Podmínkou platného přistoupení k závazku vrátit úvěr ze stavebního spoření není to, že nově přistupující dlužník je účastníkem stavebního spoření, osobou jemu blízkou nebo že úvěrem byly uspokojeny jeho bytové potřeby.

23Co 390/2015 Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců Mgr. Lukáše Páchy a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny a.s., IČ xxx, se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem Brno, Vinohrady 794/45, Štýřice, proti žalovaným 1. MČ, nar. xxx, bytem xxx a 2. MV, nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Anny Letenské 34/7, o zaplacení 2.592.825,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání 2. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.4.2015, č.j. 123 C 16/2013-249, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku pod bodem I., pokud jím byl druhý žalovaný zavázán k povinnosti společně a nerozdílně s prvým žalovaným zaplatit částku 2.592.825,50 Kč s příslušenstvím, p o t v r z u j e. II. Rozsudek okresního soudu se v dalším odvoláním napadeném výroku pod bodem II. m ě n í tak, že oba žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni náklady za řízení před soudem prvého stupně, a to každý z nich 112.427,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně. III. Rozsudek okresního soudu se v dalším odvoláním napadeném výroku pod bodem III. m ě n í tak, že druhému žalovanému se povinnost k náhradě nákladů státu neukládá. IV. Druhý žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 48.803,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 2.592.825,50 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 4,7 % ročně z této částky od 1.5.2012 do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 1.5.2012 do zaplacení (výrok I.); dále uložil žalovaným společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech řízení 224.855 Kč k rukám advokáta Mgr. Petera Olejára (výrok II.) a druhému žalovanému povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích znalečné ve výši 8.008 Kč (výrok III.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru, který byl poskytnut dne 8.4.2011 prvému žalovanému ve výši 2.500.000 Kč a k němuž přistoupil dne 18.4.2011 druhý žalovaný. Úvěr byl vyčerpán, nebyl řádně splácen a přes výzvy učiněné oběma žalovaným, nebyl závazek splněn. Prvý žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Druhý žalovaný s požadavkem žalobkyně nesouhlasil. Uvedl, že prvého žalovaného neznal a smlouvu o přistoupení k závazku nepodepsal, jeho podpis byl zfalšován, kdy mohlo dojít ke zneužití jeho dokladů v době brigády, kterou absolvoval jako student učiliště. Dále druhý žalovaný namítal, že ve vztahu k němu je smlouva neplatná, neboť odporuje ust. § 5 odst. 3 zákona o stavebním spoření. Zdůraznil, že nebyl účastníkem stavebního spoření, proto nemohl platně přistoupit k závazku ke smlouvě uzavřené prvním žalovaným, neboť spoludlužníkem by měla být dlužníku osoba blízká nebo osoba, která se podílí na nákupu dotčené nemovitosti nebo je řešena její bytová situace. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 3.1.2011 byla mezi prvým žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o stavebním spoření a dne 8.4.2011 byla mezi těmito účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření pod č. ---, na základě které byl prvému žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2.500.000 Kč. Dne 25.2.2011 druhý žalovaný přistoupil jako nový dlužník dle § 533 obč. zák. k dluhu vzniklému na základě úvěrové smlouvy č. --- a zavázal se v plném rozsahu plnit, když smlouva byla uzavřena 18.4.2011, tj. dnem, kdy byl věřiteli doručen stejnopis smlouvy řádně podepsaný všemi účastníky smlouvy. Podpis druhého žalovaného byl úředně ověřen dle ověřovací doložky knihy České pošty, s.p. Kutná Hora dne 25.2.2011 pod řadovým číslem --- a totožnost osoby druhého žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu č. ---. Podle znaleckého posudku z oboru písmoznalectví Oldřicha Vachka může být podpis druhého žalovaného na smlouvě variantou jeho pravého vlastnoručního podpisu. Okresní soud učinil dále zjištění o tom, že druhý žalovaný v období od 1.9.2007 do 26.9.2011 studoval Střední odborné učiliště dopravní -. Dne 14.3.2013 podal na Policii České republiky Kutná Hora trestní oznámení ve věci podezření z podvodu. Dále se soud prvého stupně zabýval obsahem výpovědi prvého žalovaného před Policií České republiky, kde prvý žalovaný dne 24.10.2013 vypověděl, že druhého žalovaného neznal, uzavření úvěru za účelem oddlužení Š organizoval pan T. Svědka JT se soudu nepodařilo vyslechnout, neboť jeho doručovací adresa je na ohlašovně a jiná adresa nebyla zjištěna. Soud prvého nárok žalobkyně posuzoval ve smyslu ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. dle § 261 odst. 3 písm. d/, § 497 z. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen „obch. zák.“) a § 533, § 517 odst. 2 a § 39 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen „obč. zák.