Na rozdíl od úpravy vyživovací povinnosti prarodičů v zákoně o rodině, která nastoupila jen za předpokladu splnění zákonné podmínky dle § 90 odst. 3 zákona o rodině, že oprávněné osoby výživné nutně potřebují, úprava vyživovací povinnosti prarodičů vůči nezletilému vnoučeti se od 1. 1. 2014 odvozuje od zákonného hlediska uvedeného v ustanovení § 913 o. z., tedy zásadně od schopností, možností a majetkových poměrů povinné osoby s tím, že rozsah vyživovací povinnosti jednotlivých prarodičů je upraven v ustanovení § 914 o. z.

18Co 446/2015 R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Lenky Knapčokové, Ph.D., a JUDr. Víta Pejška, věci péče o nezletilého PS, nar. xxx, zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem v P, syna JS, nar. xxx, bytem xxx, pro doručení: xxx, zastoupené JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem v Poličce, Palackého náměstí 62 a JS, nar. xxx, trvale bytem xxx, t.č. ve státní věznici T, N, USA, zastoupeného JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 118/48, za účasti prarodičů JS, nar. xxx, a MS, nar. xxx, obou bytem xxx, obou zastoupených JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kachlíkova 15, a SM, nar. xxx, a JM, nar. xxx, obou bytem xxx, o určení výživného prarodičům, k odvolání JS a MS proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. května 2015, č.j. 0P 24/2011-239, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: a) Návrh matky na stanovení výživného prarodičům pro nezl. PS za období od 1.12.2012 do 31.12.2013 se zamítá. b) JS, nar. xxx, je povinen s účinností od 1.1.2014 do 31.12.2014 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 1.000,- Kč měsíčně. Dlužné výživné za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 ve výši 12.000,- Kč se mu povoluje splácet ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně splatných ke každému 15. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení k rukám matky dítěte, pod ztrátou výhody splátek. c) MS je povinna s účinností od 1.1.2014 do 31.12.2014 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 700,- Kč měsíčně. Dlužné výživné za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 ve výši 8.400,- Kč se jí povoluje splácet ve splátkách po 700,- Kč měsíčně splatných ke každému 15. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení k rukám matky dítěte, pod ztrátou výhody splátek. d) JM je povinna s účinností od 1.1.2014 do 31.12.2014 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 1.000,- Kč měsíčně. Dlužné výživné za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 ve výši 12.000,- Kč se jí povoluje splácet ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně splatných ke každému 15. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení k rukám matky dítěte, pod ztrátou výhody splátek. e) SM je povinen s účinností od 1.1.2014 do 31.12.2014 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 900,- Kč měsíčně. Dlužné výživné za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 ve výši 10.800,- Kč se mu povoluje splácet ve splátkách po 900,- Kč měsíčně splatných ke každému 15. