Vlastník pozemku nemá vlastnické právo k vzdušnému prostoru nad pozemkem, potažmo nelze takové právo ani vydržet. Vlastník pozemku, jehož je prostor součástí, má ale právo vyloučit z užívání tohoto prostoru neoprávněně zasahující subjekty.

23Co 82/2014-121 Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudkyň JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D. a Mgr. Stanislavy Kubištové ve věci žalobce MUDr. AE, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem v Poličce, Palackého nám. 62, proti žalované JH, nar. xxx, bytem v xxx, zast. JUDr. Zdeňkou Flídrovou, advokátkou se sídlem v Litomyšli, Rektora Stříteského 187, o určení vlastnictví, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17.10.2013, č. j. 10C 149/2010-80, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 8.090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud svým rozsudkem zamítl žalobu žalobce o určení, že manželé MUDr. AE a MUDr. ME jsou vlastníky části stavby v prvém nadzemním podlaží, umístěné na části stavební parcely parcelního čísla 304/2 (před provedením stavebních úprav – tzv. loubí) v obci a katastrálním území L (výrok I.). Žalobci pak bylo uloženo nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši 42.216 Kč (výrok II.) a nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách náklady řízení státu ve výši 7.291 Kč (výrok III.). Učinil tak ve sporu, ve kterém se žalobce domáhal určení, že on a jeho manželka byli v režimu společného jmění manželů vlastníky prostoru tzv. loubí, jež se nachází v prvém nadzemním podlaží nad stavební parcelou č. 304/2 v L (před provedením stavebních úprav, které byly v tomto prostoru následně provedeny). Žalobce podáním žaloby zcela vyhověl požadavku stavebního úřadu, který ho v rámci řízení o dodatečném povolení stavby – stavebních úprav zadního traktu domu v L, xxx, odkázal na soud. Tím je také dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. Soudní řízení vyvolal sám žalobce, neboť jeho manželka nechtěla být účastnicí dalšího soudního řízení. Je toho názoru, že žalobce a jeho manželka vlastnické právo k tomuto prostoru vydrželi, neboť jsou vlastníky domu č.p. 108 se stavební parcelou č. 304/1 (v režimu společného jmění manželů), a to na základě kupní smlouvy z roku 1992. Byli toho názoru, že zakoupili i uvedený sporný prostor, od roku 1992 do roku 2009 nebyli nijak rušeni v užívání tohoto prostoru průchodem. Uběhla tak desetiletá vydržecí lhůta. Ostatně bylo by možné uvažovat i o tom, že uvedený prostor je součást domu č.p. 108. Žalovaná s uvedenou žalobou nesouhlasila. Namítala, že v soudním řízení bylo prokázáno, že je to ona, která je vlastnicí pozemku č. 304/2 v L, tedy pozemku, nad kterým se nachází sporný prostor. Nelze pak vydržet vlastnické právo prostoru nad pozemkem, tento prostor nelze považovat za stavbu, a to již z toho důvodu, že se žalobce domáhá určení vlastnického práva k prostoru před provedením stavebních úprav, tedy v období, kdy se zde nacházelo tzv. loubí. Po provedení stavebních prostor pak je patrné, že jde o součást domu žalované, tedy o součást domu č.p. 109, jak bylo potvrzeno znaleckým posudkem Ing. Stanislava Boháče. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že dům č.p. 109, tedy dům ve vlastnictví žalované, je samostatnou věcí dle § 118 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb.) a uvedené loubí, ať již bylo jakkoliv stavebně upraveno žalobcem, je součástí domu č.p. 109 dle § 120 odst. 1 obč. zák., neboť je zřejmé, že toto loubí zakončené pilířem nemůže být z domu č.p. 109 odděleno, aniž by se dům znehodnotil. Je-li uvedený prostor součástí domu č.p. 109, nemůže být vlastníkem nikdo jiný než vlastník domu č.p. 109. Nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva ve prospěch žalobce a jeho manželky, neboť ti si museli být vědomi, že stavební práce prováděné po rozhodnutí soudu ve věci Okresního soudu ve Svitavách 5C 226/2006-96 jsou prováděny na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání. Domáhá