Procesní opatrovník ustanovený podle § 29 odst. 3 o. s. ř. není oprávněn za dědice zůstavitele uzavřít dohodu o vypořádání dědictví.

17Co 251/2016 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Lanžhotského, Ph.D., a soudců JUDr. Zity Jasanské a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci dědictví po LH, zemřelém xxx, posledně bytem xxx, za účasti 1) LH, nar. xxx, zastoupené opatrovnicí HH, bytem xxx, pro doručování xxx, a dále zastoupené Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem xxx, 2) LH, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného DH, bytem xxx, 3) MO, nar. xxx, bytem ve Slovenské republice, xxx, zastoupené RO, bytem ve Slovenské republice, xxx, k odvolání LH proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13. 6. 2016, č. j. 14D 542/2011-133, takto: I. Ve výrocích I a II se usnesení okresního soudu potvrzuje. II. Ve výroku III se usnesení okresního soudu mění tak, že se neschvaluje dohoda o vypořádání dědictví uzavřená mezi účastníky dne 7. 6. 2016 a potvrzuje se nabytí dědictví rovným dílem LH, MO, a LH, tedy po jedné třetině, a to náhradové pohledávky vůči pozůstalé manželce z vypořádání společného jmění ve výši 325.681,92 Kč, která je splatná do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení. Dědici odpovídají rovným dílem, tedy každý z 1/3, za náklady pohřbu 20.251 Kč zaplacené LH, nar. xxx. III. Soudní komisařce Mgr. Miroslavě Šrámové se sídlem notářského úřadu v Týništi nad Orlicí, Smetanova 395, se přiznává odměna ve výši 4.710 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 1.533 Kč, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty 1.311 Kč, celkem 7.554 Kč. Po odečtení záloh zaplacených každým z účastníků ve výši 2.513 Kč jsou účastníci řízení LH, MO a LH povinni zaplatit jmenované notářce na její účet u České spořitelny a.s., pobočky v Rychnově nad Kněžnou, č. účtu: xxx, pod variabilním symbolem xxx do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, každý částku 5 Kč. IV. Účastníci řízení LH, MO a LH jsou povinni každý zaplatit státu na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou na nákladech řízení částku ve výši 980 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: Okresní soud shora označeným usnesením určil obvyklou cenu majetku náležejícího do společného jmění manželů, které měl zůstavitel s pozůstalou manželkou LH, ke dni smrti zůstavitele částkou 651.363,90 Kč s tím, že z tohoto majetku patří do dědictví náhradová pohledávka zůstavitele z vypořádání společného jmění manželů ve výši 325.681,95 Kč a pozůstalé manželce připadají práva a povinnosti ke sporožirovému účtu přesně uvedenému se zůstatkem ve výši 51.363,90 Kč a podle zákona na pozůstalou manželku přecházejí práva a povinnosti k družstevnímu bytu č. 312 v domě č.p. 954, ulice xxx, xxx, u Stavebního bytového družstva xxx v ceně 600.000 Kč (bod I výroku usnesení okresního soudu), určil obvyklou cenu majetku, výši dluhů dědictví a čistou hodnotu dědictví – tu částkou 305.430,95 Kč (bod II), schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle které náhradovou pohledávku zůstavitele z vypořádání společného jmění manželů ve výši 325.681,95 Kč nabyla pozůstalá manželka, která vyplatí pozůstalé dceři MO a pozůstalému synovi LH, každému na jeho dědický podíl, částku 108.560 Kč do konce roku 2016 s tím, že úhradu nákladů pohřbu hrazených LH ve výši 20.251 Kč ponesou rovným dílem pozůstalá manželka, pozůstalá dcera a pozůstalý syn (bod III), rozhodl o odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě daně z přidané hodnoty náležejících soudní komisařce Mgr. Miroslavě Šrámové, notářce se sídlem v Týništi nad Orlicí (bod IV), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod V) a pozůstalé manželce, pozůstalé dceři a pozůstalému synovi určil povinnost zaplatit náklady řízení státu (bod VI). V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti, podle zákona dědí pozůstalá manželka a pozůstalé