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení k rukám matky dítěte, pod ztrátou výhody splátek. f) Vyživovací povinnost k nezletilému PS, nar. xxx, se otci od 1.12.2012 nestanoví. Tím se mění rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21.1.2011, č.j. 0P 24/2011-39. g) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil JS povinnost s účinností od 1.12.2012 do 31.12.2014 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 130,- Kč měsíčně a doplatit mu na dlužném výživném za období od 1.12.2012 do 31.12.2014 částku 3.250,- Kč, a to ve splátkách po 300,- Kč měsíčně do zaplacení s účinností od 1.6.2015 k rukám matky dítěte pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). MS uložil povinnost s účinností od 1.12.2012 do 31.12.2014 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 100,- Kč měsíčně a doplatit na dlužném výživném za období od 1.12.2012 do 31.12.2014 částku 2.500,- Kč, a to ve splátkách po 300,- Kč měsíčně do zaplacení s účinností od 1.6.2015 k rukám matky dítěte pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). JM uložil povinnost s účinností od 1.12.2012 do 31.12.2013 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 300,- Kč měsíčně, s účinností od 1.1.2014 do 31.12.2014 částku 150,- Kč měsíčně a doplatit na dlužném výživném za období od 1.12.2012 do 31.12.2014 částku 5.700,- Kč, a to ve splátkách pod 500,- Kč měsíčně do zaplacení s účinností od 1.6.2015 k rukám matky dítěte pod ztrátou výhody splátek (výrok III.). SM uložil povinnost s účinností od 1.12.2012 do 31.12.2014 přispívat na výživu svého vnuka nezl. PS, nar. xxx, částku 120,- Kč měsíčně a doplatit na dlužném výživném za období od 1.12.2012 do 31.12.2014 částku 3.000,- Kč, a to ve splátkách po 300,- Kč měsíčně do zaplacení s účinností od 1.6.2015 k rukám matky dítěte pod ztrátou výhody splátek (výrok IV.). S účinností od 1.1.2015 a dále byl návrh matky na určení výživného prarodičům S zamítnut a řízení o určení výživného prarodičům M bylo zastaveno (výrok V.). Dále okresní soud zrušil za období od 1.12.2012 do 31.12.2014 výživné stanovené otci pro nezl. PS, nar. xx, částkou 4.300,- Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21.1.2011, čj. 0P 24/2011-39 (výrok VI.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok VII.). Z rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že se matka domáhala určení vyživovací povinnosti prarodičům ze strany otce s účinností od 1.12.2012 s tím, že v prosinci 2012 jí otec nezletilého přestal platit výživné, které bylo stanoveno částkou 4.300,- Kč měsíčně. Okresní soud následně zahájil z moci úřední řízení o určení výživného pro nezletilého prarodičům ze strany matky SM a JM. Právní zástupce otce JUDr. Milan Šváb ponechal rozhodnutí na zvážení soudu. Prarodiče S navrhli zamítnutí návrhu, neboť podaný návrh je v rozporu s dobrými mravy. Nebyla naplněna skutková podstata § 88 odst. 2 zák. o rodině o objektivní nemožnosti plnění vyživovací povinnosti ze strany otce a v neposlední řadě nebyla prokázána nutná potřeba plnění výživného prarodiči podle § 90 zák. o rodině, když matka měla k dispozici 381.340,- Kč. Prarodiče ze strany matky JM a SM uvedli, že plnili svoji vyživovací povinnost dobrovolně. Okresní soud zjistil, že manželství rodičů bylo rozvedeno. Nezletilý PS byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.5.2011, svěřen do péče své matky a otci bylo stanoveno výživné v částce 4.300,- Kč měsíčně. Otec v té době dlouhodobě žil a pracoval ve Spojených státech amerických a za rok 2010 vykazoval příjem 10.000,- USD. Matka žádala o stanovení výživného prarodičům, neboť od prosince 2012 jí otec přestal platit výživné. V té době žila sama se synem v bytě 1+kk a tento byl v jejím vlastnictví. Od 1.12.2012 měla příjem 8.500,- Kč měsíčně až do doby nástupu na mateřskou dovolenou, na které je i v současné době. Dalším příjmem matky byl příspěvek na bydlení okolo 2.000,- Kč měsíčně. Od ledna 2015 žije matka ve společné domácnosti s přítelem, v březnu se jí narodilo dítě, nyní je na mateřské dovolené. Byt od 1.1.2015 pronajímá za částku 3.000,- Kč měsíčně. Náklady na bydlení, inkaso, SIPO platí nájemníci sami. Otec