32Ad 5/2013-40         ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně: G.  M . , proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. SZ/92/2012/9S-KHK, č.j.: MPSV-UM/3924/12/9S-KHK, o příspěvku na péči,   t a k t o :     I. Žaloba  se zamítá.     II.       Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :        Rozhodnutím uvedeným shora zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Hradci Králové, kontaktní pracoviště Nové Město nad Metují (dále jen „Úřad práce“), č.j. 524/2012/NME ze dne 3.5.2012 a toto rozhodnutí potvrdil. Předmětným  rozhodnutím byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 800,- Kč od října 2011 s odůvodněním, že žalobkyně splňuje podmínky podle § 4 odst. 1  zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen ZSS) a je osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje  pomoc jiné fyzické osoby  při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti a při zvládání základních životních potřeb v souladu s ustanovením § 7 odst. 2  cit. zákona v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 odst. 2 písm. a) ZSS (I. stupeň - lehká závislost) a pomoc byla poskytována v souladu s § 7 odst. 2  cit. zákona. Uvedené posouzení a zjištění v I. stupni - lehká závislost bylo z důvodu   pokračování                         32Ad 5/2013   -2-   novelizace zákona o sociálních službách provedeno do 31.12.2011 a od 1.1.2012. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný ocitoval relevantní právní úpravu příspěvku na péči, výsledek sociálního šetření ze dne 24.11.2011 na podkladě žalobkyní podané žádosti o příspěvek na péči ze dne 24.10.2011, učiněné závěry prvoinstančního rozhodnutí a dále v rámci odvolacího řízení vypracovaný posudek PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 3.7.2012, který přezkoumával posouzení stupně závislosti žalobkyně podle ZSS ve znění účinném do 31.12.2011 a ve znění účinném od 1.1.2012 včetně učiněných závěrů žalovaného.      Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včas podanou žalobou, v níž namítala, že ač posudková komise MPSV (dále také jen „PK“) může přijmout posudkový závěr i bez osobní účasti posuzovaného (o čemž jí PK informovala), bylo by objektivnější, pokud by posouzení proběhlo za účasti posuzovaného. V posudku PK se uvádí, že od 1.1. 2012 není žalobkyně schopna zvládat 3 základní životní potřeby, a to dle § 9 odst. 1 ZSS  písm. e) oblékaní a obouvání, písm. f) tělesná hygiena a písm. j) péče o domácnost. Nebyly uznány životní potřeby: písm. h) péče o zdraví, písm. d) stravování, písm. c) komunikace, písm. g) výkon fyziologické potřeby. K péči o zdraví žalobkyně uvedla, že léky (3x denně užívá jiné léky) jí připravuje dcera, neboť ve svých 85 letech není sama schopna si seznam zapamatovat a správně si léky vzít. Dále se jedná i o doprovod k lékaři, předpis léků a jejich vyzvedávání, které zajišťuje dcera. Ke stravování uvedla, že sama jí i pije, ale jídlo připravuje, servíruje a dohlíží na dietní režim (cukrovka II. typu) opět její dcera. Pokud jde o komunikaci, psané  zprávě žalobkyně hned neporozumí, musí se jí ústně vysvětlit. Rovněž by si sama nemohla napsat ani tuto žalobu, činí tak s pomocí své dcery. Tyto skutečnosti by PK mohla posoudit pouze při osobní účasti. Uvedené skutečnosti uváděla i při sociálním šetření v domácnosti, leč nebyly uznány. K výkonu fyziologické potřeby bylo uvedeno, že ho žalobkyně zvládne, ale nyní má s očistou problémy z důvodu omezené hybnosti pravého ramene a deformované krční páteře. Přiložila lékařské zprávy z ortopedie - MUDr. S. ze dne 2.10.2012 a ze dne 23.10.2012, od praktického lékaře - MUDr. P. ze dne 1.11.2012, diabetologické ordinace - MUDr. M. ze dne 19.1.2012, přípis žalobkyně ze dne 26.6.2012 adresovaný PK MPSV v Hradci Králové s popisem zdravotních obtíží ve vztahu k zákonné úpravě příspěvku na péči - konkretizace nezvládání základních životních potřeb (k  § 9 odst. 1 písm. a) mobilita, písm. c) komunikace, písm. d) stravování, písm. g) výkon fyziologické potřeby.)  Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.        Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15.4.2013 zopakoval předmět řízení a ocitoval příslušná ustanovení ZSS a průběh předešlého správního řízní včetně závěrů posudku posudkové komise MPSV s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 3.7.2012, která se vyjádřila i k přípisu žalobkyně ze dne 26.6.2012.  Navrhl, aby soud žalobu  jako nedůvodnou zamítl.               