52A 5/2014-30                   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem, ve věci žalobce: R.B., bytem n. Z. M. 1844, P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem AK v Praze, Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.10.2013, č.j. KrÚ 71146/2013/ODSH/8,   t a k t o : I. Žaloba  s e  z a m í t á . II. Žalobce n e m á  právo na náhradu řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává. O d ů v o d n ě n í :     Vymezení předmětu řízení: Žalobou doručenou krajskému soudu dne 20.1.2014 bylo zahájeno řízení o přezkum zákonnosti rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“). Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce do rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 2.7.2013, č.j. OSA/P-428/13-D/26 a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Žalobce byl žalovaným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že jako řidič motorového vozidla dne 5.3.2013 v době okolo 15:48 hodin na silnici v obci Pardubice, ul. Hradecká, ve směru do centra Pardubic, jel rychlostí nejméně 67 km/h (při zohlednění odchylky měření), tedy překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 17 km/hod. Za spáchání uvedeného přestupku podle § 11, § 12) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“) a podle § 125c odst. 4 písm. d), odst. 5 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. Dále mu byla uložena podle § 79 odst. 1 přestupkového zákona a podle vyhlášky MV č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1000 Kč. Žalobní body: Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce namítá popření práva na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských a základních svobod ve znění Protokolů č. 1,4,6,7,11,12,13,14 publ. pod č. 209/1992 Sb., k obhajobě obhájcem dle vlastního výběru, jakož i v souladu s Ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., kterým předsednictvo České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku České republiky, jakož i popření práva na dvojinstančnost řízení. V konkrétní rovině žalobce tvrdí, že: „Ve věci jednala osoba, která nebyla zplnomocněna žalobcem k provedení žádných úkonů, jelikož ve spise absentuje originální plná moc, kterou žalobce nikdy neposlal, tedy nedošlo ke zplnomocnění osoby. Žalobce se domlouval na případném zastoupení na základě plné moci s panem R.K., nar. …, bytem: P. 1954, P. 5, kterému zaslal pouze nascanovanou kopii plné moci e-mailem k jeho vnitřní potřebě (evidence). Dále se s panem K. dohodl, že smlouva o zastoupení je uzavřena dnem, kdy doručí ke správnímu orgánu originál plné moci. R.K. uvedl, že až tímto dnem je jednak uzavřena s nimi smlouva o zastoupení a druhak, že teprve tímto nastávají právní účinky, neboť zmocnění k zastupování dle ust. § 33 odst. 1 správního řádu se prokazuje písemnou plnou mocí, tedy je zřejmé, že na této musí být originál podpisu.“          Dále žalobce tvrdí, že si zastupování jako zbytečné rozmyslel, čekal na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a následně, když žalobce nikdo nekontaktoval, zmocnil svého známého, který nahlédnutím do spisové dokumentace zjistil, že bylo rozhodnutí doručeno panu K. Žalobce v uvedeném postupu správního orgánu shledává porušení dvojinstančnosti řízení, zkrácení na svém právu odvolat se proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, k čemuž se odkázal na čl. 2 protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ustanovení § 81, § 85 správního řádu. Žalobce uvedený procesní postup označil za nepřípustné svévolné jednání správních orgánů, rozporný se zásadou legitimního očekávání. Žalobce se dovolává principu právní jistoty s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 690/01. Žalobce je toho názoru, že nebylo-li podání kopie plné moci potvrzeno originálem podpisu podle § 37 odst. 4 správního řádu, nemohly nastat účinky zastoupení. Žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného: Žalovaný se s názory žalobce neztotožnil, když zmocněnec žalobce v řízení aktivně jednal za žalobce. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žalovaný má za to, že rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, bylo vydáno na základě úplných a přesně zjištěných skutečností ve věci. K uplatněné námitce nedostatku řádného prokázání zastoupení žalovaný poukázal na ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu, podle kterého se zmocnění k zastoupení prokazuje písemnou plnou mocí.  Plnou moc k zastupování dodal zmocněnec při ústním jednání, jedná se o barevnou fotokopii originálu plné moci ze dne 8.5.2013. Zmocněnec správnímu orgánu nesdělil, že by došlo k ukončení zastupování, naopak za zmocnitele aktivně jednal. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.    Rozhodné okolnosti ve věci: Krajský soud zaměřil s ohledem na obsah žalobních námitek svoji pozornost na procesní postup ve věci, a to zejména na prokázání zastoupení žalobce zmocněncem ve správním řízení. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobci bylo dne 29.5.2013 doručeno předvolání k ústnímu jednání na den 26.6.2013 v 9:00 hod. Tato okolnost je prokázána podpisem žalobce na doručence (str. 12 správního spisu). Tedy žalobce věděl o tom, že ústní jednání je nařízeno na den 26.6.2013. Dále je ve správním spise založena kopie plné moci ze dne 31.5.2013 udělená žalobcem jako zmocnitelem R.K., nar. „X“, trvale bytem P. 1954, P. 5, jako zmocněnci, k zastupování žalobce ve správním řízení ve věci podezření ze spáchání zmíněného  přestupku. Plná moc je koncipována jako oprávnění k zastupování ve všech fázích správního řízení a rovněž v řízení před správním soudem. Plná moc je podepsána žalobcem jako zmocnitelem. Uvedená spisová značka odpovídá č.j. uvedenému na předvolání žalobce k ústnímu jednání. Dále správní spis obsahuje omluvu zmocněnce z účasti na uvedeném jednání, kterou správní orgán neuznal, což i náležitě zdůvodnil v rozhodnutí o přestupku.  Žalobce prostřednictvím zmocněnce se proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolal, aniž by uvedl odvolací důvody. Výzvou k odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 správního řádu ze dne 31.7.2013, která byla doručena zmocněnci, byl žalobce vyzván k řádnému doplnění odvolání.   Dne 14.10.2013 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. To bylo doručeno zmocněnci žalobce na adresu P. 1954, P. 5. Dle doručenky byl zmocněnec vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Rozhodnutí dle žalovaného nabylo právní moci dne 28.10.2013.    Posouzení důvodnosti žaloby: Plná moc slouží k prokázání existence právního vztahu (typicky příkazní smlouva) mezi zmocnitelem a zmocněncem ve vztahu k třetím osobám. S tím koresponduje i požadavek na formální náležitosti plné moci, totiž požadavek, aby byla podepsána zmocnitelem, nikoliv nutně zmocněncem, neboť se jedná o jednostranný právní úkon. Jestliže zmocnitel vydá zmocněnci plnou moc jako důkaz o uzavřeném právním vztahu a z této plné moci nevyplývá pevné časové omezení pro zmocněnce, tedy právní úkony, k nimž je zmocněnec zplnomocněn, jsou vymezeny identifikací správního řízení, případně rovněž následným soudním řízením vztahujícím se k téže věci, pak se zmocnitel ve vztahu k třetím osobám (zde ve vztahu ke správnímu orgánu) nemůže dovolávat toho, že účinky právního zastoupení jsou vázány na jiné, v plné moci neuvedené skutečnosti (zde tvrzená podmínka doručení originálu plné moci správnímu orgánu). Krajský soud přitom nepřehlédl tu nikoliv nepodstatnou skutečnost, že předvolání k ústnímu jednání bylo zasláno toliko žalobci, avšak poté zmocněnec žalobce, po předložení plné moci, aktivně za žalobce jednal (omlouval svou neúčast u jednání, podal odvolání).  Za této situace hodnotí krajský soud jako ryze účelové tvrzení žalobce o tom, že nedošlo ke zplnomocnění, že nenastaly právní účinky zastoupení, že si údajně žalobce zastoupení rozmyslel a že vyhotovil plnou moc pouze k „vnitřní potřebě zmocněnce“ (jak úsměvné, účelové tvrzení, protože obdobný, předem připravený scénář byl zvolen v obdobných věcech zastupovaných advokátem uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku, jak ostatně konstatoval již i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3.7.2014, č.j. 9 As 162/2014-31, přičemž uvedl, že i zastoupení tímto advokátem  se zcela stejnou procesní strategií přebírá tento advokát). Zmocněnec se o ústním jednání zcela zjevně dozvěděl od žalobce, plná moc byla sepsána až po datu doručení předvolání k ústnímu jednání žalobci. Je nanejvýš pravděpodobné, že pokud by žalobce nepředpokládal svoje zastoupení u ústního jednání, buď by se z něj omluvil, nebo by kdykoliv po té vyvinul aktivitu za účelem zjištění průběhu či výsledku správního řízení. Tvrzení žalobce o tom, že čekal na aktivitu správního orgánu, rovněž nelze s ohledem na udělenou plnou moc po obdržení předvolání k ústnímu jednání hodnotit jinak, než jako účelové tvrzení. Krajský soud tak odmítá žalobní námitku o tom, že účinnost zastoupení, které plná moc prokazovala, nenastala z důvodu, že nedošlo ke splnění podmínky předložení originálu plné moci správnímu orgánu. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Rc) Odon 28/Fa-Sp ze dne 20.12.1995: „Oprávnění jednat za jiného jeho jménem vzniká mj. na základě dohody o plné moci a udělením plné moci se toto oprávnění osvědčuje. Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující rozsah uvedený v plné moci, neboť tím se třetím osobám dává tento rozsah najevo; proto není rozhodující rozsah zmocnění uvedený např. v dohodě o plné moci, popř. jinde dané zmocnitelovo omezení neuvedené v plné moci. Pokud je v plné moci užito formulace...“ ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony...", je nutné pokládat takovou moc za všeobecnou, nevyplývá-li to z dalšího jejího textu stanovené omezení. K tvrzené povinnosti předložit originál plné moci v řízení před správním orgánem podle § 33 odst. 1 správního řádu: Podle § 33 odst. 1 správního řádu si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce. V ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu není výslovně stanoveno, že plná moc musí být předložena v originále. Dovozování této okolnosti bez dalšího, tedy bez dalších skutečností takový postup odůvodňujících, považuje krajský soud za nedůvodně zužující gramatický výklad. Obdobně rozsudek NSS č.j. 7 As 13/2005-62 ze dne 27.7.2005: „Při posuzování, jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za řízení význam.“ Tedy, i kdyby plná moc měla (avšak krajský soud tento právní názor nezastává) být předložena v originále, bylo by nutno se zabývat tím, za jakých okolností byla správnímu orgánu předložena, zda by tato údajná chyba mohla být posuzována jako taková procesní vada, která by mohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. K tomu již krajský soud zaujal stanovisko shora, když uvedl, že plná moc byla sepsána až po doručení předvolání k ústnímu jednání žalobci, tedy žalobce si byl vědom toho, že správní řízení bylo zahájeno a měl reálnou možnost se o průběh správního řízení aktivně zajímat. Navíc zmocněnec žalobce v průběhu řízení byl aktivní, činil procesní úkony (jak soud již výše uvedl), dokonce komentoval to, že „přijal“ rozhodnutí o přestupku (e-mail ze dne 6.7.2013), kdy oslovil příslušného pracovníka správního orgánu prvního stupně slovy „Vážený úředníčku nešťastný,…“, tedy bral zastoupení velmi vážně, s vnitřním zaujetím (až osobního charakteru), tedy těžko by bylo možné uvěřit, že když, jak tvrdí zástupce žalobce, že plná moc byla vyhotovena jen pro vnitřní evidenci zmocněnce, tak že takto jednal jen pro své vlastní osobní potěšení (což by mohlo svědčit o zvláštní odchylce od rozumného chování běžného jedince).  K uvedenému obiter dictum lze uvést to, že každý projev je především vizitkou svého původce (autora), a proto ten, kdo druhé uráží či zesměšňuje, vystavuje nikoliv jim, ale sobě špatné vysvědčení (verba notant stultum; sic indicat auris asellum).  Krajský soud zdůrazňuje, že rovněž z pohledu koherence právního řádu je třeba vykládat požadavek prostého předložení plné moci dle skutkových okolností, přičemž zpravidla postačí kopie plné moci. Teprve měl-li by správní orgán jakékoliv pochybnosti o existenci zastoupení, které je předkládanou kopií plné moci prokazováno, bylo by na místě vyžádání originálu plné moci. Tam, kde chtěl zákonodárce podmínit relevanci právního vztahu zastoupení předložením originálu plné moci nebo jejího ověření, učinil tak výslovně (viz např. § 10 odst. 3 zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu; § 26 odst. 2 vyhl. č. 233/2009 Sb. o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob; § 10 odst. 1 vyhl. č. 215/2012 Sb. o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu). Stejně tak považoval-li zákonodárce za vhodné trvat na ověřených podpisech na plné moci, vyslovil se přímo /viz např. § 97 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)/. K tvrzenému popření práva na spravedlivý proces pak soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 148/02, z nějž vyplývá, že:„…v případě subjektivního práva na soudní a jinou právní ochranu je totiž třeba vždy zkoumat, jak porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé.“ V dané věci nic nebránilo žalobci, který si měl být vědom právních účinků plné moci, kterou podepsal, aby, chtěl-li zvrátit její účinky, kontaktoval správní orgán. Krajský soud tak ve světle shora uvedené argumentace nedospěl k závěru, že by bylo popřeno legitimní očekávání žalobce ve smyslu procesního postupu správního orgánu prvního stupně a následně rovněž žalovaného.  Krajský soud tak uzavřel, že správní orgán prvního stupně a rovněž žalovaný jako odvolací správní orgán postupovaly v souladu se zákonem, když ve správním řízení jednaly se zmocněncem žalobce R. K. a tomuto rovněž doručovaly správní rozhodnutí.    Po posouzení všech žalobních bodů, když nebyl shledán důvodným žádný z nich, dospěl krajský soud k závěru, že žalobu je třeba jako nedůvodnou zamítnout (§ 78 odst.7 s.ř.s.).          Náklady řízení:   O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci (§ 60 ost.1 s.ř.s.), když žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak krajský soud z obsahu soudního spisu neshledal, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly takové náklady, které by významně převyšovaly rozsah jeho úřední činnosti. P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.    V Pardubicích dne 25. srpna 2014  JUDr. Jan Dvořák v.r.  samosoudce     Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová