Rozhodčí doložka u spotřebitelské smlouvy (která nesvěřuje rozhodnutí sporu stálému rozhodčímu soudu) nemůže ohledně osoby rozhodce platně sjednat jeho určení stranami dohodnutou osobou z neurčitého okruhu dalších nejmenovaných osob.

22Co 369/2016 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného HELP FINANCIAL s.r.o., IČ xxx, sídlem xxx, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Kučerou, advokátem se sídlem Bělohorská 85, Praha 6, proti povinnému MP, nar. xxx, bytem xxx o exekučním návrhu oprávněného, k odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorského úřadu Přerov ze dne 22.6.2016, č.j. 203 Ex 18968/16-9, t a k t o: I. Usnesení soudního exekutora s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Soudní exekutor shora označeným usnesením zamítl exekuční návrh (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II) a oprávněnému uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 847,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III). V odůvodnění usnesení exekutor uvedl, že rozhodoval na základě závazného pokynu Okresního soudu ve Svitavách, který uložil soudnímu exekutorovi exekuční návrh oprávněného zamítnout. Soudní exekutor odkázal na § 43a odst. 6 a § 55b odst. 2 exekučního řádu a uvedl, že důvodem pro zamítnutí exekučního návrhu je skutečnost, že exekuční titul, který byl vydán v rozhodčím řízení, není řádným exekučním titulem. Uzavřel, že v dané věci byl rozhodčí nález vydán na základě netransparentně, a tedy neplatně sjednané rozhodčí doložky, přičemž neplatná rozhodčí doložka znamená, že nebyla dána pravomoc rozhodce vést rozhodčí řízení a vydat rozhodčí nález. Soudní exekutor proto v souladu s pokynem exekučního soudu, kterým byl vázán, exekuční návrh zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť odkázal na § 142 o.s.ř. a § 52 exekučního řádu a uvedl, že povinnému žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Zároveň oprávněnému uložil povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce dle vyhlášky č. 330/2001 Sb. (§ 11 odst.4 a § 13 odst. 4) v celkové výši 847 Kč, a to 500 Kč jako odměnu a 200 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů, včetně 21% DPH. Proti usnesení podal včas odvolání oprávněný, který namítal, že soudní exekutor nesprávně hodnotil uzavřenou rozhodčí doložku. Oprávněný odkázal na znění předmětné doložky dle dohody o způsobu řešení sporu mezi účastníky a uvedl, že rozhodce Mgr. MN byl jmenován v souladu s rozhodčí doložkou jako náhradní rozhodce, neboť v rozhodčí doložce určený rozhodce Mgr. JK nebyl způsobilý pro vážné onemocnění funkci rozhodce přijmout a byl z příslušného seznamu rozhodců (vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR) vyškrtnut na vlastní žádost ke dni 1.10.2015. Oprávněný odkázal na platnou právní úpravu dle zákona č. 216/1994 Sb., účinnou od 1.4.2012, a trval na tom, že výběr rozhodce byl v dané věci řádně a platně sjednán a proveden, a to prostřednictvím institutu tzv. jmenovací autority (appointing authority), tedy třetí osobou. Uvedl, že tato třetí osoba, které strany rozhodčí smlouvy svěřily výběr rozhodce, musí splňovat požadavek nestrannosti a nezávislosti ve stejné kvalitě jako rozhodce. Oprávněný zdůraznil, že konsensem na nezávislé a nestranné třetí osobě smluvní strany fakticky přenáší své právo na provedení výběru rozhodce na sjednanou třetí osobu, na jejíž úvaze pak výhradně závisí výběr rozhodce. Oprávněný dále uvedl, že takto sjednané rozhodčí doložce není důvod bránit. Uvedl, že takto byl Mgr. TC smluvními stranami povolán k výběru rozhodce jako jednoznačně identifikovaná fyzická osoba, nikoliv jako představitel právnické osoby poskytující rozhodcům organizační a administrativní zázemí (tzv. arbitrážní centrum), a nevyvolává tak zdání podjatosti a závislosti na některé ze smluvních stran. Oprávněný dále uvedl, že spory ze spotřebitelských smluv smí rozhodovat jen osoby zapsané ve zvláštním seznamu vedeném ministerstvem spravedlnosti po splnění zákonných předpokladů. Tedy smluvní strany měly již v procesu kontraktace vědomost o tom, z jakého okruhu osob bude rozhodce vybrán. Oprávněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3712/2012, ze dne 30.9.2014 i judikaturu Ústavního soudu o tom, že rozhodčí nález nemůže být přezkoumáván z hlediska jeho věcné správnosti a nelze přihlížet ani k vadám nalézacího řízení. Proto nelze přezkoumávat, zda smlouva o spotřebitelském úvěru, resp. rozhodčí smlouva, neobsahuje ujednání, které by způsobilo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Oprávněný uzavřel, že exekuční soud tak v řízení o zastavení exekuce nemůže z tohoto pohledu přezkoumávat ani platnost rozhodčí doložky. Poukázal na to, že takový výklad není ani v rozporu se závěry rozsudku SDEU ze dne 6.10.2009 ve věci C-40/08 ohledně směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4. 