52A 53/2013-59           ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D. ve věci žalobce: AutoPŘIBYL J+J s.r.o., IČ 27473643, se sídlem Klešice – Nákle 24, 538 03, zastoupeného JUDr. Jiřím Kolaříkem, advokátem, se sídlem AK Škroupova 561, 530 03 Pardubice, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.6.2013, č.j. 1699/1.30/13/14.3,     t a k t o :   I.            Žaloba  se  z a m í t á . II.            Žádný z účastníků  n e m á  p r á v o  na náhradu nákladů řízení.      O d ů v o d n ě n í :   Vymezení předmětu řízení:   Žalobou doručenou krajskému soudu dne 28. 8. 2013 bylo zahájeno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“). Rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) č.j. 10620/8.30/12/14.3 ze dne 6. 3. 2013, kterým byla žalobkyně jako podnikající právnická osoba uznána vinnou ze spáchání správního deliktu na úseku zákona o zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterého se jako zaměstnavatel dopustila tím, že podle zjištění inspektorů inspekce práce správního orgánu prvního stupně při kontrole vykonané ve dnech 5. 4. a 6. 4. 2012 v její provozovně autoopravny v Nákle 24, 538 03 Klešice umožnila V.Š. provádět pasování oken u obytného přívěsu a dále umožnila M.J. odstraňovat nálepky z osobního automobilu Seat Alhambra, tj. výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti, čímž porušila § 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Za tento správní delikt byla žalobkyni podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložena povinnost k peněžitému plnění ve formě pokuty ve výši 250.000,- Kč a dále podle § 79 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a podle § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb. náklady správního řízení ve výši 1.000,-Kč.                   Žalobní body:   Žalobce namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a dále proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisem, jakož i nemá ve spise oporu a vyžaduje rozsáhlé doplnění.   Žalobce namítá rozpor výrokové části s ustanovením § 68 odst. 2 právního řádu, neboť má za to, že ve výrokové části není dostatečným způsobem uvedeno řešení otázky, která je předmětem řízení a dále, že se žalovaný neřídil ustanovením § 3 správního řádu, neboť nezjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností a neřídil se při hodnocení důkazů ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně považuje za nesrozumitelné pro nepřezkoumatelnost, což uvedl již ve svém odvolání. Žalobce odkazuje na judikaturu správních soudů, podle které musí být výrok jasný, srozumitelný, přesný a určitý (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2010, č.j. 2 As 16/2010 - 59: „…správní rozhodnutí, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť výrok tohoto rozhodnutí neobsahuje právní hodnocení popsaného skutkového děje, a proto je výrok vnitřně rozporný /není zřejmé, zač byl vlastně přestupce uznán vinným/“). Žalobce přitom namítá, že samotné pasování oken u obytného přívěsu, případně odstraňování nálepek z osobního automobilu není výkonem nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákon a zaměstnanosti. Ve výrokové části totiž není uvedena okolnost, že k výkonu závislé práce mělo dojít mimo pracovněprávní vztah.  Žalobce má za to, že žalovaný s uvedenou odvolací námitkou nedostatečně vypořádal, když pouze vyhodnotil, že výrok je jasný a srozumitelný a že obsahuje právní hodnocení deliktního jednání.   Žalobce namítal porušení zásady materiální pravdy v průběhu správního řízení, neboť jediným důkazem je protokol o kontrole ze dne 9. 5. 2012. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, č.j. 4 Ads 177/2011 - 120 nelze uložit pokutu za správní delikt na základě jediného podkladu, který byl vyhotoven před zahájením správního řízení.        Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro vady řízení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.   