soudu prostřednictvím svého zástupce sdělil, že vzhledem k jeho vážné a nastalé sociální situaci má znemožněno pracovat a nemá žádné finanční prostředky. Ze sdělení generálního konzulátu ČR v Chicagu okresní soud zjistil, že otec byl pravomocně odsouzen dne 16.10.2013 soudem státu Sydney, Nebraska ke 20 letům odnětí svobody za zabití z nedbalosti v souvislosti s dopravní nehodou. Soudce stanovil možnost podmínečného propuštění po uplynutí 10 let z celkové výše trestu. K dopravní nehodě došlo v září 2012 a otec byl ihned po ní umístěn do vyšetřovací vazby. V současné době se pan S nachází ve státní věznici v T, N. Nezletilý P navštěvuje základní školu, hraje florbal, za který se platí 750,- Kč půlročně, dále angličtinu a jiné kroužky. Matka měla zvýšené náklady na školní pomůcky při nástupu do školy. Zdravotní stav nezletilého je dobrý. Všichni prarodiče nezletilého jsou starobními důchodci. MS v roce 2013 pobírala starobní důchod ve výši 9.463,- Kč, od ledna 2014 potom ve výši 9.502,- Kč a od ledna 2015 ve výši 9.677,- Kč měsíčně. JS pobíral starobní důchod v roce 2013 ve výši 12.345,- Kč, od ledna 2014 ve výši 12.396,- Kč měsíčně a od ledna 2015 ve výši 12.617,- Kč měsíčně. JM byla poživatelkou starobního důchodu od prosince 2013 ve výši 12.570,- Kč měsíčně, od ledna 2014 ve výši 12.685,- Kč měsíčně a od ledna 2015 ve výši 12.911,- Kč. V letech 2012 – 2013 ještě pracovala jako tkadlena v --- s příjmem v roce 2012 ve výši 22.197,- Kč měsíčně a v roce 2013 ve výši 22.401,- Kč měsíčně čistého. SM v prosinci 2013 pobíral invalidní důchod pro invaliditu III. stupně ve výši 11.337,- Kč měsíčně, od ledna 2014 ve výši 11.384,- Kč měsíčně a od 1.1.2015 ve výši 11.589,- Kč měsíčně. Prarodiče S bydlí v domě o dvou bytových jednotkách, ve druhém bytě bydlí jejich dcera. Inkaso hradí ve výši asi 2.225,- Kč měsíčně, topí na tuhá paliva, za která ročně vydají asi 15.000,- Kč. S vnukem se stýkají, kupují mu k různým příležitostem dárky, má u nich nakoupeno oblečení a obutí. Prarodiče M bydlí v bytě 3+1, za který vydají měsíčně 7.000,- Kč, matku s nezletilým podporovali od té doby, co přijeli do ČR v roce 2009. Okresní soud pro rozhodování použil nový občanský zákoník. Vycházel ze skutečností, že otec z objektivních důvodů není schopen platit výživné a za těchto okolností je třeba stanovit výživné prarodičům dle § 914 o.z. Jak prarodiče ze strany otce, tak i ze strany matky jsou zde ve stejném postavení a vazbě na dítě. Soud vzal za prokázané, že se matka v době, kdy otec přestal zasílat výživné, ocitla v určitém nedostatku a prokazatelně jí v tomto období pomáhali její rodiče, ať již finančně nebo naturálně. Okresní soud měl za to, že v době, o kterou se jedná, byly potřeby dítěte uspokojovány výhradně matkou a částečně i prarodiči ze strany matky. Matka měla navíc k dispozici finanční částku 381.340,- Kč, která pocházela z vypořádání SJM, přesto však soud měl za to, že se matka ocitla v situaci, kdy je možno vyhovět jejímu návrhu. Soud vyšel ze skutečnosti, že všichni prarodiče jsou důchodci a zohlednil jejich náklady na bydlení a zdravotní stav. Jejich příjmy jsou, vyjma MS, zhruba shodné. Okresní soud stanovil zhruba stejné částky na výživném, pouze s tím, že přihlížel k té skutečnosti, že JM, babička ze strany matky, ještě pracovala, a to až do prosince 2013. Proto jí za tuto dobu bylo výživné stanoveno vyšší měrou. Soud použil pro zhodnocení poměrů prarodičů § 913 o.z. S účinností od 1.1.2015 a dále potom okresní soud návrh matky na určení výživného prarodičům zamítl. Měl za to, že jestliže matka pronajala původní byt a z pronájmu získává částku 3.000,- Kč měsíčně, dále v současné době žije s přítelem, který je výdělečně činný a má svůj další příjem z dávek v mateřství, soudu se nejeví jako morální dále požadovat výživné po prarodičích, kteří jsou starobními důchodci. Okresní soud dále vypočetl dlužné výživné za stanovené období, které jednotlivým prarodičům umožnil splácet. S ohledem na to, že od 1.12.2012 do 31.12.2014 soud určil výživné prarodičům, pro toto období zrušil výživné otci. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z.ř.s. a okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Proti rozsudku podali odvolání prarodiče S. Vzhledem k tomu, že návrh na určení vyživovací povinnosti prarodičů byl podán dne 24.6.2013 s tím, aby výživné bylo určeno od 1.12.2012, je nutno použít při určení vyživovací povinnosti zákon o rodině, nikoliv občanský zákoník účinný od 1.1.2014. Okresní soud tedy při svém rozhodování použil jiný právní předpis, a tím nesprávně podřadil zjištěný skutkový stav pod jinou právní normu. Dále nebyly dle názoru odvolatelů naplněny objektivní důvody, které mají za následek nemožnost platit výživné ze strany otce nezletilého. Ustanovení § 88 zákona o rodině přichází v úvahu pouze tehdy, jsou-li zde objektivní důvody neplnění vyživovací povinnosti rodičem dítěte. I Ústavní soud se ztotožnil s tím, že překážka výkonu trestu odnětí svobody není překážkou objektivní. Ustanovení § 90 zákona o rodině stanoví, že výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují. S ohledem na majetkové poměry matky, která měla příjem 8.558,- Kč, dávku z úřadu práce ve výši 2.143,- Kč, příjmy z pronájmu ve výši 3.000,- Kč a na bankovním účtu částku 381.340,- Kč, bylo určení vyživovací povinnosti prarodičům nadbytečné. Jelikož odvolatelé považují návrh matky za nemorální, žádají náhradu nákladů tohoto řízení. Navrhli, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že se návrh matky na stanovení výživného prarodičům S zamítá a byla jim přiznána náhrada nákladů řízení, popř. aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Matka ve svém písemném vyjádření uvedla, že objektivní důvod neplnění vyživovací povinnosti ze strany otce byl zjevně dán, když otec způsobil dopravní nehodu, ocitl se ve vazbě, resp. ve výkonu trestu odnětí svobody a v důsledku toho přestal svojí vyživovací povinnost k nezletilému plnit. Matka se domnívá, že soudem stanovený příspěvek na výživu je pouze symbolický, přiměřený by byl příspěvek vyšší. Přesto s ohledem na postoj prarodičů S odvolání proti rozsudku nepodávala. Výpadek placení výživného ve výši 4.300,- Kč měsíčně pro matku znamenal od prosince 2012 velkou zátěž. Nebýt pomoci ze strany prarodičů M, ocitla by se matka v existenčních potížích. Na peníze na účtu nechtěla do doby majetkového vypořádání sahat. Ostatně při vypořádání společného jmění manželů zůstaly otci na účtech také vysoké částky. Prarodiče S mají dohromady příjem asi 22.000,- Kč a byli tedy schopni od prosince 2012 do prosince 2014 přispívat na výživu nezletilého P částku nejméně 2.150,- Kč. Matka navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné, obsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., napadený rozsudek spolu s řízením, které jeho vyhlášení předcházelo, přezkoumal (§ 212 a § 212a o.s.