V souvislosti se zařazením pachatele do určitého typu věznice podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku nelze přihlížet k předchozímu pobytu pachatele ve výkonu trestu, pokud bylo odsouzení, podle něhož vykonával dřívější nepodmíněný trest odnětí svobody, zahlazeno.

14To 335/2016 - 257 Z odůvodnění: Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným ad 1, 2 přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ad 3 přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obžalovanému byla uložena povinnost dle § 228 odst. 1 tr. řádu zaplatit na náhradě škody poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 10.401 Kč. Dle skutkových zjištění okresního soudu se uvedeného trestného činu dopustil obžalovaný tím, že 1) dne 20. 12. 2015 v době kolem 22:50 hodin v Ch. vylezl z venkovního volně přístupného prostranství přes zábradlí ve výšce 246 cm na balkon přízemního bytu uživatele M.S., kde poté otevřenými a nezajištěnými balkonovými dveřmi neoprávněně vstoupil do bytu, a tam fyzicky napadl svou přítelkyni A.K., když ji udeřil do obličeje a následně ji srazil na zem, fyzicky napadl i M.S., kterého nejméně jednou udeřil do pravého boku a tím jej srazil na zem a byt opustil, přičemž poškozenému M.S. způsobil zranění spočívající ve zlomenině šestého žebra, oděrkách kůže, podkožním krevním výronu pravého boku a předloktí pravé horní končetiny, které si vyžádalo ošetření v Chrudimské nemocnici s následnou hospitalizací do 23. 12. 2015 a domácím ošetřováním po dobu nejméně třech týdnů, kdy byl poškozený omezen bolestivostí a klidovým režimem, 2) dne 20. 12. 2015 v době kolem 23:45 hodin v Ch. vykopl uzavřené vchodové dveře do přízemního bytu uživatele M.S., do bytu vstoupil, prohledal jej a místo opustil vchodovými dveřmi, když syn uživatele bytu P.S. z obavy před fyzickým napadením z bytu utekl přes balkon, 3) dne 26. 12. 2015 v době kolem 18:00 hodin v Ch., vstoupil se svolením uživatele přízemního bytu M.S., do bytových prostor s tím, že se jde podívat, jakým způsobem by se daly opravit dveře, které dříve poškodil, následně v kuchyni přistoupil k M:S. a zvýšeným hlasem verbálně tomuto vyhrožoval fyzickou likvidací, stejně jako napadením jeho syna P.S., a to slovy „že je magor, a že jim upálí palice“, následně místo opustil, přičemž tímto jednáním vyvolal v poškozeném vyšší stupeň tísnivého pocitu z napadení, kterým mu bylo vyhrožováno. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání obžalovaný, který rozsudek napadl v celém rozsahu, přičemž své námitky směřoval především do výroku o vině. Obžalovaný okresnímu soudu vytýká zejména nesprávná skutková zjištění a trvá na tom, že nedošlo k naplnění znaků uvedených trestných činů. Setrval na svém tvrzení, že byl do bytu pozván dobrovolně a poškozený M.S. mu dokonce pomohl, aby vstoupil přes balkón. Doznává skutek pod bodem 2, avšak vysvětluje svou motivaci, kdy měl být ke vstupu vyzván svou družkou. Zcela popírá skutek pod bodem 3, přičemž uvádí, že neměl důvod k takovému počínání. Obžalovaný zdůraznil, že byl v ten večer jediný střízlivý. Obžalovaný dále poukazuje na skutečnost, že je řádně zaměstnán a stará se o dvě děti. Obžalovaný navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby pro skutky pod body 1 a 3. S ohledem na to by měl pak krajský soud přiměřeně snížit uložený trest. Alternativně navrhl, aby krajský soud vrátil věc okresnímu soudu k novému projednání. Krajský soud z podnětu podaného odvolání ve smyslu ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, jež jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání obžalovaného ve vztahu k výroku, jímž byl zařazen pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Krajský soud shledal jisté pochybení okresního soudu ve výroku o trestu, resp. ve výroku, jímž byl obžalovaný zařazen pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Obžalovaný má sice v opisu z rejstříku trestů celkem devět záznamů, avšak pro odsouzení v pořadí 1 až 8 mu buď svědčí fikce beztrestnosti, nebo byla odsouzení zahlazena usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 6. 3. 2015, sp.zn. 2Nt 4/2015. Krátce po tomto rozhodnutí o zahlazení došlo k dalšímu odsouzení obžalovaného rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 2015, čj. 22T 2/2015-101 pro zvlášť závažný zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jenž obžalovaný spáchal dne 27. 11. 2014. Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 5. 2016. Okresní soud zcela důvodně přistoupil k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody s ohledem na skutečnost, že obžalovaný se dopustil tří úmyslných trestných činů a to i násilné povahy ve zkušební době podmíněného odsouzení pro zvlášť závažný zločin. Trest byl ukládán mezi jednou třetinou a jednou polovinou zákonné trestní sazby, což nelze považovat za trest nepřiměřeně přísný. Krajský soud dovozuje, že s ohledem na okolnosti případu a pohnutku obžalovaného, který byl zjevně frustrován počínáním své družky, mohla výše trestu více zohlednit tuto skutečnost a trest mohl být uložen i v jedné třetině trestní sazby, avšak jedná se o rozdíl nepatrný. Není to důvodem, pro zrušení výroku o trestu neboť okresní soud uložil trest v zákonném rozmezí a svůj závěr přiléhavě odůvodnil. Nelze říci, že by se jednalo o trest nezákonný či zcela nepřiměřeně přísný. Okresní soud nesprávně zařadil obžalovaného do věznice s ostrahou dle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S ohledem na zahlazení odsouzení nelze totiž dovodit, že obžalovaný již byl ve výkonu trestu odnětí svobody. K zahlazeným odsouzením nelze ze zákona přihlížet, tudíž ani ke skutečnostem, které z nich vyplývají (§ 106 tr. zákoníku). V ustanoveních týkajících se zařazení do určitého typu věznice není stanovena výjimka, jak je tomu např. v ustanovení o použití společného trestu § 45 odst. 3 tr. zákoníku, či ustanovení § 105 odst. 7 trestního zákoníku. Z důvodů shora uvedených krajský soud proto z podnětu podaného odvolání obžalovaného napadený rozsudek zrušil ve výroku o zařazení obžalovaného do věznice s ostrahou a nově jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem dle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.