1993, neboť náš právní řád nepřipouští možnost takového posouzení. Oprávněný uvedl, že napadené rozhodnutí nedokládá konkrétní porušení práva a zcela odporuje citovanému usnesení Nevyššího soudu, když uvedl, že otázku předpokladů pro nařízení exekuce nelze ztotožňovat s věcnou stránkou exekučního titulu. Oprávněný proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených v souladu s § 55c odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu a § 212a odst. 1 a § 254 odst. 8 o.s.ř. a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Krajský soud z obsahu příslušného exekučního spisu zjistil, že soudní exekutor podal dne 10.6. 2016 Okresnímu soudu ve Svitavách žádost o pověření a nařízení exekuce na základě návrhu oprávněného ze dne 2.6.2016, a to k provedení exekuce dle exekučního titulu - rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. MN dne 18.3.2016, č.j. HE 1618/2015. Okresní soud ve Svitavách dne 15.6.2016, č.j. 10Exe 456/2016-17, dal soudnímu exekutorovi pokyn k zamítnutí podaného návrhu oprávněného z důvodu neexistence řádného exekučního titulu. Krajský soud ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 14 Nc 146594/2016 zjistil, že předmětný rozhodčí nález byl vydán na návrh oprávněného ze dne 3.12.2015 rozhodcem Mgr. MN, advokátem se sídlem xxx, který byl jako rozhodce jmenován Mgr. TC, advokátem se sídlem xxx, jeho přípisem s odkazem na doručenou žádost oprávněného a připojenou rozhodčí doložku. Předmětná rozhodčí doložka je obsahem samostatné písemné dohody o způsobu řešení sporů podepsané oprávněným jako poskytovatelem úvěru a povinným jako zákazníkem, a to v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru č. xxx mezi nimi ze dne 6.5. 2014, podle níž oprávněný poskytl povinnému jako spotřebiteli úvěr, který se povinný zavázal vrátit ve sjednané výši a za sjednaných podmínek. Krajský soud dále zjistil, že dle obsahu takto sjednané rozhodčí smlouvy byl pro řešení sporů mezi účastníky z citované smlouvy o půjčce určen jediný rozhodce Mgr. JK, xxx. Současně bylo sjednáno, že nepřijme-li tento rozhodce funkci rozhodce, vzdá se jí nebo tuto funkce odmítne vykonávat, případně se stane nemožným, aby spor rozhodoval, určí rozhodce Mgr. TC, advokát se sídlem v xxx. Při právním posouzení krajský soud vycházel z toho, že při posuzování exekučního návrhu je třeba zkoumat, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda jde o rozhodnutí vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno. V dané věci je takto předmětem posouzení, zda rozhodčí smlouva, na jejímž základě byl vydán příslušný rozhodčí nález jako navrhovaný exekuční titul, byla sjednána platně, a zda tedy byla dána pravomoc rozhodce k vydání tohoto exekučního titulu. Pravomoc rozhodce, a tím i platnost sjednané rozhodčí doložky, náleží mezi rozhodné skutečnosti pro nařízení exekuce a soud je oprávněn i povinen je v exekučním řízení přezkoumávat, jak bylo vyjádřeno zejména v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24.10.2013, sp.zn. III. ÚS 562/12, či v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012. V tomto směru vznesené námitky oprávněného nejsou důvodné. Krajský soud shledal, že soudní exekutor v souladu se závazným pokynem exekučního soudu a v souladu s příslušnou právní úpravou posoudil předmětný rozhodčí nález a sjednanou rozhodčí smlouvu, jejíž obsah ani oprávněný nesporoval, a ve svém závěru dospěl ke správným, byť ne zcela úplným právním závěrům. Krajský soud k právnímu posouzení doplňuje, že v dané věci je třeba náležitosti uzavřené rozhodčí smlouvy posuzovat dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1.4. 2012, když v dané věci byla rozhodčí smlouva uzavřena dne 6.5.2014 v písemné dohodě o řešení sporů spolu se shora citovanou smlouvou o úvěru, která byla uzavřena mezi oprávněným jako podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti a povinným jako spotřebitelem ve smyslu § 1810 a násl. o.z. (občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1.1.2014, a to v souladu s § 3028 odst. 1 o.z.), když povinný jako spotřebitel požívá v tomto právním vztahu s oprávněným zvýšené právní ochrany v souladu s § 419, § 420 a § 433 o.z. Pro právní posouzení předmětné rozhodčí smlouvy jsou i v dané věci nadále rozhodné právní závěry vyjádřené v dosavadní ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, z nichž vyplývají předpoklady, resp. požadavky transparentnosti a jednoznačnosti pravidel