Duševní porucha, která brání zletilému člověku samostatně jednat, nemusí být vždy důvodem k omezení svéprávnosti. Je na soudu, aby podle okolností, které vychází nejen z prokázání existence duševní poruchy, ale i z postoje posuzovaného a právních jednání, které za něho bude řešit jeho zástupce, zvolil vhodné opatření, které takové osobě umožní žít v rámci společenství s možností volby.

Číslo jednací: 21Co 327/2014-73 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci posuzovaného JM, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradec Králové, Ulrichovo náměstí 737, k návrhu MM, nar. xxx, bytem xxx, za účasti Okresního státního zastupitelství Hradec Králové a za účasti KM, nar. xxx, bytem xxx, o posouzení svéprávnosti, o opatrovnictví člověka, k odvolání posuzovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15.4.2014 čj. 0Nc 1225/2013-53 t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě ní takto: Soud schvaluje zastoupení JM, nar. xxx, členem domácnosti KM, nar. xxx. II. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud omezil ve svéprávnosti JM tak, že není oprávněn činit právní jednání, jehož majetková hodnota přesahuje 500 Kč, nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 500 Kč, uzavírat smlouvy, jejichž jednotlivá plnění přesahují 500 Kč, disponovat s finanční částkou vyšší než 500 Kč, právně jednat v souvislosti s vyřizováním důchodu, dávek SSP a jiných sociálních dávek, právně jednat při vyřizování osobních dokladů, právně jednat v pracovněprávních vztazích, rozhodovat o vhodnosti lékařské péče a případných zdravotnických zákroků ve vztahu ke své osobě (výrok I), České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), opatrovníkem posuzovaného JM jmenoval KM, nar. xxx, bytem xxx (výrok III), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Vzal za prokázané, že JM je od narození osobou s těžkým zdravotním postižením, je po dětské mozkové obrně s postižením pohybovým a mentálním. Trpí několika trvalými psychickými poruchami, které nejsou jen přechodné a v důsledku kterých není schopen většiny právních jednání. Podle znaleckého posudku znalce Doc. MUDr. Pidrmana Ph.D. posuzovaný JM trpí kombinací více trvalých duševních poruch, přičemž samotný fakt jejich vzájemné kombinace zásadním způsobem negativně ovlivňuje jeho mentální, adaptační a obecně funkční schopnosti. Posuzovaný trpí lehkou mozkovou dysfunkcí s poruchami chování, postižením intelektu (na hranici významné subnormy až mentální retardace), v subchronické formě probíhajícím psychotickým onemocněním schizofrenního okruhu, poruchou osobnosti. Tyto poruchy základním způsobem omezují rozumové, rozhodovací, tedy veškeré kognitivní funkce, ale též schopnost sebeobsluhy, schopnost péče o sebe sama. Devastující průběh kombinace jednotlivých onemocnění vede u posuzovaného k neschopnosti důstojného fungování ve společnosti, což vedlo a vede k ohrožení samostatné existence posuzovaného, k problémům jeho adaptace, neschopnosti péče o sebe sama, ke ztrátě náhledu a kritičnosti, se ztrátou podřízení se nezbytným léčebným krokům. Přitom nelze vyloučit na tomto chorobném terénu snadnou sugestibilitu, resp. neuvážené, objektivně nelogické kroky posuzovaného, které by vedly k jeho nejen tělesnému, ale i psychickému a rovněž ekonomickému ohrožení až sebezničení. Posuzovaný není schopen obstarávat si své záležitosti, pečovat o své zdraví, ani jednat s úřady. Posuzovaný je orientován svou osobou, místem, časem i situací, je schopen hospodařit s omezenou finanční částkou v hodnotě kolem 200 Kč, ve stejné hodnotě je schopen disponovat s majetkem. Relativně dobrý psychický i fyzický stav posuzovaného je dán zejména mimořádnou péčí rodičů, která je mu poskytována od narození a soustavně. Znalec u jednání soudu dále doplnil znalecký posudek v tom smyslu, že posuzovaný by se neměl sám pohybovat venku, neboť jeho psychický stav je velmi nestabilní, měl by být vždy někým doprovázen. Na základě těchto zjištění okresní soud uzavřel, že omezení svéprávnosti se jeví jako jediným možným řešením pro ochranu osoby posuzovaného a jeho práv ve smyslu ust. § 55 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. – Občanského zákoníku (dále jen o.z.), protože nepostačí mírnější a méně omezující opatření. Ve smyslu ust. § 62 o.z. soud jmenoval posuzovanému opatrovníka, a to otce posuzovaného KM, se kterým posuzovaný žije ve společné domácnosti, je s ním tedy v každodenním kontaktu a tento jmenovaný opatrovník bude moci nejlépe zastupovat oprávněné zájmy posuzovaného a řešit jeho potřebné záležitosti. Proti rozsudku podal odvolání posuzovaný. Nesouhlasil s omezením svéprávnosti v oblasti rozhodování o vhodnosti lékařské péče a případných zdravotnických zákroků. Posuzovaný spolurozhoduje o věcech celé rodiny a o své osobě, cítí se být platnou součástí rodiny, být užitečný, což je pro jeho psychiku významné. Velmi dobře si uvědomuje rozsah svého postižení. Byl vychováván tak, aby přes svá postižení o své osobě, o svém životě rozhodoval se zodpovědností sám. Rozhodovat o sobě samém