děti, kteří dědictví neodmítli, všichni rovným dílem. Vypořádání společného jmění manželů bylo provedeno podle § 175l občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a podle § 150 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Cena majetku dědictví byla stanovena podle § 175o o. s. ř. Dohoda dědiců o vypořádání dědictví byla schválena podle § 175q odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 482 obč. zák. Okresní soud připojil výpočet odměny, hotových výdajů a daně z přidané hodnoty náležející soudní komisařce. Rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky opřel o ustanovení § 146 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Pozůstalým dědicům stanovil soud povinnost nahradit náklady řízení státu v celkové výši 2.940 Kč za vypracovaný znalecký posudek. Proti usnesení okresního soudu se odvolala pozůstalá manželka LH. Namítala, že napadené usnesení nebylo řádně doručeno jejímu právnímu zástupci, ale pouze její opatrovnici. Okresnímu soudu vytýkala nesprávně zjištěný skutkový stav věci, odkázala na argumentaci uplatněnou v průběhu řízení v tom smyslu, že podíl na družstevním bytu není předmětem dědění a ani účastníci dědického řízení nemohou učinit tento podíl předmětem dědění svým prohlášením. Z tohoto důvodu je nezákonný i soupis aktiv a pasiv dědictví, když jeho součástí nemůže být hodnota práv k družstevnímu bytu. Z něj vycházející dohoda je nezákonná a nemohla být schválena. Odvolatelka také poukázala na nestandardní způsob jednání soudní komisařky, který měl spočívat především v nedoručení předvolání řádným způsobem a nátlakem na odvolatelku k podepsání vadné dohody. Z uvedených důvodů odvolatelka dne 7. 6. 2016 odstoupila od dohody o vypořádání dědictví, což soudní komisařce oznámila podáním ze dne 14. 6. 2016. Vznesla námitku podjatosti soudní komisařky. U odvolacího jednání pozůstalá manželka zdůraznila, že neměla možnost řádně se vyjádřit ke znaleckému posudku a že v něm stanovená obvyklá cena práv k družstevnímu bytu je nadhodnocena. Odvolatelka se svým odvoláním domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, u odvolacího jednání navrhla usnesení okresního soudu změnit tak, že účastníkům bude potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů ve vztahu k právům a povinnostem ke sporožirovému účtu. Pozůstalé děti shodně navrhly změnit usnesení okresního soudu v tom smyslu, že dědictví bude potvrzeno podle dědických podílů, přičemž má být vycházeno z hodnoty práv k bytu stanovené znaleckým posudkem. Ohradily se proti tvrzení, že na opatrovnici pozůstalé manželky byl činěn nátlak. Po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že se jedná o odvolání přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud usnesení okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přihlížel přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (§ 212 a § 212a o. s. ř.), při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné, a to z jiných důvodů než v odvolání uplatněných. Odvolací soud souhlasí se skutkovými závěry okresního soudu vyjádřenými v odůvodnění jeho usnesení, která jsou úplná a řádná (§ 6, § 120 a § 153 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně dbal závazného právního názoru odvolacího soudu v předchozím zrušovacím rozhodnutí (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2012, č. j. 17Co 72/2012-40) podle § 226 o. s. ř. a ustanovil znalce podle § 127 o. s. ř. Hodnocení důkazů odpovídá § 132 o. s. ř. Avšak odvolací soud nesouhlasí s právními závěry okresního soudu, z nichž vycházel při schválení dohody o vypořádání dědictví. Odvolatelka ve svém podání přichází s kritikou ve vztahu k soudní komisařce, která věc projednávala a rozhodla o ní v prvostupňovém řízení. Tato kritika je založena na podle odvolatelky chybném postupu dané soudní komisařky v řízení, špatném doručení předvolání a nesprávnosti rozhodnutí. Tyto okolnosti však podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. nemohou být důvodem pro vyloučení soudní komisařky a odvolací soud proto nedospěl k závěru, že by ve věci rozhodovala vyloučená soudní komisařka a že by zde tedy byla dána vada, pro kterou by bylo nutno přezkoumávané usnesení zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nebyla shledána ani vada spočívající ve vadném doručování. Je nutno uvést, že současná opatrovnice odvolatelky HH původně pozůstalou manželku zastupovala na základě plné moci udělené jí 22. 