Číslo jednací: 29Az 20/2016 - 48                               B003328                     ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY           Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce A. L., nar...., státní příslušnost Ukrajina, t.č. PoS Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, zast. JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou AK se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388/1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2016, čj. OAM-465/ZA-ZA05-K01-2015       t a k t o  :       I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í  :           Včasnou žalobou se žalobce obrátil k soudu s žádostí o přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2016, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §§ 12 – 14b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Apeloval na případné udělení humanitárního azylu dle § 14, případně doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, s tím, že trpí epilepsií, záchvaty mívá 4x měsíčně a ukrajinské zdravotnictví je obecně známé svojí zkorumpovaností, špatným přístupem a nedostatečností služeb. Nemůže se tak vrátit na Ukrajinu, hrozilo by mu zhoršení zdravotního stavu. V dalším mu pak hrozí újma od věřitelů, kteří mu již v minulosti hrozili použitím bezprostředního násilí. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.         V písemném vyjádření žalovaného ze dne 27. 6. 2016 správní orgán připomíná, že současná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již třetí v pořadí, kdy 24. 11. 2011 byla jeho první žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neúspěšný byl následně žalobce i s žalobou, podanou u Městského soudu v Praze a s kasační stížností, o níž rozhodoval Nejvyšší správní soud v Brně (dále jen NSS). Dne 11. 12. 2013 žalovaný vydal rozhodnutí v druhém řízení o udělení mezinárodní ochrany, tuto žalobci neudělil, žalobce byl posléze opět neúspěšný při podání žaloby před Krajským soudem v Ostravě i s kasační stížností, o níž následně rozhodoval NSS. Současné žalobní námitky žalovaný posuzuje jako obecné, žalobce však netvrdil žádné nové skutečnosti ve své věci a žalovaný připomíná, že s tvrzením žalobce o obavách z věřitelů i s jeho zdravotními potížemi se již dostatečně vypořádal v předchozím řízení. Co do možnosti přiznání humanitárního azylu žalovaný odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 a dikci tohoto ustanovení o nutných okolnostech, hodných zvláštního zřetele. Navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné.         Při jednání soudu dne 19. 6. 2017 zástupkyně žalobce poukázala na aktuální nebezpečnost situace na Ukrajině, kdy žalobce by jistě byl ohrožen na životě a zdraví v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu. Žalobce je přesvědčen, že mu náleží humanitární azyl z důvodu jeho zdravotního stavu a epileptických záchvatů. Setrvává na svém závěrečném návrhu, s tím, že coby náklady řízení účtuje pouze náklady právního zastoupení. Pověřená pracovnice žalovaného pak odkázala na vyjádření ve věci i obsáhlé odůvodnění napadeného rozhodnutí, s tím, že k uváděným obavám žalobce předložila Výnos prezidenta Ukrajiny č. 411/2016 z 26. 9. 2016, z něhož jasně plyne rozhodnutí o propuštění vojáků Ukrajiny z vojenské služby, tedy všech, povolaných v jednotlivých mobilizačních vlnách do zbraně, krom vojáků z povolání a dobrovolníků. Dále předložila zprávu ČTK z 2. 11. 2016, konstatující realizaci cit. Výnosu. Navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení neúčtovala.         Ze správního spisu poté soud konstatoval, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 18. 5. 2015, uvedl, že je státním občanem Ukrajiny, rozvedený, matka žije na Ukrajině, žalobce žil na Ukrajině do r. 2001 v Černovci, od té doby žije v ČR. Neplatný pas mu byl zabaven v Bělé-Jezové v r. 2011, jiný doklad totožnosti nemá. Je pravoslavného vyznání, od r. 1991 byl členem organizace RUCH. Má SŠ vzdělání technického směru, pracoval jako strojvedoucí, dělník v nábytkářském družstvu a stavební dělník. V r. 2001 odjel z Ukrajiny z důvodu výhrůžek věřitelů, měl české turistické vízum. Jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že jednak to jsou zmíněné dluhy, jednak jeho nemoc – trpí epilepsií a cca 4x do měsíce má záchvat a v době současné je to i válka na Ukrajině. Sice pochází ze západní Ukrajiny, ale tam nyní odvádějí na vojnu. Jeho dva známí již v Doněcku zemřeli, on tam má příbuzné a neumí si představit, že by měl bojovat proti rodině. Kvůli dluhu ho tam chtějí zabít. Na internetu viděl, že do armády odvádějí i epileptiky. Má zde přítelkyni a chtěl by vést normální život, jedná se o Češku a žije s ní již deset let. Předtím pobýval v ČR již v r. 1997, za prací. O azyl již dříve žádal, a to v r. 2011 a 2013, udělen mu nebyl. K svému zdravotnímu stavu zmínil záchvaty epilepsie, o nichž předložil zdravotní nález.         V průběhu pohovoru dne 29. 5. 2015 žalobce uvedl, že starými důvody je jeho nemoc a obava z věřitele, odvod na vojnu je důvodem novým. On dluhy splatil, ale ten člověk si na něho vymyslel úroky a chce ho zabít. Do války jít nechce, je epileptik a povolávají všechny. To slyšel v televizi, on má záchvaty, má sebevražedné a vražedné sklony. Musí užívat prášky. Válku odmítá a v Doněcku má příbuzné. Konkrétně se jedná o bratrance, který žije ve městě Torez, kontakty s ním měl před dvaceti lety. Má strach ze smrti, je nemocný, trpí depresemi a nyní má krátkodobé záchvaty, 3 – 5 minut, kvůli tomu nemusí volat záchranku. Musí se vyhýbat stresu, nekouří, nepije a užívá léky. Má závratě, tak nemůže vykonávat práci jako dříve, nesmí na výšky, práce v noci a řídit auto. Dne 8. 4. 2016 pak v rámci pohovoru žalobce uvedl, že léky užívá stále stejné, zkusil práci v Pardubicích, ale musel dojíždět a nešlo to. Žije v PoS, přítelkyně je v Pardubicích a jezdí za ní. Na Ukrajinu se nevrací, neví, co by tam dělal a jak by žil. Žalobce byl seznámen s podklady správního orgánu, uvedl, že nechce nic doplnit.         Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s..) a konstatoval, že namítaných pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s).         Zákon o azylu upravuje v ust. § 12 důvody udělení azylu tak, že azyl se udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.         V ust. § 13 zákona o azylu je upraven azyl za účelem sloučení rodiny, který lze udělit rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 v případě hodném zvláštního zřetele, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Humanitární azyl upravuje ust. § 14, který lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany není zjištěn důvod pro její udělení podle § 12 zákona o azylu.         Zákon o azylu dále v ust. § 14 a) upravuje důvody udělení doplňkové ochrany, která se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2) a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Přitom za vážnou újmu se podle odst. 2 považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.         V ust. § 14 b) cit. zákona je upravena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, v odst. 1 je uvedeno, že rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Přitom dle odst. 2 se pro tyto účely rozumí rodinným příslušníkem a) manžel či partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, nebo d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 11 e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let.         Po přezkoumání a projednání věci krajský soud uvádí, že žalobu považuje, s ohledem na skutečnosti, které žalobce sdělil v průběhu správního řízení žalovanému, za zcela nedůvodnou a po provedeném řízení též konstatuje, že nemá vážnějších pochyb o tom, že žalobce svoji třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany podal z ryze účelových důvodů, a to za účelem legalizace zdejšího pobytu. Pokud lze zvažovat téma pronásledování, soud musí konstatovat, že v případě žalobce je nastoleno pouze s ohledem na jeho tvrzení o problémech, které měl před mnoha lety s věřiteli, tato otázka však již byla dostatečně vypořádána v průběhu druhého řízení o udělení mezinárodní ochrany a žalobce tak musí být obeznámen s faktem, že problém obav z jednání případných vymahačů dluhů není v českém právním řádu azylově relevantní, zcela nad rámec pak krajský soud v tomto směru připomíná standardní judikaturu Nejvyššího správního soudu, vyjádřenou např. v rozhodnutích ze dne 24. 2. 2005, čj. 8 Azs 13/2005, ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 a mnoha dalších. Dostatečným způsobem žalovaný v rozhodnutí ze dne 18. 4. 2016 vypořádal i situaci ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a případnou vojenskou povinnost, a to na str. 5 – 7, se závěrem, že uvedené skutečnosti nejsou azylově relevantní, s čímž soud souhlasí a doplňuje, že nepravděpodobnost případného odvodu žalobce vyplývá i z materiálů, které aktuálně předložila při jednání soudu zástupkyně žalovaného správního orgánu, a které jsou výše citovány. Z nich plyne, že aktuálně zůstávají ve výkonu ozbrojených sil Ukrajiny již pouze vojáci z povolání a dobrovolníci. Žalobcovy obavy z případného návratu do země původu s tím, že by byl odveden, jsou nedůvodné i z toho pohledu, že z podkladových materiálů je zřejmé, že pro případ povolání do armády je i na Ukrajině zkoumán odpovídající zdravotní stav odvedenců.         K další námitce žalobce o nesprávnosti neudělení humanitárního azylu v jeho případě, kdy poukazoval zejména na své onemocnění epilepsií, soud připomíná, že žalovanému byl v době rozhodování žalobcův zdravotní stav velmi dobře znám, veškeré souvislosti s možným udělením humanitárního azylu v této souvislosti jsou velmi podrobně vypořádány na str. 8 a 9 žalobou napadeného rozhodnutí a soud tak nemohl ani v této otázce dospět k jinému závěru, než že žalobní námitka je rovněž účelová. V rámci odůvodnění neudělení azylu humanitárního charakteru žalovaný vypořádal dostatečně i otázku rodinných a sociálních vazeb žalobce na zdejším území. Žalovaný zdůraznil, a soud s ním souhlasí, že azyl z důvodů § 14 zákona o azylu lze udělit v situacích mimořádných živelných katastrof, v případě vysokého věku žadatele či vážného onemocnění, žádná z popsaných situací však u žalobce nenastala.         K situaci na Ukrajině a žalobcových obav ze situace ozbrojeného konfliktu, na základě nichž spatřoval důvodnost své žádosti v souvislosti s možným udělením doplňkové ochrany, soud uvádí, že tato otázka byla předmětem zkoumání žalovaného jednak právě na zmíněné str. 5 – 9 rozhodnutí žalovaného, ale následně i na str. 10 – 12, kde rovněž velmi podrobně správní orgán vypořádal neexistenci azylově relevantních obav z vážné újmy, upravené v ust. § 14a) zákona o azylu. Žalovaný se velmi odpovědně zabýval i hodnocením třístupňového testu, o kterém pojednal NSS ve svém rozhodnutí čj. 5 Azs 28/2008 dne 13. 3. 2009.         Po projednání a přezkoumání věci tak soud neshledal žádného pochybení správního orgánu, které by mohlo znamenat nezákonnost jeho rozhodnutí ve věci, nebyla shledána ani žádná vada řízení. Krajský soud proto konstatuje, že žaloba není důvodná a zamítl ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.         Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá podmínkám ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný správní orgán náhradu nákladů řízení nežádal. Odměna právního zastoupení žalobce byla soudem vypořádána samostatným usnesením.     Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Hradec Králové 19. červen 2017                                                                                               JUDr. Jana Kábrtová v. r.                                                                                                     samosoudkyně           Za správnost vyhotovení: R. V.