se vydržení vlastnického práva k uvedenému prostoru, neboť ve své držbě nebyl žalobce a jeho manželka rušeni od roku 1992 do roku 2009. Žalobce a jeho manželka pak užívali předmětnou část domu č.p. 109 v dobré víře jako vlastní. Zrekapituloval historický vývoj sporu a s ohledem na tyto okolnosti se v případě pro něho nepříznivém rozhodování o náhradě nákladů řízení domáhal aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. Domáhá se změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě, případně zrušení věci a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že nelze vydržet prostor nad pozemkem, neboť nejde o samostatnou věc. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je potřeba upozornit na to, že žalobce prohrál spor o určení vlastnického práva pozemku č. 304/2, následně na tomto pozemku provedl stavební úpravy bez souhlasu stavebního úřadu a tento soudní spor byl vyvolán až poté, co byl žalobce v rámci řízení o dodatečné povolení stavby odkázán na soud. Není tak důvod v této věci aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. Odvolání není důvodné. Řízení bylo v této věci zahájeno dne 15.6.2010, což znamená, že i toto odvolací řízení je projednáváno dle pravidel občanského soudního řádu účinného před 1.1.2014 (viz čl. II. zák. č. 293/2013 Sb.). Žalobce se domáhá určení vlastnického práva k prostoru nad pozemkem ještě předtím, než na tomto prostoru provedl stavební úpravy. Tvrdí, že vlastnické právo k pozemku nabyl před 1.1.2014 a na daný spor je tudíž nutno aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (§ 3028 odst. 2 věta druhá z. č. 89/2012 Sb.). Byť jde o žalobu na určení vlastnického práva, není potřeba v dané věci prokazovat naléhavý právní zájem dle § 80 písm. c/ o.s.ř., neboť podání žaloby bylo učiněno v důsledku odkázání žalobce příslušným státním orgánem na základě zákonného zmocnění (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2001, sp. zn. 22 Cdo 1528/2000 a ze dne 20.3.2013, sp. zn. 22 Cdo 1458/2011, obě dostupné na www.nsoud.cz). Dále se odvolací soud zabýval otázkou, zda se žalobce může úspěšně domáhat určení, že předmětný prostor nad pozemkem v době před provedením stavebních úprav, je ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky, aniž by manželka byla účastnicí takového řízení. V tomto případě judikatura soudů dovodila, že každý z manželů je aktivně legitimován domáhat se proti osobám, jimž podle stavu zápisu v katastru nemovitostí svědčí vlastnické právo i samostatně určení, že nemovitost je ve SJM (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.9.2009, sp. zn. 22 Cdo 4208/2008, případně ze dne 21.12.2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009). Je však pravdou, že následně Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 28.1.2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, doplnil, že je-li předmětem určení řízení, že zcizené nemovitosti tvoří součást společného jmění žalobce a jeho manželky, musí být manželka žalobce v řízení účastna, ať již na straně žalobce nebo na straně žalované. To však bylo vztaženo k důsledkům vážícím se k zápisu do katastru nemovitostí. Tento názor vychází z toho, že má-li být splněn předpoklad naléhavého právního zájmu, musí se řízení o určení vlastnického práva účastnit všichni vlastníci, jejichž vlastnické právo má být výrokem soudu určeno. Nechtějí-li někteří z nich vystupovat jako žalobci, musí se řízení účastnit jako žalovaní. V opačném případě by totiž ti z vlastníků, kteří se řízení neúčastní, nebyli rozhodnutím soudu vázáni (§ 159a odst. 1 o. s. ř.) a mohli by v jiném řízení s částečně odlišným okruhem účastníků dosáhnout jiného určení; bez jejich účasti v řízení tudíž právní stav zůstává nadále nejistý a předpoklad naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není naplněn (srov. obdobně důvody R 118/2012 či rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2614/2008). V daném případě nejde o typ žaloby, kde je zkoumán naléhavý právní zájem dle § 80 písm. c/ o.s.