Do mzdových příjmů výživou povinného rodiče nelze započítat peněžitá plnění na náhradu za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce zaměstnance podle § 190 zákoníku práce.

22Co 135/2015-188 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a Mgr. Jaroslavy Sádovské ve věci péče soudu o nezletilé děti TM, nar. xxx, a JM, nar. xxx, zastoupené Městským úřadem v Chrudimi jako opatrovníkem, syny DM, nar. xxx, bytem xxx, a PM, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem Štěpánkova 83, Chrudim, o změnu výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7.1.2015, č.j. 9P 179/2011-164, takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. m ě n í pouze tak, že s účinností od 1.9.2014 se výživné pro nezl. T zvyšuje na částku 4.000,- Kč měsíčně. Jinak se rozsudek okresního soudu ve výroku I. p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19.1.2011, č.j. 9 Nc 289/2010-40, ve výroku o výživném pro nezl. T a J tak, že otci s účinností od 11.10.2013 výživné pro nezl. T snížil z částky 6.000,- Kč měsíčně na částku 3.500,- Kč měsíčně, a výživné pro nezl. J snížil z částky 4.000,- Kč měsíčně na částku 2.500,- Kč měsíčně, a s účinností od 1.9.2014 opětovně zvýšil výživné pro nezl. T na částku 4.500,- Kč měsíčně, a zvýšil výživné pro nezl. J na částku 3.500,- Kč měsíčně, s tím, že výživné pro nezl. děti je splatné vždy ke každému 10. dni v měsíci předem k rukám matky (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že naposledy bylo o výživném pro obě děti rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19.1.2011, č.j. 9 Nc 289/2010-40, kterým byla schválena dohoda rodičů, na základě které byly nezletilé děti svěřeny do výchovy matky, a otec se zavázal platit výživné v částce 6.000,- Kč měsíčně pro nezl. T a ve výši 4.000,- Kč měsíčně pro nezl. J. Soud tehdy vycházel ze stavu, že matka byla v evidenci úřadu práce, pobírala dávky státní sociální podpory, žila sama a měla dvě vyživovací povinnosti. Otec měl dvě vyživovací povinnosti, jeho náklady na bydlení byly 11.400,- Kč měsíčně, s dětmi se stýkal a byl ochoten přispívat i nad rámec výživného. Příjem otce za rok 2010 dosahoval částky 23.475,- Kč čistého v průměru za měsíc. V současnosti je matka rozvedená, má dvě vyživovací povinnosti a žije s dětmi a přítelem PK. Za bydlení hradí matka částku kolem 7.000,- Kč měsíčně a splácí úvěr na bydlení v částce 3.300,- Kč měsíčně. Matka platí dětem a sobě úrazové pojištění. Přítel matky má příjem ze zaměstnání cca 8 tis. Kč čistého měsíčně, platí jídlo v částce cca 7.000,- Kč měsíčně, v roce 2013 prodal podíl v obchodní společnosti. Matka pracuje ve firmě VIVANTIS, kde dosahuje výdělku cca 15 – 16 tis. Kč čistého měsíčně, příjem má pouze z tohoto pracovního poměru, ač má od roku 2013 i živnostenský list. Nezletilý T chodí do 5. třídy základní školy a nezletilý J nastoupil do 1. třídy základní školy. Obě děti jsou zdravé, jejich potřeby odpovídají běžným potřebám dětí jejich věku, včetně např. výdajů za očkování, poplatky v mateřské škole, výdaje za školní potřeby a akce a za mimoškolní činnost apod. Otec se s dětmi dříve stýkal pravidelně, nicméně v současné době se stýká pravidelně pouze s mladším J, se starším T je v kontaktu přes skype. Otec od určité doby platí výživné značně nižší, než by odpovídalo předchozímu rozhodnutí, navíc dosti nepravidelně, a přestal se podílet na mimořádných výdajích pro syny. Od počátku roku pak otec přestal platit jakékoli výživné pro syny s odůvodněním, že nemá peníze, proto matka v květnu 2014 podala návrh na výkon rozhodnutí – předchozího rozsudku o výživném. Otec je v současnosti rozvedený, žije s družkou TZ a dne 11.10.2013 se jim narodila dcera Z, takže otec má celkem tři vyživovací povinnosti. Otec pracuje u společnosti Potapěčská stanice v.o.s. jako potápěč, v období od října 2013 do května 2014 dosahoval čisté měsíční mzdy cca 21 tis. Kč a dále mu zaměstnavatel poskytoval náhrady cestovného (stravného) a náhrady za opotřebení potápěčského vybavení v průměrné výši cca 5 tis. Kč měsíčně. Od června do září 2014 činila čistá mzda otce průměrně 23 tis. Kč a na náhradách mu bylo vypláceno cca 7 – 8 tis. Kč měsíčně, v říjnu pak činila jeho mzda 28.689,- Kč čistého a náhrady 7.904,- Kč. Ze mzdy otce jsou již od února 2014 prováděny srážky, nejprve pro jiný dluh otce, od května 2014 pak i pro dlužné a běžné výživné pro T a J. Družka otce pobírala od října 2013 do března 2014 peněžitou pomoc v mateřství, od dubna 2014 pak pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.100,- Kč měsíčně. Náklady na bydlení otce činí cca 10 tis. Kč měsíčně. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle §§ 911, 913, 915 a 921 občanského zákoníku (dále též o.z.) a podle § 475 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále též z.ř.s.) tak, že od poslední úpravy výživného došlo k podstatným změnám poměrů, které odůvodňují změnu předchozího rozhodnutí. Otci přibyla vyživovací povinnost k nezletilé dceři, takže má celkem tři vyživovací povinnosti k dětem, i vyživovací povinnost ke své partnerce. Na druhou stranu otci značně vzrostl příjem, a to o cca 10 tis. Kč měsíčně, neboť podle názoru okresního soudu je nutno do jeho příjmu započítat i vyplácené náhrady cestovného (stravného) a amortizace potápěčské výzbroje. Také matce podstatně vzrostl příjem, sdílí domácnost s druhem, který se podílí na jejím zabezpečení. Otec se přestal osobně stýkat s nezl. T a přestal mu poskytovat plnění mimo výživné. Dále pak postupem věku mírně vzrostly potřeby obou synů, zejména v souvislosti s nástupem do základní školy, resp. s postupem do dalšího ročníku. Okresní soud tak dospěl k závěru, že je potřeba výživné snížit od narození nezletilé Z, a to na částku 3.500,- Kč měsíčně pro T a na částku 2.500,- Kč měsíčně pro J. Takto upravené výživné odpovídá příjmům otce v tomto uvedeném období, resp. jeho životní úrovni (přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte), jeho třem vyživovacím povinnostem a dále vychází i z potřeb nezletilých a příjmů matky. S účinností od 1.9.2014 pak okresní soud přikročil k opětovnému zvýšení výživného na částku 4.500,- Kč měsíčně pro T a na částku 3.500,-Kč pro J, když je v možnostech otce takové výživné platit a synové mají vzhledem k věku nepochybně vyšší potřeby než dcera Z. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 23 z.ř.s., když neshledal okolnosti případu odůvodňující přiznání nákladů řízení některému z účastníků. Proti uvedenému rozsudku podal otec včasné odvolání. Namítal, že stanovené výživné je i po provedeném snížení nepřiměřeně vysoké. Otec akceptuje potřeby synů, avšak je nutno přihlédnout nejen k tomu, že mu přibyla vyživovací povinnost k dceři, ale i k okolnosti, že v květnu 2014 byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy pro dlužné i běžné výživné. K této skutečnosti okresní soud nijak nepřihlédl. Po provedení srážek dostává otec fakticky od zaměstnavatele částky jen cca 16 – 20 tis. Kč měsíčně. Platit z této částky výživné ve výši celkem 8 tis. Kč měsíčně není v možnostech otce, a takové výživné zajišťuje synům vyšší životní úroveň, než má sám otec. Dále měl otec za to, že okresní soud nesprávně do jeho příjmů zahrnul i náhrady cestovného a za amortizaci výstroje vyplácené zaměstnavatelem. Zejména náhradu za amortizaci je otce nucen použít skutečně na obnovu výstroje, aby vůbec mohl své nebezpečné povolání vykonávat. Otec proto nejprve navrhl, aby krajský soud změnil napadený rozsudek a snížil výživné od 1.10.2013 na částky 2.500,- Kč pro T a 1.500,- Kč pro J, následně pak navrhl, aby od uvedeného data bylo výživné stanoveno na 3.500,- Kč měsíčně pro T a 2.500,- Kč pro J, a nebylo už dále od 1.9.2014 zvyšováno. Matka se k odvolání vyjádřila tak, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu. Poukázala na to, že otec se s T nestýká více než rok, J měl naposledy o vánocích, od té doby se s ním také nestýká, nad rámec výživného jim nepřispívá, nedává jim ani dárky. Opatrovník nezletilých synů se k odvolání vyjádřil tak, že vzhledem k narození dcery by výživné otce mělo být sníženo. Za přiměřené výživné považuje celkem částku 6.000,- Kč měsíčně pro oba syny od října 2013 do června 2014, s následným zvýšením zejména pro J, který zahájil školní docházku, a s přihlédnutím k nárůstu příjmu otce. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 občanského soudního řádu, dále též o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je jen z malé části opodstatněné. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu, uvedená výše, a dále částečně zopakoval a doplnil dokazování k příjmům otce a matky, k prováděnému výkonu rozhodnutí a k placení výživného. Ze zprávy zaměstnavatele otce krajský soud zjistil, že v období od listopadu 2014 do února 2015 dosáhl otec čistého měsíčního výdělku 56.770,- Kč (v důsledku vyplacení odměny ve výši 43.200,- Kč hrubého), 26.880,- Kč, 27.312,- Kč a 25.946,- Kč. Vedle mzdy byla otci vyplacena jiná plnění ve výši 4,5 – 9,8 tis. Kč měsíčně. Z čisté mzdy byly za uvedené měsíce provedeny zaměstnavatelem srážky ve výši celkem cca 93 tis. Kč. Otec nemá od zaměstnavatele k dispozici telefon ani osobní automobil. Plnění uvedená ve zprávách o výdělcích otce jsou z malé části cestovními náhradami, z podstatné části pak náhradami za opotřebení vlastní potápěčské výzbroje otce. Ze zprávy zaměstnavatele matky krajský soud zjistil, že v období od prosince 2014 do února 2015 dosáhla matka průměrného čistého měsíčního výdělku 15.480,- Kč. Ze spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 22E 29/2014 krajský soud zjistil, že na návrh nezl. J a nezl. T, zastoupených matkou, byl usnesením ze dne 29.5.2014, č.j. 22E 29/2014-6 nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy otce od Potápěčské stanice v.o.s., a to pro dlužné výživné do 31.5.2014 ve výši 86.975 Kč pro T a 76.975,- Kč pro J, a dále pro běžné výživné od 1.6.2014 ve výši 6.000,- Kč měsíčně pro T a 4.000,- Kč měsíčně pro J. Podle potvrzení zaměstnavatele otce mu bylo do ledna 2015 sraženo celkem 64.845,- Kč na dlužné výživné a 81.678,- Kč na běžné výživné. Usnesením ze dne 25.2.2015, č.j. 22E 29/2014-23 byl výkon rozhodnutí odložen pro běžné výživné v částce 2.500,- Kč měsíčně pro T a 1.500,- Kč měsíčně pro J, a to do rozhodnutí o odvolání otce v řízení o snížení výživného. Z fotokopií výpisu z účtu a ústřižků poštovních složenek krajský soud zjistil, že otec zaplatil na výživné v říjnu 2013 částku 12.500,- Kč v prosinci 2013, lednu a únoru 2014 částky po 6.000,- Kč, v květnu, červenci, srpnu, září, říjnu, listopadu a prosinci 2014 částky po 4.000,- Kč, a dále zaplatil v listopadu 2013 částku 1.500,- Kč s označením „tom tábor“. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Okresní soud správně uvedl, že od posledního rozhodnutí o výživném došlo k podstatným změnám poměrů na straně dětí i rodičů, tyto změny popsal, a správně přistoupil ke snížení výživného od doby, kdy se otci narodila dcera Z a otci tak vznikly další vyživovací povinnosti, a to jak vůči dceři, tak (v menší míře) vůči družce. Krajský soud nicméně nepovažuje za správný závěr okresního soudu, že do příjmu otce je možno započítat i náhrady, které otec pobírá od svého zaměstnavatele. Tyto náhrady nejsou příjmem otce, který by měl vliv na jeho životní úroveň. Obecně je povinností zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci veškeré nástroje a pomůcky nezbytné pro výkon sjednané práce (srov. § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce). Je však pochopitelné, že vykonává-li zaměstnanec práci, v níž jeho zdraví i život neustále závisí na bezchybném fungování výstroje, jako je právě práce potápěče, upřednostňuje vlastní výstroj, kterou si vybere a k níž má důvěru, byť by bylo povinností zaměstnavatele mu veškerou výstroj poskytnout. Zákoník práce s tím počítá a v ustanovení § 190 upravuje náhrady za opotřebení takových věcí zaměstnance, jež jsou používány k výkonu práce. Tyto náhrady nejsou mzdou či plněním, které by mzdu nahrazovalo. Proto je nutno vycházet z toho, že příjmy otce jsou tvořeny pouze jeho mzdou. Naopak okresní soud zcela správně nepřihlédl ke srážkám ze mzdy otce. Tyto srážky byly prováděny k úhradě výživného pro oba syny, a to výživného běžného i dlužného. Bylo by zcela absurdní, aby pro účely stanovení výše výživného byly od