ř.). Dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu vychází z nesprávného právního závěru, a proto shledal předpoklady pro jeho změnu. V daném případě se jedná o řízení ve věci péče o nezletilé, které může být zahájeno i z úřední povinnosti, proto odvolací soud není vázán mezemi odvolání. V daném případě matka požadovala stanovení výživného prarodičům od 1.12.2012. V průběhu řízení uvedla, že trvá na určení výživného do 31.12.2014, od 1.1.2015 již výživné s ohledem na změnu ve svých poměrech nepožaduje. Soud tedy na základě požadavku matky rozhodoval o výživném prarodičů pro období od 1.12.2012 do 31.12.2014. S ohledem na změnu právních předpisů bylo nutno na rozhodné období aplikovat dva různé právní předpisy, a to na období od 1.12.2012 do 31.12.2013 zákon o rodině č. 94/1963 Sb. a od 1.1.2014 nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). Ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 o.z. se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Právo na výživné není právem, které by vzniklo za účinnosti zákona o rodině a posuzovalo se tak podle něj po celou dobu trvání vyživovací povinnosti. Je právem, které se odvíjí od poměrů povinné i oprávněné osoby a je nutno jej posuzovat vždy dle právních předpisů účinných v době, za které je výživné požadováno. Proto se na daný případ použijí výše uvedené právní předpisy. Okresní soud správně zahájil z moci úřední i řízení o určení vyživovací povinnosti prarodičům ze strany matky, neboť podle § 89 zákona o rodině i § 914 o.z., je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních. Vyživovací povinnost k dítěti, které není schopno samo se živit, mají ze zákona všichni prarodiče, přičemž jejich závazek poskytovat výživné dítěti není solidární, nýbrž dílčí. Je-li osobou oprávněnou nezletilé dítě, soud může řízení zahájit i bez návrhu, návrhem není vázán a může stanovit vyživovací povinnost i těm z prarodičů, kteří v návrhu nejsou uvedeni a může výši navrhovaného výživného i překročit. K námitce odvolatelů, že matka měla požádat o dávky státní sociální podpory či hmotné nouze dříve, než se obrátila na soud s žádostí o stanovení výživného prarodičům, odvolací soud uvádí, že vyživovací povinnost mezi předky a potomky má zásadně přednost před poskytováním dávek od státu. Pouze za situace, kdy není možno stanovit výživné ostatním příbuzným, nastupuje stát. Matka tedy postupovala správně, domáhala-li se stanovení výživného prarodičům před tím, než by sama žádala stát o dávky v hmotné nouzi. O dávku státní sociální podpory ve formě příspěvku na bydlení a přídavku na dítě požádala a tyto dávky jí také byly vypláceny. Stát nemůže z daní všech poplatníků sanovat základní povinnosti osob plnit vyživovací povinnost, jsou-li s ohledem na své schopnosti, možnosti a majetkové poměry schopny výživné platit. Podle § 88 zákona o rodině, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnosti na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší (odst. 2). Podle § 90 zákona o rodině právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud tohoto nutně potřebují. Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými - předků za potomky, upravená v § 88 až 90 zákona o rodině, nastupuje nejen tehdy, jestliže potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát z tzv. objektivních důvodů (např. příprava na budoucí povolání, nepříznivý zdravotní stav) a také v případech, kdy vyživovací povinnost sice byla potomkům soudem stanovena a ti ji neplní (srov. R 66/71), ale i tehdy, pokud ji plní, avšak nikoli v rozsahu potřebném k uspokojení nutných potřeb oprávněného. Vyživovací povinnost předků tak vzniká i tehdy, jestliže potomci, jejichž vyživovací povinnost má přednost, svoji vyživovací povinnost nemohou plnit i zčásti. Rozsah vyživovací povinnosti předků za potomky je přitom užší, než je rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem, je vyjádřen nutnou potřebou oprávněné osoby (srov. § 90 oproti § 85 odst. 2 zákona o rodině). Nutná potřeba je tedy celkovým horním limitem vyživovací povinnosti, na kterou má oprávněný v případě, kdy v tomto rozsahu nezajišťuje jeho potřeby výživné poskytované rodičem, nárok vůči prarodičům. I tato v sobě zahrnuje náklady na uspokojování všech odůvodněných potřeb, za které lze považovat náklady na stravu, bydlení, ošacení, sportovní a kulturní vyžití, přípravu na budoucí povolání apod., uspokojované ve standardní míře (tj. nikoli ve vztahu k nákladům mimořádným - nadstandardním). Odvolací soud ve smyslu § 213 o.s.