Číslo jednací: 30A 91/2013-44         ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy  JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: P. J., bytem S. 16, Č. S., adresa pro doručování: W. 266, Č. S., proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. září 2013, č.j. 15944/UP/2013/Kd,   t a k t o :   I.   Žaloba se zamítá. II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :  I. Předmět sporu               Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Česká Skalice ze dne 7. 1. 2011, č.j. 1/2011/VÝST/Ře, kterým byla podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), dodatečně povolena stavba „Klubovna TJ SLÁVIA – JACHTING“ na pozemku p. č. 298 v katastrálním území Velká Jesenice (dále také jen „stavba“).   II. Obsah žaloby   Žaloba byla sice stručná, ale splňovala všechny zákonné náležitosti a bylo z ní jasné, z jakých důvodů žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a co mu vytýká. Žalobce uvedl, že žádné odvolání nepodával a ani podávat nemohl, protože žádné rozhodnutí od stavebního úřadu přes urgence neobdržel a to je účastníkem řízení o odstranění stavby od roku 2002. Žalovaný jej měl podvést, protože na výzvy k nápravě tvrdil, že je vše v pořádku, zatímco nyní tvrdí, že zmeškal dvouletou lhůtu u vydaného rozhodnutí, které mu spolu se stavebním úřadem zatajili.   Dále žalobce vyjádřil názor, že rozhodnutí dle stavebního zákona vstoupí v platnost jeho doručením všem účastníkům řízení, což se doposud v dané věci nestalo. Stavební úřad na základě informace poskytnuté žalovaným vyzval k předložení všech dokumentů ke stavbě. Ten mu je však odmítl vydat s odůvodněním, že žalobce není účastníkem řízení. Proto požádal žalovaného o nápravu. Ten místo nápravy vydal rozhodnutí, které žalobce napadá žalobou, neboť žalovaný jej sám zrušit odmítl. Navrhl proto, aby tak učinil krajský soud.   III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě              Žalovaný podal ve věci vyjádření, které do značné míry kopíruje obsah odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.   Žalovaný se nejprve zabýval otázkou účastenství v řízení o dodatečném povolení stavby, které bylo zakončeno rozhodnutím Městského úřadu Česká Skalice coby stavebního úřadu ze dne 7. ledna 2011, č.j. 1/2011/VÝST/Ře, kterým podle § 129 odst. 3 stavebního zákona byla stavba dodatečně povolena.   Výsledkem jeho úvah byl závěr, že stavební úřad pochybil, pokud v tomto správním řízení s žalobcem jako s jeho účastníkem nejednal.  Dle názoru žalovaného lze vzhledem k povaze stavby dovodit, že vlastníci sousedních pozemků a staveb by mohli být dodatečným povolením stavby přímo dotčeni. Pro postavení účastníka řízení postačí přitom pouhá možnost přímého dotčení na právech, nikoli reálnost dopadů stavby na potencionálního účastníka. Nelze tedy jednoznačně vyloučit, že není možné, že vlastnická práva žalobce zejména k pozemku p. č. 1503/2 v katastrálním území Velká Jesenice nebudou přímo dotčena. Žalovaný byl tedy toho názoru, že žalobce byl, respektive měl být účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby, a to podle § 27 odst. 2 správního řádu. Vše tak dle něho nasvědčuje tomu, že se jedná o opomenutého účastníka řízení, kterému nebylo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby oznámeno.   Následně se žalovaný věnoval problematice včasnosti žalobcova odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu, když předně poukázal na znění § 84 správního řádu, které stanoví subjektivní lhůtu 30 dnů ode dne, kdy se účastník o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodnutí, dozvěděl, a objektivní lhůtu 1 rok ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán oznámil. Žalovaný v daném případě z předloženého spisového materiálu zjistil, že objektivní lhůta již minula. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. ledna 2011, č.j. 1/2011/VÝST/Ře, bylo ve vztahu k § 27 odst. 2 správního řádu oznámeno Ivu Kuklovi, Městu Česká Skalice a Obci Velká Jesenice, přičemž poslednímu z nich se tak stalo dne 19. ledna 2011.   