K zániku nájemního práva ve smyslu ustanovení § 336l odst. 5 písm. a/ o. s. ř. dojde i tehdy, když opakovaná dražební vyhláška neobsahuje výzvu k oznámení nájemního práva.

9C 215/2016-82 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce JS, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného obecným zmocněncem Mgr. Antonínem Jarým, bytem xxx, proti žalovanému L O, nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Horní 10, o určení existence nájemního vztahu a o umožnění výkonu nájemního práva t a k t o : I. Návrh, aby soud určil, že žalovaný je vázán nájemním vztahem uzavřeným mezi žalobcem a společností K S s. r. o., se sídlem xxx, IČ xxx, vzniklým na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 1. 2013, se zamítá. II. Návrh, aby soud uložil žalovanému povinnost umožnit žalobci nerušený výkon nájemního práva po dobu platnosti uzavřené nájemní smlouvy, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 27.172,- Kč k rukám Mgr. Daniela Miliće do 3 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobu podanou soudu dne 12. 6. 2015 se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že žalovaný je vázán nájemním vztahem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále se domáhal uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobci nerušený výkon nájemního práva po dobu platnosti nájemní smlouvy ze dne 15. 1. 2013. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel se společností K s s.r.o. dne 30. 11. 2012 smlouvu o smlouvě budoucí. Následně byla uzavřena nájemní smlouva. Předmětem nájmu byly nemovité věci - dům č.p. 26 (rekreační objekt), stojící na stavební parcele č. 95, dále stavby na stavebních parcelách číslo 160 a 161 a pozemky - stavební parcela č. 95, stavební parcela č. 160 a stavební parcela č. 161, dále pozemková parcela č. 269/1, všechny zapsané na LV č. xxx katastru nemovitostí pro katastrální území DMÚ. Žalobce zcela splnil podmínky sjednané ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 30. 11. 2012, když pronajímateli uhradil na nájemném dne 27. 12. 2012 částku 270.000,- Kč, dne 28. 12. 2012 částku 270.000,- Kč a dne 31. 12. 2012 částku 360.000,- Kč. Nemovité věci, které byly předmětem nájmu, byly prodány v rámci exekuce na majetek původního vlastníka nemovitostí společnosti K s s.r.o.. Žalobce v době uzavírání nájemní smlouvy nevěděl o tom, že by v budoucnu mohlo dojít k omezení či ohrožení jeho nájemního práva. Statutární zástupce povinného společnosti K s s.r.o. RS informoval exekutorský úřad o existenci nájemního vztahu a o skutečnosti, že se v nemovitosti nacházejí movité věci, které jsou ve vlastnictví žalobce či třetích osob. Exekutorský úřad nájemní vztah v rámci dražby nijak nevypořádal, tento nájemní vztah tedy ani nemohl zaniknout. Žalovaný byl v exekučním řízení úspěšným vydražitelem. Dne 10. 7. 2014 byl ve vztahu ke společnosti K s s.r.o. podán insolvenční návrh. Dne 20. 11. 2014 byl zjištěn úpadek jmenované společnosti a bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu. Došlo ke jmenování insolvenčního správce. Žalobce užíval a provozoval nemovitosti až do 3. 1. 2015. Žalovaný do nemovitostí vnikl, aniž by mu byly řádně předány původním vlastníkem, bez výzvy nájemníkovi, bez předání nemovitosti dražebníkem, aniž by postupoval zákonným způsobem, například podáním žaloby na vyklizení nemovitostí. K obsazení nemovitostí došlo dne 8. 1. 2015. Žalovaný v této době ještě ani nebyl vlastníkem nemovitostí. Dne 22. 1. 