Žalobkyně ve svém dalším vyjádření uvedla, že nesouhlasí se závěrem PK MPSV, která jako nezvládnutou neuznala životní potřebu h) péče o zdraví. K tomu žalobkyně argumentuje, že onemocnění cukrovkou vyžaduje mytí nohou alespoň pokračování                         32Ad 5/2013   -3-     dvakrát denně, vtírání krému do končetin, provádění měření glykémie doma, zapisování údajů, konzultace s diabetologickou poradnou. Dále se mění skladba léků a jejich užívání, což si žalobkyně není schopna zapamatovat.  Pro vysoký krevní tlak je nutné měření tlakoměrem doma, s ohledem na onemocnění ramen si sama neaplikuje oční kapky. Pro tyto úkony potřebuje pomoc druhé osoby. V případě onemocnění pečující osoby- dcery, si bude muset zaplatit pečovatelskou službu. K životní potřebě g) výkon fyziologické potřeby, který žalobkyně dle sociálního šetření zvládá, žalobkyně argumentuje, že onemocnění ramen jí někdy způsobuje problém s očistou, ostatní úkony fyziologické potřeby zvládá.     Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo   podle § 75 odst. 2  zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen  „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze  skutkového a právního  stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst.  1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání za souhlasu obou účastníků řízení v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s.           Podmínky nároku příspěvku na péči jsou upraveny v § 7 odst. 1 a  2 ZSS.          Dle tohoto ustanovení ve znění účinném do 31.12. 2011 se příspěvek poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek  má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.          Podle ustanovení § 8 ZSS se osoba považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 4 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osoby do 18 let věku při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. pokračování                         32Ad 5/2013   -4-          Podle § 9 odstavce 1 ZSS  se při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto úkony: a) příprava stravy, b) podávání, porcování stravy, c) přijímání stravy, dodržování pitného režimu, d) mytí těla, e) koupání nebo sprchování, f) péče o ústa, vlasy, nehty, holení, g) výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, h) vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh, i) sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě, j) stání, schopnost vydržet stát,  k) přemisťování předmětů denní potřeby, l) chůze po rovině,  m) chůze po schodech nahoru a dolů, n) výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení, o) oblékání, svlékání, obouvání, zouvání, p) orientace v přirozeném prostředí, q) provedení si jednoduchého ošetření, r) dodržování léčebného režimu.    Podle § 9 odstavce 2 ZSS  se při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto úkony: a) komunikace slovní, písemná, neverbální, b) orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí, c) nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, d) obstarávání osobních záležitostí, e) uspořádání času, plánování života, f) zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku, g) obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování), h) vaření, ohřívání jednoduchého jídla, i) mytí nádobí, j) běžný úklid v domácnosti,  k) péče o prádlo, l) přepírání drobného prádla, m) péče o lůžko, n) obsluha běžných domácích spotřebičů, o) manipulace s kohouty a vypínači, p) manipulace se zámky, otevírání, zavírání oken a dveří, q) udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady, r) další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti.        Podle § 7 odst. 1 a  2 ZSS  ve znění účinném od 1.1.2012 se příspěvek poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Nárok na příspěvek  má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.   Podle § 8 odst. 2 ZSS se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,  a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.   Podle § 9 odst. 1  ZSS se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:  a) mobilita,  b) orientace,  c) komunikace,  d) stravování,  e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena,  g) výkon fyziologické potřeby,  h) péče o zdraví,  i) osobní aktivity,  j) péče o domácnost. pokračování                         32Ad 5/2013   -5-          Podle § 25 odst. 2 ZSS ve znění účinném do 31.12. 