I. Dědic, který se uchází o účastenství v soudním řízení po zemřelém žalobci, je oprávněn podat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. řízení zastaveno. II. Nárok na omluvu se nestává součástí pozůstalosti, třebaže byl zůstavitelem uplatněn u orgánu veřejné moci.

19 Co 66/2017-194 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně JV, narozené xxx, zemřelé xxx, naposledy bytem xxx, proti žalovanému Zemědělskému družstvu D, se sídlem xxx, IČ xxx, zastoupenému JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163, o reparaci škod způsobených zločiny komunismu, k odvolání JK, narozené xxx, a JK, narozeného xxx, obou bytem xxx, obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 241/35, proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. ledna 2017, č.j. 10 C 76/2016-168, takto: Usnesení okresního soudu se ve výrocích I a II potvrzuje. Odůvodnění: Usnesením výše označeným okresní soud rozhodl tak, že zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném písemné omluvy ve znění: „Zemědělské družstvo D, IČ: xxx, se sídlem xxx, se omlouvá žalobkyni za zločinné chování jeho právního předchůdce, bývalého Jednotného zemědělského družstva LpH, spočívající v dlouhodobém psychickém útlaku a dlouhodobém svévolném nakládání se zemědělským majetkem pana FP, AP, JV a JK.“ (výrok I) a současně zrušil výrok II svého rozsudku ze dne 26. 9. 2016, č.j. 10 C 76/2016-142 (výrok II). Dále rozhodl o tom, že v řízení o uzavření dohody o vydání stavby bude nadále pokračováno na straně žalující s JK, nar. xxx, bytem xxx, a JK, nar. xxx, bytem xxx (výrok III), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s tímto rozhodnutím (výrok IV). V odůvodnění okresní soud poukázal na ust. § 107 odst. 1, 2 a 5 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vysvětlil, že žalobkyně se v řízení domáhala jednak písemné omluvy po žalovaném (ve znění uvedeném výše), jednak uložení povinnosti žalovanému uzavřít dohodu o vydání nemovité věci. O věci rozhodl okresní soud rozsudkem z 26. 9. 2016, č.j. 10 C 76/2016-142, tak, že žalobu zamítl. Ještě před doručením rozsudku však žalobkyně zemřela. Okresní soud tedy rozhodoval o tom, kdo je jejím procesním nástupcem. Pokud jde o nárok na omluvu, vyhodnotil jej okresní soud jako nárok osobní, který nepřechází na právní nástupce zemřelé žalobkyně. Povaha věci tudíž nedovoluje, aby v řízení bylo pokračováno, a proto okresní soud řízení v této části zastavil a svůj rozsudek v příslušné části zrušil. Opačný závěr učinil okresní soud ohledně části žaloby, ve které se žalobkyně domáhala povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovité věci. Jedná se totiž o nárok, který na právní nástupce zemřelé žalobkyně přechází, a z povahy věci vyplývá, že i právní nástupci žalobkyně se mohou na žalovaném domáhat uzavření dohody o vydání nemovité věci. Tím že právní nástupci nabyli dědictví po žalobkyni, vstoupili do práv a povinností, o něž v řízení jde. Proto v této části řízení rozhodl okresní soud tak, že na straně žalobkyně bude pokračováno s právními nástupci zemřelé žalobkyně. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto usnesení podali JK a JK odvolání, které směřovali jen proti výroku I o částečném zastavení řízení. Zdůraznili, že jsou potomky zemřelé žalobkyně, kteří nastoupili do jejích práv a povinností. Vyslovili nesouhlas s názorem okresního soudu, že je třeba zastavit řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala písemné omluvy. Omluva byla totiž požadována za zločinné chování právního předchůdce žalovaného spočívající v dlouhodobém (po desetiletí) psychickém útlaku a svévolném nakládání se zemědělským majetkem pana FP, AP, JV a JK. Žalobkyně se tedy domáhala omluvy nejen za útok proti svým právům, ale také právům svých rodičů a dcery. Podstatou žaloby je skutečnost, že všichni příslušníci rodiny jsou obětmi zločinu proti lidskosti podle mezinárodního práva trestního a jako takovým jim svědčí právo na účinnou satisfakci. Odvolatelé chápou, že je poněkud absurdní žádat žalovaného o písemnou omluvu, která má být doručena mrtvému, jsou však připraveni žalobní žádání upravit. Navrhují proto, aby krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném výroku pod bodem I zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že pokládá usnesení okresního soudu ve výrocích I a II za správné. V řízení o písemnou omluvu totiž povaha věci vylučuje procesní nástupnictví. Argumentace odvolatelů na tom nic nemění. V případě její relevance by totiž odvolatelé nutně museli být účastníky řízení původního. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobami oprávněnými a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), přezkoumal, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), odvoláním napadený výrok I usnesení okresního soudu a na něm závislý výrok II tohoto usnesení (§ 212 písm. a/ o.s.ř.) i jim předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkumu (§ 212 o.s.ř.). Přihlížel přitom jen důvodům, které se týkají toho, co okresní soud řešil v daných výrocích odvoláním napadeného usnesení (§ 212a odst. 6 o.s.ř.). Odvolání důvodným neshledal. Krajský soud předesílá, že si byl vědom té okolnosti, že odvolatelé se dosud nestali účastníky řízení v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném písemné omluvy. Při doslovném výkladu ust. § 201 o.s.ř., podle kterého může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním účastník řízení, by tak proti usnesení okresního soudu o zastavení řízení dle ust. § 107 odst. 5 o.s.ř. nebyli oprávněni odvolání podat. Odvolací soud má však za to, že uvedený postup by nepřiměřeně krátil procesní práva odvolatelů, kteří se o účastenství v daném řízení z titulu tvrzeného procesního nástupnictví po žalované jako její dědicové (srov. usnesení Okresního soudu v Náchodě z 30. 1. 2017, č.j. 17 D 966/2016-98, pravomocné dne 30. 1. 2017) ucházejí, což je patrné právě z obsahu podaného odvolání. Jde totiž o to, že v tomto dílčím stadiu řízení soud rozhoduje o procesním nástupnictví z moci úřední, přičemž na straně žalující prozatím v důsledku úmrtí původní žalobkyně žádný účastník není. Je tak plně v souladu s principem spravedlivé ochrany práv, coby vůdčí zásadou občanského soudního řízení (§ 1 o.s.ř.), aby právo podat odvolání proti rozhodnutí o procesním nástupnictví bylo přiznáno i osobě, která se dosud z tohoto důvodu účastníkem řízení nestala, nicméně tvrdí, že jím být má. Odvolatelé jakožto potenciální účastníci řízení jsou tudíž osobami oprávněnými podat odvolání. Podle ust. § 107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle ust. § 107 odst. 2 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Podle ust. § 107 odst. 5 o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Jelikož žalobkyně ještě před pravomocným skončením řízení ve věci samé zemřela, postupoval okresní soud správně, jestliže na základě ust. § 107 odst. 1, 2 a 5 o.s.ř. rozhodoval, zda v řízení lze pokračovat a které osoby vstoupili do práv žalobkyně, o něž v řízení jde. Krajský soud se ztotožňuje i s právním názorem okresního soudu, že v řízení, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhala písemné omluvy, povaha věci pokračování neumožňuje. Je nutno předně uvést, že otázku přechodu práv a povinností žalobkyně na její nástupce je třeba po právní stránce posoudit dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť za jeho účinnosti žalobkyně zemřela. I dle tohoto zákona je v řízení uplatněný požadavek na písemnou omluvu zvláštním nárokem, který smrtí oprávněné osoby zaniká, neboť jeho plnění je omezeno výlučně na její osobu. Vyplývá to z neoddělitelnosti člověka a jeho osobnosti. Právo na omluvu má totiž ryze osobní charakter a netvoří ani součást pozůstalosti, která přechází na dědice zemřelého. Dle ust. § 1475 odst. 2 o.z. pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Právo na omluvu je dle názoru odvolacího soudu vázáno výlučně na osobu zůstavitele. Současně vzhledem k jeho povaze nemůže být jako dluh uznáno nebo uplatněno u orgánu veřejné moci. Byť v daném případě žalobkyně právo na omluvu u soudu žalobou uplatnila, nepostačuje to k tomu, aby se takové právo stalo součástí pozůstalosti. Z ust. § 1475 odst. 2 o.z. totiž plyne, že takové právo musí být u orgánu veřejné moci uplatněno jako dluh. Z práv a povinností vázaných výlučně na osobu zůstavitele mohou součást pozůstalosti tvořit tedy výhradně pohledávky a dluhy, a to za předpokladu, že byly uznány či uplatněny u orgánu veřejné moci. Právo na omluvu však charakter pohledávky nemá. Pohledávkou je totiž jen takové právo na plnění (§ 1721 o.z.), jehož podstatným znakem je majetková povaha (§ 1722 o.z.). Musí mít svou cenu, být penězi ocenitelná. Jelikož nárok na omluvu žádnou majetkovou hodnotu nemá a postrádá tak majetkovou povahu, nestává se součástí pozůstalosti a jeho přechod na dědice je vyloučen. Stejně tak nelze uvažovat o procesním nástupnictví na straně žalobce v řízeních, jejichž předmětem je omluva. Přechod práv osobní povahy, jež byly uplatněny u soudu, je tedy možný jen u těch nároků, které jsou současně pohledávkami majetkové povahy (jde např. o nárok na peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti či za ztížení společenského uplatnění, náhradu jiné nemajetkové újmy v penězích apod.). Závěr okresního soudu, že povaha řízení o písemnou omluvu neumožňuje po smrti žalobkyně pokračování v řízení, je tedy správný. Okresní soud proto plně v souladu se zákonem řízení v této části zastavil (§ 107 odst. 5 o.s.ř.) a současně zrušil příslušný dosud nepravomocný výrok rozsudku. Na výše uvedených závěrech nemohou ničeho změnit ani námitky odvolatelů. Byť je z obsahu žaloby patrné, že formulace požadované omluvy se netýká toliko práv zesnulé žalobkyně, ale i práv jejích rodičů a dcery, neznamená to, že by snad požadavek žalobkyně na omluvu neměl osobní charakter. Z povahy věci totiž plyne, že v soudním řízení o omluvu se omluvy domáhá právě ten, kdo v daném řízení vystupuje jako žalobce. Jde tedy vždy o nárok osobního charakteru, bez ohledu na to, za které jednání má být omluva vyjádřena. V tomto řízení se tedy žalobkyně domáhala omluvy za příkoří způsobená nejen jí, ale i dalším členům její rodiny. Ostatně i v žalobním žádání je vyjádřen požadavek na to, aby se žalovaný omluvil žalobkyni. Domnívají-li se odvolatelé, že žalobkyní požadovaná omluva náleží i jim jakožto členům perzekvované rodiny, není to samo o sobě důvodem pro přiznání procesního nástupnictví. Mohou totiž tento svůj vlastní osobní nárok uplatnit samostatně v jiném soudním řízení. Základem procesního nástupnictví na straně žalobce je totiž vždy přechod žalobou uplatněného práva z žalobce na jinou osobu. Takový přechod však v posuzovaném případě nenastal. Z výše uvedených důvodů tedy krajský soud odvoláním napadené usnesení okresního soudu ve výrocích I a II jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě. V Hradci Králové dne 13. března 2017 předsedkyně senátu