2015 byly nemovitosti zahrnuty insolvenčním správcem do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce se obrátil na insolvenčního správce, doložil mu existenci nájemního vztahu a požádal ho o zpřístupnění objektu a umožnění nerušeného výkonu nájemního práva. Insolvenční správce vyslovil názor, že nájemní vztah trvá. Nemovitosti sice zahrnul do majetkové podstaty dlužníka, ale nijak je neobsadil. Vlastnické právo vydražitele popíral z důvodu nepřiměřené ceny a z důvodu, že usnesení o příklepu dle jeho přesvědčení nenabylo právní moci. V únoru 2015 žalobce kontaktoval žalovaného a požádal o zpřístupnění objektu. Žalovaný tento požadavek odmítl. Na další výzvu žalobce již žalovaný neodpověděl. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval žalobce v tom, že je nutno vymezit vzájemné postavení žalobce a přechodu původního závazku z nájemní smlouvy na žalovaného. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Na základě usnesení o příklepu ze dne 2.7.2014, sp. zn. 103 EX 6149/13, vydaného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov v řízení proti povinným S T s.r.o., K S s.r.o. a RS, žalovaný nabyl nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký Kraj, katastrálního pracoviště T, pro obec MÚ a katastrální území DMÚ na listu vlastnictví č. xxx. Soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou bylo vydáno usnesení sp. zn. 103 EX 6149/13, na základě kterého byl žalovaný vyrozuměn o nabytí právní moci usnesení o příklepu a byl zároveň vyzván k zaplacení nejvyššího podání. Dne 30.12.2014 žalovaný doplatil nejvyšší podání. Následně byl zapsán jako vlastník shora uvedených nemovitostí do katastru nemovitostí. Žalovaný je řádným vlastníkem nemovitých věcí, a to od 2.7.2014 na základě příklepu od soudního exekutora. Žalovaný nemovité věci zakoupil prosté všech zátěží a nájemních smluv. Veškeré nájemní smlouvy zanikly příklepem soudního exekutora - tj. ke dni 2.7.2014. Žádné nové nájemní smlouvy se žalobcem nebyly uzavřeny. Žalobcem uváděný incidenční spor skončil ve věci projednávané Městským soudem v Praze pod sp. zn. 70 INS 18903/2014 dohodou mezi žalovaným a insolvenčním správcem, na základě které insolvenční správce vyňal předmětné nemovité věci z majetkové podstaty dlužníka – společnosti K s s.r.o. - a žalovaný proto vzal vylučovací žalobu zpět. Toto insolvenční řízení bylo účelově vyvoláno osobami ve spojení s bývalým majitelem nemovitých věcí - konkrétně společností D s.r.o., jejímž byl žalobce společníkem i jednatelem, a to ve snaze zvrátit nabytí nemovitých věcí žalovaným příklepem v exekuční dražbě. Žalovaný měl konečně za to, že žalobcem předložená nájemní smlouva je účelově vyrobena zpětně a reálně nebyla nikdy uzavřena. Úhrada nájemného dopředu, navíc v hotovosti, je zcela nestandardní. V souladu s § 253 insolvenčního zákona se příslušný insolvenční správce nevyjádřil tak, že tuto nájemní smlouvu splní, a vzhledem k tomu se má za to, že insolvenční správce plnění odmítl, čímž došlo rovněž k ukončení smlouvy. Žalobce si poté mohl přihlásit svojí pohledávku za způsobenou škodu do insolvenčního řízení v zákonem stanovené lhůtě, což neučinil. Žalobce po provedeném dokazování trval na tom, že nájemní smlouva byla uzavřena v souladu se zákonem a že nájemní vztah trval ještě před vyhlášením dražby na majetek pronajímatele. Exekutor v rámci svých úkonů opakovaně vydával dražební vyhlášku. V opakované dražební vyhlášce neposkytl všechna poučení, tato dražební vyhláška neměla náležitosti uvedené v § 336b o. s. ř., kde je taxativní výčet náležitostí dražební vyhlášky. Pokud na základě takové dražební vyhlášky došlo k udělení příklepu ve prospěch žalovaného, tak to nemohlo vést k zániku nájemního práva svědčícího žalobci. Dle žalobce nelze bez dalšího dovozovat, že na základě rozhodnutí soudního