Bylo-li po nařízení exekuce již pravomocně rozhodnuto o vstupu nového oprávněného do řízení podle § 36 odst. 5 exekučního řádu, nemůže se povinný úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. z důvodu, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná.“

22Co 228/2014 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a Mgr. Jaroslavy Sádovské v exekuční věci oprávněného Clear Finance a.s., IČ 28490428, se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, zast. Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, Brno, proti povinné VV, nar. xxx, bytem xxx, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2.4.2014, č.j. 5Nc 2106/2006-249, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. V odůvodnění uvedl, že usnesením pověřeného soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického Ph.D. ze dne 29.5.2009, č.j. 067 Ex 513/06-153 bylo rozhodnuto o tom, že do řízení na místo původního oprávněného BOLEY INVEST & FINANCE S.A. vstupuje nabyvatel práva firma Apston Capital Ltd. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19.6.2009. Následně usnesením téhož soudního exekutora ze dne 4.11.2013, č.j. 067EX 513/06-204 bylo rozhodnuto, že na místo oprávněného Apston Capital Ltd. vstupuje do řízení nabyvatel práva společnost CLEAR FINANCE s.r.o. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.11.2013. Pokud nyní povinná tvrdí, že smlouva o postoupení vymáhané pohledávky mezi společnostmi BOLEY INVEST & FINANCE S.A. a Apston Capital Ltd. byla neplatná a původní oprávněný následně ztratil právní subjektivitu, pak k těmto námitkám již nelze přihlížet. Exekuční řízení má řadu samostatných fází, kdy jednou z těchto samostatných fází může být i rozhodnutí o změně oprávněného, pokud došlo k postoupení práva na jinou osobu. Pokud povinná s tímto nesouhlasila, mohla veškeré své námitky uplatnit v rámci odvolání proti shora uvedenému usnesení, což evidentně neučinila a usnesení nabylo právní moci. O právním nástupnictví je tedy již pravomocně rozhodnuto a soud toto již v dalších fázích exekučního řízení přezkoumávat nemůže. Proti tomuto usnesení podala povinná včasné odvolání, jež dále doplnila podáním ze dne 13.5.2014. Namítala, že ve shodných věcech týkajících se povinných BV a PV již krajský soud usneseními ze dne 30.1.2012, č.j. 18Co 389/2011 a ze dne 21.12.2011, č.j. 18Co 308/2011-128 vyslovil jiné právní závěry. Exekuce ve věci PV byla následně pravomocně zastavena usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4.2.2013, č.j. 16Nc 14818/2008-229, neboť okresní soud shledal, že oprávněný ztratil procesní způsobilost. Povinná se domnívá, že soudy by měly rozhodovat jednotně a doufá, že se tak stane. Oprávněný se k odvolání nevyjádřil. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), přičemž postupoval podle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) ve znění platném a účinném do 31.12.2013 (viz čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb.) a zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (ex. řádu) ve znění vyplývajícím z čl. IV. bod 1 zák. č. 396/2012 Sb., dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. V dané věci bylo poté, co usnesení o nařízení exekuce nabylo dne 16.7.2008 právní moci, pověřeným soudním exekutorem opakovaně rozhodováno o vstupu nového subjektu do řízení na místo oprávněného. Byť to z odůvodnění usnesení soudního exekutora neplyne, v obou případech se tak stalo na návrh tehdejšího oprávněného z důvodu postoupení vymáhané pohledávky na třetí subjekt; šlo tedy o usnesení podle § 36 odst. 5 ex. řádu. Tato usnesení nabyla právní moci. Podle § 52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 36 odst. 5 ex. řádu prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení. Podle § 107a odst. 1 má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odst. 2 soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Podle § 159a odst. 5 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku usnesení pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Ustanovení § 36 odst. 5 ex. řádu pamatuje na situace, kdy po zahájení řízení, tedy poté, kdy oprávněný podal u soudu nebo u exekutora exekuční návrh (§ 35 odst. 2), dojde k přechodu nebo převodu práva z oprávněného na jinou osobu. Exekuční řád neupravuje procesní formu, kterou se taková změna v exekučním řízení projeví, a protože se jedná se o situace předvídané § 107 a 107a o.s.ř., je třeba ve smyslu § 52 odst. 1 ex. řádu i v exekučním řízení postupovat podle těchto ustanovení. Postup podle § 107a o.s.