příjmu otce odečítány částky, které právě na toto výživné platil. Uvedená námitka otce pramenila zřejmě z jeho mylného přesvědčení, že je povinen platit běžné výživné ještě vedle srážek ze mzdy, prováděných k uspokojení nároku na běžné výživné, přičemž otec tak přinejmenším v období od července do prosince 2014 v rozsahu částky 4.000,- Kč měsíčně skutečně činil, takže na běžné výživné pro oba syny (spolu s částkami sraženými v rámci výkonu rozhodnutí) v uvedeném období fakticky platil až 14.000,- Kč měsíčně. Bude na rodičích, aby si vyjasnili, kolik ještě otci zbývá doplatit na dluhu výživném; pokud k dohodě nedojde, pak ovšem platí ustanovení § 923 odst. 2 o.z., podle něhož dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Krajský soud tak má za to, že výživné stanovené okresním soudem pro období od října 2013 do srpna 2014 ve výši 3.500,- Kč měsíčně pro T a 2.500,- Kč měsíčně pro J je odpovídající. Otec dosahoval v uvedeném období přibližně stejného příjmu, jako v době předchozího rozhodnutí, tj. kolem 23 tis. Kč čistého měsíčně. Zvýšení potřeb dětí, zejména T, který již v uvedeném období byl žákem základní školy, bylo víceméně kompenzováno zvýšením příjmů matky (srov. § 914 o.z.), a proto rozhodující skutečností bylo zvýšení počtu vyživovacích povinností otce. Jak správně uvedl okresní soud, potřeby dcery Z jsou vzhledem k věku dětí nižší, než potřeby obou synů, navíc se dcera Z podílí na životní úrovni otce i tím, že s ním žije ve společné domácnosti (resp. má prospěch např. z otcových výdajů na bydlení, zatímco synové nikoli), a nepochybně se otec alespoň z části podílí na zajištění potřeb dcery i přímou péčí. Rovněž potřeby družky otce jsou z převážné míry uspokojeny peněžitou pomocí v mateřství a rodičovským příspěvkem, které pobírá či pobírala. Naopak ve vztahu k synům, zejména pak k T, je nutno přihlédnout i k tomu, že došlo k značnému omezení styku otce s nimi. Ač tedy výživné pro oba syny činí 1/4 příjmu otce v uvedeném období, a otec má další vyživovací povinnosti, přesto je vzhledem k daným okolnostem, i k výši výživného podle předchozího rozhodnutí, ještě přiměřené. Okresní soud nicméně, vzhledem ke svým zjištěním o skutkovém stavu, poněkud přecenil další nárůst potřeb obou synů od září 2014. Krajský soud má za to, že samotné postoupení do dalšího ročníku základní školy nemůže samo o sobě odůvodnit zvýšení výživného, na rozdíl od nástupu do základní školy jako takové, či postoupení na další stupeň základní školy. Proto by bývalo na místě zvýšit výživné jen pro J o částku 500,- Kč měsíčně. Jak však vyšlo najevo v odvolacím řízení, od uvedeného období došlo také ke značnému nárůstu příjmu otce. Běžné čisté měsíční výdělky otce činí od září 2014 částky cca 26 – 28 tis. Kč měsíčně, a v listopadu 2014 otec obdržel odměny, takže jeho výdělek v tomto měsíci činil 56.770,- Kč čistého. I když patrně šlo o odměnu vyplacenou za roční období, přesto s jejím započtením otec dosahuje v průměru čistého měsíčního příjmu cca 30 tis. Kč. Toto zvýšení příjmů otce pak odůvodňuje další zvýšení výživného pro každého ze synů o 500,- Kč měsíčně. Fakticky tak ve vztahu k J byl rozsudek okresního soudu věcně správný i v období od září 2014, ve vztahu k T pak krajský soud přistoupil ke změně a pro uvedené období namísto okresním soudem stanovené částky 4.500,- Kč měsíčně, stanovil výživné na částku 4.000,- Kč měsíčně. Rozsudek okresního soudu ve věci samé je tedy převážně správný. Z těchto důvodů proto krajský soud podle § 219 o.s.ř. převážně potvrdil výrok I. rozsudku okresního soudu, resp. podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jej změnil je co do výše výživného pro T v období od září 2014, jak je uvedeno výše. Vzhledem k částečné změně rozsudku musel krajský soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 23 z.ř.s., pro odvolací řízení pak ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. V tomto typu řízení nemá obecně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, a nevyšly najevo žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci. V Pardubicích dne 16. dubna 2015 předseda senátu