Číslo jednací: 29Ad 7/2017 - 56         ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně V. H., bytem V., Č. b. 834, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 3. 2016 trvale, o rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2017, čj. MPSV-2017/50843-918                                                        t a k t o  :     I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.                                                     O d ů v o d n ě n í  :         Žalobkyně brojila včasnou žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2017, kterým žalovaný správní orgán změnil rozhodnutí orgánu I. Stupně tak, že žádost o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením ze dne 21. 3. 2016 zamítl. Úřad práce České republiky – krajské pobočky v Hradci Králové jako orgán I. stupně dne 23. 8. 2016 přiznal svým rozhodnutím čj. 195667/16/TU nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 3. 2016 trvale.         Žalobkyně v žalobě uvedla, že hodnocení správního orgánu považuje za neobjektivní, zpracované jen na základě tabulek a nebere v úvahu složitou kombinaci jejích postižení, která se vzájemně prolínají. Dále ve své žalobě popisuje zdravotní problémy, má bolesti, je ztuhlá a musí se rozhýbávat, má gastro problémy, problémy se spánkem. Vloni nemohla ani umýt okna, s bídou zvládá malý úklid, má problémy s kyčlemi a páteří. Došlo k propadu její ekonomické situace, léky a procedury, které by jí ulevily, jsou drahé, nemá na řádné obutí. Žalobkyně musí jezdit k lékařům, specialistům, ne pro zábavu, ale z nutnosti, do ÚVN si musí jezdit pro recepty, protože je nemohou poslat poštou. Žalobkyně se obtížně může dopravit k lékařům, pro bolesti nohu nemůže řídit, musí ji někdo vozit a nelze se stále někoho doprošovat, v hromadné dopravě nestihne přestupy. Po schodech bez držení nezvládá, pomoc ani není možná, musí se vytáhnout po zábradlí sama. V rukou nezvedne 3 l konev, má problémy udržet i varnou konvici oběma rukama. Dále žalobkyně uvádí, že než někam jede, drží raději hladovku, jí suché rohlíky a brambory, má průjem a cestu by jinak nezvládla. Žalobkyně navrhuje přiznání průkazky ZTP trvale, žádá zrušení napadeného rozhodnutí.        Žalovaná podala dne 9. 5. 2017 písemné vyjádření, v němž uvádí, že zdravotní stav žalobkyně v odvolacím řízení posuzovala posudková komise MPSV ve složení posudkový lékař a odborný lékař – ortoped. Tato vycházela ze spisové dokumentace ÚP, posudkového spisu lékařské posudkové služby OSSZ, zdravotní dokumentace, všech předložených zdravotních nálezů a vlastního vyšetření žalobkyně při jednání. Posudek ze dne 3. 2. 2017 hodnotí zdravotní stav žalobkyně jako středně těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace dle § 34 zákona č. 329/2011 Sb., jedná se o stav uvedený v odst. 1 písm. d) Přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., tj. středně těžké omezení funkce dvou končetin. Jako dominující postižení je hodnoceno postižení dolních končetin v oblasti nohou, když žalobkyně podstoupila opakované operace obou dolních končetin pro plochonoží, naposledy v listopadu 2015. Dle rtg. z května 2015 se jedná o zhojený stav po osteotomii II., III., MTT vpravo a stav po osteotomii diafýzy II. – IV. MTT vlevo. Dále je uveden vertebrogenní syndrom na podkladě degenerativních změn, poruchy statiky páteře při poruše stereotypu chůze, degenerativní změny kyčelních a kolenních kloubů, bolestivá hybnost levého ramenního kloubu. Po interní stránce je stav žalobkyně kompenzován, nejsou zjištěny závažné oběhové či dechové nedostatečnosti. Žalobkyně je schopna chůze bez opory, při chůzi užívá oporu jedné francouzské hole, hybnost končetin je zachována, po funkční stránce je zachován také přiměřený rozsah hybnosti nosných kloubů. Dominuje omezená zatížitelnost dolních končetin s obtížemi po operačních zákrocích a pro změny nosných kloubů. Postižení dolních končetin odpovídají středně těžkému omezení funkce dvou končetin, nikoliv těžkému nebo zvlášť těžkému funkčnímu omezení dvou končetin (zejména ve formě parézy nebo plegie). U žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy je schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a s problémy na nerovném povrchu ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením v pl. znění. V případě žalobkyní namítaných gastroenterologických problémů vycházela komise ze závěrů gastroenterologických nálezů ÚVN Praha ze dne 27. 7. 2015 a 21. 11. 