná vozidla do dispozice společnosti TOPEK– Oil.cz, a.s., a ta s nimi nakládala jako vlastník, což je patrné z jejího chování, když tato společnost nejprve vozidla svým jménem pojistila a následně na sebe zaregistrovala, což vše stihla učinit ještě před datem registrace žalobkyně k dani z přidané hodnoty, takže v době registrace k dani z přidané hodnoty  již žalobkyně neměla předmětná vozidla v obchodním majetku a nárok  na odpočet daně při změně režimu dle § 74 zákona o DPH jí proto nevznikl.        Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vyplynulo, že od podzimu 2009 do jara 2010, došlo ke změně názvu společnosti, 3x ke změně jednatele, 3x ke změně jediného společníka, 3x ke změně sídla společnosti a v souvislosti s tím ke změnám místně příslušného správce daně. Kupní smlouvy z té doby, o jejichž existenci  svědek E. H. dne 13.10.2010 vypověděl, nejsou v současné době k dispozici a na tom by nic nezměnila ani jeho opakovaný výslech. Žalovaný se ztotožnil s názorem správce daně, že doklady předložené prof. V.  nelze uznat za důkazní prostředky, neboť doklady č. 4001 - 4004 byly vystaveny dne 6. 4 .2010 na údajný prodej předmětných vozidel  a o 8 dní později byla vystavena faktura č. 4005 za údajný nájem týchž vozidel prodaných dle již dříve vystavených faktur č. 4001 - 4004.         Žalovaný uzavřel, že společnost TOPEK – Oil.cz, a.s., která od žalobkyně zakoupila předmětná vozidla, již v době před její registrací k DPH s nimi nakládala jako vlastník, když je za součinnosti jednatele  H. zaregistrovala na sebe a pojistila. Došlo tedy k dodání zboží ve smyslu ust. § 13 odst. 1, zákona o DPH, a to je   pokračování                                                                                               31Af 77/2012 -5-     předmětem daně podle ust. 2 odst. 1 písm. a/ téhož zákona. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici kupní smlouvy, lze dovodit, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo dnem přijetí úplaty dle § 21 odst. 1 téhož zákona. Úhrada byla provedena ve dnech 8. a 9. 2. 2010, zatímco žalobkyně byla registrována k DPH ode dne 19. 3. 2010. Nárok na odpočet dle ust. § 74 odst. 2 zákona o DPH jí proto nevznikl, protože předmětná vozidla nemohla být k datu registrace k DPH již jejím obchodním majetkem, mimo výše uvedené i  proto, že dle definice obchodního majetku v ust. § 4 odst. 3 písm. c/ dodané zboží v té době již sloužilo k uskutečňování ekonomické činnosti jiné společnosti (TOPEK - Oil.cz, a.s.). Žalovaný měl dále zato, že správce daně oprávněně neuznal za důkazní prostředky kupní smlouvy a daňové doklady vystavené k 31. 3. 2010 z příkazu pozdějšího jednatele žalobkyně prof. V.         Při nařízeném jednání zástupce žalobkyně označil za předmět sporu skutečnost, ke kterému dni patřila uvedená vozidla do obchodního majetku žalobkyně a zda závěry žalovaného, že se tak stalo před 31. březnem 2010, jsou správné či nikoliv.  Poukázal rovněž na nutnost doplňujících výslechů jednatelů žalobkyně a to E. H. a profesora V.         Pověřená pracovnice žalovaného konstatovala, že správce daně i žalovaný při posuzování skutkových okolností vycházeli z faktických úkonů učiněných žalobkyní a společností TOPEK – Oil.cz, a.s., tedy nabyvatele zmíněných sporných vozidel. Podle názoru žalovaného nakládala se zmíněnými vozidly v rozhodné době osoba rozdílná od žalobkyně jako s majetkem vlastním, což vyplývá z listinných podkladů založených ve spise. Protože v tomto případě leželo důkazní břemeno na žalobkyni a ta se ho dostatečně přesvědčivě nezhostila, postupoval správce daně v souladu se zákonem, pokud vydal rozhodnutí o doměření daně. K požadavkům žalobkyně na výslech svědků uvedla, že svědci E. H. a M. R., byli slyšeni v průběhu daňového řízení, výslechu svědka H. se žalobkyně nezúčastnila, ačkoliv byla řádně o výslechu uvědoměna. V případě svědka R., se zúčastnila, mohla tedy klást otázky a není třeba tyto výslechy opakovat. Navrhovaný prof. V. a Ing. K. U. jednali se správcem daně jako zástupci žalobkyně, jejich projevy byly zaznamenány v protokole a jejich výslechu jako svědků nepokládá žalovaný za nutný.         