V exekučních řízeních zahájených před 1.1.2013 nelze exekuci provést srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů manžela povinného ani přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu, a to ani na základě čl. LII zák. č. 303/2013 Sb.

22Co 401/2014-199 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců JUDr. Martiny Vršanské a Mgr. Radka Kopsy v exekuční věci oprávněného MH, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, advokátem se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti povinné EB, nar. xxx, bytem xxx, za účasti manžela povinné PB, bytem jako povinná, pro vymožení peněžitého plnění ve výši 104.500,- Kč s příslušenstvím, o odvolání povinné a jejího manžela proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22.5.2014, č.j. 16EXE 1852/2012-172, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se exekuce částečně z a s t a v u j e , a to pokud je vedena na základě exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 3.12.2013 č.j. 129EX 4832/12-76 srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinné. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani odvolacím soudem. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením okresní soud zamítl návrh povinné a manžela povinné na částečné zastavení exekuce (výrok I.) a zamítl návrh povinné a manžela povinné na odklad exekuce (výrok II). K odůvodnění okresní soud uvedl, že daná exekuce byla nařízena usnesením ze dne 28.6.2012. Podáními ze dne 30.3.2014 a 20.5.2014 povinná a její manžel navrhli částečné zastavení exekuce vedené srážkami z platu manžela povinné s odůvodněním, že s vymáhanou pohledávkou nemá manžel povinné nic společného, jedná se o dluh z podnikání povinné. Dále poukázali na svou neutěšenou sociální situaci a navrhli odložení exekuce do doby rozhodnutí o jejím částečném zastavení. Oprávněný s částečným zastavením exekuce nesouhlasil, neboť vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství povinné a jejího manžela, proto lze podle jeho názoru postihnout také majetek patřící do společného jmění povinné a jejího manžela. Okresní soud poté citoval ustanovení § 42 odst. 1 a 2 zák. č. 120/2001 Sb. (dále jen ex. řádu) ve znění platném a účinném do 31.12.2013. Uvedl, že exekuční příkaz postihující mzdu manžela povinné byl vydán dne 3.12.2013. Citovaná zákonná ustanovení stanoví přísná pravidla, jimiž se posuzuje rozsah společného jmění manželů v době, kdy je rozhodováno o provedení exekuce. Manžel, který tvrdí, že vymáhaná pohledávka nespadá do společného jmění manželů, se musí bránit vylučovací žalobou ve smyslu § 267 odst. 2 o.s.ř. Proto okresní soud návrh povinné a jejího manžela zamítl. Vzhledem k zamítnutí návrhu na zastavení exekuce pak okresní soud zamítl i návrh na její odklad, neboť nelze očekávat, že by exekuce byla, byť i částečně, zastavena. Proti tomuto usnesení podali povinná a její manžel včasné odvolání, jež dále doplnili podáním ze dne 11.7.2014. Obsah obou podání je značně chaotický, a z převážné části je totožný s návrhem na částečné zastavení exekuce týkající se srážek ze mzdy manžela povinné. Odvolatelé mj. uvádějí, že exekuce je vedena nepřiměřenými způsoby, že žádají o nové prošetření celé záležitosti s oprávněným, neboť povinná vůči němu žádný dluh neměla a nemá; k tomu povinná popsala svůj pohled na okolnosti týkající se jejího nájmu nebytových prostor v nemovitosti oprávněného. Exekuce podle odvolatelů porušuje ústavu a lidská práva a svobody občana. Odvolatelé zopakovali, že pokud snad dluh vznikl, šlo o dluh z podnikání povinné, s nímž její manžel neměl nic společného. Proto podávají stížnost a žádají o zastavení exekuce z příjmu manžela povinné podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku. Exekuce byla na povinnou nařízena 28.6.2012, tedy před novelou z 1.1.2013. Proto exekutor pochybil. Přitom povinná splácí vymáhaný dluh podle splátkového kalendáře z 1.11.2013 částkami po 4.000,- Kč měsíčně, a přesto soudní exekutor vydal exekuční příkaz postihující