ř. převzal skutková zjištění okresního soudu, když tato považoval za dostatečná pro posouzení skutkového stavu existujícího v době vyhlášení napadeného rozsudku. V daném případě nastala objektivní nemožnost ze strany otce platit výživné na nezletilého P ve výši 4.300,- Kč, která byla stanovena rozhodnutím Okresního soudu ve Svitavách ze dne ze dne 21.1.2011, č.j. 0P 24/2011-39. Otec v září 2012 způsobil ve Spojených státech amerických dopravní nehodu, při níž zemřely 4 osoby. Byl umístěn do vazby a dne 16.10.2013 byl za tento skutek odsouzen k 20 letům odnětí svobody a umístěn do nápravného zařízení ve věznici v Nebrasce. Dle svého vyjádření je mu znemožněno pracovat a nemá tak žádné příjmy. Otec nezpůsobil úmyslný trestný čin a nelze hovořit o tom, že by si trestní stíhání zavinil svých chováním. Objektivní nemožnost placení výživného ze strany otce tak byla prokázána a nebyla zpochybněna ani tvrzením jeho rodičů, kteří jsou s ním zcela jistě v bližším kontaktu. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by otec ve vězení pracoval a měl tak nějaké příjmy na případné hrazení výživného. Odvolací soud se dále zabýval další podmínkou stanovenou v § 90 zákona o rodině, podle které právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují. Oproti povinnosti rodičů zajistit dětem zásadně stejnou životní úroveň, je povinnost prarodičů, resp. ostatních příbuzných vázána pouze na zajištění nutné výživy. Nutnou výživu je nutno ve smyslu ustanovení zákona o rodině posuzovat i s ohledem na vyživovací možnosti a schopnosti druhého rodiče, tedy matky. V době od 1.12.2012 do 31.12.2013 žila matka sama s nezletilým, její příjem představoval částku 8.558,- Kč měsíčně čistého, dále jí byl vyplácen úřadem práce příspěvek na bydlení ve výši asi 2.000,- Kč měsíčně a přídavek na dítě ve výši 610,- Kč měsíčně. Její celkový měsíční příjem tak dosahoval minimálně částky 10.000,- Kč měsíčně a převyšoval částky životního minima (částka 3.410,- Kč na dospělého a 1.740,- Kč na dítě do 6 let). Za této situace odvolací soud neshledal na straně oprávněného nezletilého nedostatek zajištění nutné výživy, a proto návrh matky na stanovení výživného prarodičům za období od 1.12.2012 do 31.12.2013 zamítl, když v tomto období nezletilý P měl zajištěnu nutnou výživu ze strany matky. Jiná je ovšem situace po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku od 1.1.2014. Podle § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti (odst. 2). Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní (odst. 3). Podle § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit a pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o.z.). Občanský zákoník opustil konstrukci zákona o rodině týkající se vyživovací povinnosti mezi ostatními příbuznými, jež příslušela oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují. Nový občanský zákoník v ustanovení § 915 odst. 1 o.z. stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, avšak u prarodičů není výslovně stanoveno ničeho. Na tradičním výkladu o nutné potřebě stanovené v zákoně o rodině nelze setrvat a je třeba uzavřít, že s ohledem na účel výživného a nejlepší zájem dítěte mají i prarodiče povinnost zajistit svým