K dotazu soudu pak zástupce žalobkyně uvedl, že tyto návrhy byly činěny s úmyslem doplnit jejich původní výpovědi a upřesnit je až v případě, že bude mít žalobkyně ve věci úspěch a řízení se bude doplňovat před správcem daně.         Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s. a po prostudování podstatných okolností projednávané věci v kontextu s žalobními námitkami pak dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.         Z hmotně právní i procesně právní úpravy vztahující se k daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty vyplývá, a to ve smyslu ust. § 74 odst. 1 zákona o DPH, že má plátce této daně nárok na odpočet daně, u zboží pořízeného za posledních 12   pokračování                                                                                               31Af 77/2012 -6-     měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jeho obchodním majetkem. Dále je zřejmé, že podle ustanovení § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) tento plátce jakožto daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.         Krajský soud ve smyslu shora uvedeného zkoumal, zda žalobkyně měla ke dni registrace předmětná vozidla a motorové prostředky v obchodním majetku a zda jí tak vzniklo právo na uplatnění nadměrného odpočtu ve smyslu právní úpravy shora uvedené. Současně se zabýval otázkou, jak se žalobkyně zhostila své povinnosti nést důkazní břemeno.          Ze skutkových okolností projednávané věci vyplynulo, že si žalobkyně v prosinci roku 2009 a únoru 2010 pořídila nákladní a osobní vozidla v celkovém počtu 26. K datu 1. 2. 2010 pak na jejich prodej vystavil E. H., jednatel žalobkyně, zálohové faktury v celkové ceně 5 260 000 Kč. Svědeckými výpověďmi přitom bylo potvrzeno, že předmětné faktury byly z větší části k datu 8. a 9.  2.  2010 uhrazeny. Dále je ze správního spisu zřejmé, že jednatel žalobkyně podal ve dnech 11. 2. 2010, 22. 2. 2010, 23. 2. 2010, 1. 3. a 8. 3 2010 žádost o zápis změn údajů v registru silničních vozidel. Z těchto zápisů je patrné, že původní vlastník vozidel, tedy žalobkyně, žádala o provedení změny na nového provozovatele, tedy společnost TOPEK – Oil.cz, a.s. Současně pak jednatel žalobkyně zplnomocnil F. Z. k přihlašování a odhlašování silničních vozidel, přihlašování a potvrzování ADR, k výměně SPZ silničních vozidel a přihlašování veškerých změn provedených na silničních vozidlech. Na dalším dokladech, vyhotovených ve dnech 4. 3. 2010 až 10. 3. 2010, a to přihláškách k registraci vozidel do registru silničních vozidel je pak již žalobkyně uvedena jako dřívější vlastník vozidel. Je rovněž zřejmé, že společnost TOPEK- Oil.cz, a.s., zplnomocnila k datu 15. 2. 2010 svého zaměstnance, R. H., k přihlašování a odhlašování silničních vozidel, přihlašování a potvrzení ADR, k výměně SPZ silničních vozidel a přihlašování veškerých změn provedených na silničních vozidlech. Současně je ze sdělení České pojišťovny, a.s. zřejmé, že v období od 23. 2. do 1. 3. 2010 si společnost TOPEK - Oil.cz, a.s., jako pojistník a vlastník vozidel zřídila pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u předmětných vozidel. Dále ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně byla k dani z přidané hodnoty registrována k datu 19. 3. 2010.         Vedle těchto listinných důkazů hodnotil krajský soud i výpovědi svědků, o jejich konání byla žalobkyně řádně informována. Jednalo se o svědeckou výpověď bývalého jednatele žalobkyně, E. H., který vypověděl, že motorová vozidla nakoupila žalobkyně v bazaru za účelem obchodování s pohonnými hmotami, o prodeji byla sepsána smlouva a to na každé vozidlo zvlášť. Svědek připustil, že v průběhu února a na začátku března 2010 provedl na odboru dopravy odhlášení 15 vozidel a to právě na základě uzavřených kupních smluv, které předložil pracovníkům odboru dopravy. Konstatoval, že v únoru 2010 žalobkyně vozidla prodala. Další svědek M. R., prokurista společnosti TOPEK - Oil.cz, a.s.,   pokračování                                                                                               31Af 77/2012 -7-     uvedl, že jej kontaktoval pan H. a nabízel mu prodej speciálních motorových vozidel na přepravu pohonných hmot. Uvedl, že o prodeji byla sepsána kupní smlouva, nevěděl, zda to bylo 31. 