mzdu manžela povinné. Navíc se soudní exekutor dotazoval zaměstnavatele manžela povinné, na jaký účet mu zasílá mzdu, jako by chtěl postihnout i tento účet. To by pak odvolatelé neměli z čeho žít. Navíc v exekučním příkazu nebyly zohledněny částky, které již byly povinnou uhrazeny. Proto odvolatelé žádali, aby byla exekuce částečně zastavena, a do rozhodnutí o zastavení exekuce, aby byla odložena. Oprávněný se k odvolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a ztotožňuje se s napadeným usnesením. Odkázal na své vyjádření k návrhu na zastavení exekuce a měl za to, že povinná podává opakované návrhy na zastavení exekuce z téhož důvodu, takže jde o res iudicata. Proto navrhl, aby krajský soud napadené usnesení potvrdil. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a to bez jednání ve smyslu § 254 odst. 8 o.s.ř., přičemž postupoval podle občanského soudního řádu ve znění platném a účinném do 31.12.2012 (viz čl. II bod 1 a čl. IV bod 1 zák. č. 396/2012 Sb.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Podle právní úpravy platné a účinné do 31.12.2012 nebylo možno podle konstantní judikatury v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce postihnout mzdu či obdobný příjem manžela povinného nebo pohledávku z účtu manžela povinného, neboť nešlo o součást společného jmění manželů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2562/2007, dostupné na www.nsoud.cz, a judikaturu tam uvedenou). Ustanovení umožňující takové postižení byla do občanského soudního řádu vložena do § 262a odst. 3 (nyní § 262a odst. 2 o.s.ř.) článkem I zákona č. 396/2012 Sb. s účinností od 1.1.2013. Vzhledem k tomu, že soudní výkon rozhodnutí je vždy od počátku navrhován a nařizován konkrétním způsobem, nebylo nutno pro tyto nově zaváděné způsoby výkonu rozhodnutí přijímat žádná přechodná ustanovení. V každém případě je však obecně v čl. II bod 1 zák. č. 396/2012 Sb. uvedeno, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Článkem III téhož zákona č. 396/2012 Sb. pak byl rozsáhle novelizován též zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Přechodná ustanovení k těmto změnám, obsažená v čl. IV zák. č. 396/2012 Sb., opět obecně v bodu 1 uvádějí, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkami tam uvedenými, z nichž se žádná nijak netýká nově umožněného postižení mzdy či obdobného příjmu manžela povinného nebo jeho pohledávky z účtu ve smyslu § 262a odst. 3 o.s.ř. Řízením ve smyslu čl. IV bod 1 zák. č. 396/2012 Sb. je přitom vždy nutno rozumět exekuci jako celek, nikoli snad určité fáze exekuce či jednotlivé způsoby provedení exekuce na základě vydaných exekučních příkazů. Proto v exekucích zahájených před 31.12.2012 nelze použít ustanovení právních předpisů účinná až od 1.1.2013, a tedy ani nelze v rámci těchto exekucí postihnout mzdu či jiný příjem manžela povinného, ani pohledávku manžela povinného z účtu u peněžního ústavu. Na uvedeném závěru nic nemění ani ustanovení čl. LII zák. č. 303/2013 Sb., podle něhož exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. Předně je z tohoto ustanovení zcela zřejmé, že „řízením“ je vždy třeba rozumět exekuci jako celek, v jejímž rámci jsou vydávány jednotlivé exekuční příkazy, jak je uvedeno výše. Zejména však není v tomto ustanovení uvedeno, že by i pro řízení zahájená před 1.1.2013 byl použitelný občanský soudní řád ve znění po dni nabytí účinnosti zák. č. 396/2012 Sb. Samotný zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, totiž nedává pro postižení mzdy či jiného příjmu manžela povinného či pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu žádný podklad. Postižení takových hodnot je možné jen na základě přiměřeného použití občanského soudního řádu v exekučním řízení (srov. § 52 odst. 1, § 60 a § 65 ex. řádu), a občanský soudní řád je nutno použít ve znění do 31.12.2012. Dále je nutno korigovat závěr okresního soudu o tom, že obranou manžela povinného proti postižení jeho pohledávky z účtu u peněžního ústavu či proti postižení jeho mzdy nebo jiného příjmu je vylučovací žaloba ve smyslu § 267 o.s.