Zdravotnické zařízení nemá nárok vůči dědicům zůstavitele na zaplacení nákladů spojených s pitvou zemřelého zůstavitele, a to ani pokud zůstavitel nebyl zdravotně pojištěn.

Jednací číslo: 5C 103/2016-43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Náchodě rozhodl JUDr. Janou Slížkovou ve věci žalobce Fakultní nemocnice HK se sídlem v xxx, proti žalované AS, nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení 12.714 Kč s příslušenstvím t a k t o : I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.714 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 12.714 Kč od 26.11.2013 do zaplacení se z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 12.714 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 26.8.2013 provedl zdravotní pitvu pana OS, který u sebe neměl žádné doklady o zdravotním pojištění. Tento výkon byl účtován za pozůstalou manželkou, která je jedinou dědičkou zemřelého, fakturou ze dne 8.11.2013. Žalovaná tuto částku dosud žalobci nezaplatila. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila. Žalobce na výzvu soudu doplnil žalobní tvrzení a uvedl, že v daném případě byly splněny zákonné podmínky provedení zdravotní pitvy pana OS, za účelem zjištění příčiny smrti podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, neboť pan OS zemřel mimo zdravotnické zařízení a při prohlídce těla nebylo možno jednoznačně zjistit příčinu smrti. Provedení zdravotní pitvy představovalo v tomto případě nutnou podmínku pro pohřbení manžela žalované. Žalobce proto zastává názor, že náklady takto provedené zdravotní pitvy představují náklady zůstavitelova pohřbu. Má-li podle § 5 odst. 4 zákona o pohřebnictví obec právo na úhradu účelně vynaložených nákladů na pohřbení vůči dědicům v případech, kdy byl proveden tzv. sociální pohřeb, neodpovídalo by principu spravedlnosti, aby stejné právo nesvědčilo i poskytovateli zdravotních služeb, který provedl úkony na těle zemřelého, které samotnému aktu pohřbení předcházely. Z listinných důkazů předložených žalobcem - Listu o prohlídce zemřelého a Pitevního protokolu soud zjistil, že OS zemřel dne 25.8.2013 v MČ, lékař nařídil jeho pitvu, která byla provedena žalobcem dne 26.8.2013. V Listu o prohlídce zemřelého je uveden kód zdravotní pojišťovny a číslo pojištěnce. Z faktury č. 313057491 soud dále zjistil, že žalobce fakturoval žalované částku 12.714 Kč dne 8.11.2013. Dále soud zjistil z Usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 17.4.2014, č.j. 17D 260/2014, že jedinou dědičkou zemřelého OS je žalovaná. Čistá hodnota dědictví po odečtení nekrytých pohřebních výloh činila 600.000 Kč. Podle § 3028 odst. 3 Občanského zákoníku se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti Občanského zákoníku, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti Občanského zákoníku, řídí dosavadními právními předpisy, v daném sporu tedy Zákonem č. 40/1964 Sb. Podle § 470 odst. 1 Zák. č. 40/1964 Sb., dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. V souzeném případě se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 12.714 Kč s odůvodněním, že žalovaná, jako jediná dědička zemřelého zůstavitele odpovídá za náklady jeho pohřbu, přičemž za tyto náklady žalobce považuje i náklady provedení pitvy. Žaloba není důvodná. Předně soud považuje za zásadní uvést, že náklady pitvy nejsou dluhem zůstavitele, neboť tyto náklady žalobci vznikly až po smrti zůstavitele. Soud se neztotožňuje ani s názorem žalobce, že náklady pitvy lze považovat za náklady pohřbu, za které by žalovaná odpovídala podle shora citovaného ustanovení § 470 odst. 1. Podle § 13 odst. 2 písm. h) zák. č. 48/1997 Sb., hrazenými službami ze zdravotního pojištění je prohlídka zemřelého pojištěnce a pitva včetně přepravy. K aktivní legitimaci k podání žaloby o zaplacení nákladů spojených s převozem těla zemřelého na pitvu se vyjadřuje judikaturu, např. v ASPI publikované rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 51 Co 243/2011 a Usnesení Ústavního soudu sp.zn. ÚS 2383/2009. Pokud jsou náklady spojené s převozem těla zemřelého na pitvu považovány za náklady hrazené ze zdravotního pojištění, nelze tyto náklady, stejně jako náklady spojené s provedením prohlídky a pitvy, považovat za náklady pohřbu. Pro zařazení těchto nákladů do kategorie nákladů hrazených ze zdravotního pojištění na straně jedné, nebo do kategorie nákladů pohřbu na straně druhé, nemůže mít podle názoru soudu žádný význam skutečnost, zda byl zůstavitel v České republice zdravotně pojištěn. Není totiž přípustné, aby se náklady hrazené ze zdravotního pojištění staly pohřebními náklady pouze z toho důvodu, že osoba, u které byly zdravotní úkony provedeny, nebyla zdravotně pojištěna. Nad rámec tohoto soud poukazuje na shora citovaný důkaz – List o prohlídce zemřelého, ve kterém je uveden kód zdravotní pojišťovny i číslo pojištěnce (zemřelého OS). Náklady pohřbu jsou zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úprava hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení (komentář k ustanovení § 376 Zák. č. 40/1964 Sb.). Judikatura dospěla k názoru, že náklady spojené s převozem na pitvu je povinna nést zdravotní pojišťovna, neboť je nelze považovat za náklady spojené s pohřbem. Soud je přesvědčen, že náklady pohřbu, byť je shora uvedený komentář nejmenuje taxativně, nelze extenzivně rozšířit na náklady spojené s pitvou zemřelého. Náklady pitvy jsou totiž náklady, které jsou na rozdíl od nákladů pohřbu, hrazeny ze zdravotního pojištění. Nelze proto souhlasit s názorem žalobce, podle kterého, pokud má obec vůči dědicům právo na náhradu nákladů spojených s tzv. sociálním pohřbem zůstavitele, má žalobce, která je zdravotnickým zařízením, právo vůči dědicům na náhradu nákladů spojených s pitvou zemřelého zůstavitele. Pokud nelze náklady pitvy považovat za náklady spojené s pohřbem, není žalovaná v tomto sporu pasivně legitimována. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve sporu zcela uspěla žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím podepsaného soudu. V Náchodě dne 26. července 2016 soudkyně