3. 2010. Připustil rovněž, že žalobkyně vystavila zálohové faktury, které společnost uhradila. Uvedl rovněž, že zmocnil své zaměstnance k přihlašování a odhlašování silničních vozidel a k nakoupeným vozidlům uzavřeli pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť jim tato povinnost vznikla jako provozovateli nákladní dopravy. Na otázku, kdy společnost převzala zaplacená vozidla svědek odpověděl, že se vše odehrávalo dnem převodu peněz, v ten den přebírali klíčky a certifikáty a pan Z. byl zodpovědný za uvedení vozidel do provozuschopného stavu.          Hodnocením těchto důkazů dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná.  Listinné důkazy ve formě zápisů změn v registru vozidel, vystavené zálohové faktury a uzavřené pojistné smlouvy za účelem pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel svědčí o tom, že žalobkyně převedla vlastnické právo k předmětným vozidlům na společnost TOPEK - Oil.cz, a.s., tak, že k datu její registrace k dani z přidané hodnoty již předmětná vozidla, která byla pořízena za posledních 12 měsíců před datem registrace, již netvořila její obchodní majetek. O této skutečnosti svědčí i svědecké výpovědi shora vzpomínané, tedy svědecká výpověď bývalého jednatele žalobkyně a konečně i svědecká výpověď prokuristy společnosti TOPEK - Oil.cz, a.s. Je totiž zřejmé, že žalobkyně již v koncem února 2010 svými žádostmi o zápis změn údajů v registru silničních vozidel dala jednoznačně najevo svůj úmysl převést daná vozidla na jiný subjekt. Na tuto skutečnost pak navazuje další úkon nového nabyvatele těchto motorových vozidel spočívající v uzavření pojistných smluv o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jak vyplývá z ust. § 3 zákona č. 267/2008 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojistnou smlouvu je povinen uzavřít vlastník tuzemského vozidla. Pokud tak učinila společnost TOPEK - Oil.cz, a.s., dala tímto úkonem najevo, že předmětná vozidla jsou v její dispozici z titulu vlastnického oprávnění.          Krajský soud tak ztotožnil s názorem žalovaného uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jehož obsah v plném rozsahu odkazuje. Nemohl se přiklonit ani k názoru žalobkyně, že její tvrzení by mohly prokázat další navrhované svědecké výpovědi. Považuje za prokázané, že k datu registrace k dani z přidané hodnoty, tedy k datu 19. 3. 2010 již žalobkyně neměla předmětná vozidla v obchodním majetku a tudíž jí nárok na odpočet daně ve smyslu ust. § 74 odst. 1 zákona o DPH nevznikl. Jednoznačně to potvrdily listinné důkazy i svědecké výpovědi. Jejich důkazní síla nemohla být ve smyslu zásady volného hodnocení důkazy vyvrácena důkazy dalšími, které žalobkyně v průběhu daňového řízení předložila, a to kupními smlouvami ze dne 31. 3. 2010 a na ně navazujícími daňovými doklady. Předložená nová smluvní ujednání totiž nemohla zpochybnit úkony učiněné jak ze strany žalobkyně tak ze strany společnosti TOPEK- Oil.cz, a.s., na místně příslušném odboru dopravy a u příslušné pojišťovny, jež byly následně úředně stvrzeny.     pokračování                                                                                               31Af 77/2012 -8-          Krajský soud proto musel žalobu jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.             Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60  s.ř.s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovanému krajský soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení za cestu jeho pracovnice osobním automobilem z Brna do Hradce Králové a zpět a stravné. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v den nařízeného jednání účastnil u zdejšího soudu ještě dalšího řízení, byly mu náklady přiznány poměrně.  Žalobkyně tak byla zavázána k náhradě nákladů řízení v celkové výši uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.     Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Hradci Králové dne 11. dubna 2013                                   Mgr. Marie Kocourková, v.r.             předsedkyně senátu