2016, a to ze zjištěného postcholecystektomického syndromu s průjmy, dráždivého tračníku, duodenogastrického refluxu, celiakie byla vyloučena. Tato onemocnění nemají vliv na vyslovený posudkový závěr, neboť se nejedná o interní potíže, které by způsobovaly těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při běžném (TP) či při lehkém zatížení (ZTP). Žalobkyně v žalobě vznáší námitky o potížích s dostupností zdravotní péče a finanční potíže, spojené s dopravou k odborným lékařům a s výdaji na léky, tyto však nejsou posudkovými kritérii pro přiznání průkazu OZP. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, neboť považuje i nadále své rozhodnutí ve věci vydané za správné a zákonné.         Při jednání soudu dne 13. 7. 2017 žalobkyně odkázala na svá písemná podání, uvedla, že MUDr. M. je jejím ošetřujícím ortopedem a díky němu má závažný problém odoperován. V posudku není zmíněn problém s krčním obratlem, ten je letitou záležitostí. Trpí také steatosou jater. Na snímku viděla, že jí po operaci zůstaly svorky, které ji píchají. Žalobkyni vadí, že sociální předpisy nejsou více provázány, ona má problémy s dopravou, nemá peníze, aby si zaplatila odvoz někým jiným, ani osobu, která by jí mohla takto vyjít vstříc, po operaci byla nechodící, a když žádala o pečující osobu, bylo jí sděleno, že než by se to vyřídilo, bude zase chodit. Bez průkazu ZTP prakticky své problémy řešit nemůže. Myslí si, že podmínky pro jeho přiznání splňuje, navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, na náhradě nákladů řízení účtuje jízdné autobusem z místa bydliště k jednání soudu a zpět, v ceně 160,- Kč a MHD 40,- Kč. Pověřená pracovnice žalovaného je i po projednání věci přesvědčena, že žalovaný rozhodl v souladu s platnou právní úpravou a podkladový posudek je bezchybný, navrhuje proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení neúčtuje.       Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..) a konstatoval, že žádná pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s).          Z ust. § 34 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen zákon č. 329/2011 Sb.) plyne, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3. Odstavec 2 upravuje nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP). Na ten má nárok osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru. Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) upravuje znění odstavce 3. Tento nárok má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.         Z přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, vyplývá úprava těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace, která opodstatňuje, jak výše uvedeno, přiznání průkazky ZTP -   2. Za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace lze považovat tyto zdravotní stavy:   a) anatomická ztráta dolní končetiny v kolenním kloubu nebo výše, exteriérový uživatel protézy, b) anatomická ztráta dolních končetin v nártech nebo v nártu a bérci, c) funkční ztráta dolní končetiny se ztrátou opěrné funkce, d) anatomická ztráta dolní a horní končetiny v úrovni bérce a předloktí, e) anatomická ztráta horních končetin v úrovni předloktí, f) těžké omezení funkce dvou končetin, g) postižení pánve provázené těžkými parézami dolních končetin nebo závažnou nestabilitou pánevního prstence, h) postižení páteře provázené těžkými parézami končetin nebo ztuhnutím tří úseků páteře nebo závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku, i) těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při lehkém zatížení při interních a onkologických postiženích, j) celková ztráta sluchu podle Fowlera 85% a více s neschopností slyšet zvuky a rozumět řeči i přes nejlepší korekci (oboustranná praktická nebo úplná hluchota) u osoby starší 18 let věku, k) kombinované postižení sluchu a zraku (hluchoslepota) funkčně v rozsahu oboustranné středně těžké nedoslýchavosti, kterou se rozumí ztráta sluchu podle Fowlera 40 až 65%, a oboustranné silné slabozrakosti, kterou se rozumí zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí na lepším oku, kdy maximum je menší než 6/60 a minimum rovné nebo lepší než 3/60, nebo oboustranné koncentrické zúžení zorného pole v rozsahu 30 až 10 stupňů, i když centrální ostrost není postižena, l) oboustranná těžká ztráta zraku, kterou se rozumí zraková ostrost s korekcí, kdy maximum je menší než 3/60, minimum lepší než 1/60, m) psychické postižení s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru včetně středně funkčního typu autismu, n) neurodegenerativní postižení s mnohočetnými hybnými komplikacemi typu rigidity, hypokinézy, tremoru, ataxie, mimovolných pohybů.         Ze správního spisu žalovaného je patrné a soud konstatoval, že dne 3. 2. 2017 vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a soc. věcí ČR v Hradci Králové posouzení závažnosti postižení žalobkyně pro účely průkazu osoby se zdravotním postižením. PK měla k dispozici posudkový spis OSSZ Trutnov, spis odvolacího orgánu, zdravotní dokumentaci praktického lékaře MUDr. I. M. z Vrchlabí, lékařské nálezy předložené žalobkyní a tuto též vyšetřila při jednání komise. U žalobkyně se diagnosticky jedná o stav po opakované operaci obou dolních končetin pro plochonoží, reziduálně bolestivost, příčné plochonoží, zvýšená podélná klenba, prominence zejména II. hlavičky metatarzu vpravo do plosky, kdy poslední operační zákrok – operace pakloubu II. MTT vpravo byla v 11/2015, stav po extrakci K-drátu v 12/2015 a dle rtg. v 5/2016 dolních končetin vpravo stav po osteotomii II., III. MTT – zhojeno, vlevo stav po osteotomii diafýzy II. – IV. MTT. Dále se jedná o vertebrogenní algický syndrom na podkladě degenerativních změn a poruchy statiky páteře při poruše pohybového stereotypu chůze, degenerativní změny kyčelních kloubů II. st. post dysplastické, s valgózním postavením, více vlevo; degenerativní změny kolenních kloubů a stav po operaci Bakerovy cysty v levém podkolenní v r. 2012, lehkou percepční nedoslýchavost, dyspeptický syndrom, bolestivost v oblasti základního kloubu palce pravé ruky a syndrom rotátorové manžety levého ramenního kloubu dle nálezu z 12/2016, s bolestivým omezením zejména rotačních pohybů. Soud konstatoval, že z průběhu posudku plyne, že PK hodnotila prakticky veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci žalobkyně a dospěla k závěru, že se jedná o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, jde o zdravotní stav, uvedený v odst. 1 písm. d). Doložená tíže zdravotního postižení nedosahuje na posudková kritéria odst. 2 a 3 přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., nebylo objektivizováno podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého, zvlášť těžkého funkčního postižení nebo úplného postižení pohyblivosti a orientace. Jedná se o stav, kdy žalobkyně je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problém při chůzi na nerovném terénu. Platnost tohoto stavu byla zaevidována jako trvalá.         Krajský soud po přezkoumání a projednání věci konstatuje, že žalobkyně prakticky žádné závažnější faktické připomínky k případné nesprávnosti posouzení zdravotního stavu a svých dochovaných schopností pohyblivosti neuváděla, spíše namítala, že v její životní situaci jí činí velké problémy cestování do zdravotnických zařízení a má též finanční problémy při zajištění všech potřebných léků a medikamentů, které by jí mohly dopomoci při léčbě. V těchto souvislostech však musí soud konstatovat, že porovnáním všech citovaných nálezů o zdravotních obtížích žalobkyně s posudkem PK MPSV ČR v Hradci Králové neshledal žádné podstatnější diskrepance v hodnocení závažnosti zdravotního stavu žalobkyně a s ohledem na skutečnost, že předmětem přezkumu soudu je stupeň průkazu osoby se zdravotním postižením, čemuž odpovídají i rozhodující kritéria, výše soudem uvedená, nemohl se soud dalšími stížnostmi žalobkyně zabývat. Jinými slovy, mohl hodnotit jen a pouze stupeň jejího zdravotního postižení, konkrétně pak nedostatků pohyblivosti, jak upravuje zákon č. 329/2011 Sb. a prováděcí vyhláška č. 388/2011 Sb. V tomto směru pak soud považuje posouzení tíže zdravotních obtíží žalobkyně pro účely určení stupně průkazu TP za dostatečné, objektivní a vyčerpávající, s tím, že posudkový orgán těžil z veškeré dostupné zdravotní dokumentace, vzal v úvahu i žalobkyní předložené důkazy a její zdravotní stav vyšetřil při jednání komise. Toto posouzení je pak rozhodujícím důkazem v dané věci. Za popsané situace shora pak po přezkoumání věci soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná, a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji proto zamítl.         Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, náhrada nákladů řízení jí proto nenáleží a ve věci úspěšný žalovaný správní orgán náhradu nákladů řízení neúčtoval.         Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Hradec Králové 13. červenec 2017    JUDr. Jana Kábrtová, v. r.                                                                                                     samosoudkyně   Za správnost vyhotovení: J. L.