Věřitel musí v nalézacím řízení vůči ručiteli splatnost jistiny neuhrazené do úpadku řádně prokázat, v opačném případě mu z ní nelze přiznat úroky z prodlení za dobu po rozhodnutí o úpadku.

Jednací číslo: 6C 140/2015 - 89 Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., IČ xxx, se sídlem xxx, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, 30100 Plzeň, proti žalovaným 1) OP, nar. xxx, trvale bytem xxx, a 2) DZ, nar. xxx, trvale bytem xxx, zastoupenému Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Jaselská 23, 602 00 Brno, o zaplacení 75.573 Kč takto: I. Žalovaný 1) je p o v i n e n zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 37.424,45 Kč s tím, že plněním žalovaného 1) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaného 2). II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému 1) zaplacení částky 38.148,55 Kč s tím, že plněním žalovaného 1) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaného 2). III. Žalovaný 1) a žalobkyně nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30.8.2015 domáhala na žalovaných zaplacení částky 75.573 Kč s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého. Tvrdila, že s panem VZ uzavřela smlouvu o stavebním spoření č. --- a v návaznosti na ní pak s VZ a EM jako solidárně zavázanými dlužníky uzavřela dne 24.3.2003 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Na základě této smlouvy byla dlužníkům vyplacena částka 249.742 Kč a dlužníci se zavázali hradit měsíční splátku úroků z překlenovacího úvěru ve výši 1.646 Kč a splátku spoření ve výši 852 Kč. Dne 13.1.2009 dlužník VZ zemřel a druhý dlužník EM podala insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. V rámci insolvenčního řízení žalobkyně přihlásila svou pohledávku ve výši 259.871,50 Kč (249.742 Kč na jistině, 10.129,40 Kč na úroku). Celá tato částka byla v insolvenčním řízení uhrazena ve splátkách zaplacených v době od 22.12.2010 do 28.1.2014. V rámci insolvence však nebyly uhrazeny zákonné úroky z prodlení ani smluvní úroky ve výši 7,9 % ročně, a to za období od 11.9.2010 do zaplacení jednotlivých úhrad v rámci insolvenčního řízení. Takto kapitalizovaný úrok z prodlení a úrok z úvěru činí 38.148,80 Kč a 37.424,45 Kč. Dne 1.7.2003 podepsali žalovaní prohlášení o ručení peněžitých plateb ze smlouvy ze dne 24.3.2003. Dlužné úroky a úroky z prodlení, které nemohly být v insolvenčním řízení uspokojeny, žalovaní ani přes písemnou výzvu dosud neuhradili. V průběhu řízení spolu žalobkyně a žalovaný 2) uzavřeli smír, který soud schválil usnesením ze dne 31.1.2017, čj. 6C 140/2015-78. Tím byly nároky mezi těmito účastníky zcela vypořádány. S ohledem na samostatné postavení účastníků dle § 91 odst. 1 o.s.ř. nemá tento smír vůči žalovanému 1) žádné účinky, a proto vůči němu soud rozhodl meritorně tímto rozsudkem. Žalovaný 1) se k věci nevyjádřil. Námitky žalovaného 2) pak nelze z důvodu samostatného postavení žalovaných zohlednit i ve prospěch žalovaného 1), neboť z nich může mít prospěch jen ten účastník, který je vznesl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008). Smlouvou ze dne 24.3.2003 (na straně věřitele podepsané dne 10.2.2003) je prokázáno, že mezi žalobkyní jako věřitelem a VZ a EM jako solidárně zavázanými dlužníky byla uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. ---. V této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout dlužníkům překlenovací úvěr ve výši 250.000 Kč na bytový účel a úvěr ze stavebního spoření do výše rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu stavebního spoření k datu přidělení cílové částky. Dlužníci se zavázali poskytnutý úvěr uhradit včetně příslušenství a dalších nákladů. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 7,90 % ročně. Splátka úroku překlenovacího úvěru byla sjednána ve výši 1.646 Kč měsíčně a dále se dlužníci zavázali hradit splátku stavebního spoření ve výši 852 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a úvěrové podmínky (dále jen VOP). Dle platebních příkazů ze dne 18.6.2003, 23.7.2003, 19.9.2003 a 6.10.2003 byla VZ vyplacena částka 249.742 Kč. Prohlášením o ručitelském závazku ze dne 21.3.2003 se žalovaný 1) zavázal, že uspokojí veškeré splatné i v budoucnu splatné pohledávky věřitele vůči dlužníkovi VZ vyplývající ze smlouvy o úvěru č. --- ze dne 10.2.2003, jestliže je neuspokojí dlužník. Ručení se vztahovalo na překlenovací úvěr ve výši 250.000 Kč včetně příslušenství. Přehledem plateb soud zjistil, že dohodnuté splátky nesplácel dlužník řádně a včas (např. od 27.3.2009 do 2.4.2010 hradil pouze splátky ve výši 1.500 Kč a od 15.7.2010 nebylo placeno ničeho až do 22.12.2010, kdy začaly být hrazeny částky v rámci insolvenčního řízení). Poslední úhrada proběhla 28.1.2014, kdy byla zcela uhrazena jistina. Dopisem ze dne 24.4.2013 vyzvala žalobkyně oba žalované k úhradě částky 105.575,04 Kč z titulu jejich ručitelského závazku, neboť dlužník VZ nedodržel sjednané podmínky úvěru. Z důvodu jeho úmrtí a porušování smluvních závazků žalobkyně žalovaným rovněž sdělila, že s okamžitou účinností odstupuje od úvěrové smlouvy. Dle poštovní dodejky byla výzva žalovanému 1) doručena dne 13.5.2013. Dle insolvenčního rejstříku byl dne 16.8.2010 v 10:03 hod. zveřejněn insolvenční návrh EM spojený s návrhem na oddlužení. Současně byla zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení a věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek. Dne 10.9.2010 bylo zveřejněno rozhodnutí o úpadku navrhovatelky spojené s povolením oddlužení. Věc byla vedena u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS 9258/2010. Seznamem přihlášených pohledávek je prokázáno, že žalobkyně v rámci insolvenčního řízení uplatnila částku 259.871,50 Kč (249,742,10 Kč na jistině a 10.129,40 Kč na příslušenství kapitalizovaném ke dni prohlášení úpadku). Dle konečné zprávy insolvenčního správce byla celá přihlášená pohledávka uspokojena. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a dlužníkem VZ za účasti manželky EM jako solidárního dlužníka byla platně uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které poskytla dlužníkovi v rámci překlenovacího úvěru finanční prostředky ve výši 249.742 Kč. Dlužník však dohodnuté splátky stavebního spoření a úroku z úvěru nesplácel řádně a včas. Dne 13.1.2009 dlužník zemřel a 16.8.2010 podala manželka insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, kterému bylo vyhověno. V rámci insolvenčního řízení byla uhrazena celá dlužná jistina ve výši 249.742,10 Kč a kapitalizované příslušenství ve výši 10.129 Kč. Rozhodnutím ze dne 10.7.2014, čj. KSHK 45 INS 9258/2010-B-46/celk.4 byla dlužnice osvobozena od placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. Podle § 303 obch. zák. kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem. Podle § 306 odst. 1 obch. zák. je věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Podle § 307 obch. zák. zaručí-li se za tentýž závazek více ručitelů, ručí každý z nich za celý závazek. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník. Žalovaný 1) se písemným ručitelským prohlášením zavázal uspokojit žalobkyni v případě, že dlužník nesplní svůj závazek ze smlouvy o úvěru. Podle § 414 odst. 1) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon), jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Proto se žalobkyně domáhá zaplacení úroků a úroků z prodlení ode dne prohlášení úpadku do úplného zaplacení jistiny právě po žalovaných jako po ručitelích. Ačkoliv v insolvenčním řízení bylo vydáno rozhodnutí o osvobození dlužnice EM od placení pohledávek přihlášených věřitelů podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, nemá toto rozhodnutí vliv na povinnost žalovaného 1) jako ručitele uhradit dluh. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 totiž rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Soud se proto zabýval povinností žalovaného 1) uhradit požadovaný úrok a úrok z prodlení, který již dlužník v rámci svého osvobození není povinen hradit. Bylo prokázáno, že v rámci úvěrové smlouvy byl dohodnut úrok ve výši 7,90 % ročně z překlenovacího úvěru, který za dobu od prohlášení úpadku do zaplacení celé dlužné jistiny činí 37.424,45 Kč, přičemž jsou zohledněny částečné splátky uhrazené v rámci insolvenčního řízení (způsob výpočtu dlužné úroku je zachycen ve spisu na čl. 58). Protože byl zjištěn úpadek dlužníka, nebyla ze strany žalobkyně nutná výzva dlužníkovi dle § 306 odst. 1 obch. zák., neboť už ze samotné této skutečnosti lze dovodit, že dlužník není schopen dluh v přiměřené době uhradit. Jelikož žalovaný 1) zůstal v řízení nečinný, nevznesl žádné námitky ani neprokázal, že by uvedený úrok uhradil, soud pro částku 37.424,45 Kč žalobě vyhověl, neboť žalovaný 1) má jako ručitel vůči žalobkyni povinnost splnit za dlužníka neuspokojený závazek. Ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 38.148,80 Kč z celého dlužného zůstatku 249.742,10 Kč od dne následujícího po vzniku účinků rozhodnutí o úpadku do zaplacení jistiny se soud zabýval otázkou, zda vůbec nastala splatnost dlužné jistiny 249.742,10 Kč. K tomu žalobkyně argumentovala, že v insolvenčním řízení přihlásila celou tuto dlužnou jistinu a dlužník i insolvenční správce tuto pohledávku uznali, čímž došlo k zesplatnění pohledávky. S tím však soud nesouhlasí. Podle § 173 odst. 3 insolvenčního zákona lze v řízení přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Splatnost pohledávky tedy není podmínkou pro její úspěšné přihlášení v řízení o oddlužení a její zařazení do splátkového kalendáře bylo pouze v souladu s § 5 písm. b) insolvenčního zákona, dle kterého věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. S přihlášením nesplatné pohledávky a jejím zařazením do splátkového kalendáře tedy nelze automaticky spojovat i její zesplatnění. Především proto, že úprava oddlužení neobsahuje výslovné ustanovení o zesplatnění pohledávek jako je tomu v případě konkurzu, kde je v § 250 insolvenčního zákona upravena fikce splatnosti nesplatných pohledávek. Pokud by snad měl zákonodárce v úmyslu stejnou fikci zesplatnění založit i pro případ oddlužení, pak by to učinil výslovně jako v § 250 insolvenčního zákona. Ani samotné nepopření nesplatné pohledávky v přezkumném řízení dlužníkem a insolvenčním správcem pak nelze považovat za úkon, který by měl za následek její zesplatnění, neboť jde o procesní úkon bez hmotněprávních následků, kterým lze výlučně popřít pouze pravost, výši a pořadí pohledávky. Proběhlé insolvenční řízení proto nemělo na splatnost zůstatku úvěru vliv. Žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, že by splatnost zůstatku nesplaceného překlenovacího úvěru nastala jinak. Pokud je odkazováno na dopisy ze dne 24.4.2013 adresované žalovaným jako ručitelům, ve kterých je uvedeno, že žalobkyně odstupuje od úvěrové smlouvy s okamžitou platností, pak toto sdělení nemůže mít ve vztahu k úvěrové smlouvě žádné účinky, neboť žalovaní nebyli jejími účastníky a do dispozice dlužníka se tento jednostranný úkon nedostal (§ 349 odst. 1 obch. zák.). A to ani v rámci přihlášky pohledávky, která sice může mít hmotněprávní účinky jako žaloba (§ 173 odst. 4 insolvenčního zákona), ale tento hmotněprávní úkon v ní musí být jednoznačně vymezen. Tak tomu však v daném případě nebylo a s ohledem na možnost přihlášení nesplatné pohledávky v řízení o oddlužení dle § 173 odst. 3 insolvenčního zákona nelze ani ze samotné skutečnosti, že žalobkyně přihlásila celou dosud nesplatnou pohledávku, dovozovat její úmysl od smlouvy odstoupit a celou pohledávku zesplatnit. Soud proto s ohledem na skutečnost, že v řízení nebyla prokázána splatnost celého zůstatku úvěru, nemohl žalobě vyhovět co do požadovaného úroku z prodlení a pro částku 38.148,55 Kč žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně a žalovaný 1) byli ve věci úspěšní přibližně ve stejném rozsahu, proto bylo rozhodnuto tak, že ve vztahu žádný z nich nemá vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu. Rozhodoval by o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V Semilech dne 24. února 2017 soudce