Pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastníka je rozhodující stav v době rozhodování soudu a nikoliv v době zahájení řízení. Pokud jsou objektivně dány podmínky pro vstup do řízení podle § 93 o.s.ř. v době rozhodování soudu, nelze účastníkovi a vedlejšímu účastníkovi toto jejich procesní právo odepřít, byť vyplývá z jejich hmotněprávního jednání učiněného po zahájení řízení.

21Co 94/2017-238 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci žalobce Ing. MN, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Petrem Zajícem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Kadlčákova 1507, Frýdlant nad Ostravicí, proti žalované PKH, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Na dědinách 733/22, Praha 4, o zaplacení částky 398.437,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 11. 2016, č. j. 108C 20/2016- 217, takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že vstup Ing. OK, nar. xxx, bytem xxx, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované je přípustný. Odůvodnění: Okresní soud usnesením označeným v záhlaví rozhodl, že vstup Ing. OK, nar. xxx, bytem xxx, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované není přípustný. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhá po žalované zaplacení částek 296.875 Kč a 101.562,50 Kč (celkem 398.437,50 Kč) jako slev z kupních cen dle kupní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 30. 6. 2014 týkající se převodu bytových jednotek a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na stavební parcele v domě č. p. 2390, xxx ulice, xxx, ve znění dodatku č. 1 z 30. 6. 2014 a dodatku č. 2 z 27. 3. 2015, a dále dle kupní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, žalovanou a Ing. MR ze dne 30. 6. 2014 týkající se převodu bytových jednotek a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na stavební parcele v domě č. p. 2508, xxx ulice, xxx, ve znění dodatku č. 1 z 30. 6. 2014 a dodatku č. 2 z 27. 3. 2015. Žalovaná navrhla, aby do řízení vstoupil na její straně její manžel Ing. OK, a návrh odůvodnila tím, že právě on má nejobsáhlejší přehled o projednávané věci, připravoval a dojednával celý obchod, zná všechny souvislosti a manželé K nemají nijak smluvně zúžené či upravené společné jmění. Práva a povinnosti z žalobou dotčených smluv jsou předmětem jejich společného jmění podle notářského zápisu ze dne 9. 11. 2016, N 676/2016, NZ 750/2016 sepsaného JUDr. Ladislavem Vondrákem, notářem v Havlíčkově Brodě. Uvedený právní úkon žalovaná odůvodňovala tak, že v době uzavírání kupních smluv bylo třeba společné jmění manželů chránit, tyto důvody však již odpadly a manželé využili zákonné možnosti společné jmění modifikovat. Žalobce s vedlejším účastenstvím Ing. OK na žalované straně nesouhlasil. Poukázal na skutečnost, že v době uzavření obou kupních smluv bylo manželství žalované a Ing. OK dotčeno dohodou o zúžení společného jmění manželů sepsanou dne 16. 12. 2010 formou notářského zápisu notáře JUDr. Jiřího Strnada, NZ 1058/2010, N 1133/2010 s právními účinky vkladu k 9. 9. 2011. Pokud manželé K nyní, těsně před jednáním ve věci, uzavřeli smlouvu z 9. 11. 2016, je tento jejich krok účelový a zneužívající procesní důsledky v řízení. To, že se manžel žalované snad podílel na jednáních předcházejících uzavření obou kupních smluv a jejich přípravě, není dle žalobce důvodem pro jeho vedlejší účastenství v řízení. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a konstatoval, že podle ustálené soudní praxe jednou z podmínek vstupu vedlejšího účastníka do řízení je jeho právní zájem na výsledku řízení. Právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení zpravidla vyplývá z toho, že ačkoli jeho práva a povinnosti hmotněprávní povahy nejsou předmětem řízení, mohou být rozhodnutím ve věci samé dotčeny zprostředkovaně skrze jeho právní poměr k účastníkovi řízení. V projednávané věci pak okresní soud přiložil význam té okolnosti, že žalovaná oběma kupními smlouvami prodávala žalobci nemovité věci jako jejich výlučný vlastník právě s odkazem na dohodu o zúžení společného jmění manželů sepsanou dne 16. 12. 2010. V předmětném řízení pak iniciativu ohledně vedlejšího účastenství svého manžela vyvinula podáním dne 19. 9. 2016 a těsně před jednáním soudu dne 10. 11. 