Žalobci jako účastníkovi řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu uvedené rozhodnutí stavební úřad neoznámil. Žalobce proti němu přesto podal odvolání, které stavební úřad obdržel dne 3. července 2013, tedy po uplynutí objektivní lhůty. Jedná se tak o odvolání opožděné.   Nad rámec obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že k té části žaloby, v níž je projeven nesouhlas s tím, že žalovaný vyhodnotil odvolání žalobce jako opožděné, se žalovaný odkazuje na již výše uvedené, na ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu a judikaturu Nejvyššího správního soudu.   K té části podání, v níž žalobce zmiňuje svá podání učiněná u krajského úřadu, jimiž se domáhal odstranění stavby, žalovaný uvedl, že na tato podání byla jmenovanému vždy podána odpověď, respektive byla vyřízena s tím, že se k věci žalovaný obsáhle vyjádřil včetně odkazu na příslušná právní ustanovení. Konkrétně pak bylo podání žalobce ze dne 26. června 2013 vyřízeno sdělením ze dne 17. července 2013, č.j. PO-19/VZ/2013, podání ze dne 6. srpna 2013 bylo vyřízeno sdělením ze dne 11. září 2013, č.j. PO-26/VZ/2013, a podání ze dne 11. října 2013 a 11. listopadu 2013 byla vyřízena sdělením ze dne 6. prosince 2013, č.j. PO-31/VZ/2013.   Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítnul.   IV. Replika žalobce    Žalobce ještě reagoval podáním z 11. 2. 2014. Uvedl, že nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že dosud neskončilo řízení o odstranění stavby vedené od roku 2002 pravomocným rozhodnutím. Bez toho nemohl stavební úřad rozhodnout o legalizaci stavby. Pokud stavební úřad nestanovil okruh účastníků řízení správně, jde o řízení „nicotné -nelegální“ a takto na něj měl žalovaný nahlížet a nebrat na něj zřetel. Dále se žalobce věnoval vyjmenování nedostatků, kterými stavba trpí, a jak jej konkrétně negativně ovlivňuje.   V. Skutkové a právní závěry krajského soudu   Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když k takovému postupu udělili oba účastníci řízení souhlas, žalovaný výslovně, žalobce postupem dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., o čemž byl ve výzvě předsedy senátu řádně poučen. O věci usoudil následovně.   Krajský soud především předesílá, že v rámci přezkumu rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl dle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné odvolání žalobce proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí o dodatečném povolení stavby (viz shora), není oprávněn přezkoumávat zákonnost postupu správních orgánů v řízení o odstranění stavby, jakož i přezkoumávat zákonnost postupu stavebního úřadu při vymezení okruhu účastníků řízení o dodatečném povolení stavby (k tomu v podrobnostech níže). Žalobní námitky žalobce přitom povětšinou směřovaly ke zpochybnění zákonnosti postupu správních orgánů, zejména stavebního úřadu, ohledně uvedených otázek. K těmto žalobním námitkám se tedy krajský soud vyjádřit nemohl, protože směřovaly zcela mimo předmět žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného.    Předmětem přezkumu krajského soudu tak mohla být toliko právní otázka, kterou žalobou napadené rozhodnutí řeší, tedy zda odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby bylo žalobcem podáno v zákonné lhůtě či nikoliv, tedy zda je opožděné.   Ze správního spisu zjistil správnost skutkových zjištění žalovaného. Tedy že rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby ze dne 7. 1. 2011, č.j. 1/2011/VÝST/Ře, nabylo právní moci dne 4. 2. 2011. Nejpozději tento den tedy bylo doručeno všem účastníkům správního řízení, se kterými stavební úřad jako s účastníky řízení jednal (Tělovýchovná jednota SLÁVIA – JACHTING Česká Skalice – účastník dle § 27 odst. 1 správního řádu; Město Česká Skalice, Obec Velká Jesenice a I. K. – účastníci dle § 27 odst. 2 a 3 správního řádu).   Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí pak obsahovalo jeho podání ze dne 17. 6. 2013, doručené téhož dne Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, který je následně usnesením ze dne 3. 7. 