Rozhodnutí o přemístění nezletilého dítěte do jiného ústavu (§ 971 odst. 4 o. z.) je rozhodnutím ve věci samé. O návrhu na přemístění nezletilého do jiného ústavu se rozhoduje rozsudkem (§ 471 odst. 1 z. ř. s.), ustanovení § 25 odst. 1 z. ř. s. se v daném případě neuplatní.

24Co 436/2014-135 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věnceslavy Hotařové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci péče o nezletilou PJ, narozenou xxx, trvale bytem xxx, t. č. v Dětském domově xxx, zastoupenou Městským úřadem Hořice jako opatrovníkem, dceru LJ, nar. xxx, bytem xxx, a neuvedeného otce, o změně místa výkonu ústavní výchovy, k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 13.10.2014, č. j. 30P 110/97-124, takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud výše označeným usnesením rozhodl, že se nezletilá PJ, narozená xxx, jejíž ústavní výchova byla nařízena rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 3.11.2010, č. j. 30P 110/97-78, přemísťuje z Dětského domova P, xxx do Dětského domova v N, xxx (výrok I) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel z návrhu matky, která jej odůvodnila přáním nezletilé P, která bude mít lepší perspektivu dalšího studia a navíc se tím o polovinu zkrátí vzdálenost mezi místem výkonu ústavní výchovy a matčiným bydlištěm. P hodlá pokračovat ve studiu na Střední zemědělské škole v xxx. Přemístěním do Dětského ústavu v P by jí odpadlo denní dojíždění do školy, protože by byla ubytována na internátu. Opatrovník P navrhl, aby návrhu matky bylo vyhověno. Provedl s P pohovor a z něj vyplynulo nejen to, že o matčinu návrhu je informována, ale i to, že si přeje být umístěna do Dětského domova v N. Uvedený dětský domov je typově stejné zařízení jako v P, má volnou kapacitu a je ochoten P převzít do péče. Dětský domov P sdělil, že návrh matky akceptuje. Okresní soud dále vycházel z vlastního opatrovnického spisu P, z něhož je patrno, že její ústavní výchova byla nařízena rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 3.11.2010, č. j. 30P 110/97-78, který nabyl právní moci dne 26.11.2010. P dosud ústavní výchovu vykonává v Dětském domově P, matka nemá pro výchovu dcery vhodné podmínky a o její převzetí do své péče proto ani neusiluje. Projevuje však o P zájem, dcera ji pravidelně navštěvuje o prázdninách a víkendech. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud shledal, že přemístění P nebrání žádné překážky. Dětský domov v N je pro ni vhodným typovým zařízením, kapacitně je schopen ji přijmout a je z místa bydliště matky lépe dosažitelný než Dětský domov v P. Studium P přemístěním nebude ohroženo a ona sama je této změně nakloněna. Proto okresní soud podle § 971 odst. 4 občanského zákoníku (dále jen OZ) rozhodl o jejím přemístění a tím návrhu matky, jak je uvedeno ve výroku I, vyhověl. Podle § 25 odst. 1 s přihlédnutím k § 471 odst. 1 z.ř.s. soud ve věci rozhodl usnesením, protože rozhodnutí o místu výkonu nařízené ústavní výchovy není rozhodnutím ve věci samé. O nákladech řízení rozhodl okresní soud v souladu s § 23 z.ř.s., žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť pro jiné rozhodnutí neshledal důvody. Proti usnesení podala matka odvolání, v němž namítala, že ve skutečnosti bylo hlavním důvodem návrhu na přemístění P do Dětského domova v N to, zda v dosavadním ústavu bude moci setrvat i po dosažení osmnáctého roku věku a tím i dokončit dosavadní studium. Poté, co byla ředitelkou dosavadního Dětského domova v P paní Mgr. Zdenkou Hrubešovou ujištěna, že obavy o dokončení dosavadního studia P nejsou důvodné, měla by dcera zůstat v dosavadním zařízení. Sama P nejprve ke změně ústavu nakloněna nebyla, názor změnila teprve později. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno. Z podnětu podaného odvolání krajský soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení, protože se okresní soud dopustil v řízení jiné vady, která mohla ovlivnit věcnou správnost jeho rozhodnutí, když rozhodoval o přemístění P do jiného dětského domova usnesením, ačkoliv již ze systematického řazení jednotlivých odstavců § 971 OZ je patrno, že nejen nařízení ústavní výchovy, ale i rozhodnutí o přemístění nezletilého dítěte do jiného ústavu (§ 971 odst. 4 OZ) je rozhodnutím ve věci samé, proto bylo nutno o návrhu matky rozhodnout rozsudkem (§ 471 z.ř.s.). Ustanovení § 25 odst. 1 z.ř.s. se v daném případě neuplatní. Okresní soud v dalším řízení po vyjádření opatrovníka P uváží, zda ve skutečnosti nejde o případ, kdy matka bere návrh zpět. Učiní-li tak, na výzvu soudu k vyjádření, řízení o jejím návrhu zastaví (§ 16 z.ř.s. a ve spojení s § 1 odst. 2 z.ř.s. i § 96 o.s.ř.). Ukáže-li se naproti tomu, že matka nevezme návrh zpět a budou přetrvávat důvody k přemístění P z Dětského domova v P do Dětského domova v N, jde-li zejména o postoj a přání P a její další studium, okresní soud si předem vyžádá stanoviska obou ústavů k zamýšlenému opatření, stanovisko opatrovníka P a poté znovu o matčinu návrhu po jednání rozhodne, ovšem rozsudkem. V novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 23 z.ř.s.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 28. listopadu 2014 předsedkyně senátu