O návrhu účastníka na přerušení řízení a na pokračování v přerušeném řízení nemůže v senátních věcech rozhodovat pouze předseda senátu, ale je třeba rozhodnutí celého senátu.

19Co 179/2014-221 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svobodové a soudců JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Jindřicha Rajmana ve věci žalobce JD, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem Velké náměstí 29, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému Excelsior Technologies s. r. o., IČ 289 89 601, se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 2014, č. j. 20C 415/2012-206, takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Shora označeným usnesením předseda senátu okresního soudu zamítl návrh žalobce na pokračování řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že řízení se ke dni 12. 11. 2013 přerušilo prohlášením konkurzu na majetek žalovaného dle § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, o čemž soud účastníky vyrozuměl. V těchto souvislostech odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 21Cdo 113/99, v němž je i takovýto druh řízení pokládán za řízení o nárocích, které mohou být uspokojeny jen z majetku patřícího do konkurzní podstaty. Proti usnesení podal žalobce včas odvolání. Poukázal na to, že určit neplatnost výpovědi, kterou dal žalobci úpadce, může výlučně soud. Žalobce může svoje nároky vyplývající z neplatného ukončení pracovního poměru uplatnit v insolvenčním řízení kdykoli, aniž by musel podávat přihlášku, podmínkou je však právě určení neplatnosti výpovědi soudem. Pravomocným zamítnutím návrhu na pokračování v tomto řízení by bylo žalobci fakticky znemožněno uplatnit svoje mzdové nároky v insolvenčním řízení. Žalobci by tak bylo postupem soudu odepřeno právo domoci se ochrany svých práv. Dále namítl, že soud vyložil právní závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1999 sp. zn. 21Cdo 113/99 nesprávně, neboť pominul další tam uvedený závěr, podle něhož protože nejde o řízení o pohledávce, kterou je třeba přihlásit v konkurzu, lze v řízení pokračovat. V průběhu odvolacího řízení žalobce doplnil odvolání podáním, v němž poukázal na přechodná ustanovení článku II zákona č. 294/2013 Sb., s tím, že ze znění přechodných ustanovení je patrné, že zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonu, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Žalobce tak vyslovil přesvědčení, že na danou věc dopadá ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014, které odstraňuje do té doby panující stav nejistoty popisovaný v odvolání. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení včetně jemu předcházejícího řízení, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). V odvolacím řízení postupoval podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II bod 1 z. č. 396/2012 Sb.). Dospěl k závěru, že je třeba usnesení okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Podle § 36a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v řízení před okresním soudem ve věcech pracovních jedná a rozhoduje senát. Podle § 36d odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci. Občanský soudní řád nevymezuje taxativně úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci. Rozsah oprávnění předsedy senátu samostatně jednat a rozhodovat je proto nezbytné odvíjet od účelu dané procesní úpravy, jíž je potřeba určité operativnosti. Komentářová literatura i judikatura se shodují v názoru, že mezi úkony, které může v senátních věcech učinit pouze předseda senátu, nemohou spadat úkony, jimiž se řízení končí jinak, než rozhodnutím ve věci samé, tj. že předseda senátu nemůže sám rozhodnout např. o odmítnutí žaloby pro její vady (srov. rozsudek NS 2 Cdon 439/97, SoJ 13/97). Úsudku všech členů senátu je však zajisté zapotřebí i při úvaze, zda v řízení lze pokračovat či nikoli, tj. zda bude přistoupeno k úkonům, které budou směřovat k ukončení řízení ve věci samé, nebo zda bude nastolen „klid řízení“. Proto je opodstatněn závěr, že o návrhu účastníka na přerušení řízení a na pokračování v přerušeném řízení nemůže v senátních věcech rozhodovat pouze předseda senátu, ale je třeba zapotřebí rozhodnutí celého senátu. Jestliže o návrhu žalobce na pokračování v řízení rozhodl v pracovněprávní, tj. senátní věci pouze předseda senátu, zatížil řízení vadou spočívající v nesprávném obsazení soudu (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Jedná se přitom o takovou vadu řízení, že v odvolacím řízení nemůže být zjednána její náprava, ale je třeba z tohoto důvodu usnesení okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k novému rozhodnutí o návrhu žalobce, při němž bude soud správně obsazen (§ 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Současně odvolací soud považuje za nezbytné dodat, že sdílí právní názor žalobce, že zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 294/2013 Sb. platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (viz čl. II přechodná ustanovení z. č. 294/2013 Sb.). O návrhu žalobce proto okresní soud rozhodne dle § 265 IZ v jeho znění účinném od 1. 1. 2014. Bude přitom vycházet i ze závěrů vyslovených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 113/99 (rozhodnutí publikováno v časopise Soudní judikatura číslo 5/2000 pod evidenčním číslem 198) a v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 992/2013, vztahujícím se k úpravě dané insolvenčním zákonem, podle nichž se řízení o neplatnost výpovědi nebo jiného rozvázání pracovního poměru prohlášením konkurzu na majetek zaměstnavatele sice přerušuje, ale lze v něm pokračovat na návrh žalobce nebo insolvenčního správce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. V Hradci Králové dne 28. srpna 2014 předsedkyně senátu