6. 2012 (čl. 87). Tato plná moc byla HH udělena jako tzv. obecné zmocněnkyni. Podle § 27 odst. 1 věta druhá o. s. ř. může takový zástupce jednat jedině osobně. Další zmocnění udělené HH Mgr. Pavlu Černohousovi bylo tudíž neúčinné. Až udělení plné moci ze dne 7. 10. 2016 (čl. 170 spisu) opatrovnicí pozůstalé manželky opravňovalo Mgr. Pavla Černohouse k zastupování pozůstalé manželky, zastupování opatrovnice přípustné není (srov. stanovisko Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/1987). Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Protože zůstavitel zemřel před 1. 1. 2014, postupoval odvolací soud podle ustanovení občanského zákoníku účinných v době úmrtí zůstavitele. Podle čl. II. bod 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, řízení o dědictví upravené v zákoně č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na projednání dědictví v případech, kdy smrt zůstavitele nastala do 31. prosince 2013. Odvolací soud proto postupoval podle občanského soudního řádu účinného v době úmrtí zůstavitele. Podle § 707 odst. 1 obč. zák. zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel. Podle odst. 2 jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem bytu manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestliže zemřel manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců. Podle § 175l odst. 1 o. s. ř. měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi. K odvolacím námitkám směřujícím proti výrokům I a II uvádí odvolací soud následující. Z § 707 obč. zák. vyplývá, že nabyl-li jeden z manželů, případně oba, právo na uzavření nájemní smlouvy za trvání manželství, stali se oba členy bytového družstva, smrtí jednoho z manželů zanikl společný nájem bytu a pozůstalý manžel zůstane výlučným členem bytového družstva a výlučným nájemcem bytu. Ostatně tuto skutečnost správně posoudil i okresní soud, který uvedl, že dle zákona na pozůstalou manželku přechází práva a povinnosti k předmětnému družstevnímu bytu a při vypořádání společného jmění k tomu přihlédl. Přihlédnutí znamená, že se hodnota práv a povinností započte na podíl pozůstalé manželky ze společného jmění. Rozhodnutí prvostupňového soudu není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2768/2009 (publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1668). Odvolací soud nemá důvod odchylovat se od ustálené soudní praxe, z níž ostatně vycházel i ve svém kasačním usnesení výše již zmíněném. Již ve stanovisku sp. zn. Cpj 38/89, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 19/1990 bylo uvedeno, že při vypořádání dědictví je nutné přihlédnout k přechodu práv ze společného nájmu k družstevnímu bytu na pozůstalého manžela a že se jedná o majetkovou hodnotu, o kterou se musí pozůstalý manžel s dědici vypořádat. I právní teorie zastává názor, že zaniklo-li společné členství v bytovém družstvu smrtí jednoho z manželů, pak zůstává členem bytového družstva a výlučným nájemcem družstevního bytu pozůstalý manžel, přičemž dědici (dědicům) zůstavitele náleží jedna polovina hodnoty společného členského podílu, stanoveného v ceně obvyklé. (srov.: Dvořák, T.: Společné jmění manželů a členský podíl v bytovém družstvu, Obchodněprávní revue 1/2010, s. 11 a n.). Uvedenému, jakož i spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, nemůže odpovídat jiné řešení náhradové pohledávky, než které provedl okresní soud. Podle ustálené soudní praxe při určení ceny souhrnu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu, ani z vypořádacího podílu v družstvu, ale (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky - odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod těchto členských práv a povinností v rozhodné době a místě dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 21. 