“) ve spojení s § 5 odst. 3 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření (ve znění platném ke dni uzavření smlouvy), neboť k uzavření smlouvy o úvěru a přistoupení k závazku došlo před 1.1.2014. Okresní soud uzavřel, že požadavek žalobkyně je důvodný. Žalobkyně prokázala, že poskytla prvému žalovanému úvěr ze stavebního spoření, prvý žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a k tomuto závazku prvého žalovaného přistoupil druhý žalovaný. Prvý žalovaný přestal úvěr splácet, a proto bylo po právu, pokud žalobkyně jako věřitelka od smlouvy odstoupila, úvěr zesplatnila a oba žalované vyzvala ke splnění závazku. Pokud žalovaní dluh ze smlouvy dobrovolně nesplnili, okresní soud jim uložil, aby tak učinili. Tvrzení druhého žalovaného o tom, že smlouvu o přistoupení k závazku nepodepsal, nebylo prokázáno, když v průběhu řízení druhý žalovaný připustil, že mohl být zneužit prvým žalovaným a dalšími osobami při získání úvěru. Sporný podpis druhého žalovaného na smlouvě o přistoupení k závazku byl úředně ověřen a znalec z oboru písmoznalectví měl k dispozici originál smlouvy a ověřovací knihy České pošty, s.p., včetně rozsáhlého srovnávacího materiálu, aby mohl učinit spolehlivý závěr o pravosti podpisů. Znalec poté uzavřel, že oba podpisy, jak ve smlouvě, tak v ověřovací knize, jsou pravděpodobně pravými vlastnoručními podpisy druhého žalovaného. Okresní soud se neztotožnil s právní argumentací druhého žalovaného o tom, že nemohl platně přistoupit k závazku poskytnutého úvěru ze stavebního spoření, neboť takový úkon ve smyslu ust. § 39 obč. zák. odporuje platné právní úpravě v ust. § 5 odst. 3 zákona č. 96/1993 Sb. Soud prvého stupně vyložil, že z platné právní úpravy ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 32 Cdo 2936/2012 výslovně neplyne, že by druhý žalovaný nemohl platně přistoupit k závazku, ač lze připustit, že podle běžné praxe stavebních spořitelen je přistupující osobou osoba blízká nebo osoba zainteresovaná na zajištění bytové potřeby. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal soud prvého stupně právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., spočívající v zaplaceném soudním poplatku 129.640 Kč a v nákladech na zastoupení advokátem – odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 18.700 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 této vyhlášky), náhrada cestovních výdajů 1.490 Kč (dle vyhl. č. 328/2014 Sb.), náhrada za promeškaný čas 1.200 Kč (§ 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty ve výši 16.525 Kč. Druhému žalovanému, u něhož neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, dále okresní soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby zaplatil státu zbývající vzniklé náklady v souvislosti s odměnou znalce ve výši 8.008 Kč, neboť znalecký posudek byl vypracován na podporu tvrzení druhého žalovaného, které nebylo prokázáno. Rozsudek okresního soudu napadl odvoláním druhý žalovaný. Namítal, že okolnosti případu jsou podivné. V době, kdy měl podepsat smlouvu, byl studentem středního odborného učiliště a bylo mu 19 let. Obdobně byli poškozeni manželé H a J T, kteří měli k úvěru poskytnout zajištění ve formě zástavy. K výzvě odvolacího soudu druhý žalovaný z těchto skutečností konkrétní právní následky nečinil a setrval pouze na tom, že okresní soud se dostatečně nevypořádal s jeho obranou o tom, že úvěr ze stavebního spoření je regulovaným právním vztahem a jeho účastníkem vedle stavební spořitelny může být dle § 5 odst. 3 zákona č. 96/1993 pouze účastník stavebního spoření, a pokud je to osoba od něj odlišná, musí jít o osobu blízkou. Žádný blízký vztah mezi prvým a druhým žalovaným nebyl. Úvěrem nebyly zajišťovány bytové potřeby druhého žalovaného. Závazek ze smlouvy o přistoupení je tak neplatný pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák. Pokud Nejvyšší soud České republiky připustil, že účastníkem smlouvy o úvěru ze stavebního spoření může být mimo účastníka a osob mu blízkých i jiná osoba, jejíž bytové potřeby jsou řešeny, nelze tento výklad dále extenzivně rozvíjet. Druhý žalovaný zdůraznil, že nenapadá platnost samotné smlouvy o úvěru, pouze smlouvy o přistoupení k závazku pro rozpor se zákonem, kdy přistoupením k závazku došlo ke změně subjektů právních vztahů a okruhu dlužníků z vlastní úvěrové smlouvy, kdy každá taková osoba (na rozdíl od ručení), musí splňovat požadavky kladené zákonem o stavebním spoření. Druhý žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu vůči němu zamítl. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Ztotožnila se se závěry soudu prvého stupně o tom, že ze zákona o stavebním spoření ani ze související judikatury výslovně nevyplývá omezení, na základě kterého by přistoupení žalovaného k závazku prvého žalovaného bylo vyloučeno. Přistoupení k závazku je pouze jedna z možností zajištění návratnosti poskytnutých finančních prostředků a druhý žalovaný takovou smlouvu s žalobkyní uzavřel. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2013, dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), a to pouze ve vztahu k druhému žalovanému (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), který napadl rozsudek okresního soudu odvoláním, když procesní společenství žalovaných je samostatné (§ 91 odst. 1 o.s.