Vyjádření žalovaného k žalobě:   Žalovaný setrval na právním názoru vysloveném v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.   Podstatné okolnosti ze správního spisu:   Podle záznamu o zahájení kontroly ze dne 5. 4. 2012 je zřejmé, že kontrole ve dnech 5. 4 a 6. 4. 2012 byl za žalobkyni přítomen její jednatel J.P.. V záznamu podepsanému J.P. je výslovně uvedeno, že pracovní smlouvy zaměstnanců budou téhož dne zaslány elektronickou poštou.     Podle protokolu o výsledku kontroly sepsaného dne 9. 5. 2012, č.j. 3720/8.72/12/15.2 vykonával v provozovně žalobkyně V.Š. práce na obytném přívěsu, přičemž při kontrole uvedl, že pasování oken vykonává na základě ústní dohody s jednatelem žalobkyně od 3. 4. 2012 s tím, že práce budou ukončeny 6. 4. 2012. Uvedl konkrétní pracovní dobu a hodinovou sazbu odměny za práci ve výši 100,-Kč s tím, že peníze obdrží po ukončení práce a předložení faktury na základě živnostenského oprávnění.   M.J., který vykonával práce v provozovně žalobkyně spočívající v odstraňování nálepek z automobilu Seat při kontrole dne 5. 4. 2012, ve vyjádření uvedl, že kupuje od pana P. auto Seat, na kterém přišel ve svém volném čas pracovat. Dne 6. 4. 2012 při pokračování kontroly, když byl zastižen při práci spočívající v rozebírání hliníku, ve vyjádření uvedl, že pracuje na živnostenský list, avšak dodal, že „živnostenský list má pozastavený.“ Pracuje od 5. 4. 2012, záleží na tom, jak pan P. zavolá, aby přišel. Nemá uzavřenou žádnou smlouvu, odpracovává si dluh 5 000,-Kč.    Dohody o provedení práce s datem uzavření 2. 4. 2012, byly správnímu orgánu předloženy dne 18. 4. 2012, správní orgány k nim při rozhodování nepřihlédly. Je nutno přitom podotknout, že jednatel žalobkyně dne 5. 4. 2012 zaslal správnímu orgánu prvního stupně pracovní smlouvy ostatních kontrolovaných zaměstnanců.           Vyjádření jednatele žalobkyně J.P. v průběhu správního řízení:    Ve vyjádření ze dne 5. 4. 2012 ve vztahu k V.Š. uvedl, že jmenovaný pracoval od 2. 4. 2012 a že: „na základě faktury bude vyplacena mzda.“ Ve vztahu k M.J. uvedl, že tento prováděl práci na voze, který si chtěl koupit.   Ve vyjádření ze dne 18. 4. 2012 podepsaném J.P. je ve vztahu k V.Š. uvedeno, že byla předložena dohoda o provedení práce: „Dohodu o provedení práce v době kontroly jsme měli uzavřenou ústně. Sepsána byla po kontrole, byla sepsána pro případ další kontroly. Pochopil jsem to tak, že vždy musí být na pracovišti smlouvy.“   Dohodu o provedení práce s M.J. měl v době kontroly uzavřenou, ale nikdo ji po něm nechtěl. Současně tvrdil úmysl M.J. zakoupit vůz, na kterém sundával samolepky a rovněž, že jmenovaný u něj má dluh 5.000,- Kč.   V protokolu o výsledku kontroly ze dne 9. 5. 2012 podepsal prohlášení, v němž je výslovně uvedeno, že: „zjištěné závady odpovídaly skutečnosti.“   V žádosti o přezkoumání protokolu ze dne 17. 5. 2012 (datum uvedeno dle připojené obálky) uvedl, že dle jeho názoru nebylo třeba sepisovat s V.Š. dohodu o provedení práce, neboť obytný vůz opravoval na základě smlouvy o dílo, nejednalo se tedy o závislou činnost podle § 2 a § 3 zákoníku práce.    V námitkách proti přezkoumání protokolu ze dne 18. 6. 2012 uvedl, že nebyla vyvrácena skutečnost, že s panem Šťastným byla uzavřena smlouva o dílo.   Při ústním jednání dne 14. 9. 2012 uvedl, že požádal pana Š.: „zda by byl ochoten na chvíli nastoupit.“ Co se týče pana J., mělo jít o odpracování dluhu 5.000,-Kč. Údajně s nimi měla být jeho manželkou sepsána dohoda v den, kdy k němu přišli do kanceláře. V den kontroly nevěděl, že písemné dohody existují, neboť o průběhu kontroly neřekl manželce s ohledem na její zdravotní stav. Dohody o provedení práce mu údajně dala podepsat manželka večer 2. 4. 2012, on však nevěděl, co s ostatními dokumenty podepisuje.       V odvolání ze dne 19. 3. 2013 bez bližší specifikace právního vztahu uvedl, že pasování oken ani odstraňování nálepek z osobního automobilu není výkonem nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti.   