8. 2000, čj. 22 Cdo 717/99). Vzhledem ke skutečnosti, že se dědicové neshodli na obvyklé ceně majetkových hodnot náležejících do dědictví, okresní soud ustanovil znalce dle § 127 o. s. ř., a to Ing. Libora Hemelíka. Ten ocenil členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu ke dni úmrtí zůstavitele, tedy k 1. 8. 2011, na částku 600.000 Kč. Znalecký posudek byl pozůstalé manželce – její tehdejší zástupkyni (současné procesní opatrovnici) doručen dne 22. 10. 2012 (srov. dodejka na čl. 71 spisu), při jednání dne 26. 11. 2015 bylo účastníkům (za pozůstalou manželku byla opět přítomna její tehdejší zástupkyně) soudem sděleno, že při ocenění členských práv k družstevnímu bytu bude vycházeno ze znaleckého posudku, tedy z obvyklé ceny 600.000 Kč. Pokud se následně při jednání dne 7. 6. 2016 na této hodnotě účastníci shodli, nelze soudu vytýkat jakoukoliv překvapivost v postupu. Všichni účastníci měli znalecký posudek k dispozici dlouho před daným jednáním, žádné relevantní výhrady vůči závěrům znalce neuplatnili a neuplatňují je ani nyní. Okresní soud tedy dle § 175l a § 175o o. s. ř. správně určil obvyklou cenu majetku, výši dluhů i čistou hodnotu dědictví, proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí ve výrocích I a II potvrdil. Mezi další námitky odvolatelky patří tvrzení o nezákonnosti dohody o vypořádání dědictví, jelikož se dle jejího názoru nemohla dohoda týkat práv k družstevnímu bytu a ani se nemohla vypořádávat jeho hodnota. K tomuto odvolací soud uvádí, že při schvalování dohody o vypořádání dědictví je nutný soulad se zákonem (§ 482 odst. 2 obč. zák a § 175q o. s. ř.) a s dobrými mravy. Dohodu musí uzavřít všichni, jimž svědčí dědické právo po zůstaviteli. Za dědice, kteří nemají procesní způsobilost (§ 20 odst. 1 o. s. ř.), nebo o kterých bylo rozhodnuto, že ačkoliv mají procesní způsobilost, musí být v dědickém řízení zastoupeni svým zákonným zástupcem (§ 23 o. s. ř.), činí právní úkony směřující k uzavření dohody jejich zákonní zástupci, popřípadě ustanovení opatrovníci. Tyto právní úkony musí být schváleny soudem péče o nezletilé (srov. § 179 o. s. ř.) nebo opatrovnickým soudem (srov. § 193 odst. 3 o. s. ř.). Dokud rozhodnutí soudu o schválení právního úkonu nenabude právní moci, nemůže soudní komisař (soud) přikročit ke schválení dohody; bude-li rozhodnutí záporné, dohoda o vypořádání dědictví se nestala perfektní a o jejím schválení již nelze rozhodovat. (srov.: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2009, s. 1266). Jsou-li splněny všechny zákonné podmínky soudní komisař (soud) schválí jejich dohodu o vypořádání dědictví. V daném případě však za odvolatelku uzavřela dohodu o vypořádání dědictví procesní opatrovnice ustanovená podle § 29 odst. 3 o. s. ř., která toto oprávnění nemá (srov.: Bílek, P., Drápal, L., Jindřich, M., Wawerka, K.: Notářský řád a řízení o dědictví. 3. Vydání, Praha 2005, C. H. Beck, s. 672). Je pak nadbytečné zabývat se argumentací odvolatelky, podle které má být dohoda o vypořádání dědictví nezákonná z jiných důvodů. Okresní soud z výše uvedeného důvodu nemohl dohodu o vypořádání dědictví schválit. Dohoda o vypořádání dědictví totiž vůbec platně nevznikla a není tedy důvod pro postup dle § 175q odst. 3 o. s. ř. S ohledem na zjištěný nedostatek uvedené dohody o vypořádání dědictví a také se zřetelem, že účastníci nemají vůli uzavřít novou dohodu o vypořádání dědictví, odvolací soud usnesení ve výroku III změnil podle § 220 o. s. ř. tak, že dohoda o vypořádání dědictví uzavřená mezi účastníky dne 7. 6. 2016 se neschvaluje. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že při odvolacím jednání účastníky v rámci předvídatelnosti rozhodnutí seznámil se svým názorem o neplatnosti dohody o vypořádání dědictví a že jim poskytl prostor pro jednání o dohodě jiné. K té nedošlo a účastníci shodně navrhli potvrzení dědictví podle dědických podílů. Vzhledem k neschválení dohody o vypořádání dědictví bylo nutné přikročit k vypořádání dědictví podle § 483 a § 484 obč. zák., proto soud potvrdil, že dědictví nabyli dědicové ze zákona podle dědických podílů (§ 175q odst. 1 písm. d) o. s. ř.). Vycházel z toho, že zůstavitel nezanechal závěť. K dědění ze zákona jsou povolaní v první skupině dědiců zůstavitelovy děti (LH, nar. xxx, a MO, nar. xxx) a manželka (LH, nar. xxx), kteří dědí rovným dílem (473 odst. 1 obč. zák.). Dědicové dědictví neodmítli. Předmětem dědictví je náhradová pohledávka za hodnotu podílu k právům a povinnostem k družstevnímu bytu č. 312 v domě č.p. 954, ulice xxx, xxx, u Stavebního bytového družstva xxx, která byla oceněna na základě znaleckého posudku na částku 600.000 Kč. Po vypořádání společného jmění manželů představuje náhradová pohledávka částku 300.000 Kč, která ze zákona připadá pozůstalé manželce (§ 707 obč. zák.). Pozůstalá manželka proto vyplatí pohledávky za vypořádání družstevního podílu pozůstalé dceři a pozůstalému synovi, každému částku ve výši 100.000 Kč. Dále jsou předmětem dědictví práva a povinnosti ke sporožirovému účtu u České spořitelny, a.s. č. účtu xxx, na jméno LH, se zůstatkem ve výši 51.363,90 Kč. Práva a povinnosti ke sporožirovému účtu připadají pozůstalé manželce. Po vypořádání společného jmění manželů představuje náhradová pohledávka částku 25.681,95 Kč, která bude mezi jednotlivé dědice rozdělena rovným dílem, takže každý dědic obdrží 1/3 (8.560 Kč). Pozůstalá manželka tak vyplatí každému z pozůstalých dětí celkem 108.560 Kč. U ní samotné dojde k zániku závazku v důsledku splynutí. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Stanovení obvyklé lhůty k plnění v délce trvání tří dnů by bylo vůči pozůstalé manželce s přihlédnutím k výši platební povinnosti nepřiměřeně tvrdé. Odvolací soud proto rozhodl o lhůtě k plnění v délce trvání 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení. Na pozůstalých dětech nelze již s ohledem na délku řízení spravedlivě požadovat, aby byla stanovena ještě delší lhůta k plnění. Za dluhy zůstavitele odpovídají dědici ve stejném poměru, v jakém nabývají majetek (§ 470 odst. 2 obč. zák). V tomto případě je dluhem částka 20.251 Kč vynaložená synem LH na pohřeb zůstavitele. Vzhledem ke skutečnosti, že dědicové nabývají dědictví v poměru 1/3 k celku, odpovídají za uvedený dluh ve stejném poměru, tedy každý 1/3 (6.750,33 Kč). Odměna notářky byla přiznána podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 196/2001 Sb. o odměnách notářů a správců dědictví. Vychází z obvyklé ceny majetku po zaokrouhlení ve výši 325.700 Kč, z prvních 100.000 Kč hodnoty sazba 2%, tj. 2.000 Kč, z přebývající částky do 500.000 Kč hodnoty sazba 1,2 %, tj. 2.708,40 Kč, celkem po zaokrouhlení 4.710 Kč. Úhrada hotových výdajů byla přiznána za lustraci v evidencích CIS NK ČR ve výši 150 Kč, dále za poštovné ve výši 1.383 Kč. Notářce rovněž náleží částka 1.311 Kč, která odpovídá dani z přidané hodnoty v základní sazbě 21 %, kterou je notářka jako plátce daně povinna z odměny a hotových výdajů odvést podle zvláštních předpisů (zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Odměnu notářky a náhradu hotových výdajů, včetně DPH, hradí dědici dle nabývaného podílu z dědictví. Dědicům byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit státu náklady řízení spočívající ve státem zaplaceném znalečném, a to každému částku 980 Kč. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. a/ a § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání náhrady některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání je přípustné v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. V Hradci Králové dne 21. listopadu 2016 předseda senátu