2011,  obecní úřad obce s rozšířenou působností zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek. Podle odst. 3 cit. ustanovení vychází okresní správa sociálního zabezpečení při posuzování stupně závislosti osoby ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.        Z předloženého správního spisu  soud ověřil následující rozhodné skutečnosti:             1)  Řízení ve věci příspěvku na péči bylo zahájeno podáním žádosti o příspěvek na péči ze dne 24.10.2011.           2) Městský úřad v Novém Městě nad Metují, odbor sociálních věcí provedl dne 24.11.2011 sociální šetření v místě bydliště žalobkyně, které slouží jako podklad (podpůrný prostředek)  pro posouzení stupně závislosti posudkovým lékařem okresní správy sociálního zabezpečení (dále také jen „OSSZ“).           3) Posudkový lékař OSSZ při posuzování stupně závislosti žalobkyně vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře - MUDr. P., dokumentace OSSZ Náchod  a vyjmenovaných aktuálních nálezů odborných lékařů (z roku rok 2011).  Ve svém posudku ze dne 3. 4. 2012 uvedl, že žalobkyně je dle § 8 ZSS ve znění účinném do 31.12. 2011 osobou závislou na pomoci jiné fyzické ve stupni I (lehká závislost). Podle tohoto posouzení žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá nebo zvládá s pomocí 4 úkony péče o vlastní osobu dle 9 odst. 1 písm.: b), e), f), o) ZSS a 11 úkonů soběstačnosti dle § 9 odst. 2 písm.: : b), d), g), h), i), j), k), m), p), q), r) ZSS,  celkem tedy nezvládá 15 úkonů.            Posudkový lékař OSSZ ve svém posudku ze dne 2. 4. 2012 uvedl, že žalobkyně je dle § 8 odst. 2 písm. a) ZSS ve znění účinném od 1.1.2012 osobou závislou na pomoci jiné fyzické ve stupni I (lehká závislost). Podle tohoto posouzení žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři základní životní potřeby, a to dle § 9 odst. 1 písm. e), f), h), j) cit. zákona.              4) Úřad práce na podkladě výše uvedeného posouzení  vydal dne 3.5. 2012 rozhodnutí, č.j. 524/2012/NME, kterým žalobkyni přiznal příspěvek na péči ve výši 800,- Kč od října 2011.       5) Odvolací orgán (žalovaný) žalobou napadeným rozhodnutím zamítl  odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce. V odůvodnění odkázal na  posudek PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 3.7.2012, který byl k žádosti žalovaného vypracován pro účely odvolacího řízení.  Podle závěru citovaného posudku: a) byla  žalobkyně osobou, která se dle § 8 písm. a) ZSS ve znění účinném do 31.12. 2011 považuje za závislou na pomoci jiné fyzické ve stupni I (lehká závislost). pokračování                         32Ad 5/2013   -6-     Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebovala každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, jedná se o  4 úkony péče o vlastní osobu: b), e), f), o) a 11 úkonů soběstačnosti: b), d), g), h), i), j), k), m), p), q), r),  celkem tedy nezvládá 15 úkonů,  b) žalobkyně je osobou, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) ZSS ve znění účinném od 1.1.2012 považuje za závislou na pomoci jiné fyzické ve stupni I (lehká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, a to dle § 9 odst. 1 písm. e), f), j) cit. zákona. PK odůvodnila, že v rozporu s posudkem LPS OSSZ Náchod ze dne 3.4.2012 jako nezvládanou neuznala životní potřebu h) péče o zdraví s tím, že v podkladové dokumentaci nebyla doložena lékařem indikovaná potřeba ošetřování a ošetřovatelské péče a nebylo doloženo takové zdravotní postižení, pro které by žalobkyně nebyla schopna si brát léky samostatně. K námitkám, které žalobkyně vznesla ve svém dopise ze dne 26.6.2012  PK vysvětlila, že u žalobkyně nebylo objektivizováno takové zdravotní postižení, pro které by si nebyla schopna stravu vybrat, vybalit a naservírovat, přičemž se předpokládá, že potraviny a tekutiny budou umístěny tak, aby byly žalobkyni dostupné s ohledem na zdravotní postižení. Výkon fyziologické potřeby žalobkyně dle sociálního šetření zvládá samostatně, zhoršení bolesti levého ramenního kloubu není posudkovým kritériem možnosti uznání této základní životní potřeby za nezvládnutou. Hybnost končetiny umožňuje si provést základní očistu. Pokud jde o komunikaci, hodnotí se schopnost se domluvit, napsat krátkou zprávu, tj. ve smyslu postižení intelektu a smyslů, jemné motoriky rukou. U žalobkyně přitom nebylo objektivizováno takové zdravotní postižení, které by dle posudkových kritérií umožňovalo hodnotit tuto základní potřebu za nezvládnutou. Žalovaný považoval posudkový závěry PK za objektivní a přesvědčivý.          Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2  s. ř. s.) a po provedeném přezkumném řízení v návaznosti na  příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba n e n í  d ů v o d n á.         Při posouzení věci soud vycházel z následujících rozhodných skutečností a učiněných právních závěrů:          Právní úprava příspěvku na péči ve znění účinném do 31.12.2011 a od 1.1.2012 je citována výše. Zdravotní stav žalobkyně pro účely přiznání příspěvku na péči byl posouzen jednotlivými posudkovými orgány v souladu s platnou právní úpravou, jak je rovněž podrobně uvedeno shora.  Žalobkyně v žalobě uplatnila v podstatě stejné námitky jako ve svém odvolání a přípise učiněném posudkové komisi dne 26.6.2012.        Soud zdůrazňuje, že při přezkoumání rozhodnutí vycházel v souladu s ustanovením § 75 odst.  1 s. ř. s. ze  skutkového a právního  stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. k datu 30.8.2012, kdy i nejpozději k tomuto datu bylo provedeno, resp. přezkoumáno  posouzení stupně závislosti žalobkyně.   pokračování                         32Ad 5/2013   -7-     Lékařské nálezy po tomto datu (doložené i  k žalobě) již nelze hodnotit, rovněž tak nelze hodnotit aktuální zdravotní stav žalobkyně.    Soud konstatuje, že žalobkyně byla oběma posudkovými orgány posouzena jako osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Posudkové orgány vycházely ze zdravotní dokumentace žalobkyně a v době posouzení z aktuálních odborných lékařských nálezů, PK při svém jednání přijala a zhodnotila i žalobkyní  zaslaný dopis ze dne 26.6.2012.         Posudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 ZSS ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem, jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je třeba posuzovat požadavky kladené na tento posudek i v případném soudním přezkumném řízení.       Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že posudek PK MPSV ze dne 3.7.2012 je úplný a přesvědčivý, neobsahuje žádný vnitřní rozpor, zohledňuje všechny podstatné okolnosti projednávané věci a jak je z výše uvedeného zřejmé, PK se vyjádřila a odůvodnila proč základní životní potřebu dle § 9 odst. 1 písm. h) péče o zdraví (ZSS ve znění účinném od 1.1.2012) hodnotí v rozporu s posudkem lékaře prvoinstančního posudkového orgánu. I pokud by PK uznala životní potřebu h) péče o zdraví, za nezvládnutou, nemělo by to vliv na změnu žalobou napadeného rozhodnutí, neboť neschopnost zvládat tři nebo čtyři základní potřeby představuje dle 8 odst. 2 písm. a) ZSS stupeň I (lehká závislost). Soud neshledal pochybení PK ani v tom, že nedošlo k osobnímu vyšetření žalobkyně. V této souvislosti si soud dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9. 2011, č.j. 4 Ads 82/2011, dostupný na www.nssoud.cz,  v němž se uvádí: „Přímé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí by v řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu.“ Tuto žalobní námitku proto soud neshledal za důvodnou. Žalobní tvrzení tak dle názoru soudu nepřinášejí žádné nové skutečnosti a argumenty, pouze se opakují námitky, které byly uplatněny v rámci odvolacího řízení a k nimž se PK vyjádřila. Soud proto své konečné rozhodnutí opírá o shodná zjištění obou posudkových orgánů co do zjištěného stupně závislosti I (lehká závislost),  zejména pak o posudek PK MPSV v Hradci Králové ze dne 3.7.2012, jehož závěry odůvodnily správnost žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud v mezidobí, tj. od vydání napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí soudu došlo ke zhoršení zdravotního  stavu žalobkyně a tím i skutečností pokračování                         32Ad 5/2013   -8-     rozhodných pro posouzení stupně závislosti, je nutné podat novou žádost o příspěvek na péči.        S ohledem ke shora uvedenému proto  soudu nezbylo, než v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítnout.          Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1  s. ř. s., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch,  toto právo nenáleží dle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení.        Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Hradci Králové dne  27. září 2013                                                                       JUDr. Ivona Šubrtová, v.r.                                                                                        samosoudkyně