47Co 154/2016 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Kroftové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Tomáše Liskovského ve věci žalobce: ARROW International CR, a. s., se sídlem xxx, IČ xxx, zast. JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Havlíčkova 404/2, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: MEG s.r.l., se sídlem xxx, Italy, zast. Mgr. Michalem Víškem, advokátem se sídlem Štefánikova 15/29, 150 00 Praha 5 - Smíchov, o zaplacení 79.700 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2016, č. j. 20 C 204/2015-107, takto: Usnesení okresního soudu se ve výroku I zrušuje a ve výroku II mění tak, že se řízení přerušuje do vyřešení otázky příslušnosti ve věci vedené u Tribunale Civile di Padova pod sp. zn. 1809/15 R.G. Odůvodnění: Okresní soud výrokem I shora označeného usnesení zamítl návrh žalovaného na vyslovení nepříslušnosti Okresního soudu v Hradci Králové k projednání a rozhodnutí této věci a výrokem II zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení do vyřešení otázky příslušnosti ve věci vedené u Tribunale Civile di Padova pod sp. zn. 1809/15 R.G. Dospěl k závěru, že jeho příslušnost k projednání věci je dána dle čl. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle kritéria místa plnění závazku (dále jen „Nařízení Brusel I bis“ či „Nařízení“). Předmětem sporu je nárok žalobce na vrácení zaplacené poloviny kupní ceny odmašťovacích strojů dodaných žalovaným poté, co žalobce odstoupil pro jejich vadu od smlouvy označené jako smlouva o dílo. Současně žalovaný namítal, že odstoupení od smlouvy je neplatné a že již předtím dne 27. 2. 2015 naopak podal u italského soudu vůči žalobci žalobu o zaplacení druhé poloviny kupní ceny. Dle okresního soudu není sporu, že místem plnění smluvního závazku bylo sídlo kupujícího, tedy žalobce (čl. 7 odst. 1 písm. b/ Nařízení). K odůvodnění zamítavého výroku II pak uvedl, že podle článku 30 Nařízení sice platí, že jsou-li u soudů různých členských států zahájena řízení, která navzájem souvisejí, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, řízení přerušit či dokonce na návrh strany řízení také prohlásit, že není příslušný (v případě, že řízení u soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, není dosud skončeno v prvním stupni). Uvedený postup je však pouze fakultativní (nikoliv obligatorní), zejména však musí být soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, příslušný pro obě související řízení, což v daném případě italský soud (Tribunale Civile di Padova) není. Proti usnesení podal odvolání žalovaný. Namítal nesprávné právní posouzení věci a vadu v postupu okresního soudu. Trval na přerušení řízení a navrhoval změnu napadeného usnesení. Podotkl, že je předním evropským výrobcem v dané oblasti a skutková tvrzení žalobce označil za účelová ve snaze vrátit dodané dílo. Dříve než soud rozhodne o návrhu podle čl. 30 Nařízení, musí v souladu s jednoznačnou judikaturou Soudního dvora i bez návrhu vyloučit překážku litispendence podle čl. 29 Nařízení. Podle čl. 29 odst. 1 Nařízení soud bez návrhu řízení přeruší, je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci a stejných účastníků, dokud první soud nerozhodne o své příslušnosti. V dané věci se jedná o překážku litispendence ve smyslu čl. 29 Nařízení, ke které měl okresní soud přihlédnout i bez návrhu. Nikoli pouze o navzájem související řízení ve smyslu čl. 30 Nařízení, kdy je ponecháno rozhodnutí o dalším postupu na soudu (k tomu viz judikatura Soudního dvora ve věcech Gubisch Maschinenfabrik v. Palumbo, C 144/86, Tatry C-406/92 a Irm. Weber proti Mech Weber, C-438/12). Okresní (druhý) soud tedy byl povinen řízení přerušit, dokud italský (první) soud nerozhodne o