Vyjádření a výpověď V.Š.:   Při provádění kontroly dne 5. 4. 2012 uvedl ve vyjádření, že práce provádí „na základě ústní dohody“ od 3. 4. 2012 s předpokládaným ukončením výkonu práce 6. 4. 2012 a s tím, že peníze 100,- Kč na hodinu dostane po předložení faktury (již uvedeno shora).   Do protokolu o výslechu svědka dne 1. 10. 2012 uvedl, že měl s J.P. podepsanou dohodu o provedení práce ze dne 2. 4. 2012, v době provádění kontroly nevěděl přesně, o jakou konkrétní dohodu se jednalo, později ji doma dohledal. Činnost vykonával od 2. 4. 2012 do 23. 4. 2012.   Vyjádření a výpověď M.J.:   Do vyjádření ze dne 6. 4. 2012 uvedl, že nemá uzavřenou žádnou smlouvu, odpracovává si dluh (již uvedeno shora).   Do protokolu o výslechu svědka dne 1. 10. 2012 uvedl, že měl uzavřenou písemnou dohodu o provedení práce v rozsahu 50 hodin za mzdu 100 Kč/hod. Dohoda byla uzavřena proto, že panu P. dlužil částku 5 000,-Kč.   Písemná výpověď A.P.:   Z písemné výpovědi A.P., manželky J.P., ze dne 17. 10. 2012 vyplývá tvrzení, že tato zpracovala dohody o provedení práce, M.J. a V.Š. je podepsali dne 2. 4. 2012, J.P. je rovněž podepsal, aniž by ho upozornila na to, co podepisuje. V průběhu měsíce dubna 2012 ji manžel informoval o kontrole s tím, že se domníval, že nejsou dohody uzavřené, ona mu je však dohledala.    Oznámení o zahájení správního řízení bylo žalobkyni doručeno dne 28. 8. 2012, přičemž výslech A.P. navrhl J.P. při ústním jednání dne 14. 9. 2012. Při ústním jednání byly provedeny důkazy shora uvedenými vyjádřeními.     Další důkazy:   Žalobkyně předložila výpis z peněžního účtu ze dne 10. 5. 2012 a mzdový přehled uvedených osob, jímž prokázala odvedení srážkové daně u jmenovaných osob a vyplacení mzdy za období měsíce dubna 2012. Dále se žalobkyně dovolávala pracovních výkazů za měsíc duben 2012, z nichž je patrná odpracovaná doba obou jmenovaných v uvedeném období.    Posouzení věci krajským soudem:     Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí na základě včasné žaloby (§ 72 odst. 1 s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a podle právního a skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí k (§ 75 odst.1, 2 s.ř.s.), bez nařízení jednání (§ 51 odst.1 s.ř.s.).   Relevantní právní úprava:   Podle § 2 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.    Podle § 2 odst. 2 zákoníku práce musí být závislá práce vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.   Podle § 3 zákoníku práce může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jedná se o dohodu o provedení práce (§ 75 zákoníku práce) a dohodu o pracovní činnosti (§ 76 zákoníku práce).   Podle § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti se pro účely tohoto zákona rozumí nelegální prací výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.   Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se správního deliktu dopustí tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2.   Podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti se za správní delikt uloží pokuta do 10 000 000,- Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) a e), nejméně však ve výši 250 000,- Kč.   Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.    Podle § 136 zákona o zaměstnanosti je právnická nebo fyzická osoba povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které je povinna uchovávat podle § 102 odst. 3 zákona o zaměstnanosti.   Účelem posledně uvedeného zákonného ustanovení je zajištění efektivních kontrol tzv. „nelegální práce.“ Hovoří-li právní úprava o dokladech prokazujících existenci pracovněprávního vztahu, pak je tím v kontextu zákoníku práce třeba rozumět pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pokud je práce vykonávána nikoliv v rámci pracovněprávního vztahu, ale na základě jiného právního titulu, zejména na základě obchodního vztahu či jako občanská výpomoc, pak je na subjektu, který se jinak ve vztahu k osobám vykonávajícím práci na kontrolovaném pracovišti nachází ve vztahu zaměstnavatele, aby takové tvrzení prokázal. Tato právní úprava vtělená do § 136 zákona o zaměstnanosti, byť zákonodárcem rozšířená o vztah k občanům států Evropské unie, kteří vykonávají závislou práci, je projevem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. 