30A 14/2017 - 22         USNESENÍ     Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: M. D., bytem V. 122, P., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2016, č. j. 1578/550/16, 64233/ENV/16, t a k t o :                Věc se  p o s t u p u j e   Městskému soudu v Praze.       O d ů v o d n ě n í :     Žalobce podal u nadepsaného soudu žalobu, jíž se domáhá zrušení rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Hradec Králové ze dne 3. 8. 2016, čj. ČIŽP/45/OOH/SR01/1605962.003/16/KJH/419. Odvolání proti tomuto rozhodnutí následně zamítl žalovaný, tj. Ministerstvo životního prostředí, rozhodnutím ze dne 12. 2. 2016, čj. 125/550/16-Hd, 3771/ENV/16, a rozhodnutí orgánu I. stupně v celém rozsahu potvrdil.    Podle § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je v řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.    Podle § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“), se zřizuje Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy, který je podřízen ministerstvu životního prostředí České republiky. Inspekce se člení na ústředí a oblastní inspektoráty. Česká inspekce životního prostředí tak byla zřízena zákonem o ČIŽP jako orgán státní správy s celostátní působností a ustanovení § 1 odst. 2 zákona o ČIŽP upravuje pouze postavení a interní organizaci České inspekce životního prostředí, nesvěřuje však jednotlivým oblastním inspektorátům samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost. Zákony upravující oblast ochrany životního prostředí rovněž nepředpokládají žádnou pravomoc jednotlivých oblastních inspektorátů, neboť zmiňují pouze Českou inspekci životního prostředí (např. zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Oblastní inspektoráty jakožto dekoncentrované regionální složky České inspekce životního prostředí tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem, a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány rozhodovací pravomocí.   Z výše uvedeného vyplývá, že správním orgánem obecně i ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s. je Česká inspekce životního prostředí. Její oblastní inspektoráty jsou pouhými organizačními součástmi tohoto úřadu a nejsou originárně vybaveny rozhodovacími pravomocemi tak, aby na ně bylo možno hledět jako na samostatný správní úřad. Sídlem správního orgánu, jenž rozhodl ve věci v prvním stupni, je z hlediska výše uvedeného Praha, nikoliv Hradec Králové (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. Nad 39/2012, ze dne 16. 10. 2012, čj. Nad 84/2012-47 nebo ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. Nad 81/2012).   Podle § 7 odst. 5 věty prvé s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Proto krajský soud rozhodl, jak ve výroku uvedeno.   Pro úplnost krajský soud poznamenává k otázce označení žalovaného následující. Žalobce za něj označil „Českou inspekci životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové“. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je však ve smyslu ustanovení § 69 s. ř. s. žalovaným ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V dané věci vydalo rozhodnutí v posledním stupni Ministerstvo životního prostředí a jemu proto přísluší postavení žalovaného jako správního orgánu, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno. Kdo je žalovaným v tomto typu řízení před správním soudem tak stanoví přímo zákon v ustanovení § 69 s. ř. s., proto jej takto krajský soud označil i v záhlaví tohoto rozhodnutí a nemusel k nápravě tohoto nedostatku žalobce vyzývat.     Poučení:        Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Hradec Králové 27. únor 2017       JUDr. Jan Rutsch v. r.      předseda senátu     Za správnost vyhotovení: Bc. Alena Poláková