2016 pak žalovaná i její manžel uzavřeli smlouvu, kterou učinili součástí společného jmění všechna práva a povinnosti, resp. pohledávky a závazky z titulu obou kupních smluv (takto rozšířili své společné jmění). Toto jednání žalované a jejího manžela okresní soud posoudil jako účelové a směřující k tomu, aby na straně manžela žalované vznikl stav, který by odůvodňoval žalovanou již dříve tvrzený jeho právní zájem na výsledku sporu a jeho vstup do řízení. Takové jednání okresní soud kvalifikoval jako nepřípustné, kterému nelze v občanském soudním řízení přičítat důsledky. Pokud žalovaná nyní tvrdí, že sporem je ohroženo její společné jmění manželů, tak tomu je následkem jejího vědomého chování. Pokud takto žalovaná postupovala, nemůže se nyní dovolávat procesních opatření k ochraně před následky jejího vlastního jednání, k němuž nemusela přistoupit. Pokud žalovaná uvedla, že je to manžel, kdo má informace o samotné věci, pak nic nebrání tomu, aby v rámci dokazování navrhla jeho svědeckou výpověď. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včas odvolání. Namítla, že okresní soud měl přihlédnout k tomu, že ona a její manžel uzavřeli smlouvu, kterou učinili součástí jejich společného jmění práva a povinnosti z titulu obou kupních smluv. Je tedy zjevné, že manžel žalované má právní zájem na výsledku řízení a jeho práva a povinnosti hmotněprávní povahy jsou ve věci samé dotčeny. Smlouva o rozšíření společného jmění žalované a jejího manžela je v souladu s § 716 a § 718 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Závěr okresního soudu, že jde o jednání účelové, není ničím opodstatněný. Jak smlouva o zúžení společného jmění, tak i smlouva o jeho rozšíření směřovaly k ochraně společného jmění žalované a jejího manžela. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a rozhodl, že vstup vedlejšího účastníka se připouští. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s názorem okresního soudu, že postup žalované při uzavírání smluv o zúžení a rozšíření společného jmění byl účelový a zneužívající procesní právo. Poukázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 468/11, ve kterém Ústavní soud zdůraznil, že obecné soudy nemohou k rozhodnutí o procesním nástupnictví přistupovat formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o zneužití procesní úpravy. Žalovaná svým jednáním oddaluje rozhodnutí ve věci a je zřejmé, že se tak na straně žalované rozšiřuje okruh možností k odročování jednání a manévrovací prostor ve zneužívání procesního práva a obstruování řízení. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněné. Okresní soud na věc použil právní ustanovení, která na ni dopadají, správně je vykládal, ale nesprávně použil na konkrétní projednávanou věc. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Podle § 93 odst. 2 o. s. ř. do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. Jak již vyložil okresní soud, smyslem institutu vstupu vedlejšího účastníka do řízení je posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5418/2015). Ústavní soud ve své judikatuře pak zdůrazňuje, že při posuzování otázky právního zájmu vedlejších účastníků na výsledku řízení nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, neboť právní zájem na výsledku řízení podle § 93 odst. 1 o. s. ř. je nutno posuzovat rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního, resp. hodnotového a ve všech souvislostech daného případu (viz např. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2036/08, sp. zn. I. ÚS 553/03). Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní, a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2036/08). Žalobce se v projednávané věci žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2016 domáhá po žalované zaplacení peněžité částky podle smluv o převodu bytových jednotek ze dne 30. 6. 2014 a jejich dodatků (dále jen kupní smlouvy). V kupních smlouvách bylo výslovně uvedeno, že prodávající (žalovaná) je výlučným vlastníkem (respektive spoluvlastníkem) převáděných bytových jednotek mimo jiné na základě dohody o zúžení společného jmění manželů ze dne 16. 12. 2010 s účinky vkladu dne 9. 9. 2011. V projednávané věci bylo zjištěno a nestalo se ani mezi účastníky sporným, že žalovaná a její manžel Ing. OK (vedlejší účastník) uzavřeli po zahájení řízení dne 9. 11. 2016 smlouvu o rozšíření společného jmění manželů, podle které oba manželé své společné jmění rozšiřují o všechna práva a povinnosti ze shora označených kupních smluv. Smlouva byla sepsána formou notářského zápisu notářem JUDr. Ladislavem Vondrákem, N 676/2016, NZ 750/2016. Účastníkem kupních smluv byla pouze žalovaná a jen ona (nikoli její manžel) je vůči druhé smluvní straně ve věci pasivně legitimována podle hmotného práva, a to bez ohledu na shora označenou smlouvu o rozšíření společného jmění manželů. Nicméně pokud žalovaná a její manžel své společné jmění rozšířili o majetkové hodnoty (aktiva a pasiva) tak, že do svého společného jmění zahrnuli i práva a povinnosti z označených kupních smluv, pak se