ř. Je pravdou, že tato otázka v minulosti v soudní praxi nebyla řešena zcela jednotně. Krajský soud však má za to, že vylučovací žaloba má místo tam, kde vymáhanou pohledávku nelze uspokojit z konkrétního, exekucí postiženého majetku proto, že k tomuto majetku má osoba odlišná od povinného právo, které nepřipouští exekuci. Takové právo může mít i manžel povinného v případech uvedených v ustanovení § 267 odst. 2 a 3 o.s.ř., které navazují na vymezení toho, co se považuje v exekuci za společné jmění manželů, v § 262a odst. 1 a 2 o.s.ř.. Je-li však postižena pohledávka z účtu manžela povinného, nebo mzda či jiný příjem manžela povinného podle § 262a odst. 3 o.s.ř., pak je zřejmé, že jsou vždy postihovány majetkové hodnoty osoby odlišné od povinného, k nimž povinný nemá práva, neboť jde o majetkové hodnoty, které netvoří součást společného jmění manželů, ani se pro účely exekuce za součást společného jmění manželů nepovažují. Práva manžela povinného k jeho účtu či mzdě tedy ani podle § 262a odst. 3 o.s.ř. ve znění od 1.1.2013 nemohou být právy, které vylučují uspokojení pohledávky oprávněného. Důvod, pro který případně nelze pohledávku oprávněného uspokojit těmito způsoby, neleží po 1.1.2013 v právu manžela povinného k účtu či mzdě, nýbrž ve vlastnostech samotné pohledávky oprávněného – musí jít o pohledávku, jež je součástí společného jmění manželů povinného a jeho manžela. Tuto skutečnost ovšem nelze uplatnit vylučovací žalobou, nýbrž je nutno domáhat se částečného zastavení exekuce s tvrzením, že dluh odpovídající vymáhané pohledávce oprávněného není součástí společného jmění manželů povinného a jeho manžela. Obdobný závěr je pak nutno přijmout i v případě, že byly neoprávněně postiženy mzda či obdobný příjem manžela povinného nebo pohledávka manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přičemž neoprávněnost jejich postižení spočívá v tom, že podle právních předpisů, jimiž se daná exekuce řídí, nelze vůbec takové majetkové hodnoty manžela povinného postihnout. Nejde totiž o situaci, kdy by soudní exekutor postihl exekučním příkazem majetkové hodnoty, o nichž by měl za to, že patří povinnému, resp. povinný k nim má takový vztah, který umožňuje jejich použití k uspokojení pohledávky oprávněného. Naopak v daném případě byly vědomě postiženy majetkové hodnoty osoby odlišné od povinného, k nimž povinný žádný takový vztah nemá. Manžel povinného tak má v této části exekuce práva obdobná právům povinného, včetně práva navrhnout zastavení exekuce v části, v níž jsou tyto majetkové hodnoty postiženy. K těmto závěrům srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1561/2012 nebo 20 Cdo 1642/2004. Je-li tedy daná exekuce vedena srážkami ze mzdy manžela povinné, je vedení exekuce takovým způsobem nepřípustné ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu. Z uvedených důvodů krajský soud podle § 220 o.s.ř. změnil napadené usnesení okresního soudu tak, že rozhodl o zastavení exekuce v rozsahu, v jakém byla postižena mzda nebo jiný příjem manžela povinné. Vzhledem k rozhodnutí o částečném zastavení exekuce pak nebylo třeba rozhodovat i o odkladu exekuce, když odvolateli tvrzené důvody pro zastavení exekuce se případných jiných způsobů exekuce nijak netýkaly. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 89 ex. řádu. V daném případě byli povinná a její manžel úspěšní se svým návrhem na částečné zastavení exekuce, nicméně za daných okolností lze stěží hovořit o tom, že by oprávněný toto částečné zastavení zavinil, neboť o způsobech provedení exekuce rozhoduje samostatně soudní exekutor (§ 58 odst. 3 ex. řádu). Navíc z obsahu spisu neplyne, že by manželu povinné nějaké náklady s touto fází exekučního řízení vznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. v platném znění podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Pardubicích. O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. V Pardubicích dne 29. září 2014 předseda senátu