ř.) a nejde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky. Odvolání není důvodné. Soud prvého stupně provedl ve věci potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil potřebná skutková zjištění a na věc aplikoval příslušná ustanovení právních předpisů, ve správném znění. Jeho závěr o tom, že druhý žalovaný uzavřel dne 25.2.2011, která nabyla účinků dne 18.4.2011, s žalobkyní smlouvu, jíž přistoupil k závazku jako nový dlužník dle § 533 obč. zák., má oporu v provedeném dokazování, když pravost podpisu druhého žalovaného byla v řízení prokázána znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. V odvolacím řízení žalovaný soustředil své námitky na neplatnost smlouvy o přistoupení k závazku pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák. ve spojení s § 5 odst. 3 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, kterou spatřoval v tom, že on sám nebyl účastníkem stavebního spoření, nebyla financována jeho bytová potřeba a ani není osobou blízkou ve vztahu k prvému žalovanému. Podle ust. § 533 obč. zák. kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně. Přistoupením k závazku třetí osoba vstupuje do závazku jako další dlužník vedle dlužníka původního a přistoupením k závazku nedochází ke změně dlužníka určitého závazku, ale k rozšíření počtu subjektů, vystupujících u tohoto závazku na straně dlužnické. Přistoupením k závazku vstupuje třetí osoba na stranu dlužnickou, ke konkrétní závazkové povinnosti (dluhu), nestává se však stranou celého závazkového vztahu, jehož je tato povinnost součástí, a nestává se proto subjektem ostatních práv a povinností a povinností tvořících obsah daného závazkového vztahu (srov. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek I., Praha : Wolters Kluwer, 2014). Institut přistoupení k závazku plní zároveň funkci zajištění pohledávky, neboť dochází k založení dalšího závazkového vztahu mezi věřitelem a osobou, která přistoupila k dluhu. Původní dlužník není účastníkem dohody, ani se nevyžaduje jeho souhlas, neboť obsah jeho závazku se nemění (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16.2.2010, sp.zn. 20 Cdo 2080/2008). Přistoupením k závazku tak druhý žalovaný přistoupil pouze k povinnosti prvého žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky, nestal se stranou celého závazkového vztahu, není proto právně významné, že druhý žalovaný nebyl účastníkem stavebního spoření, jehož bytové potřeby byly financovány, či jemu osobou blízkou. Přistoupením k závazku se druhý žalovaný nestal se subjektem ostatních práv (tj. i práva na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření) a povinností, tvořících obsah daného závazkového vztahu. Vedle výše uvedeného lze dále odkázat na další závěry Nejvyššího soudu České republiky ve shora zmíněném rozsudku ze dne 19.12.2012, sp.zn. 32 Cdo 2936/2012, jenž byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2013. Nejvyšší soud v tomto rozsudku vyložil, že ani skutečnost, že stavební spořitelna uzavře smlouvu o překlenovacím úvěru též s osobou, která nemá právo poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve smyslu ust. § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb. jako s dalším dlužníkem, nezakládá důvod neplatnosti smlouvy ve vztahu k dalšímu dlužníkovi. Z ust. § 5 odst. 2 zákona vyplývá pouze to, že účastník stavebního spoření má právo na uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a na poskytnutí úvěru za podmínek stanovených zákonem a obchodními podmínkami stavební spořitelny. Toto ustanovení neobsahuje příkaz stavební spořitelně uzavřít smlouvu pouze s účastníkem stavebního spoření ani zákaz uzavřít ji s osobou, jež účastníkem stavebního spoření není. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil. Podle § 220 o.s.ř. pouze změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, které okresní soud vyčíslil správně s odkazem na příslušná ustanovení právních předpisů, jen pominul, že procesní společenství žalovaných je samostatné (§ 91 odst. 1 o.s.ř.), a proto každý z nich má povinnost nahradit žalobkyni polovinu vzniklých nákladů. Odvolací soud dále změnil dle § 220 o.s.ř. rozsudek okresního soudu ve výroku III. o náhradové povinnosti druhého žalovaného vůči státu, neboť po rozhodnutí okresního soudu bylo druhému žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků a nejsou tak u něho splněny předpoklady ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy by státu vůči procesně neúspěšnému druhému žalovanému právo na náhradu nákladů příslušelo. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně advokáta za dva úkony právní služby po 18.700 Kč (§ 7 bod vyhl.č. 177/1996 Sb.), v paušálních náhradách hotových výdajů dvakrát 300 Kč, v náhradě za promeškaný čas za šest půlhodin po 100 Kč (§ 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), v náhradě cestovních výdajů 1.402,90 Kč (dle § 1 písm. b/, § 4 písm. a/ vyhl.č. 385/2015 Sb. osobním automobilem za cestu z Prahy do Pardubic a zpět, při celkové vzdálenosti 250 km sazbě základní náhrady 3,80 Kč, průměrné spotřebě 6 litrů na 100 km a ceně pohonných hmot 29,70 Kč). Dále byla přiznána daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení činí 48.803,50 Kč, které je povinen druhý žalovaný nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky v Brně. V Pardubicích dne 5. ledna 2016 předseda senátu