je pro něj nejdůležitější věcí, která má pro něj jako osobu význam. Ztráta možnosti rozhodovat by poškodila jeho psychiku a měla by za následek další újmu v jeho životě. Krajský státní zástupce se ztotožnil s odvoláním, poukázal na neurčitost výroku, který je v rozporu s § 64 o.z. Poukázal i na to, že okresní soud se nevypořádal se situací z pohledu § 55 odst. 2 o. z., nezdůvodnil, jaká závažná újma posuzovanému hrozí bez omezení svéprávnosti a proč nemůže být zastoupen členem domácnosti – otcem podle § 49 o.z. Posuzovaný žije ve společné domácnosti s rodiči, kteří se o něj vzorně starají, poskytují mu veškerou péči, zajišťují jeho záležitosti a on je s jejich péčí spokojený. Bez doprovodu některého z rodičů nevychází ven. Nebyl zjištěn žádný případ, kdy by si posuzovaný přivodil v důsledku své duševní poruchy nějakou újmu, ani že by mu v současné době nějaká závažná újma hrozila. Nestačí teoretická hrozba újmy. Při jednání před krajským soudem sdělili účastníci, že se dohodli na zastupování JM členem domácnosti, panem M starším. Navrhovatelka v tomto smyslu změnila svůj návrh. Krajský soud zjistil názor posuzovaného (§ 50 o. z.), který se zastoupením otcem jako členem domácnosti souhlasil s tím, že ve zdravotních záležitostech si chce rozhodovat sám. Uvedl, že žije v domě s rodiči, ti se o něj starají, sám na nákupy nechodí, chodí jen s rodiči, ať už jde o nákupy oblečení nebo jídla. K lékaři ho doprovázejí rodiče, rodiče jsou v důchodu. Posuzovaný pobírá důchod asi 9.000 Kč a příspěvek na péči 12.000 Kč a příspěvek na benzin 400 Kč. Peníze chodí na účet, k němuž má posuzovaný dispoziční právo, sám ale nic nevybírá, nechává to na rodičích. Krajský státní zástupce poukázal na nutnost souhlasu soudu k nakládání s úsporami, které jsou asi přes 600.000 Kč. Rodiče příspěvek na péči vůbec nevyužívají, synovi ho spoří, živí ho ze svého a syna chtějí zajistit do budoucna. Podle § 49 odst. 1 o.z. brání-li duševní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat, může ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zástupce dá zastoupenému na vědomí, že ho bude zastupovat, a srozumitelně mu vysvětlí povahu a následky zastoupení. Odmítne-li to člověk, který má být zastoupen, zastoupení nevznikne; k odmítnutí postačí schopnost projevit přání. Podle § 52 odst. 1 o.z. zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá poměrům zastoupeného. Zástupce však není oprávněn udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých záležitostí, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného. S peněžními prostředky na účtu zastoupeného však může nakládat jen v rozsahu nepřesahujícím měsíčně výši životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Duševní porucha, která brání zletilému člověku samostatně jednat, nemusí být vždy důvodem omezení svéprávnosti člověka. Občanský zákoník dává přednost mírnějším opatřením, pokud jsou podle okolností dostačující. Nestačí proto prokázat existenci duševní poruchy bránící zletilému člověku samostatně jednat, ale v řízení musí být zjištěno, jaké záležitosti je třeba za posuzovaného řešit a v závislosti na tom zvolit přiléhavé opatření. Zastoupení členem domácnosti, jako jedno z mírnějších opatření, nachází místo tam, kde duševní porucha brání zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat a je vhodné tehdy, pokud je zřejmé, že bude třeba řešit za posuzovaného jen obvyklé záležitosti (§ 52 o.z.). Zastoupení členem domácnosti má přednost před omezením svéprávnosti (§ 55 odst. 2 o.z. a § 39 z.ř.s.). V řízení bylo prokázáno, že byly splněny předpoklady ustanovení § 49 o.z., a proto v zájmu posuzovaného není omezení svéprávnosti (§ 55), neboť posuzovaný žije s rodiči, sám nikam nechodí, nic nezařizuje a je zřejmé, že za posuzovaného bude třeba řešit jen běžné záležitosti, jak to rodiče činí dosud. Postačí tedy, když bude zastoupen členem domácnosti, Posuzovanému bylo oznámeno zástupcem, že jej bude zastupovat, co to pro něj znamená, respektive jaké jsou důsledky z toho plynoucí. O tom byl poučen i krajským soudem a tomuto poučení porozuměl. Posuzovaný zastoupení neodmítl. Krajský soud proto změnil napadený rozsudek podle § 220 odst.1 písm. a) o.s.ř. a podle § 39 z.ř.s. a po zjištění názoru zastoupeného zastoupení schválil. Tímto schválením zastoupení vzniká (§ 50 o.z.). Povinnosti zástupce jsou vymezeny v ustanovení § 51 o.z. tak, že zástupce dbá o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv i o to, aby způsob jeho života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním představám a přáním zastoupeného. Rozsah zastoupení je pak vymezen v již shora citovaném ust. § 52 o.z. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 43 odst. 1 z.ř.s. a o nákladech řízení účastníků podle § 23 věta první z.ř.s., protože nevyšly najevo řádné skutečnosti, které by odůvodnily přiznání práva na náhradu nákladů řízení státu nebo některému z účastníků řízení (§ 43 odst. 2 a § 23 věta druhá z.ř.s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V Hradci Králové dne 8. října 2014 předsedkyně senátu