ř. přichází v úvahu tam, kde dojde k přechodu či převodu práva v důsledku univerzální nebo singulární sukcese, aniž dosavadní oprávněný ztratil způsobilost být účastníkem řízení. K takové situaci dochází i při postoupení vymáhané pohledávky oprávněným. Dosavadní oprávněný musí navrhnout, aby do řízení na jeho místo vstoupil jiný účastník, jehož souhlas s vystupováním v řízení je třeba vyžádat. Užití § 107a o.s.ř. v exekučním řízení však musí být přizpůsobeno povaze a účelu vykonávacího řízení (srov. § 52 odst. 1 ex. řádu, podle něhož je třeba použít ustanovení občanského soudního řádu přiměřeně). Při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř. tak v exekučním řízení po nařízení exekuce nestačí, aby označená právní skutečnost byla způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (jako je tomu v nalézacím řízení), nýbrž musí být způsobem vyplývajícím z § 36 odst. 4 ex. řádu zjištěno (postaveno najisto), že právo nebo povinnost na nabyvatele skutečně přešly. Je tomu tak proto, že v nalézacím řízení je o procesním nástupnictví rozhodováno před rozhodnutím ve věci samé, a právě až v rozhodnutí ve věci samé soud rozhodne o tom, zda právo, o něž v řízení jde, skutečně přešlo na nového účastníka řízení, obvykle ve spojitosti s řešením otázky, zda takové právo vůbec existuje. V exekučním řízení, je-li rozhodováno o procesním nástupnictví až po nařízení exekuce, však již žádné další rozhodnutí o věci samé zpravidla nenásleduje, a existence vymáhaného práva je postavena najisto exekučním titulem (otázka zániku vymáhaného práva po vydání exekučního titulu je samostatným důvodem zastavení exekuce, zcela nezávislým na tom, zda vymáhané právo v průběhu exekučního řízení na někoho přešlo či nikoli). Povinný pak má možnost vznášet námitky proti tvrzenému přechodu vymáhaného práva a případně též podat odvolání proti usnesení o procesním nástupnictví. Tím, co je uvedeno v poslední větě předchozího odstavce, se pak daná situace liší od situace, kdy již původní oprávněný v návrhu na nařízení exekuce tvrdil, že na něj přešlo právo z exekučního titulu podle § 36 odst. 3 ex. řádu, či kdy bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř. v době před nařízením exekuce. Při nařízení exekuce totiž exekuční soud vychází jen z tvrzení povinného a listin, které oprávněný přiložil ke svému návrhu na nařízení exekuce, a zkoumá je jen z hlediska, zda svou formou odpovídají ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu a zda se skutečnostmi v nich zachycenými právní předpisy spojují převod nebo přechod práva. V takovém případě totiž povinný může vznášet námitky proti aktivní legitimaci oprávněného až v rámci návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Z hlediska výše uvedeného je tedy správný závěr okresního soudu o tom, že již nemůže být přezkoumávána otázka aktivní legitimace oprávněného, pokud o jeho vstupu do řízení bylo pravomocně rozhodnuto podle § 36 odst. 5 ex. řádu po právní moci o nařízení exekuce. Tento právní závěr a důsledky z něj plynoucí pak není v žádném rozporu s dřívějšími usneseními krajského soudu či Okresního soudu v Pardubicích, na něž poukázala povinná. Oběma usneseními krajského soudu bylo rozhodováno o odvolání tamních povinných (BV a PV) proti usnesení soudního exekutora o návrhu tamního oprávněného BOLEY INVEST & FINANCE S.A. na vstup nového oprávněného společnosti Apston Capital Ltd do exekučního řízení, a v obou případech byl návrh zamítnut proto, že tamní oprávněný sice předložil listiny, v nichž byly zachyceny skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, avšak tyto (konkrétně plná moc zástupce k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky) svou formou neodpovídaly ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu. Povinná však proti obdobnému usnesení soudního exekutora v této věci odvoláním nebrojila, usnesení tak nabylo právní moci a uvedená otázka tak již nemůže být znovu zkoumána na základě návrhu na zastavení exekuce, i kdyby snad soudním exekutorem byla posouzena chybně. Jinými slovy, skutečnost, že snad ten, kdo vstoupil do exekučního řízení na základě usnesení vydaného podle § 36 odst. 5 ex. řádu po nařízení exekuce, není podle hmotného práva věřitelem vymáhané pohledávky, není důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., ani podle žádného jiného zákonného ustanovení. Z výše uvedených důvodů proto krajský soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné. O nákladech odvolacího řízení rozhodne pověřený soudní exekutor podle § 89 ex. řádu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Chrudimi. O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. V Pardubicích dne 13. ledna 2015 předseda senátu