Soud je povinen před použitím čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ve smyslu čl. 26 odst. 1 tohoto nařízení zaslat nejdříve žalovanému žalobu s výzvou k vyjádření.

18Co 137/2016-20 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Lenky Knapčokové, Ph.D. a JUDr. Víta Pejška ve věci žalobkyň a) LIZ, nar. xxx, trvale bytem xxx, adresa pro doručování: xxx, a b) RK, nar. xxx, bytem xxx, obou zastoupených JUDr. Pavlem Barinkou, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru 115/42, proti SI, nar. xxx, bytem Srbsko, xxx, o vydání věci, eventuálně zaplacení 5.500,- Kč a 100.000,- Kč a zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyň proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19.2.2016, č.j. 12C 31/2016-13, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud svým usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Z odůvodnění usnesení vyplývá, že se žalobkyně domáhají po žalovaném vydání movitých věcí a pro případ, že žalovaný movité věci již nemá, zaplacení žalobkyni a/ částky 5.500,- Kč a žalobkyni b/ částky 100.000,- Kč. Žalobkyně a/ dále v žalobě požaduje po žalovaném zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím z titulu půjčky. Okresní soud z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci dle § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. řízení zastavil, s tím, že se jedná se o věc s cizím prvkem, přičemž žalovaný je státním příslušníkem Srbska; postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle jehož čl. 6 odst. 1, nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a článků 24 a 25. Tímto právním předpisem je zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle jehož § 6 odst. 1 je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Obecným soudem žalovaného je okresní soud, v jehož obvodu má své bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje (§ 84 a § 85 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný však v České republice nemá bydliště ani žádný majetek (§ 86 odst. 1 o.s.ř.). Okresní soud proto dospěl k závěru, že v České republice není soudu, který by byl k projednání a rozhodnutí dané věci místně příslušný, a z tohoto důvodu věc nepatří do pravomoci českých soudů. Proti usnesení podaly odvolání obě žalobkyně. Namítaly, že žalovaný má na základě rozhodnutí Cizinecké policie v Pardubicích povolen od 17.5.2014 přechodný pobyt na adrese ve xxx, a to na dobu 5 let do 17.5.2019. Proto je dána místní příslušnost Okresního soudu ve Svitavách, neboť účastníci mají obvyklé bydliště v obvodu tohoto soudu a toto bydliště žalovaný do současné doby neztratil. Při určování příslušného soudu a rozhodného práva by se měly aplikovat české kolizní normy, především zákon o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb. Kromě českých kolizních norem je třeba určit, zda se na daný vztah neaplikuje některá z dvoustranných smluv a zda kolizní norma Srbska neodkazuje zpětně na české normy. Navrhly, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ a d/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. V dané věci se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je občanem Srbska a v současné době se zdržuje v Srbsku. Okresní soud zřejmě nedopatřením uvedl do záhlaví usnesení bydliště žalovaného v Bosně a Hercegovině. S ohledem na další údaje týkající se adresy je zřejmé, že žalovaný bydlí ve městě xxx, které se nachází v Srbsku. V řízení ve věci s cizím prvkem je nejdříve nutno zkoumat, zda je soud, k němuž byla podána žaloba, příslušný ve věci rozhodnout. Bude-li jeho příslušnost určena, přistoupí soud ke zjišťování rozhodného práva, kterým se bude daný právní vztah mezi účastníky řídit. Nejdříve je nutno v dané věci zjistit, zda mezi Českou republikou a Srbskem existuje platná dvoustranná mezinárodní smlouva. Srbsko jako jeden z nástupnických států Socialistické federativní republiky Jugoslávie vstoupilo do práv a povinností vyplývajících ze smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20.1.1964 vyhlášenou pod č. 207/1964 Sb. Část první této smlouvy řeší otázky právní pomoci, postupu při dožádání a doručování, druhá část stanoví konkrétní kolizní normy na úpravu jednotlivých právních vztahů např. ve věcech osobního stavu, věcí rodinných, majetkových apod. Jelikož smlouva neobsahuje ujednání určující příslušnost soudů smluvních stran, není tato otázka dvoustrannou smlouvou upravena a bude nutno postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), které v důsledku členství České republiky v Evropské unii má přednost před ustanoveními zákona o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb. V daném případě se jedná o spor z titulu vlastnického práva a z titulu půjčky, když žalovaný je cizinec s bydlištěm mimo území České republiky. Podle článku 26 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, není-li soud jednoho členského státu příslušný podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Okresní soud tedy měl před použitím článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ve smyslu ustanovení článku 26 odst. 1 Nařízení zaslat nejdříve žalovanému žalobu s výzvou, aby se k ní vyjádřil. Za předpokladu, že se žalovaný k žalobě věcně vyjádří a nebude namítat nedostatek pravomoci českého soudu, je tímto založena pravomoc českého soudu k projednání žaloby. Rozhodné právo pro daný spor by se následně určilo podle výše uvedené mezinárodní dvoustranné smlouvy. Nevyjádří-li se žalovaný k žalobě, popřípadě namítne-li nedostatek pravomoci českého soudu, bude okresní soud zkoumat svoji případnou příslušnost podle dalších ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, zejména dle článku 6 Nařízení, který odkazuje na zákon o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb. Teprve pokud by nebyla shledána příslušnost českého soudu k projednání žaloby, okresní soud řízení zastaví. Odvolací soud pouze dodává, že režim doručování dle dvoustranné smlouvy předpokládá styk přes ústřední orgány, tedy ministerstva spravedlnosti. Na základě výše uvedeného odvolacímu soudu nezbylo než usnesení okresního soudu podle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušit a podle § 221 písm. a/ mu věc vrátit k dalšímu řízení. Okresní soud bude v dalším řízení postupovat podle článku 26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a doručí žalobu společně s výzvou k vyjádření se ve věci žalovanému. Podle jeho dalšího stanoviska bude dále v řízení postupovat výše popsaným způsobem. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání u Okresního soudu ve Svitavách ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V Pardubicích dne 29. dubna 2016 předsedkyně senátu