Obranou manžela povinného proti postižení jeho mzdy, jiného příjmu, pohledávky z účtu u peněžního ústavu, jiné peněžité pohledávky nebo jiných majetkových práv ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci podle § 262a odst. 3 OSŘ ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 je zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ a nikoli vylučovací žaloba podle § 267 odst. 1 OSŘ.

23Co 16/2014-39 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudkyň JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D. a Mgr. Stanislavy Kubištové ve věci exekuce oprávněné DAKO-CZ, a.s., se sídlem Třemošnice, Budovatelů 323, IČ: 46505091, zastoupené JUDr. Evou Auersvaldovou, advokátkou se sídlem Ronov nad Doubravou, Nábřežní 160, proti povinnému MČ, nar. xxx, bytem xxx, IČ: xxx, za účasti manželky povinného LČ, nar. xxx, bytem tamtéž, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Praha, Panská 6, k návrhu manželky povinného na odklad exekuce, k odvolání manželky povinného proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi z 23.10.2013, č. j. 22EXE 972/2013-16, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvého stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora uvedeným usnesením zamítl návrh manželky povinného na odložení exekuce, kterou vede soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána na základě pověření z 22.5.2013, č.j. 22EXE 972/2013-10. Takto rozhodoval soud prvého stupně o požadavku manželky povinného na odklad provedení exekuce za současného podání návrhu na zastavení exekuce s tvrzením, že vedení exekuce prostřednictvím srážek z její mzdy jako manželky povinného je nepřípustné podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 262a odst. 3 o. s. ř. Závazek, k jehož vydobytí exekuce směřuje, nepatří podle jejího názoru do společného jmění manželů. Pohledávka oprávněného vznikla na základě smlouvy mezi oprávněným a povinným, jejímž předmětem je závazek oprávněného dodat povinnému zboží pro jeho podnikatelskou činnost. Ačkoliv k uzavření smlouvy došlo za trvání manželství povinného, nejedná se o závazek tvořící společné jmění manželů, neboť manželka povinného nebyla účastnicí smluvního vztahu, o uzavření takové smlouvy neměla tušení a nemohla tak dát k ní ani souhlas. V té době totiž mezi manželi existovaly dlouhodobé rozpory, které vyústily v odchod manželky povinného ze společné domácnosti. Navíc vymáhaná pohledávka ve výši 1.407.788 Kč mnohonásobně převyšuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Soud prvého stupně, aniž dosud projednal návrh manželky povinného na zastavení exekuce, neshledal předpoklady pro povolení odkladu exekuce podle § 266 odst. 2 o. s. ř. Obranou, že pohledávka nemá být uspokojena z majetku, který je jinak považován za součást společného jmění manželů je třeba uplatnit nikoli cestou návrhu na zastavení exekuce, ale prostřednictvím vylučovací žaloby podle § 267 odst. 2, tedy tzv. „excindační žalobou“. Pro případ, že by s takovou žalobou pak byla úspěšná, lze bez dalšího exekuci zastavit. Proti tomuto usnesení si podala včasné odvolání manželka povinného. V textu odvolání rozhodnutí soudu prvého stupně vytkla nesprávnost napadeného usnesení, ale pouhou citací jednotlivých odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř., aniž k tomu předložil jakoukoliv věcnou argumentaci. V závěru pak jen navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvého stupně změnil a provedení exekuce na základě exekučního příkazu soudního exekutora z 26.8.2013, č.j. 103EC 17854/13-30 vydaným na přikázání pohledávky srážkami ze mzdy manžela povinného se odložil do právní moci rozhodnutí o částečném zastavení exekuce. Oprávněná vyjádřila nesouhlas se zastavením exekuce. Vyjádřila přesvědčení, že exekuční řád připouští, aby byla vedena exekuce na majetek patřící do společného jmění manželů i tehdy, pokud jde o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Odvolací soud projednal odvolání manželky povinného, přezkoumal usnesení soudu prvého stupně, a to podle pravidel zákona č. 120/2001 Sb., o exekučním řádu, v