6. 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.   Jestliže žalobkyně, jak je zřejmé z obsahu správního spisu (záznam o provedení kontroly, vyjádření jednatele žalobkyně J.P. a vyjádření obou osob vykonávajících práci ze dne 5. 4. 2012), v průběhu kontroly na výzvu oprávněných úředních osob správního orgánu prvního stupně nepředložila kopie požadovaných dokladů prokazujících základní pracovněprávní vztah, pak byla povinna prokázat, tj. jiným důvěryhodným způsobem doložit, existenci tvrzeného základního pracovněprávního vztahu. Tedy jestliže žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí v § 136 zákona o zaměstnanosti, pak se vystavila riziku, že veškeré posléze doplněné podklady budou hodnoceny z toho pohledu, zda jsou pravé a zda nebyly antidatovány či jinak účelově upraveny.      Krajský soud po seznámení se s obsahem správního spisu nemohl přehlédnout, že jednatel žalobkyně a stejně tak i obě výše jmenované osoby, které měly pro žalobkyni vykonávat závislou práci, změnily v průběhu správního řízení svoje stanoviska od tvrzení o výkonu práce „na fakturu“ směrem k výkonu práce na základě řádně uzavřené dohody o provedení práce.  Při provádění kontroly jak jednatel žalobkyně J.P., tak V.Š. a M.J. nejenže neprokázali, ale dokonce ani netvrdili existenci řádně uzavřeného pracovněprávního vztahu. Písemně uzavřené dohody o provedení práce byly předloženy správnímu orgánu až dne 18. 4. 2012, ačkoliv v záznamu o zahájení kontroly bylo stanoveno datum 5. 4. 2012 jako datum k zaslání podkladů prokazujících legální výkon závislé práce v provozovně žalobkyně. Nutno přitom doplnit, že J.P. sám potvrdil, že dohody, byť je na nich uvedeno jako datum sepsání 2. 4. 2012, byly sepsány až po provedení kontroly. Vyjádření J.P. přitom prošlo vývojem, když nejprve tvrdil výkon práce „na základě faktury,“ posléze ústní uzavření dohod o provedení práce, následně vztah na základě smlouvy o dílo (ve vztahu k V.Š.) a až posléze (teprve dne 14. 9. 2012) zakotvil u tvrzení, že se vlastně jednalo o řádně vykonávanou závislou práci na základě písemně uzavřených dohod o provedení práce, což mu musela připomenout jeho manželka, neboť on sám netušil, že smlouvy podepisoval.   Rovněž tak V.Š. a M.J. si v době kontroly nebyli vůbec vědomi toho, že podepsali dohody o provedení práce, či vůbec jakékoliv smlouvy, byť je měli po schůzce s J.P. v kanceláři s jeho manželkou A.P. podepisovat pouhé tři dny před zahájením kontroly, tedy pouhé tři dny před tím, než na ně byl v tomto ohledu činěn dotaz úředními osobami správního orgánu prvního stupně. Přihlédne-li krajský soud k tomu, že následně obě osoby měly tyto dohody doma dohledat, je zjevné, že jim tyto dohody měly být předány, ony je musely dopravit domů a tam uschovat. Tvrzení, že celý průběh těchto událostí, které se odehrály tři dny před kontrolou, obě jmenované osoby dočasně zcela vytěsnily ze své paměti, považuje krajský soud za zcela nevěrohodné a účelové.   Stejně tak nevěrohodně působí písemná výpověď manželky jednatele žalobkyně A.P., která se o celé záležitosti dozvěděla od manžela sice někdy v polovině měsíce dubna 2012 a jemu dohody řádně sepsané a podepsané předložila, nicméně dohody o provedení práce, které byly správnímu orgánu předloženy 18. 4. 2012, označil sám jednatel žalobkyně J.P. za sepsané po zahájení kontroly. K závěru o nevěrohodnosti a účelovosti této výpovědi svědčí rovněž to, že byť oznámení o zahájení správního řízení bylo žalobkyni doručeno dne 28. 8. 2012, předmětná svědecká výpověď byla navržena až dne 14. 9. 2012, při ústním jednání. Žalobkyně přitom ani neobjasnila, kdo tedy a proč sepisoval s V.