Osobní setkání advokáta jako opatrovníka s osobou umístěnou ve zdravotnickém zařízení, ačkoli tato osoba není s ohledem na svůj zdravotní stav schopna kontaktu lze považovat za úkon právní služby spočívající v první poradě s klientem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.

21Co 364/2014-30 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci VG, narozené xxx, bytem xxx, posledně bytem Hospic Anežky České, Červený Kostelec, zemřelé dne xxx, zastoupené opatrovníkem JUDr. Janem Dostálem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 69, Náchod, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu, k odvolání opatrovníka proti usnesení Okresního soudu v Náchodě, ze dne 30. července 2014, č. j. 12L 24/2014-16, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že opatrovníkovi náleží odměna a náhrada výdajů ve výši 1.435 Kč. Odůvodnění: Okresní soud usnesením označeným v záhlaví zamítl návrh advokáta na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů jako opatrovníka. V odůvodnění usnesení uvedl, že JUDr. Jan Dostál, advokát se sídlem Masarykovo náměstí 69, Náchod, byl okresním soudem ustanoven opatrovníkem VG ve věci vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu. V řízení okresní soud postupoval podle § 83 odst. 1, 3 z. ř. s. Řízení bylo zastaveno z důvodu úmrtí VG. Okresní soud vycházel ze zjištění, že VG, umístěná ve zdravotním zařízení – Hospic Anežky České, Červený Kostelec, byla ve vigilním kómatu a zcela bez kontaktu. Z kómatu se neprobrala a zemřela dne 18. 5. 2014. Advokát vykonal návštěvu umístěné. Tuto jeho činnost ovšem nelze hodnotit jako úkon právní služby, protože nesplnil podmínku pro přiznání odměny, neboť nebylo možné uskutečnit první poradu s klientem. Umístěná byla totiž nekontaktní a v kómatu. Ze stejného důvodu nebylo lze přiznat advokátovi náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas, neboť toto nebylo účelné vynaložit v souvislosti s poskytnutím právní služby. Nelze totiž vyloučit, že k první poradě s klientem může dojít i písemným kontaktem mezi advokátem a klientem, což ovšem bylo v daném případě rovněž vyloučené. Okresní soud z tohoto důvodu zamítl návrh advokáta na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, neboť i podle judikatury odvolacího soudu (usnesení sp. zn. 23Co 614/2010 a sp. zn. 23Co 547/2011) by mu tato náležela jen tehdy, pokud by se po doručení usnesení soudu o ustanovení opatrovníkem uskutečnila první porada s klientem. Proti tomuto usnesení podal opatrovník včas odvolání. Uvedl, že se rozhodl VG navštívit, aby si ověřil skutečnosti uvedené v usnesení soudu a aby se pokusil s ní promluvit a zjistit, zda je její hospitalizace nezbytná a zda skutečně není schopna projevu souhlasu či nesouhlasu. Vlivem jejího stavu s ní ovšem nekomunikoval a promluvil tedy alespoň s ošetřující osobou. Odvolatel poukázal na to, že důvod řízení o vyslovení souhlasu s převzetím do ústavu je ten, aby se předešlo bezdůvodnému nedobrovolnému zavírání pacientů ve zdravotnickém zařízení. Bylo by proti smyslu zákona, aby zainteresované subjekty vzaly za prokázané to, co uvede ošetřující lékař. Opatrovník musí hájit zájmy umístěného a pokusit se zjistit, zda a proč nemůže udělit souhlas s hospitalizací. Proto cítil povinnost se s klientem alespoň seznámit a zjistit stav věci. V tomto případě se tedy jednalo ve smyslu § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o úkon svou povahou a účelem nejbližší k úkonu převzetí a přípravě zastoupení včetně první porady. Opatrovník proto navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil tak, že mu přizná odměnu a náhradu hotových výdajů. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněné. Odvolací soud se v zásadě ztotožňuje s argumentací odvolatele a dále uvádí následující. Podle § 140 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Toto ustanovení se užije i pro řízení podle zákona číslo 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních, tedy i pro řízení ve věcech přípustnostech převzetí nebo držení v ústavech (§ 1 odst. 2, § 2 písm. d/ z. ř. s.). Okresní soud v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí VG do zdravotního ústavu ustanovil JUDr. Jana Dostála, advokáta se sídlem Masarykovo náměstí 69, Náchod, opatrovníkem VG pro toto řízení usnesením ze dne 25. 3. 2014, č. j. 12L 24/2014-4, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2014. Opatrovník dne 28. 3. 2014 VG ve zdravotním zařízení (Hospic Anežky České v Červeném Kostelci) navštívil. Podle tvrzení samotného opatrovníka byla jmenovaná nekontaktní, a proto hovořil alespoň s její ošetřující osobou. Podle § 140 odst. 2 část věty první za středníkem při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhl. č. 177/1996 Sb.“) a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Jádrem právního posouzení věci se stala úvaha, zda za shora popsanou činnost opatrovníka, kterým byl advokát, náleží mu odměna a náhrada výdajů podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Odvolací soud má za to, že náleží, a to z dále vysvětlených důvodů. Nemůže obstát argumentace okresního soudu, že osobní setkání advokáta s umístěným člověkem nelze považovat za úkon právní služby, jen proto, že tento člověk není schopen s ohledem na svůj zdravotní stav vůbec anebo plnohodnotně s advokátem při setkání komunikovat. Úkolem soudu v tzv. detenčním řízení, včetně řízení o převzetí do zdravotního ústavu ve zvláštních případech podle § 83 z. ř. s. je, aby se zabýval zákonností převzetí člověka do ústavu bez jeho písemného souhlasu. Z podstaty funkce opatrovníka plyne, že jeho povinností činit vše potřebné ve prospěch zastoupeného účastníka a tím spíše to platí pro advokáta s ohledem na ustanovení § 16 zákona číslo 85/1996 Sb. o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny a při výkonu advokacie je povinen jednat čestně a svědomitě a je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Pokud tedy advokát jako opatrovník člověka v řízení o přípustnosti jeho převzetí do zdravotního ústavu tohoto účastníka navštíví za účelem porady s ním a ověření si tak (byť z pohledu laika) jeho zdravotní stav, jde o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť nelze nijak pochybovat o tom, že opatrovník má právo (a současně i povinnost) podle svého uvážení zvolit způsob, jak si ověřit údaje o zdravotním stavu člověka, byť by jinak vyplývaly z rozhodování soudu, spisu, lékařských zpráv apod. Je tedy na jeho uvážení, zda tento zdravotní stav člověka zjistí tak, že jej navštíví, lhostejno s jakým výsledkem. Takový úkon právní služby pak nelze považovat za neúčelný. Osobní setkání opatrovníka s umístěným člověkem a osobní kontakt s ním, ať už se realizuje formou porady jako oboustranného dialogu či jinak s ohledem na zdravotní stav umístěného člověka se svou povahou a účelem blíží úkonu právní služby spočívajícím v první poradě s klientem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Za takový úkon právní služby náleží advokátovi (ustanovenému opatrovníkovi) odměna ve výši 800 Kč podle § 9 odst. 2, § 7 bod 3, § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. K tomuto úkonu právní služby náleží advokátovi i paušální částka náhrady výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Ze stejných důvodů, jako advokátovi náleží právo na odměnu a paušální náhradu výdajů, náleží mu i právo na náhradu cestovních výdajů (§ 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za úkon právní služby prováděný v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do toho místa a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Advokát projednávané věci vynaložil cestovní výdaje při cestě ze svého sídla v Náchodě do zdravotního ústavu v Červeném Kostelci a zpět při použití vlastního osobního automobilu s průměrnou spotřebou 5 litrů na 100 km jízdy v ceně jednoho litru 36 Kč, ujetí 24 km, základní sazbě náhrady 3,70 Kč na 1 km jízdy a náleží mu náhrada cestovních výdajů ve výši 135 Kč (§ 1 písm. b/, § 4 písm. c/ vyhl. č. 435/2013 Sb.). Náleží mu dále náhrada za promeškaný čas v trvání dvou započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 200 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem opatrovníkovi náleží odměna a náhrada výdajů ve výši 1.435 Kč. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu a náhradu výdajů ve výši 1.435 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 8. září 2014 předsedkyně senátu