platném znění, ale za použití občanského soudního řádu ve znění do 31.12.2013, tak jak vyplývá z článku II. bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým došlo s účinností od 1.1.2014 k významné novelizaci pravidel občanského soudního řízení. Při tomto přezkumu přihlížel k ustanovení § 212a odst. 1 a 2 o. s. ř., podle nichž lze rozhodnutí soudu prvého stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny a současně absence odvolacích důvodů v odvolání proti usnesení vydaném nikoliv ve věci samé, nezpůsobuje podle § 212a odst. 2 o. s. ř. neprojednatelnost takového odvolání (srov. 21 Cdo 3967/2010). V posuzované věci totiž manželka povinného ve svém odvolání, ačkoliv obecně odkázala na některé z odvolacích důvodů uvedené v § 205 odst. 2 o. s. ř., tak k těmto odvolacím důvodům neuvedla žádnou argumentaci. Protože ale předmětem přezkumu není usnesení soudu ve věci samé, absence těchto odvolacích důvodů nezpůsobila neprojednatelnost odvolání a odvolací soud tak mohl toto usnesení přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. Odklad exekuce upravuje zákon č. 120/2001 Sb., o exekučním řádu, ustanovení § 54, kdy mj. v odstavci 6. je upraveno pravidlo, že i bez návrhu může exekuční soud nebo exekutor odložit provedení exekuce, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena. Takto formulované pravidlo je pak obdobou ustanovení § 266 odst. 2 o. s. ř., a tedy dosavadní praxe soudu a judikatura je na odklad exekuce v rámci výkonu rozhodnutí plně aplikovatelná. Naplnění předpokladů kdy lze očekávat zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) vyplývá z toho, že tu je nějaký důvod, jenž lze podřadit pod ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) – h) o. s. ř. a že pro takový zastavovací důvod či důvody bylo u příslušného orgánu zahájeno řízení a lze tak očekávat reálně zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Z hlediska účastenství manželky povinného platí podle § 36 odst. 2 exekučního řádu, že je-li exekučním příkazem postižena součást společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tuto součást, i manžel povinného. Rozsah toho, do jaké míry lze postihnout majetek patřící do společného jmění manželů vyplývá z § 42 odst. 1 exekučního řádu tak, že exekuci na majetek patřící do společného jmění lze vést také tehdy, jde-li o vymáhání dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že bylo rozhodnutím soudu zrušeno společné jmění manželů nebo zúžen jeho stávající rozsah nebo že by byl smlouvou zúžen rozsah společného jmění manželů, že byl ujednán režim oddělených jmění nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Konečně považuje odvolací soud ještě připomenout znění ustanovení § 60 exekučního řádu, podle něhož se na exekuci srážkami ze mzdy a jiných příjmů přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu. To mj. musí znamenat, že je třeba aplikovat ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., podle něhož výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázání pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižení jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Z uvedeného předně odvolací soud dovozuje, že pro případný úspěch manželky povinného s jejím návrhem na odklad provedení exekuce je splněna základní podmínka v podobě vyvolaného řízení na zastavení exekuce podáním z 20.9.2013. V obsahu tohoto podání je ovšem skryta od počátku vada v podobě rozporu mezi obsahem odůvodnění tohoto návrhu a procesním návrhem na zastavení exekuce a odložení provedení exekuce. Jde totiž o to, že manželka povinného v odůvodnění svého návrhu sděluje, že soudní exekutor vydal exekuční příkaz k postižení její mzdy srážkami. Na takové konstatování skutečností z dosud probíhající exekuce proti povinnému pak navazuje právní argumentace manželky povinného o tom, že je přesvědčena, že takový způsob exekuce by neměl být přípustný podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 262a odst. 3 o. s. ř., neboť vymáhaný závazek nepatří do společného jmění manželů. Z takto podávaného odůvodnění (když další části se