Š. a M.J. antidatované dohody o provedení práce předložené správnímu orgánu prvního stupně dne 18. 4. 2012, když v té době již měl mít J.P. od svojí manželky údajně informaci o existenci řádně uzavřených dohod o provedení práce, které měl nevědomky podepsat dne 2. 4. 2012. Tato dílčí okolnost, která nezapadá do jištěného skutkového děje, svědčí o účelovosti poslední verze žalobkyně o řádně uzavřených písemných dohodách o provedení práce ze dne 2. 4. 2012.    To, že žalobkyně předložila výpis z peněžního účtu ze dne 10. 5. 2012 a mzdový přehled uvedených osob a evidenci jejich docházky za měsíc duben 2012 nijak neprokazuje, že v době provádění kontroly vykonávaly jmenované osoby závislou práci pro žalobkyni na základě pracovněprávního vztahu. Uvedené podklady byly totiž vyhotoveny až po zahájení kontroly.   Tvrdí-li žalobce nesrozumitelnost výrokové části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro rozpor s ustanovením § 68 odst. 2 správního řádu, neboť má za to, že ve výrokové části není uvedeno řešení právní otázky, tedy okolnost, že k výkonu závislé práce mělo dojít mimo pracovněprávní vztah, pak je třeba uvést, že z výrokové části je dostatečně seznatelné, že žalobkyně umožnila tam jmenovaným osobám v uvedených dnech provádět pasování oken u obytného přívěsu a odstraňovat nálepky z osobního automobilu bez existence pracovněprávního vztahu, neboť ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je výslovně uvedeno: „tedy výkon závislé práce mimo základní pracovněprávní vztah.“ Jedná se přitom o právní zhodnocení dostatečně popsaného skutkového stavu věci v tom smyslu, že jej nelze zaměnit s jiným skutkem. Žalovaný se přitom touto námitkou zabýval, když vyhodnotil, že výrok je dostatečně srozumitelný, je v něm obsaženo hodnocení deliktního jednání. Uvedenou námitku tedy krajský soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Pokud jde o výklad znaků závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce, byť žalobce nesporoval, že by se jednalo o závislou práci, sporoval pouze to, že se jednalo o nelegální závislou práci, odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, čj. 6 Ads 46/2013-35 (dostupný na www.nssoud.cz).      Co se týče žalobní námitky ohledně toho, že byl proveden nepřípustný důkaz protokolem o kontrole, který byl získán před zahájením řízení, pak krajský soud uvádí, že právní názor žalobce nesdílí, neboť dokazování bylo řádně provedeno přečtením podkladů získaných před zahájením správního řízení, a to při ústním jednání dne 14. 9. 2012 (záznam o zahájení kontroly; protokol o výsledku kontroly; informace podané v rámci zahájení kontroly – V.Š.; informace podané v rámci zahájení kontroly – M.J.; písemné vyjádření J.P.; pokračování dalšího listu kontroly - předložení dohod o provedení práce, seznam pracovníků ze dne 5. 4. 2012 přítomných na provozovně). Byly provedeny rovněž jiné důkazy ve smyslu důkazních prostředků, nicméně správní orgán prvního stupně a s ním i žalovaný tvrzením v nich obsaženým nepřiznal žádnou důkazní hodnotu.   Pokud se žalobce dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, č.j. 4 Ads 177/2011-120 (dostupný na www.nssoud.cz), pak krajský soud zdůrazňuje, že v posledně uvedené věci správní orgány skutečně dle názoru Nejvyššího správního soudu,  s nímž se krajský soud plně ztotožňuje, při provádění dokazování skutečně pochybily, neboť v průběhu správního řízení vůbec neprovedly dokazování protokolem o kontrole, který pochopitelně zahájení správního řízení předcházel: „Je třeba také zdůraznit, že správní orgány neprovedly řádné dokazování protokolem o kontrole ze dne 10. 12. 