pro určení osoby rozhodce jako základního předpokladu platnosti rozhodčí doložky, neboť rozhodce zaručující nestranný a spravedlivý proces je základním předpokladem pro vedení rozhodčího řízení. Takto je potřeba i nadále vycházet zejména ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 121/2011), upřesněných v dalších rozhodnutích, zejména sp.zn. 33 Cdo 2504/2014, ze dne 29.9.2014 či sp.zn. 33 Cdo 2505/2014, ze dne 9.10.2014 a rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 4414/2013, ze dne 23.7.2014. Dle těchto právních závěrů byla pro netransparentnost považována za neplatnou rozhodčí doložku, podle níž je způsob ustanovení rozhodce dán odkazem na vedený seznam osob (nejedná-li se o seznam vedeným stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), když se jednalo o absolutní neplatnost pro obcházení zákona ve smyslu § 39 obč.zák. (č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013). Zároveň bylo takto uzavřeno, že netransparentnost určení i jen některého rozhodce ad hoc způsobuje neplatnost rozhodčí smlouvy v celém rozsahu. Ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 1616/2014, ze dne 29.9.2014 je naopak třeba jako jednoznačnou a transparentní hodnotit dohodu smluvních stran na rozhodci (rozhodcích), podle níž byli rozhodci určeni konkrétně uvedením jmen a ve stálém, trvalém a neměnném výčtu, když takováto konkrétní dohoda na určitém seznamu rozhodců, z něhož je oprávněn rozhodnout majetkový spor ten z nich, který obdrží rozhodčí žalobu, je platnou dohodou ve smyslu § 7 zákona č. 216/1994 Sb. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 174/2014 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2014) rovněž platí, že neplatná jako celek byla považována rozhodčí doložka, v níž se smluvní strany dohodly, že jejich majetkové spory rozhodne jediný rozhodce, kterého určí jmenovaná fyzická osoba z jí vedeného seznamu, přičemž rozhodcem ad hoc může být i tato fyzická osoba. Zároveň v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 3697/2013, ze dne 29.4. 2014 platí, že ani stanovení způsobu určení rozhodce přímo v rozhodčí smlouvě (aniž by smlouva odkazovala na nějaký externí dokument, např. jednací řád), nemusí ve svém výsledku zaručovat, že takto stanovený způsob sjednání rozhodce je transparentním pravidlem, které zaručuje skutečně nestranný výběr rozhodce, garantujícího vedení nestranného a spravedlivého rozhodčího řízení. Přihlédnout je také třeba k závěrům dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, podle nichž pro posouzení nezávislosti a nestrannosti třetí osoby pověřené určením rozhodce se uplatní stejná pravidla jako pro nezávislost a nestrannost rozhodců. V úvahu přitom připadá jakýkoliv druh závislosti, zejména závislost materiální, stejně jako zájem na výsledku projednávání sporu (shodně také rozhodnutí sp.zn. 23 Cdo 3074/2014, ze dne 28.6.2016). V dané věci bylo zjištěno, že mezi účastníky byla rozhodčí smlouva sjednána tak, že rozhodcem byl určen Mgr. JK a pro případ, že „nepřijme či odmítne vykonávat funkci rozhodce, vzdá se jí nebo se stane nemožným, aby spor rozhodoval“ bylo sjednáno, že rozhodce určí advokát Mgr. TC, který takto v dané věci rozhodcem určil Mgr. MN, jenž vydal předmětný rozhodčí nález jako navrhovaný exekuční titul. Sjednaná rozhodčí smlouva takto sice jmenovitě určovala rozhodce k řešení sporů mezi stranami, ale v další části se strany dohodly, že rozhodcem ad hoc může být i jiná osoba, určená touto označenou třetí osobou-advokátem. K odvolací námitce oprávněného krajský soud doplňuje, že takto sice byl rozhodce určen v rozhodčí smlouvě konkrétně označenou třetí osobou (advokátem Mgr. TC), ale byl jím určen z množiny subjektů, která nebyla ve smlouvě nikterak vymezena a ohraničena, což ve svém výsledku vede k tomu, že takto určený rozhodce je určen podle netransparentních pravidel, v důsledku nezaručujících nestranný výběr a spravedlivé vedení rozhodčího řízení, neboť je zcela netransparentně a pouze na (libo)vůli konkrétní třetí osoby ponecháno, z jakého okruhu osob rozhodce zvolí, tj. jaké osoby bude považovat za způsobilé vystupovat v rozhodčím řízení jako rozhodce. Odvolací námitka oprávněného, že při sjednání rozhodčí smlouvy bylo smluvním stranám známo, že určená třetí osoba bude vybírat z určitého okruhu osob vyplývajícího s příslušného seznamu rozhodců vedeného ministerstvem spravedlnosti, kteří splňují zákonné předpoklady pro rozhodování spotřebitelských sporů, je zcela nepodložená a nedůvodná, neboť žádné takové ujednání obsahem rozhodčí smlouvy v dané věci nebylo. Na uvedeném závěru by pak ničeho nemohlo změnit ani to, kdyby příp. v dané věci určený rozhodce Mgr. MN takto tvrzeným rozhodcem byl. Krajský soud na základě uvedených závěru proto ve shodě s napadeným rozhodnutím shledal, že takto sjednaná rozhodčí smlouva nemůže v souladu s výše citovanými právními závěry obstát z hlediska požadavků na její náležitou transparentnost a určitost ve smyslu § 7 zákona č. 216/1994 Sb., když v dané věci byla rozhodčí smlouva uzavřena při vzniku spotřebitelské smlouvy mezi účastníky, a proto se na ní vztahují také požadavky dle § 3 odst. 3 a 5 citovaného zákona. Krajský soud dále dospěl k závěru, že v daném smluvním vztahu účastníků, který byl uzavřen mezi oprávněným jako podnikatelem a povinným jako spotřebitelem, je třeba vycházet z ustanovení § 1813 o.z. a demonstrativního výčtu § 1814 o.z., podle nichž platí, že se má za to, že v něm jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (s výjimkou pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem). Výslovně se tak v tomto smluvním vztahu zakazují ujednání, která zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele (§ 1814 písm. j) o.z.). V souladu s § 1815 také platí, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Krajský soud proto v dané věci shledal, že dle citované právní úpravy je třeba zjištěnou netransparentně uzavřenou rozhodčí smlouvu v rámci spotřebitelského smluvního vztahu účastníků hodnotit jako zakázané ujednání, které povinnému jako spotřebiteli nepřiměřeně brání v přístupu k ústavně zaručené soudní ochraně jeho práv a povinností tak, jak bylo uzavřeno ustálenou judikaturou, zejm. na základě nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 1. 11. 2011 sp. zn. II. ÚS 2164/10, podle něhož to, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jako nepřípustné jsou proto hodnoceny rozhodčí doložky, podle nichž má rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu, neboť ve svém důsledku znamenají porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny s tím, že existující kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele je nerealizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Takto bylo opakovaně ustálenou soudní judikaturou zejména zdůrazněno, že jestliže se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otevírá prostor pro libovůli, neboť rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tudíž se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon a to při zachování základních práv a svobod. Zejména Ústavní soud takto uzavřel, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel - podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele. Krajský soud tak v dané věci na základě citované platné právní úpravy a s přihlédnutím k uvedené ustálené judikatuře dospěl k závěru, že k prokázané netransparentně uzavřené rozhodčí smlouvě nelze přihlížet v souladu s § 1813, § 1814 písm. j) a § 1815 o.z., a proto je soud povinen z úřední povinnosti (jak je zdůvodněno shora) uzavřít, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem určeným na jejím základě není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc. Na základě těchto právních závěrů, podle nichž je v dané věci netransparentní rozhodčí smlouva hodnotit jako nicotnou v souladu s § 1813 až 1815 o.z., je proto zcela irelevantní také odvolací námitka oprávněného, že třetí osobou, jíž byl rozhodčí smlouvou svěřen výběr rozhodce ve smyslu § 7 odst.1 zákona č. 216/1994 Sb., byla v dané věci fyzická osoba – advokát, tedy že jí nebyl představitel právnické osoby poskytující rozhodcům organizační a administrativní zázemí (tzv. arbitrážní centrum). Rovněž odkaz oprávněného na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3712/2012, ze dne 30.9.2014 a na jeho obsah ohledně rozsudku SDEU ze dne 6.10.2009 ve věci C-40/08 shledal krajský soud nepřípadným, neboť v tomto řízení není žádným způsobem přezkoumávána věcná správnost rozhodčího nálezu ale pouze náležitosti řádného exekučního titulu jako nutného předpokladu pro nařízení exekuce. Krajský soud na základě všech uvedených důvodů shledal napadené rozhodnutí jako věcně správné, a proto toto rozhodnutí v souladu s § 219 o.s.ř. v celém rozsahu potvrdil, když shledal, že soudní exekutor zcela správně rozhodl také o náhradě nákladů exekučního řízení a o povinnosti oprávněného k náhradě nákladů exekuce soudnímu exekutorovi v závislých výrocích II. a III. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Povinný měl v odvolacím řízení plný úspěch, avšak žádné náklady odvolacího řízení mu nevznikly. Proto krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu ve Svitavách. O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. V Pardubicích dne 27. října 2016 předseda senátu