25Co 272/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudců Viktora Kuči a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně DJ, narozené xxx, bytem xxx, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Ivo Jahelkou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, proti žalovanému OP, narozenému xxx, bytem v xxx, zastoupenému Mgr. Jiřím Kotalou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební 856/10, o zaplacení 810,53 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 11C 341/2015-46, ze dne 15. dubna 2016, takto: I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku II potvrzuje. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 2.759 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Okresní soud rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 810,53 EUR s 5,5% úrokem z prodlení od 21. 5. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši o další 3 % vyšší z požadované jistiny zamítl (výrok II). Žalovanému bylo dále uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení 13.764 Kč k rukám jejího advokáta a zaplatit České republice náklady řízení 2.918 Kč na účet Okresního soudu v Hradci Králové, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III a IV). Okresní soud dovodil, že je soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci (čl. 4 oddíl 1 nařízení Evropského parlamentu a rady č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012) a podřadil zjištěný skutkový stav pod ustanovení § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), ve znění pozdějších předpisů, upravující smlouvu kupní. Kupní smlouva ze dne 17. 6. 2013 uzavřená mezi účastníky v písemné formě volbu tohoto práva obsahuje (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 písm. a/ kapitoly II nařízení Evropského parlamentu a rady ze dne 17. 6. 2008 č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy – I). Žalobkyně pak splnila svoji důkazní povinnost, když prokázala, že žalovanému prodala počítač za 867,35 EUR a žalovaný porušil svoji povinnost tím, že nedodržoval splátky od 20. 7. 2013 po dobu 11 měsíců. Účastníci řízení spolu žili od 1. 11. 2011 do měsíce června 2013 a v den, kdy se žalovaný rozhodl odstěhovat od žalobkyně, podepsal kupní smlouvu na počítač v ní uvedený, který žalobkyně koupila v dubnu roku 2012. Tento skutkový stav byl zjištěn z výpovědi účastníků, z písemné kupní smlouvy a splátkového kalendáře. Žalobkyně sice na sociální síti facebook psala o daru počítačové soustavy, žalovanému však tento důkaz zpochybňuje následně uzavřená kupní smlouva. Po uzavření smlouvy dokonce žalovaný sděloval žalobkyni (rovněž na facebooku), že neřekl, že jí za počítačovou soustavu nezaplatí. Pokud by žalovaný obdržel předmět kupní smlouvy bezplatně, jistě by nepodepisoval kupní smlouvu, splátkový kalendář a neuvažoval o zaplacení kupní ceny. Svědek MT prohlásil, že o darování počítačové sestavy žalovanému nic neví, nebyl ani přítomen podpisu kupní smlouvy. Pouze žalovaného dne 19. 6. 2013 pomáhal stěhovat z domácnosti žalobkyně. Popřel, že by jakkoli bránil žalovanému odchodu z bytu. Tvrzení žalovaného, že snad kupní smlouvu před podpisem důkladně nečetl, je jeho chybou, která nemůže vyvolat její neplatnost. Poslední splátka kupní ceny byla stanovena na 20. 5. 2014 a žalovaný se dostal do prodlení 21. 5. 2014 (§ 517 odst. 2 obč. zák.). V tuto dobu byl úrok z prodlení o pět procentních bodů vyšší, než základní úroková sazba Evropské centrální banky. Jestliže k 21. 2. 2014 činila tato úroková sazba 0,5 %, je roční úrok z prodlení z požadované jistiny 5,5 % a žalobkyní požadovaný úrok 8,5 % ročně byl shledán okresním soudem výrokem pod bodem II za nedůvodný. Proto byla žaloba v tomto rozsahu částečně zamítnuta. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem včetně zaplaceného soudního poplatku 1.090 Kč celkem ve výši 13.764 Kč (§ 7, § 11, § 13 odst. 3 a § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Náklady státu jsou tvořeny cestovným, které vyúčtoval svědek MT za jízdu osobním automobilem ze Slovenska k okresnímu soudu a zpět. Žalovaný napadl rozsudek okresního soudu odvoláním, které směřoval proti výroku I a dále proti závislým výrokům o nákladech řízení účastníků a státu pod body III a IV. Podle jeho názoru vyhodnotil okresní soud celou věc nesprávně. Sice připustil, že kupní smlouvu podepsal, avšak počítačová sestava mu byla darována. O jejím prodeji začalo být jednáno až po rozchodu účastníků. V době podpisu kupní smlouvy byl tedy již vlastníkem počítače žalovaný. Mělo se jednat o předčasný dárek k jeho narozeninám. Cokoliv se stalo po darování, bylo nepodstatné. Žalobkyně nebyla v době uzavření kupní smlouvy vlastnicí počítače a nemohla jej proto ani prodat. Navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil (nepřesně zrušil) a žalobu i ve zbývající části zamítl. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaný opakuje pouze tvrzení, která uplatnil již před soudem prvého stupně. Okresní soud správně uzavřel, že důkaz facebookovou korespondencí nabídnutý žalovaným nepostačuje pro bezpečný závěr o darování. Proti tomuto tvrzení stojí důkaz kupní smlouvou a i další komunikace přes počítač mezi účastníky. Klade si i otázku, jakým způsobem přistupovat k hodnocení důkazu ze sociální sítě. Podle § 125 občanského soudního řádu může za důkaz sloužit každý prostředek, jímž lze zjistit stav věci. Je pak na soudu, aby zhodnotil jednotlivé důkazy a vyvodil z nich skutkové závěry. Upozornil, že žalobkyně ještě před uzavřením kupní smlouvy úspěšně reklamovala vadu počítače. V rámci reklamačního řízení jí byla poukázaná částka 56,82 EUR a o ni byla žalovaná částka ponížena. Navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích jako věcně správný potvrdil. Krajský soud po zjištění, že odvolání je podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích odvolání, když ve výroku II odvoláním nedotčeném je již v právní moci (§ 206 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Okresní soud měl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav věci, dokazování provedl odpovídajícím způsobem a ani právnímu hodnocení věci nelze nic vytknout. Krajský soud proto odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu a k odvolacím námitkám dodává následující. Právo na soudní uplatnění pohledávky vzniká ze závazkového právního vztahu, zejména ze smlouvy (§ 491 obč. zák.). Mezi účastníky byla uzavřená platná a účinná kupní smlouva a o jejím obsahu nejsou pochybnosti. Kupní smlouva má všechny předepsané náležitosti (§ 588 a násl. obč. zák.) a takový byl stav v době jejího uzavření. Žalobkyně má právo na zaplacení kupní ceny – úplaty od žalovaného, který ji dluží kupní cenu. Žalobkyně odevzdala žalovanému předmět koupě, tj. počítač a ten za prodej nezaplatil. Žalovaný se dostal se splněním závazku do prodlení, a proto musí zaplatit i úroky, které okresní soud stanovil ve správné výši (§ 517 odst. 1 a 2 obč. zák.). Žalobkyně uzavírala kupní smlouvu jako dosavadní vlastník prodávané věci a mohla tedy převést své vlastnické právo na kupujícího. Podle § 120 odst. 1 věty právní o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ustanovení § 120 odst. 3 věty druhé o. s. ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Účastník, který neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Tak je tomu i u skutkových tvrzení žalovaného. Zákon vymezuje tzv. důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, je-li určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Jeho cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazy neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, kterého tíží důkazní břemeno. Za důkazy, jejichž označením k prokázání svých tvrzení plní účastníci svou důkazní povinnost, mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, tedy i facebooková korespondence (§ 125 věta první o. s. ř.). Důkazy pak hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Hodnocením důkazu se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popř. hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti soud zkoumá, zda důkazy byly získány a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu. K důkazům, které byly opatřeny v rozporu s obecně závaznými předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy podávají zprávu, lze považovat za pravdivé a které nikoliv. Výsledky hodnocení důkazu pak umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazu podmínky pro úsudek, že je možné, že se dokazovaná skutečnost stala a připouštějí-li tedy i možnost toho, že se dokazovaná skutečnost nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Z uvedeného vyplývá, že právní názor okresního soudu, že žalobkyně nedarovala žalovanému počítač v době jejich soužití, je správný. Aby takový závěr bylo možné připustit, nesměla by tu existovat platná kupní smlouva ze dne 17. 6. 2013 o prodeji počítačové soustavy uzavřená mezi účastníky ani sdělení žalovaného ze dne 26. 6. 2013, ve kterém se rovněž nepřímo hlásí k zaplacení kupní ceny za počítač, který mu měl být již darován. Pouze z facebookové korespondence účastníků bylo sice možné usuzovat na možnost pravdivosti tvrzení žalobce o vlastnictví počítače, ale nelze z ní nabýt jistotu (přesvědčení) o jeho pravdivosti, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Smlouvy je třeba dodržovat. Krajský soud z těchto důvodů pokládá rozsudek okresního soudu ve věci samé za správný, a proto jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když ani ve výrocích o náhradě nákladů řízení neshledal pochybení. Krajský soud nakonec rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, a proto jí krajský soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva na plnění proti žalovanému, který ve věci neuspěl. Jedná se opět o odměnu jejího advokáta za poskytování právních služeb v odvolacím řízení a o náhradu hotových výdajů advokáta celkem ve výši 2.759 Kč (§ 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 advokátního tarifu). Výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby advokáta, tj. za vyjádření k odvolání byla stanovena z tarifní hodnoty 21.870 Kč na 1.980 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu). Devizový kurzovní lístek v době rozhodování krajského soudu stanovil nákup i prodej 1 EURA na 27 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů v souvislosti s poskytnutím právní služby advokáta činí 300 Kč na jeden úkon (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). Odměnu advokáta za právní služby a náhradu hotových výdajů zvýšil krajský soud o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku 479 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu, a § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Zaplatit náklady odvolacího řízení je žalovaný povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V Hradci Králové dne 6. října 2016 předseda senátu