již týkají argumentů o tom, že závazek nemůže patřit do společného jmění manželů) vyplývá to, že manželka povinného brojí proti vedení exekuce srážkami z její mzdy. Tomu ovšem vůbec neodpovídá konečný návrh na zastavení exekuce a odložení provedení exekuce do doby rozhodnutí o zastavení exekuce, aniž by tento návrh resp. návrhy byly nějak svázány jen a pouze s exekucí srážkami ze mzdy manželky povinného. Tento počáteční rozpor soud prvého stupně nedocenil, neodstranil jej, a to pak z níže uvedených důvodů vedlo k tomu, že jeho vydané usnesení nemůže být přezkoumatelné a nemůže tak proto obstát. Jaký byl skutečný úmysl manželky povinného lze snad nyní zpětně dovozovat z jejího odvolání, neboť v textu tohoto odvolání již manželka povinného formuluje svůj návrh na odklad provedení exekuce ve vazbě na zastavení exekuce tak, že by se tyto návrhy měly týkat jen exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného. Tyto úvahy a případné rozpory mezi odůvodněním návrhu a procesním návrhem jsou významné proto, že manžel povinného není účastníkem celého exekučního řízení (v jeho celém rozsahu), ale jen v té části, v níž jde o věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, nebo které se za součást společného jmění manželů pro účely exekučního řízení považují se zřetelem na ustanovení § 262a o. s. ř. případně § 42 exekučního řádu. V jiných případech manželu povinného přiznat postavení účastníka exekučního řízení nelze; typicky půjde např. o situace, kdy je postižen výlučný majetek manžela povinného a v takových případech instrumentem jeho ochrany je excindační žaloba podle § 267 o. s. ř. (srov. např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu 2Cdon 1446/96, Komentář k občanskému soudnímu řádu autorů Drápal, Bureš a kol. II., 1. vydání, z nakladatelství z C. H. Beck, roku 2009, na str. 2105, nebo také publikaci autorů Kulka a Drápal – Výkon rozhodnutí v soudním řízení, z nakladatelství Linde Praha, 2004, na str. 251 - 254). Vždy je tak třeba v průběhu exekučního řízení oddělit situace, kdy manžela povinného je třeba za účastníka exekučního řízení považovat a kdy nikoli. To má význam i z hlediska závěrů vyplývajících z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 25.9.2012, pod sp. zn. 20 Cdo 1561/2012, podle nichž ve vykonávacím řízení (exekuci) platí, že výkon rozhodnutí (exekuci), nelze podle § 268 odst. 1 a 4 a § 269 odst. 1 o. s. ř. zastavit (částečně zastavit) ve vztahu ke třetímu subjektu, odlišnému od oprávněného a povinného) jako takovému, nýbrž za zákonem stanovených předpokladů jen ve vztahu ke konkrétním věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám tohoto třetího subjektu (tedy i manžela či rozvedeného manžela povinného, vznikla-li vymáhaná pohledávka druhému manželovi za trvání manželství) výkonem rozhodnutí (exekucí) postiženým. Z toho totiž vyplývá jednoduchý závěr o tom, že manžel povinného nemůže být nikdy úspěšný se svým návrhem na úplné zastavení exekuce či úplné odložení exekuce. Vždy takové procesní návrhy musí být svázány jen s konkrétními věcmi, právy nebo majetkovými hodnotami. Toto pak má význam i pro úvahu, jakými procesními prostředky, a tedy z jakých důvodů případně manžel povinného brání své majetkové hodnoty, zda jí lze považovat za účastníka řízení, jemuž lze přiznat návrh na zastavení nařízené exekuce nebo takové postavení účastníka mu přiznat nelze a v takovém případě mu svědčí obrana cestou ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. a podání vylučovací žaloby. V projednávané věci by bylo lze prozatím soudit na to, že manželka povinného vskutku brojí proti té části exekučního řízení vedeného proti povinnému, v níž má být postihována její mzda exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány z 26.8.2013 srážkami ze mzdy manželky povinného. K takovému způsobu vedení exekuce manželka povinného namítá, že nejsou naplněny předpoklady ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., neboť vymáhaný závazek nepatří do společného jmění manželů. Ustanovení § 262a odst. 3 je součástí § 262a, v němž zákonodárce nastavil