své příslušnosti. Navíc, druhý soud nesmí předjímat rozhodnutí soudu prvního o vyslovení příslušnosti (C-1/13 Cartier parfums). Z výše odkazovaných rozhodnutí Soudního dvora je patrný široký výklad pojmu „zahájení řízení v téže věci“ resp. kde se jedná o skutkově totožný případ (viz též Nipponka ins., C-452/12). Dle výkladu pojem vzájemná souvislost zahrnuje všechny případy, kdy existuje nebezpečí vzájemně si odporujících a neslučitelných rozhodnutí, i když mohou být tato rozhodnutí vykonána zvlášť a jejich právní následky se navzájem nevylučují (také rozsudek Recueil a další). Totožnost právního důvodu a předmětu musí být zkoumána především ve světle možných účinků na budoucí rozhodnutí soudu, který zahájil řízení jako první. Pojem litispendence podle čl. 29 Nařízení se vztahuje na případ, kdy jedna strana podá žalobu u soudu ve smluvním státě pro odstoupení od mezinárodní kupní smlouvy, zatímco druhou stranou je požadováno naplnění smlouvy, která je projednávána před soudem jiného smluvního státu. Z rozsudku ve věci „Tatry“ pak lze vyvodit, že mezi ustanoveními čl. 29 a 30 Nařízení existuje vztah podřízenosti a že článek 30 se použije pouze při nepoužitelnosti článku 29 Nařízení. Tudíž okresní soud, u něhož řízení bylo zahájeno později, byl povinen přerušit řízení a vyčkat, až bude určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první. Nadto dle žalovaného není okresní soud příslušný ani podle čl. 7 Nařízení, jelikož tím je soud italský (viz argumenty pro příslušnost italského soudu v žalobě podané u Tribunale Civile di Padova, jež je součástí spisu okresního soudu). Ve smlouvě v čl. V odst. 1 bylo jednoznačně určeno místo předání a převzetí v Itálii na základě předávacího protokolu. Tím došlo k převzetí a žalobci vzniklo právo plně nakládat se stroji. Bylo věcí žalobce, že žádal žalovaného o zajištění přepravy do ČR. V České republice bylo sjednáno pouze potvrzení o dovezení strojů do ČR (tj. kontrola, zda nedošlo k poškození strojů). I kdyby okresní soud však došel k závěru, že byla sjednána dvě místa předání, neměnilo by to nic na tom, že italský soud je příslušný podle čl. 7 Nařízení, neboť je zde dána existence úzkého vztahu mezi smlouvou a tímto soudem (viz Color Drack, C-386/05). Žalobce navrhl usnesení jako zcela správné potvrdit. Předmětné stroje se nyní nacházejí v sídle žalobce, přičemž spor má dle smyslu a účelu Nařízení řešit soud, který má nejužší vztah k dané věci a nejlepší podmínky pro co možná nejúspornější a nejrychlejší průběh řízení a tím je nepochybně okresní soud. Příslušnost okresního soudu je plně dána na základě čl. 7 Nařízení. Žalobce se domnívá, že žalovaný učinil podání k italskému soudu pouze účelově, neboť si je plně vědom oprávněnosti nároku žalobce a násobné délky soudních řízení před italskými soudy (tzv. „italské torpédo“; rozhodnutí C-116/02 – Gasser). Žalobce vyjádřil přesvědčení, že právě proto současné Nařízení Brusel I dává soudům členských států možnost o mnoho větší diskrece ve výroku o působení překážky litispendence. Dále dovozoval, že čl. VII odst. 2 smlouvy lze hodnotit jako ujednání stran o prorogaci ve smyslu čl. 25 odst. 1 Nařízení a tím o výlučné příslušnosti okresního soudu dle čl. 7 odst. 1 písm. b/ Nařízení - dle místa dodání plnění ze smlouvy. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení včetně jemu předcházejícího řízení, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Odvolání žalovaného shledal důvodným. Podle čl. 29 Nařízení Brusel I bis, jež na posouzení soudní příslušnosti v dané věci dopadá (řízení bylo zahájeno 8. 7. 2015; dříve článek 27 dle Nařízení Brusel I č. 44/2001 z 22. 12. 