vnukům výživné v takovém rozsahu, aby z něj mohly být uhrazovány všechny odůvodněné potřeby dítěte, popřípadě i tvořeny úspory, pokud to majetkové poměry předka k nezletilému vnukovi umožňují (§ 917 o.z.). Podle nového občanského zákoníku tedy i prarodiče mají povinnost přispívat na výživu svých vnuků podle svých schopností, možností a majetkových poměrů za situace, kdy rodič nemůže svoji vyživovací povinnost objektivně plnit. Ohledně nemožnosti plnění vyživovací povinnosti otcem nezletilého odvolací soud odkazuje na to, co bylo uvedeno shora. Objektivní nemožnost plnění vyživovací povinnosti rodičem nebyla v občanském zákoníku změněna a lze tedy odkázat i na judikaturu z předchozí doby. Vzhledem k tomu, že otec objektivně neplní vyživovací povinnost ke svému synovi, lze podle § 910 odst. 3 o.z a § 914 o.z. požadovat po prarodičích nezletilého, aby mu na jeho odůvodněné potřeby přispívali, a to v částkách podle jejich možností, schopností a majetkových poměrů. Odvolací soud v této souvislosti vyšel ze zjištění okresního soudu ohledně příjmů všech prarodičů v roce 2014. V tomto roce již všichni prarodiče pobírali pouze důchody, a to JS ve výši 12.396,- Kč měsíčně, MS ve výši 9.502,- Kč měsíčně, JM ve výši 12.685,- Kč měsíčně a SM ve výši 11.384,- Kč měsíčně. Odvolací soud tedy stanovil každému z prarodičů povinnost přispívat na výživu nezletilého poměrnou částku z jejich příjmů, a to JS částku 1.000,- Kč měsíčně, MS částku 700,- Kč měsíčně, JM částku 1.000,- Kč měsíčně a SM částku 900,- Kč měsíčně. Jedná se o částky představující asi 8% z celkového příjmu každé povinné osoby, když souhrnný součet 3.600,- Kč měsíčně se alespoň částečně přibližuje výživnému stanovenému otci. Dlužné výživné za období od 1.1.2014 do 31.12.2014 soud umožnil jednotlivým prarodičům splácet ve splátkách ve výši stanoveného výživného, a to od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Splátky dlužného výživného budou spláceny k rukám matky nezletilého vždy ke každému 15. dni v měsíci. Za 12 měsíců představuje výše dlužného výživného u JS částku 12.000,- Kč, u MS částku 8.400,- Kč, u JM částku 12.000,- Kč a u SM částku 10.800,- Kč. Vzhledem k objektivní nemožnosti otce pracovat a plnit tak vyživovací povinnost k nezletilému dobrovolně i k nevymahatelnosti výživného, odvolací soud s účinností od 1.12.2012 výživné otci nestanovil. Pokud i okresní soud shledal dlouhodobou objektivní nemožnost plnění vyživovací povinnosti k nezletilému ze strany otce, bylo nutno rozhodnout tak, že se otci od 1.12.2012 do budoucna výživné nestanoví, nikoliv, že se otci od 1.12.2012 do 31.12.2014 výživné zrušuje. Otci by tak po 1.1.2015 opět vznikal na výživném dluh, přičemž jeho majetkové poměry v současné době neumožňují, aby výživné bylo stanoveno. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil. Výrok o nákladech řízení před okresním soudem i nákladech odvolacího řízení vychází z nesporného charakteru řízení, kde si účastníci zásadně nesou náklady řízení ze svého (§ 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 23 z.ř.s.). Prarodiče S sice požadovali náhradu nákladů řízení a tvrdili, že návrh matky je zjevně účelový. Byť za určité období byl návrh matky na stanovení výživného zamítnut, od 1.1.2014 do 31.12.2014 bylo výživné stanoveno, a to v mnohem vyšší částce, než jakou určil okresní soud. Odvolací soud v tomto případě neshledal žádné okolnosti případu, které by přiznání nákladů řízení prarodičům S odůvodňovaly. Proto žádnému z účastníků nebyly přiznány náklady řízení ani před okresním soudem ani náklady odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 26. října 2015 předseda senátu