pravidla proto, co se za společné jmění manželů považuje případně na jaký jiný majetek lze výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, jiného příjmu, přikázání pohledávky či jiných majetkových práv manžela povinného vést výkon rozhodnutí. Ve vztahu k odstavcům prvém a druhém ustanovení § 262a pravidla občanského soudního řádu upravují procesní prostředek, jak se lze bránit proti aplikaci těchto ustanovení, a to podáním vylučovací žaloby podle § 267 odst. 2 o. s. ř. Obdobný prostředek však výslovně neupravuje pro situace § 262a odst. 3 o. s. ř. a v takovém případě je namístě, aby manželu povinného bylo přiznáno právo na obranu formou návrhu na zastavení exekuce. K takovému závěru ostatně dospěl i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení z 25.9.2012, 20 Cdo 1561/2012, v němž výslovně uvádí, že byl-li by výkon rozhodnutí (exekuce) nesprávně nařízen (nařízena) pro peněžitou pohledávku vůči povinnému srážkami ze mzdy jeho manželky, jednalo by se o důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. K uvedenému snad lze dodat to, že manželu povinného by v takovém případě nenáleželo právo podat vylučovací žalobu podle § 267 odst. 1 o. s. ř., tak jak ve svém odůvodnění uvádí soud prvého stupně, neboť právě konstrukce ustanovení § 262a odst. 3 vychází z toho, že lze v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce) postihovat majetkovou hodnotu náležící výlučně manželu povinného. Proto by si takový manžel jen z podání vylučovací žaloby podle § 267 odst. 1 o. s. ř. nevystačil. Musí totiž tvrdit a prokazovat, že exekuce je vedena k vymožení pohledávky jen za povinným a dále, a to především, že vymáhaný závazek nepatří do společného jmění manželů. K vyřešení otázky, zda vymáhaný závazek, jenž skutečně patrně vznikl za trvání manželství jen povinnému, patří či nepatří do společného jmění manželů, poskytla manželka povinného relevantní tvrzení, které by mělo být prověřeno a podle výsledku pak teprve může být rozhodnuto o tom, zda v rámci exekuce proti povinnému lze úspěšně vést exekuci i postižením mzdy manželky povinného prostřednictvím srážek. Z tohoto obecného pohledu, tak nelze vyloučit případný úspěch manželky povinného s jejím návrhem na zastavení exekuce, to ale samozřejmě pro případ, že takový návrh bude upraven jen ve vztahu ke konkrétní majetkové hodnotě, konkrétní věci či způsobu vedené exekuce. Shora naznačenými souvislostmi se soud prvého stupně vůbec nezabýval či případně zaujal nesprávný právní názor o způsobu obrany manželky povinného. Proto odvolací soud usnesení soudu prvého stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. musel zrušit a věcně podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení. Především soud prvého stupně v dalším průběhu řízení si bude muset vyjasnit, zda manželka povinného požaduje exekuci zastavit a současně odložit provedení exekuce zcela či zda jen do nějaké části, zejména ve vztahu ke srážkám z její mzdy. Po takovém případném upřesnění provedeném ve spolupráci a po poučení manželky povinné se pak bude moci exekuční soud zabývat otázkou, zda je skutečně na místě zvažovat úspěch manželky povinné s jejím návrhem na zastavení a pro takový případ by pak mohly být skutečně splněny předpoklady pro odložení provedení exekuce. Odložení provedení exekuce totiž má místo jen tehdy, pokud lze se zřetelem na důvody návrhu na zastavení exekuce předpokládat, že by takový návrh na zastavení mohl být úspěšný. Dojde-li exekuční soud k takovému závěru, pak bude namístě skutečně provedení exekuce odložit, ale to jen ve vztahu k té části exekuce, v jejímž rozsahu bude manželka povinného skutečně také navrhovat zastavení exekuce. Při případném rozhodování o návrhu na zastavení exekuce pak soud využije závěrů shora uvedených a bude se především zabývat tím, zda vymáhaný závazek patří či nepatří do společného jmění manželů. Toto posouzení se však již bude odvíjet od hmotněprávní úpravy společného jmění manželů ke dni vzniku takového závazku (srov. z ustanovení § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 29. ledna 2014 předseda senátu