52Az 1/2013-25                       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci žalobce: D. D. L., zastoupeného JUDr. Ivou Kmoškovou, advokátkou, se sídlem AK Milheimova 1217, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR 170 34, Praha VII, p.schr. 21/OAM, (Odbor azylové a migrační politiky), v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 25.7.2013, č.j. OAM-150/ZA-ZA04-ZA04-2013,    t a k t o :   I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.   O d ů v o d n ě n í :   Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto tak, že dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění (dále jen „zákon o azylu“), a to dle § 12, 13, 14, 14a a 14b, se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje. V žalobě uvedl žalobce pouze následující námitky:   Žalobce je přesvědčen, že ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu je opodstatněná jeho úvaha o možných pocitech obav z pronásledování, a to zejména s ohledem na příslušnost k určité sociální skupině. Žalobce odkázal na sociálně neutěšený stav jeho rodiny a jeho snahu vypomoci rodině ve svízelné situaci, aby nevznikla obava z případných útoků, a to i fyzických při vymáhání dluhu. Nelze nic spatřovat negativního na tvrzení, že žalobce má hezký vztah k naší vlasti, má zde řadu přátel a navíc zde navázal vztah s přítelkyní, s níž hodlá uzavřít sňatek. Žalobce navrhl, aby žalované rozhodnutí bylo zrušeno.   Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na konstantní soudní judikaturu, ze které vyplývá, že žalobce nesplňoval důvody pro udělení azylu. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.    Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona.  Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený  v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení, neboť jim odnímá právo vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám, které vzal soud za určující pro své zrušující rozhodnutí  (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14.2.2008, č.j. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2 s.ř.s.) a povinnost soudu zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž tato povinnost připadá v úvahu jen v případě, kdy tato vada  brání přezkoumání žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (srov.např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, č.j. 2Ads 33/2003-78, a zejména usnesení rozšířeného senátu NSS  ze dne 8.3.2011, č.j. 7 Azs 79/2009-84). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovených v judikátu NSS ze dne 28.7.2009, č.j. 8 Afs 51/2007-87, v bezpečnostním řízení týkajícím se utajovaných informací-srov. rozsudek NSS ze dne 25.11.2011, č.j. 7 As 31/2011-101). Rozšířený senát NSS  v usnesení ze dne 8.3.2011, č.j. 7 Azs 79/2009-84, dále judikoval, že krajský soud je oprávněn dále zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení uvedené v § 76 odst. 1 s.ř.s., tj.  ex officio,  v případě, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, byť je žalobce výslovně v žalobě nenamítl (tj. jedná se o případy, kdy rozhodnutí není schopno přezkumu z hlediska žalobních námitek, přičemž tato vadnost a nemožnost podrobit rozhodnutí zkoumání musí být zjevná buď ze spisu či z jeho absence nebo z rozhodnutí samotného, pokud bude postrádat srozumitelnost či důvody v takové míře, že vylučuje zkoumání důvodnosti žaloby, anebo ji soud sezná na základě jiných rozhodných skutečností, jež se dostanou do jeho sféry). Konečně, dle názoru krajského soudu, výjimkou z této zásady bude i případ, kdy se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod ze strany správního orgánu, které nebude  předmětem žalobních námitek.  Důvodem pro tuto výjimku je skutečnost, že ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. představuje normu procesněprávní, a pokud se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod, tak je třeba připomenout, že smysl procesních norem spočívá ve vytváření mechanismů k ochraně hmotného práva. Procesní normy nelze vnímat jako samoúčelné, a tím spíše nemohou představovat překážku pro aplikaci ústavně zaručené hmotněprávní normy. Proto může v takovém případě krajský soud aplikovat hmotněprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod i za situace, kdy žalobce  tuto námitku v žalobě  vůbec neuplatnil (podle rozsudku NSS ze dne 13. 6. 2008, sp.zn.  2 As 9/2008, který sice se vztahoval ke kasační stížnosti, ale lze jej argumentum a simili aplikovat i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť základní úvaha aplikovaná v tomto případě je použitelná i v tomto řízení).    Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady, tj. zda je dán důvod pro to, aby soud aplikoval některou z výše uvedených výjimek. V této souvislosti dospěl krajský soud k závěru, že žalované rozhodnutí netrpí vadou uvedenou v ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., žalované rozhodnutí není nicotné (§ 76 odst. 2 s.ř.s.) a rovněž se nejedná o zmíněné další případy průlomu do dispoziční zásady. Proto se krajský soud dále zaměřil na přezkoumání žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75  odst. 2 s.ř.s.).   Jak vyplývá z obsahu žalovaného rozhodnutí, důvody, které žalobce uvedl ve správním řízení, nenaplňují základní předpoklady pro udělení mezinárodní ochrany. Obavy žalobce, které se týkají neuhrazeného dluhu nesouvisí s žádným z důvodů taxativně vymezených v § 12 zákona o azylu, přičemž ekonomické potíže v zemi původu a obavy z věřitelů související s neuhrazením dluhu, nejsou relevantními důvody z hlediska zákona o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 27.9.2011, č.j. 8 Azs 12/2011-79).   Námitka žalobce týkající se údajných obav z pronásledování s ohledem na příslušnost k určité sociální skupině rovněž soud neuznal za důvodnou. Dle konstantní soudní judikatury sociální skupina ve smyslu § 2 zákona o uprchlících (nyní § 12 zákona o azylu – pozn. krajského soudu) se skládá z osob podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. Příslušnost k ní se stává důvodem pronásledování zpravidla tehdy, když její politická a názorová orientace, minulost nebo hospodářská činnost jejích členů či samotná její existence jsou považovány za překážku v politice vlády, když taková skupina není považována za loajální vůči státu či k jeho exekutivě. U osob, které nespojuje jejich postavení ve společnosti, ale pouze fyzická či profesní použitelnost ve vojenských akcích, nelze o sociální skupině hovořit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.10.1996, č.j. 6 A 515/1995). Navíc dlužníci, ženy pronásledované ze strany manželů či partnerů, ani nečlenové zločineckých struktur netvoří dle konstantní soudní judikatury sociální skupiny ve smyslu zákona o azylu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31.3.2004, ve věci sp.zn 6 Azs 41/2004, ze dne 26.8.2004). Žalobcovo tvrzení o hezkém vztahu k naší zemi, soužití s přítelkyní, nezakládá rovněž důvod pro udělení azylu, když za tímto účelem je možné využít především institutů, které upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.   Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná a musel ji zamítnout (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).   Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému toto právo soud nepřiznal.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Pardubicích dne 24. října 2013 JUDr. Jan Dvořák v.r. samosoudce     Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová