V případech, kdy je žalobce cizincem se sídlem v jedné ze zemí Evropské unie, nelze mu v řízení uložit povinnost složení jistoty na náklady řízení podle § 51 z. č. 97/1963 Sb., neboť je to v rozporu s čl. 12 Smlouvy o založení Evropského společenství a čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie.

22Co 394/2014 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobce AB 5 B.V., se sídlem v Amsterdamu, Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Nizozemí, registrační číslo: 34192873, zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti žalované VO, nar. xxx, bytem v xxx, zastoupené JUDr. Evženem Zachariášem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Mezi Mosty 1793, o zaplacení 67.226,35 Kč s příslušenstvím, o návrhu žalované na uložení povinnosti žalobci složit jistotu na náklady řízení, k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3.7.2014, č.j. 112 C 16/2014-66, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9.10.2014, č.j. 112 C 16/2014-82, t a k t o : Usnesení okresního soudu s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalované, jímž se domáhala, aby soud uložil žalobci povinnost složit do soudní úschovy částku 20.000,- Kč jako jistinu pro případnou platbu nákladů soudního řízení pro případ, že by jeho žaloba byla zamítnuta či řízení skončilo tak, že žalobce by byl povinen zaplatit náklady soudního řízení, aby z této jistiny bylo možno náklady zaplatit. Okresní soud návrh žalované zamítl s tím, že žalovanou navrhovaný postup nemá oporu v platném procesním právu, kdy možnost složit zálohu se vztahuje jen k nákladům vynakládaným státem (§ 141 o.s.ř.), a dále v případě jistoty v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření (§ 75b odst. 1 o.s.ř.) O žádný z těchto případů nejde. Žalovaná svůj návrh odůvodnila tvrzením, že žalobce se domáhá před soudy České republiky často promlčených či neexistujících pohledávek, a sídlo v zahraničí má jen proto, aby znemožnil vymáhání případných nákladů řízení vůči sobě, v případech, kdy se svou žalobou neuspěje a bude zavázán k náhradě nákladů řízení. Toto tvrzení okresní soud neshledal prokázaným. Proti usnesení okresního soudu podala žalovaná odvolání. Namítla, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné v závěru o tom, co není a co je ohledně žalobce všeobecně známo. Žalovaná se dále pozastavila nad závěrem okresního soudu, že není možno uložit účastníku řízení procesní povinnost neupravenou procesním předpisem. Poukázala na zásadu, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Z této zásady zakotvené v Listině (zřejmě žalovaná míní usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), pak žalovaná výkladem per analogiam dovozuje, že účastníku lze uložit, aby složil zálohu na budoucí náklady řízení pro druhého úspěšného účastníka. Domáhala se toho, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a návrhu sám vyhověl (tedy zřejmě mínila, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že žalobci bude uloženo složit zálohu na budoucí náklady řízení). Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Možnost uložení povinnosti účastníku řízení složit soudem určenou jistotu na náklady řízení skutečně není upravena v občanském soudním řádu, jak správně uvedl okresní soud. Z toho důvodu také, při respektování zásady, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, jak se toho dovolává žalovaná, není možno žalobci uložit, aby složil předem jistotu na zálohy případných budoucích nákladů řízení, právě proto, že to zákon neukládá. A to bez ohledu na to, zda žalobce má či nemá prostředky, z nichž bude možno případně v budoucnu exekučně uspokojit eventuelní nárok na náhradu nákladů řízení či nikoli. Existuje ovšem možnost postupu dle ust. § 51 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. Podle označeného ustanovení cizinci (a tedy i právnické osobě se sídlem v zahraničí), který se domáhá rozhodnutí o majetkovém právu, uloží soud na návrh žalovaného, aby složil soudem určenou jistotu na náklady řízení s tím, že nesloží-li jistotu do stanovené lhůty, nebude proti vůli žalovaného v řízení pokračovat a řízení zastaví. Uvedené ustanovení není aplikovatelné vůči osobám se sídlem v některém členském státu Evropské unie, neboť je v rozporu s článkem 12 smlouvy o založení Evropského společenství, respektive článkem 18 smlouvy o fungování Evropské unie (srovnej rozsudek soudního dvora ze dne 26.9.1996 ve věci Data Delecta Aktiebolag and Ronny Forsberg v. MSL Dynamics Ltd., C-43/95), vůči osobám se sídlem mimo teritoriální působnost práva Evropské unie je lze, nebrání-li tomu úprava obsažená v § 51 odst. 2 zákona č. 97/1993, uplatnit. V daném případě však žalobce má sídlo v jedné ze zemí Evropské unie. Proto mu ani podle shora citovaného ustanovení nelze uložit povinnost složení jistoty na náklady řízení. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Proti tomuto usnesení lze za podmínek ust. § 237 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř. v platném znění). V Pardubicích dne 27. listopadu 2014 předseda senátu