2013, č.j. PO-19/VZ/2013, postoupil podle § 12 v návaznosti na § 86 odst. 1 správního řádu Městskému úřadu Česká Skalice coby stavebnímu úřadu. Uvedené usnesení včetně odvolání bylo stavebnímu úřadu doručeno 3. 7. 2013. Tyto skutečnosti nerozporoval ani žalobce. Namítal pouze, že žádné odvolání nepodával, protože mu rozhodnutí o dodatečném povolení stavby vůbec nebylo doručeno. K tomu krajský soud uvádí, že dle jeho názoru žalovaný správně vyhodnotil část podání žalobce ze dne 17. 6. 2013 jako odvolání proti dodatečnému povolení stavby, což mělo za následek následující procesní postup. Ostatně jednalo se o řešení, které bylo nejvíce způsobilé chránit žalobcova práva, byť v důsledku nesplnilo jeho očekávání. Krajský soud dále připomíná, že žalobce v průběhu soudního řízení netvrdil, že by odvolání proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby podal někdy dříve, než shora uvedeným podáním ze dne 17. 6. 2013.   Dle § 84 odst. 1 správního řádu osoba, která byla účastníkem řízení, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 27 odst. 1.   Z uvedeného je zřejmé, že žalobce zcela nepochybně podal odvolání proti shora označenému rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby po uplynutí shora vymezené jednoroční objektivní lhůty. Této otázce se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí věnoval velmi podrobně, a protože jeho závěry jsou plně v souladu se zákonem, krajskému soudu nezbylo, než se s nimi ztotožnit.   Krajský soud připomíná, že pro posouzení dané otázky není relevantní, zda žalobce měl být účastníkem správního řízení o dodatečném povolení stavby dle § 27 odst. 2 správního řádu. Snad jenom na okraj krajský soud poznamenává, že se ohledně otázky okruhu účastníků tohoto správního řízení plně shoduje s názory žalovaného prezentovanými v odůvodnění napadeného rozhodnutí, tedy včetně závěru, že stavební úřad se žalobcem jako účastníkem správního řízení z titulu § 27 odst. 2 správního řádu jednat měl. Ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu ale dopadá jak na případy, kdy se účastník správního řízení sice účastnil, avšak konečné rozhodnutí mu nebylo doručeno, tak i na případy, kdy potencionální účastník o správním řízení vůbec nevěděl, jako s účastníkem s ním správní orgán vůbec nejednal, a z toho důvodu mu nebylo doručeno ani konečné rozhodnutí ve věci. K tomuto závěru dospěla nejenom judikatura správních soudů (srovnej například i žalovaným přiléhavě zmíněné rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2008, č. j. 1 As 45/2007-48, či ze dne 26. 1. 2012, č. j. 7 As 122/2011-194; dostupné na www.nssoud.cz), ale i právní doktrína (viz JUDr. Josef Vedral, Ph.D., Správní řád – Komentář; BOVA POLYGON, Praha 2006; 2012 – str. 735).   Postavení účastníka správního řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu (na něhož se ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu nevztahuje) pak žalobci v daném případě příslušet nemohlo. Dle tohoto ustanovení je účastníkem řízení v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. Mezi takové osoby (žadatelem o dodatečné stavební povolení stavby byla Tělovýchovná jednota SLÁVIA – JACHTING Česká Skalice) žalobce v dané věci nepochybně nepatří.   Žalovaný proto postupoval plně v souladu s ustanovením § 92 odst. 1 správního řádu, dle něhož opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.   Krajskému soudu tak nezbylo, než žalobu zamítnout, protože ji neshledal důvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).   VI. Náklady řízení   Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §  60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný, ten však náhradu nákladů řízení nepožadoval a krajský soud z obsahu soudního spisu ani nezjistil, že by mu nějaké vznikly.      Poučení:     Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.)   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Hradci Králové dne 19. ledna 2015                                          JUDr. Jan Rutsch, v.r.                                                                                předseda senátu   Za správnost vyhotovení: Iveta Kyralová           (K.ř.č. 1a - rozsudek)