tyto majetkové hodnoty staly součástí společného jmění (viz § 716, § 717, § 718 o. z.). Toto právní posouzení nakonec dovodil i okresní soud a nenamítal proti němu samotnému nic ani žalobce. Za stavu, kdy jsou hodnoty, které jsou předmětem řízení, součástí společného jmění manželů, má druhý z manželů, který není ve věci účastníkem, jednoznačně již z tohoto důvodu právní zájem na výsledku řízení, protože rozhodnutím, které má být v řízení vydáno, bude přímo dotčeno společné jmění, jehož je také nositelem. Jádrem právního posouzení věci se stala otázka, zda i za tohoto stavu lze dovodit existenci právního zájmu druhého z manželů na výsledku řízení, pokud je – podle názoru okresního soudu a protistrany – z okolností a průběhu řízení zřejmé, že společné jmění bylo rozšířeno jen účelově s cílem vytvořit hmotněprávní podmínky pro vstup druhého z manželů do řízení jako vedlejšího účastníka. Odvolací soud má za to, že okresní soud věc posoudil v tomto směru příliš extenzivně. Význam má to, že podmínky pro vstup vedlejšího účastníka objektivně dány jsou, přičemž rozhodující je stav v době rozhodování soudu a nikoli v době zahájení řízení (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná a její manžel při uzavírání smlouvy o rozšíření společného jmění postupovali podle práva a procesní úkon žalované spočívající v návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení je aktuálně – mimo jiné – opírán právě o toto právní jednání hmotněprávní povahy a objektivně existující majetkově právní stav, kterým je rozsah společného jmění žalované a vedlejšího účastníka. Nelze proto dost dobře odepřít žalované a vedlejšímu účastníku jejich procesní práva s poukazem na úvahu, že jednali ve sféře svých práv a povinností (společné jmění) účelově tak, aby si vytvořili podmínky pro úspěch jejich procesního postupu, i když to nelze pochopitelně vyloučit. Kritika pohnutky obou manželů k uzavření smlouvy zde ovšem nemůže být z pohledu aplikace § 93 o. s. ř. významná. Opačný postup soudu by vedl k absurdní situaci, kdy by žalovaná a vedlejší účastník jako manželé byli po dobu řízení ve svém právu smluvního režimu společného jmění manželů (§ 716 a násl. o. z.) omezeni a rovněž by nemohli na základě využití uvedeného smluvního režimu používat ani svá procesní práva. Žalovaný nemůže dostatečně argumentovat tím, že vedlejší účastenství s sebou nese i další procesní konsekvence, které by jinak nenastaly, a ani judikaturou Ústavního soudu ČR, která se týká nikoli rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství podle § 93 odst. 2 o. s. ř., ale procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. Jen pro úplnost odvolací soud na stranu druhou dodává, že předpoklad vedlejšího účastenství podle § 93 odst. 1 o. s. ř. spočívající v právním zájmu na výsledku řízení by nebyl dán jen tou okolností, že osoba, která má do řízení jako vedlejší účastník vstoupit, disponuje o předmětu řízení více informacemi, odbornými znalostmi nebo zkušenostmi, než účastník, jehož má podporovat. Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů usnesení okresního soudu podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že vstup vedlejšího účastníka do řízení připustil. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V Hradci Králové dne 28. dubna 2017 předsedkyně senátu 21Co 94/2017-243 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Šárkou Petrovou ve věci žalobce Ing. MN, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Petrem Zajícem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Kadlčákova 1507, Frýdlant nad Ostravicí, proti žalované PKH, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Na dědinách 733/22, Praha 4, o zaplacení částky 398.437,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 11. 2016, č. j. 108C 20/2016-217, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. dubna 2017, č. j. 21Co 94/2017-238, se ve výroku opravuje tak, že na místo čísla „549“ má být správně číslo „1549“. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové usnesením označeným ve výroku změnil usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 11. 2016 č. j. 108C 20/2016-217 tak, že vstup Ing. OK, nar. xxx, bytem xxx, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované je přípustný. Ve výroku usnesení krajského soudu došlo k chybě v psaní, spočívající v nesprávném čísle domu v adrese vedlejšího účastníka. Na místo čísla 1549 bylo nesprávně uvedeno číslo 549. Předsedkyně senátu odvolacího soudu proto tuto písařskou chybu opravila vydáním tohoto opravného usnesení podle § 164, § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 31. května 2017 předsedkyně senátu