ř., a jak odvolací soud dovodí níže, nelze předpokládat zápis vlastnického práva žalobce a jeho manželky k uvedenému prostoru nad pozemkem do katastru nemovitostí (prostor není věcí a nezapisuje se do katastru nemovitostí), a odvolací soud je tudíž toho názoru, že neúčast manželky žalobce při požadavku na určení vlastnického práva v režimu SJM v daném případě není překážkou úspěchu žalobce v této věci. Účelem této žaloby je vyhovět požadavku stavebního úřadu a předložit pro účely stavebního řízení doklad o vlastnictví ke spornému prostoru. V takovém případě, lze vycházet ze závěru Nejvyššího soudu ČR ve věci 22 Cdo 4208/2008 a 30 Cdo 3745/2009. Kardinálním problémem tohoto sporu se tak stává vyřešení otázky charakteru prostoru nad pozemkem (není-li samozřejmě stavbou). Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí z 19.12.2011, sp. zn. 22 Cdo 1000/2010 – R 51/2012, uzavřel, že není pochyb o tom, že vlastnické právo k pozemku zahrnuje i prostor nad jeho povrchem, to vyplývá i z ustanovení § 127 odst. 1 obč. zák., který upravuje právo vlastníka pozemku odstranit větve přesahující na jeho pozemek, rovněž přesah střechy na sousední pozemek soudy posuzují jako neoprávněnou stavbu. To platí tehdy, pokud předmětem sporu není užívání vzdušného prostoru v takové výšce, která již fakticky není v moci vlastníka pozemku (užívání vzdušného prostoru k letectví je upraveno zvláštními předpisy – např. zák. č. 49/1997 Sb., o civilním letectví). Vlastnické právo žalované k pozemku č. 304/2 bylo určeno předcházejícím rozhodnutím soudu a pro účastníky, jakož i pro soud, je takové rozhodnutí závazné a nelze se od něj odchylovat, soud z něho při svém rozhodování vychází (§ 159a, odst. 1, 4 a 5 o.s.ř.). Teorie pak dovozuje (viz J. Spáčil: Vlastnictví prostoru nad pozemkem. Právní rozhledy č. 7., ročník 2012, str. 247), že za přesvědčivý lze považovat závěr, že pán pozemku je i pánem v onom prostoru, takže může odtamtud zásah každé jiné osoby vyloučit. Vlastník pozemku tedy není vlastníkem prostoru nad ním (ten není ani součástí pozemku), ale má právo opřít se proti neoprávněným zásahům do tohoto prostoru. Nelze pak za této situace ani uvažovat o vydržení takového prostoru nad pozemkem (vydržet lze vlastnické právo k věci - § 134 občanského zákoníku), neboť vzduch nemůže být součástí pozemku a nezbývá než ho charakterizovat jako prázdný prostor nad pozemkem, který nemůže být součástí věci, jde o „pouhé nic“. To ve výsledku znamená, že nelze dovozovat vlastnické právo k prostoru nad pozemkem, lze pouze hovořit o právu vlastníka pozemku vyloučit z užívání prostoru nad jeho pozemkem neoprávněně zasahující subjekty. To pojmově vylučuje vydržení vlastnického práva k takovému prostoru. Pokud by bylo uvažováno o vlastnickém právu žalobce k pilíři/sloupu na parcele č. 304/2, plně se uplatní názory okresního soudu o tom, že jde o součást domu žalované (na tyto odvolací soud pro stručnost odkazuje). Ani tato argumentace tudíž nevede k úspěchu žalobce v tomto sporu. Rozsudek okresního soudu je tudíž věcně správný a jako takový byl odvolacím soudem potvrzen dle § 219 o.s.ř. Žalovaná byla úspěšná v odvolacím řízení, má tudíž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalované v odvolacím řízení spočívají v odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (sepis vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu) po 2.500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/ a § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradě za promeškaný čas a za čas strávený cestou advokátky žalované k jednání soudu 4x100 Kč dle § 14 citované vyhl., dále v cestovném 686 Kč a 21% DPH z těchto částek. Celkem tak náklady odvolacího řízení činí 8.090 Kč a hradí se žalované ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám její advokátky dle § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání dle § 237 – 238a o. s. ř. je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Pardubicích dne 22. července 2014 předseda senátu