Jestliže oprávněný ukončil přípravu na budoucí povolání ke dni 30. 6. a od 1. 9. již nebude pokračovat ve studiu, kterým by si prohluboval již získanou kvalifikaci, je třeba na něho již od 1. 7. hledět jako na osobu, která je schopna sama se živit.

9 C 45/2014 Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. T.S. ve věci žalobce J.S., nar. xxx, bytem, xxx, proti žalovanému M.Ř., nar. xxx, bytem, xxx, o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi, takto: I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, která byla naposledy upravena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30.9.2010, č.j. 12P 292/2010-67, se zrušuje ke dni 30.6.2014. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobou podanou soudu dne 11.3.2014 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud snížil výživné naposledy upravené rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30.9.2010, č.j. 12P 292/2010-67, z částky 3.500,- Kč na částku 1.000,- Kč měsíčně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce pracoval jako ředitel společnosti K-L., s.r.o., IČ xxx, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Žalobce byl současně jednatelem jmenované společnosti. Insolvenční správce poté pracovní poměr žalobce ukončil. Následně začal insolvenční správce tvrdit, že pracovní smlouva žalobce s jeho zaměstnavatelem byla uzavřena neplatně a žalobci tak nepřísluší žádné nároky ze zaniklého pracovního poměru. Insolvenční správce naopak tvrdí, že žalobci vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalobce tak zůstal bez příjmu, a proto se domáhal snížení výživného. Žalobce však nadále platil výživné v původně stanovené výši 3.500,- Kč, a to až do června 2014. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že majetkové poměry žalobce jsou natolik dobré, že mu umožňují placení výživného v původní výši i po ztrátě zaměstnání. Při jednání soudu dne 2.7.2014 žalovaný uvedl, že ukončil studium na Střední průmyslové škole v T. Poslední zkoušku složil dne 16.6.2014. Ve studiu dále pokračovat nehodlá, ale zdroj příjmů dosud nemá. Žalovaný trval na tom, že by výživné mělo být placeno do konce srpna 2014. Žalobce na základě uvedených informací žalobu změnil. Netrval na snížení výživného za dobu od ledna do června 2014, avšak trval na tom, že jeho vyživovací povinnost k žalovanému zanikla ke dni 30.6.2014. Po změně žaloby, kterou soud při jednání dne 2.7.2014 připustil, navrhoval žalovaný vydání rozsudku, jímž by bylo rozhodnuto o zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalovanému ke dni 30.6.2014. Po změně žaloby tak zůstalo předmětem sporu, zda vyživovací povinnost žalobce k žalovanému potrvá i v době od 1.7.2014 do 31.8.2014. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný byl od 1.9.2011 žákem Střední průmyslové školy v Trutnově. Ve školním roce 2013/2014 navštěvoval 3. ročník denního studia. Předpokládaný termín ukončení studia byl k 30.6.2014. Uvedené skutečnosti soud zjistil z potvrzení o studiu ze dne 1.8.2013. Žalovaný uvedl, že studium ukončil složením poslední zkoušky dne 16.6.2014 a že nemá v úmyslu v dalším studiu pokračovat. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Výše citované ustanovení § 911 o.z. podmiňuje existenci vyživovací povinností neschopností oprávněného „sám se živit“, což je dle soudu třeba vykládat tak, že oprávněný nemůže získávat prostředky k uspokojování svých potřeb výkonem závislé práce nebo samostatnou výdělečnou činností, eventuálně ziskem z majetku, který mu patří. V případě dětí, které nemají majetek vynášející dostatečný zisk, jsou uvedené podmínky splněny v době, kdy získávají v rámci vzdělávacího systému kvalifikaci potřebnou pro výkon budoucího povolání. Po tuto dobu mají právo na výživné. Žalovaný jako syn žalobce měl bezpochyby právo na výživné do června 2014, kdy se připravoval na výkon budoucího povolání studiem na Střední průmyslové škole v Trutnově. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalovanému přísluší právo na výživné rovněž po dobu července a srpna 2014. Dle soudu by žalovanému uvedené právo příslušelo, pokud by po 1.9.2014 pokračoval ve studiu, kterým by si prohluboval již dosaženou kvalifikaci. Žalovaný sám však výslovně uvedl, že ve studiu pokračovat nebude. Za tohoto stavu žalovanému nic nebrání v tom, aby kvalifikaci získanou dosavadním studiem využíval již v období července a srpna 2014. Již v tomto období je na žalovaného třeba pohlížet jako na osobu, která je schopna se sama živit. Absolvováním střední školy získal žalovaný kvalifikaci, kterou může uplatnit buď výkonem závislé práce, anebo samostatné výdělečné činnosti. Z občanského zákoníku ani z jiného právního předpisu nevyplývá, že by žalovanému příslušelo právo na výživné také po dobu dvou prázdninových měsíců po ukončení studia. Protože se účastníci nedokázali shodnout na tom, zda vyživovací povinnost zanikla ke dni 30.6.2014 či zanikne ke dni 31.8.2014, rozhodl soud ze shora uvedených důvodů, jak je ve výroku I. uvedeno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se tohoto práva vzdal, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku II. uvedeno. Poučení Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení písemně dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. 02.07.2014 JUDr. T.S., samosoudce