2000), aniž je dotčeno ustanovení čl. 31 odst. 2, je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení do doby, dokud se neurčí jako příslušný ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první (odst. 1). V případech uvedených v odstavci 1 a na žádost soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, jakýkoli jiný soud, u něhož bylo zahájeno řízení v téže věci, neprodleně informuje prvně uvedený soud o dni, kdy u něj bylo zahájeno řízení podle článku 32 (odst. 2; tzv. informační povinnost mezi soudy o datu zahájení řízení). Jakmile je určen jako příslušný ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu (odst. 3). Podle článku 32 odst. 1 se pro účely oddílu 9 Nařízení okamžikem, kdy bylo zahájeno řízení, rozumí buď a/ okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost za předpokladu, že žalobce následně učiní kroky nezbytné k řádnému doručení písemnosti žalovanému, nebo b/ okamžik, kdy je písemnost předána orgánu, který provádí doručení, pokud musí být písemnost před svým podáním u soudu doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně učiní kroky nezbytné k řádnému podání písemnosti u soudu. Orgánem, který provádí doručení podle písmene b/ se rozumí orgán, který jako první obdržel písemnosti, jež mají být doručeny. Dle odst. 2 soudy nebo orgány, které provádějí doručení podle odstavce 1, zaznamenají datum podání návrhu na zahájení řízení nebo jiné rovnocenné písemnosti nebo datu předání písemností, jež mají být doručeny. Žalovaný v odvolání zcela správně argumentuje s podporou odkazovaných rozhodnutí Evropského soudu, že při posouzení soudní příslušnosti nutno vyjít z „evropského“ výkladu totožnosti věci a v daném případě totožnost obou zahájených věcí dovodit z toho, že se týkají týchž účastníků a téže smlouvy mezi nimi uzavřené. Jedná se o navzájem související plnění z jednoho závazkového vztahu při shodě skutku, použitelného práva a zamýšleného cíle žalob. Proto zde byla dána povinnost okresního soudu přerušit řízení. Okamžikem, kdy bylo zahájeno řízení, je ve smyslu článku 32 odst. 1 písm. a/ Nařízení den, kdy byl u italského soudu Tribunale Civile di Padova podán žalovaným MEG, s.r.l. návrh na zahájení řízení sp. zn. 1809/15 R.G. Dne 27. 2. 2015 bylo potvrzeno podání žaloby vůči žalobci v této věci o zaplacení částky 79.700 EUR u uvedeného soudu dle otisku podacího razítka na stejnopisu žaloby založeného na č. l. 62 a násl. spisu. Tedy podání žaloby žalovaným o doplatek ceny díla u soudu v Itálii předcházelo předmětné žalobě o vrácení plnění ze smlouvy zrušené odstoupením ze strany žalobce. K nynější námitce žalobce o přednosti okresního soudu jakožto soudu zvoleného dle článku VII bod 2 smlouvy ve smyslu čl. 31 odst. 2 Nařízení odvolací soud uvádí, že přestože ve spisu je založena smlouva o dílo ze dne 28. 7. 2014 pouze v anglickém jazyce (č. l. 8 spisu), na první pohled není v článku VII bod 2 smlouvy uvedeno nic jiného, než že se vztahy vyplývající z této smlouvy se řídí evropským právem. Nikoli že by strany zvolily jakou soud příslušný k rozhodování sporů Okresní soud v Hradci Králové. Prorogace - volba soudu dle čl. 25 Nařízení předpokládá jasně a určitě vyjádřený souhlas obou stran, který zjevně neplyne z odkazovaného článku, ani z ostatního textu smlouvy o dílo. Se zřetelem k výše uvedenému bylo napadené usnesení ve výroku II změněno tak, že se řízení přerušuje do doby, dokud se neurčí jako příslušný italský soud Tribunale Civile di Padova, u něhož bylo řízení zahájeno jako první (čl. 29 odst. 1 Nařízení). Až poté případně vznikne prostor okresnímu soudu, aby se prohlásil za nepříslušný ve prospěch tohoto soudu dle odst. 3 cit. článku. Výrok I napadeného usnesení byl tedy zrušen. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. V Hradci Králové dne 15. září 2016 předsedkyně senátu