2009. Dokazování je zákonem upravený postup, který musí zákonem stanoveným způsobem proběhnout, aby bylo zajištěno především právo na spravedlivý proces. Podle § 51 odst. 2 správního řádu má správní orgán provádět důkazy za přítomnosti účastníků řízení, a to buď při ústním jednání, o jehož konání musejí být účastníci řízení s dostatečným předstihem uvědoměni (§ 49 odst. 1), nebo mimo ústní jednání, přičemž v takovém případě musí o provádění důkazů účastníky řízení včas vyrozumět, nehrozí-li nebezpečí z prodlení (srov. VEDRAL. J. Správní řád - komentář, Praha: BOVA POLYGON, 2. aktualizované vydání, 2012, s. 520). Ze správního spisu je zřejmé, že ani jeden ze správních orgánů nenařídil ústní jednání, při němž by důkaz touto listinou mohl provést. Správní řád předpokládá možnost rozhodovat meritorně bez nařízení ústního jednání, stejně jako možnost provést důkaz listinou mimo ústní jednání, nicméně k takovému postupu, jak je výše uvedeno, stanovuje určité podmínky. Především by měli být účastníci řízení o záměru správního orgánu provést důkaz listinou mimo ústní jednání včas vyrozuměni (§ 51 odst. 2 správního řádu) a dále by o tom měl být sepsán protokol (§ 18 odst. 1 téhož zákona). Podle § 53 odst. 6 správního řádu se důkaz listinou za přítomnosti účastníků provede tak, že se listina přečte nebo se sdělí její obsah. Ani jeden ze správních orgánů však stěžovatelce neoznámil, že bude provádět důkaz listinou mimo jednání, ani o takovém provedení důkazu nesepsal protokol. Správní orgány tak pochybily, neprovedly-li důkaz protokolem o kontrole, a upřely tím stěžovatelce možnost vyjádřit se k prováděnému důkazu.“   Popsaný případ se však zásadně odlišuje od procesní situace žalobkyně, neboť v její věci bylo dokazování, jak již zdůrazněno shora, řádně provedeno přečtením všech podkladů získaných před zahájením správního řízení při ústním jednání dne 14. 9. 2012, přičemž žalobkyně měla právo se k těmto podkladům vyjádřit. Dovolává-li se tak žalobce uvedené judikatury, pak je třeba konstatovat, že nikoliv důvodně.       Krajský soud tedy rozhodně neshledal nedostatek důvodů rozhodnutí či rozpor se správním spisem, naopak je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně je řádně a dostatečně odůvodněno. Ohledně posuzování dodatečné snahy prokazovat ex post řádně uzavřený pracovněprávní vztah doporučuje  krajský soud pro ilustraci přístupu správních soudů k dané problematice rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2013 4, č.j. Ads 36/2013 - 38 (dostupný na www.nssoud.cz): „Argumentaci stěžovatele, v níž se dovolával existence předmětné dohody o provedení práce a uváděl, že pan M. neměl v rámci probíhající kontroly inspekce práce úplné informace o paní K., považuje Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti za naprosto nedůvěryhodnou a účelovou.“   Krajský soud je s ohledem na popsaný skutkový stav věci nucen dát zapravdu žalovanému v právním závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalobkyně umožnila V.Š. a M.J. výkon závislé práce bez uzavření pracovněprávního vztahu, neboť poznatky zjištěné ve správním řízení a jejich vyhodnocení, jak jej učinil žalovaný, tvoří obsahově, časově i logicky provázaný celek. Uvedeným jednáním se tak žalobkyně jako právnická osoba dopustila podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti správního deliktu, neboť dvěma shora jmenovaným osobám umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti.   Krajský soud tak po meritorním přezkoumání rozhodnutí žalovaného, když žádnou z žalobních  námitek neshledal důvodnou, dospěl k závěru, že žalobu je třeba jako nedůvodnou zamítnout (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).   Náklady řízení:     O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci (§ 60 ost. 1 s.ř.s.), když žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak krajský soud z obsahu soudního spisu neshledal, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly takové náklady, které by významně převyšovaly rozsah jeho úřední činnosti.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Pardubicích dne 28. května 2014             JUDr. Jan Dvořák v.r.                                         předseda senátu     Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová