Soud vyhoví návrhu státu (v procesním postavení složitele) na přijetí směnky do soudní úschovy za účelem splnění dluhu, převzal-li stát směnku v průběhu řízení pro procesní účely a jejímu vrácení brání nedostatek nutné součinnosti ze strany příjemce.

17Co 196/2014 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců JUDr. Zity Jasanské a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci složitele Česká republika – Krajský soud v Hradci Králové, sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218, IČ 002 15 716, o přijetí směnky do soudní úschovy pro příjemce Mgr. TV, narozeného xxx, xxx, k odvolání složitele proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 2. června 2014, č. j. 14SD 2/2014-11, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že se směnka číslo --- do soudní úschovy pro příjemce Mgr. TV přijímá. Odůvodnění: Shora označeným usnesením okresní soud složitelův návrh na přijetí směnky do soudní úschovy pro Mgr. TV zamítl. Především shrnul, že složitel tvrdí, že mu příjemce předložil předmětnou směnku spolu se svým návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu a že nyní, po právní moci rozkazu, nereaguje na výzvy a směnku mu proto není možné vrátit; podle složitele tak kvůli prodlení příjemce nelze splnit závazek k vrácení směnky. S odkazem na § 290 a § 291 zákona o zvláštních řízeních soudních a § 1953 občanského zákoníku pak okresní soud odůvodnil svůj zamítavý výrok závěrem, že složitel, soudě podle návrhových tvrzení, vůči příjemci žádný závazek (dluh) nemá, a jeho návrh tak nesměřuje k úschově tzv. soluční, tedy k úschově, jejímž účelem je zánik dluhu splněním. Proti tomuto rozhodnutí se složitel odvolal a navrhl je změnit tak, že se směnka do soudní úschovy přijímá. Zdůraznil, že je po skončení rozkazního řízení povinen směnku příjemci vrátit, což vyplývá z interních norem, především z § 173 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy; tyto normy podle něj reflektují zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě. Opakoval, že mu ve splnění této povinnosti brání nedostatek nezbytné součinnosti příjemce, a podotkl, že právní řád neupravuje, jak mají soudy v takovém případě postupovat, resp. jiný postup než uložení směnky do soudní úschovy nenabízejí. Využití institutu soudní úschovy podle něj také odpovídá internímu stanovisku Odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti České republiky. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadené usnesení přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Podle § 568 občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013 (zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších změn a doplnění) platilo, že nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože je věřitel nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, popřípadě věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Obsahově podobné ustanovení obsahuje i platný občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Jde o § 1953 odst. 1, podle něhož nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Podle § 290 zákona o zvláštních řízeních soudních platí, že za účelem splnění závazku lze složit peníze, cenné papíry a jiné movité věci (pokud se k úschově hodí) do úschovy u soudu. Podle § 291 odst. 2 téhož zákona musí návrh na přijetí do soudní úschovy obsahovat prohlášení složitele, že závazek, jehož předmětem hodnoty skládané do úschovy jsou, nemůže splnit, protože je věřitel nepřítomen nebo je v prodlení, že jsou tu důvodné pochybnosti, kdo věřitelem je, nebo že složitel věřitele nezná. Aby bylo lze návrhu na soudní úschovu vyhovět, musí tedy ze složitelových návrhových tvrzení vyplývat, že má závazek, který má splnit vydáním hodnoty, již do úschovy skládá, a že – má-li být úschova založena právě na této variantě – je jeho věřitel (příjemce) v prodlení, tedy např. že neposkytuje pro vydání hodnoty potřebnou součinnost. Úvaha soudu prvního stupně, že složitel v daném případě vůči příjemci odpovídající závazek nemá, zjevně nemůže obstát. Kdyby měla být správná, znamenala by, že složitel příjemci směnku nemusí vrátit (vydat), tedy může si ji ponechat. Tím, že v souladu s procesním předpisem (§ 175 odst. 1 občanského soudního řádu) směnku od příjemce pro účely soudního řízení přijal, ovšem státu samozřejmě nevznikla k tomuto cennému papíru žádná práva, na jejichž základě by si ji mohl ve své moci podržet (libovolně dlouho) i po skončení rozkazního řízení. Nepatří mu, důvod, pro který ji v souladu se zákonem (občanským soudním řádem) původně převzal a má ji u sebe, skončením řízení odpadl, a je proto jeho povinností vrátit ji tomu, od koho ji přijal; zároveň na něm jistě ani nelze žádat, aby nesl případné obtíže a rizika spojená s tím, že má směnku u sebe. Ustanovení § 173 odst. 2 věty první vnitřního a kancelářského řádu („po pravomocném skončení řízení je nutno přílohy vrátit těm, kdo je předložili, nebylo-li rozhodnuto jinak“) je z tohoto hlediska podle krajského soudu jen podzákonnou instrukcí nenechat vzniknout či neudržovat stav, který by musel být nazírán jako protiprávní, potažmo nepodložený žádnou relevantní právní skutečností. Jinak vyjádřeno, určující je, že stát po skončení řízení, pro jehož potřebu směnku převzal, není oprávněn mít směnku dál u sebe a – logicky – musí učinit kroky potřebné k jejímu vrácení tomu, kdo ji předložil. Ostatně, kdyby tak nepostupoval, vlastník směnky by bezpochyby měl právo její vrácení vymáhat, a to v krajním případě i žalobou o její vydání. Že stát prostřednictvím soudu směnku převzal na podkladě procesního předpisu, upravujícího soudní řízení, podle krajského soudu neznamená, že jeho povinnost vrátit ji je povinností, jejíž splnění nelze posuzovat občanským zákoníkem (obecně vzato, ať už platným do 31. prosince 2013 nebo platným nyní – to záleží na tom, kdy konkrétně povinnost vrátit směnku vznikla, což ovšem samo o sobě není pro rozhodnutí o projednávaném návrhu určující). Procesní předpis, občanský soudní řád, zvláštní úpravu splnění této povinnosti neobsahuje, a směrodatné pak musí být, že stát od pravomocného skončení rozkazního řízení má ve své moci cizí cenný papír bez právního důvodu (podkladu) a je jeho povinností (i právem) tento stav předáním směnky jejímu majiteli ukončit. Vztah, který tu takto vznikl, je dle mínění krajského soudu vztahem soukromoprávním a je třeba na něj z hlediska splnění vzniklého dluhu aplikovat pravidla občanskoprávní, zakotvená v občanském zákoníku (stejně jako by se podle téhož předpisu jistě řešily např. i situace, kdyby ten, kdo svou přílohu do soudního spisu předložil, zemřel či zanikl, její zpětné převzetí výslovně odmítl, apod.). Složitel ve svém návrhu také vysvětlil, že příjemce opakovaně vyzýval k vyzvednutí směnky (podle složitelem připojených příloh skončilo rozkazní řízení 8. listopadu 2012 a příjemce byl k vyzvednutí směnky opakovaně vyzýván už před 31. prosincem 2013, takže viz § 567 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013; jinak srovnej i obsahově shodné ustanovení § 1955 odst. 1 větu první nyní platného občanského zákoníku), ale příjemce nereagoval (tedy pro směnku se nedostavil a ani nesdělil, jakým jiným způsobem ji snad hodlá převzít). Tím složitel vyhověl požadavku zákona, že musí (např.) tvrdit, že je jeho věřitel v prodlení (§ 522 věta první občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013; podobně § 1975 nyní platného občanského zákoníku). Z výše uvedených důvodů je krajský soud názoru, že složitelova návrhová tvrzení jsou podřaditelná pod výše citované ustanovení § 291 odst. 2 z.z.ř.s., a proto napadené usnesení změnil (§ 220 o.s.ř.) tak, že se předmětná směnka do soudní úschovy přijímá. Poučení: Odvolání proti tomuto usnesení není přípustné. Dovolání je přípustné pouze pokud usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Lze je podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení, a to k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. V Hradci Králové dne 30. září 2014 předsedkyně senátu