Přiznání práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nenahrazuje právo věřitele na procesní náhradu nákladů právního zastoupení.

47Co 70/2016-21 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Kroftové a soudců Mgr. Tomáše Liskovského a JUDr. Romany Novákové ve věci žalobkyně RWE Energie, s.r.o., IČ: ---, se sídlem ---, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Plynární 2748/6, 702 72 Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované NUSS, s. r. o., IČ: ---, se sídlem ---, o zaplacení částky 74.379,07 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové vydanému jako rozsudek pro uznání, č. j. 21 C 139/2015-13 ze dne 18. 11. 2015, t a k t o: I. Rozsudek se ve výroku II m ě n í tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni, k rukám jejího advokáta, náklady řízení před okresním soudem ve výši 16.467,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni, k rukám jejího advokáta, náklady řízení před krajským soudem ve výši 968 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud uložil výrokem I žalované zaplatit žalobkyni částku 74.379,07 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 94,05 Kč za období od 12. 2. 2013 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 62.477,84 Kč za období od 7. 1. 2014 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 11.807,18 Kč za období od 25. 4. 2014 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3.600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II uložil žalované nahradit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náklady řízení 13.624 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně spočívající v zaplacení kupní ceny za odběr plynu podle smluv o sdružených službách dodávky plynu uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce – společností Východočeská plynárenská, a.s, a žalovanou dne 8. 8. 2002 a dne 6. 12. 2012. Okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně byly tvořeny odměnou advokáta za dva úkony po 4.100 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci a podání žaloby), a náhradou hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH a soudním poplatkem ve výši 2.976 Kč. Okresní soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spočívající v odměně za předžalobní výzvu advokáta, neboť žalobkyni byla v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznána výrokem I. náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tedy náklady na předžalobní upomínku byly zohledněny právě v této náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně podala odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Namítla, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Žalobkyně zaslala žalované doporučeně výzvu k plnění dne 22. 4. 2015 a odeslání doložila poštovním podacím archem ze dne 23. 4. 2015. Žalobkyně splnila podmínky pro přiznání nákladů za 3 úkony právní služby, případně 2 plné úkony a 1 poloviční úkon právní služby a 3 režijní paušály, 21 % daně z přidané hodnoty a soudní poplatek. Náklady spojené s uplatněním pohledávky stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. mají za úkol věřiteli kompenzovat náklady, které vzniknou mimo samotné soudní řízení, náklady, které zahrnují například telefonní hovory s dlužníkem, písemné upomínky až po nutnost sjednat si externí finanční zajištění v případě druhotné platební neschopnosti. Tyto náklady jsou obvykle pro věřitele obtížně prokazatelné před soudními orgány a právě pro možnost náhrady těchto výdajů směřuje nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Po předání pohledávky věřitele právnímu zástupci jsou veškeré úkony spojené s vymáháním pohledávky úkony právní služby podle ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Za takové provedené úkony právní služby náleží zastoupenému účastníkovi náhrada odměny advokáta. Náklady spojené s uplatněním pohledávky nemohou zahrnovat odměnu advokáta za zaslání předžalobní výzvy. Pokud by náklady spojené s uplatněním pohledávky měly zahrnovat odměnu advokáta za zaslání předžalobní výzvy, jejich výše by nemohla být určena podle § 3 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. v minimální výši 3.600 Kč, ale ve výši prokázané žalobkyní 5.345 Kč, což je výše odměny právního zástupce za úkon sepsání předžalobní výzvy podle § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. spolu z 21 % DPH. Předžalobní výzvu zaslanou zástupcem žalobkyně nelze považovat za neúčelný úkon. Žalobkyně postupovala podle § 142a o.s.ř. Institut předžalobní výzvy má za cíl předcházet soudním sporům, a to nejen tím, že dlužníkovi připomene jeho dluh, ale i tím, že dlužníka upozorní na hrozbu soudního řízení a na navýšení jeho dluhu o náklady spojené se soudním řízením. Paušálním nepřiznáváním náhrady nákladů právního úkonu předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem soudy vytváří situaci, kdy dochází k popření smyslu předžalobní výzvy jako upomínky spojené s reálnou hrozbou soudního řízení a z uvedeného institutu se stává pouze podmínka přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Dochází k tomu, že veškeré výzvy k úhradě jsou zasílány opakovaně s pohrůžkou soudního řízení a dlužníci se k nim stávají neteční. Neuznal-li soud prvního stupně předžalobní výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně jako účelně vynaložený výdaj, měl přiznat žalobkyni za předžalobní výzvu zaslanou žalobkyní alespoň náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu. Každý i nezastoupený účastník soudního řízení má právo na náhradu nákladů hotových výdajů. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II rozsudku okresního soudu tak, že uloží žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.197 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (ust. § 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí i jemu předcházející soudní řízení v napadené části a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu došlého okresnímu soudu dne 3. 6. 2015 odvolací soud zjistil, že se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení plateb za odběr plynu. Uplatnila tři pohledávky a ke každé pohledávce náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Přijetím uvedeného nařízení vlády Česká republika splnila svoji harmonizační povinnost a implementovala nová pravidla vyplývající ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen „směrnice“). Důvodem pro přijetí směrnice, vyjádřenou přímo v úvodních ustanoveních byla (cit.:) finanční přitažlivost opožděné platby pro dlužníky vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení nebo pomalému řízení k dosažení nápravy. Evropská unie považovala za nezbytné změnit tento trend a od opožděných plateb odrazovat, a proto považovala za nezbytnou rozhodnou změnu ve prospěch kultury včasné platby včetně ustanovení, že vyloučení nároku na účtování úroků by mělo být vždy považováno za hrubě nespravedlivou smluvní podmínku nebo praxi. Součástí této změny mělo být rovněž zavedení konkrétních ustanovení o lhůtách splatnosti a o náhradách věřitelům za vzniklé náklady a mimo jiné ustanovení o tom, že vyloučení nároku na náhradu nákladů spojených s vymáháním by mělo být považováno za hrubě nespravedlivé, neprokáže-li se něco jiného. Odrazení od opožděných plateb je nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka. Kromě nároku na zaplacení pevné částky pokrývající interní náklady spojené s vymáháním by měl mít věřitel rovněž nárok na náhradu zbývajících nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. K těmto nákladům patří zejména náklady, které věřiteli vzniknou pověřením advokáta nebo využitím služeb společnosti vymáhající pohledávky (konec cit.). Podle článku 6 bod 1. členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR. Podle bodu 2 členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. Podle bodu 3 má věřitel nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky. Ze záměru vyjádřeného ve směrnici tedy vyplývá, že přiznáním práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády nemá být nahrazováno právo věřitele na náhradu nákladů právního zastoupení. Pro přiznání tohoto nároku není třeba předžalobní výzvy, neboť tyto nahrazované náklady představují zejména interní výdaje věřitele, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. náklady na vedení evidence pohledávek nebo náklady související s telefonickou, či písemnou urgencí dlužníka věřitelem. Naopak, smyslem § 142a o.s.ř. je upozornit dlužníka na úmysl věřitele podat žalobu k soudu, neboť v důsledku toho budou vznikat další náklady. Tyto náklady řízení by nebyly žalobci nahrazeny, pokud by předžalobní výzvu dlužníkovi nezaslal. Podle § 11 odst. 1 písm. d) nebo odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. je výzva k plnění úkonem právní služby, za nějž náleží mimosmluvní odměna advokáta. Jak bylo zjištěno ze spisu okresního soudu, žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění dne 3. 12. 2014. Náklady této výzvy jsou kryty částkou ve výši 1.200 Kč představující náklady hrazené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předžalobní výzva ze dne 22. 4. 2015 však byla úkonem advokáta žalobkyně a splnila předpoklady dané § 142a o.s.ř. Krajský přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. h) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. žalobkyni náleží i náhrada odměny advokáta a hotových výdajů za jednoduchou předžalobní výzvu (výzva neobsahuje právní rozbor pohledávky) ze dne 22. 4. 2015 ve výši 2.050 Kč a 300 Kč a 21 % DPH. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení před okresním soudem ve výši 16.467,50 Kč sestávající z odměny advokáta za dva a půl úkonu za převzetí věci, předžalobní výzvu a žalobu ve výši 10.250 Kč a náhrada hotových výdajů 900 Kč, náhrada 21 % DPH ve výši 2.341,50 Kč a soudní poplatek 2.976 Kč. Krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil rozhodnutí okresního soudu ohledně práva na náhradu nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 16.467,50 Kč. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží žalobkyni náhrada nákladů odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla náhrada nákladů řízení před okresním soudem ve výši 2.843,50 Kč (rozdíl mezi přiznanou a požadovanou náhradou). Žalobkyně byla plně úspěšná. Proto jí vzniklo právo na náhradu odměny advokáta ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč (§ 7 bod 3, § 11 odst. 2 písm. c/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobkyni náleží i náhrada 21 % DPH ve výši 168 Kč. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před krajským soudem ve výši 968 Kč. Povinnost hradit náklady řízení byla žalované uložena k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř., do tří dnů od právní moci rozhodnutí podle §160 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 14. března 2016 předsedkyně senátu