exekutora, pokud nikdo nepřihlásí nájemní právo k předmětu dražby, toto nájemní právo zanikne. Občanský zákoník počítá s případy, kdy dojde ke změně vlastníka předmětu nájmu. Vychází z toho, že závazky přechází na nového vlastníka a současně upravuje případy, kdy tento nový vlastník nechce tyto závazky dále plnit. V takovém případě má tento vlastník právo nájem vypovědět. V daném případě tak postupováno nebylo, žalovaný se prokazatelně dozvěděl o tom, že zde existuje právo nájmu ve prospěch žalobce, přesto žádné další úkony neučinil. Žalovaný trval na tom, že předložená nájemní smlouva je účelově vytvořenou listinou, která žádné právo nájmu založit nemohla. I kdyby právo nájmu vzniklo, pak muselo zaniknout v důsledku rozhodnutí vydaných v exekučním řízení. Pro tento případ je nadbytečné zabývat se pravostí předložené nájemní smlouvy. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že dnem 15. 1. 2013 je datována nájemní smlouva, kterou pronajímatel K s s.r.o. přenechal do užívání nájemci - žalobci - nemovité věci, a to dům č.p. 26 na stavební parcele č. 95, stavby na stavebních parcelách č. 160 a 161, pozemky stavební parcely č. 95, 160 a 161 a pozemkovou parcelu č. 269/1, všechny zapsané v katastru nemovitostí na LV č. xxx pro katastrální území DMÚ. Účelem nájmu bylo užívání a další pronajímání předmětu nájmu. Smlouva navazovala na smlouvu o smlouvě budoucí uzavřenou dne 30. 11. 2012. Doba nájmu byla sjednána od 15. 1. 2013 do 31. 1. 2008. Nájemné činilo 15.000,- Kč měsíčně. Podle článku VI. smlouvy bylo nájemné za 60 měsíců v celkové výši 900.000,- Kč zaplaceno již před uzavřením nájemní smlouvy. Uvedené skutečnosti vyplývají z nájemní smlouvy. Dle výdajových pokladních dokladů zaplatila společnost D, s.r.o., se sídlem xxx, dne 14. 12. 2012 částku 350.000,- Kč, dne 18. 12. 2012 částku 350.000,- Kč a dne 20. 12. 2012 částku 350.000,- Kč. Osoba, které měly být tyto finanční prostředky vyplacené, není v pokladních dokladech uvedena. Tyto skutečnosti soud zjistil z pokladních dokladů. Z exekučního spisu Exekutorského úřadu Přerov, soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány se sídlem Přerov, Komenského 38, sp. zn. 103 Ex 06149/13, bylo zjištěno, že exekuce byla vedena na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 22. 4. 2013, č.j. 15EXE 739/2013 - 28. Tímto rozhodnutím byla nařízena exekuce podle pravomocných a vykonatelných notářských zápisů ze dne 7. 2. 2013 a 14. 2. 2013. Oprávněným byla společnost A, akciová společnost, se sídlem xxx, IČ xxx. Povinnými byli společnost S T s.r.o., se sídlem xxx, IČ xxx, společnost K s s.r.o., se sídlem xxx, IČ xxx, a RS, RČ xxx, bytem xxx. Jistina činila 12.665.872,62 Kč. Exekuční příkaz, jímž exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného, byl vydán dne 2. 5. 2013, pod č.j. 103 Ex 06149/13 - 15. Exekuční příkaz postihoval nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí pro obec MÚ, katastrální území DMÚ na LV č. xxx, jejichž vlastníkem byla společnost K s s.r.o.. Stejnopis exekučního příkazu byl zaslán příslušnému katastrálnímu úřadu. V exekučním příkazu byl povinný vyzván, aby do 15 dnů od doručení příkazu oznámil soudnímu exekutorovi, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo, právo odpovídající věcnému břemeni nebo nájemní právo. Současně byl povinný poučen, že pokud tak neučiní, odpovídá za škodu tím způsobenou. Dne 26. 9. 2013 bylo vydáno usnesení o určení ceny nemovitostí. K vydání tohoto usnesení došlo po provedeném ohledání nemovitostí soudním znalcem. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že povinný žádné právo nájmu neoznámil. V odůvodnění rozhodnutí se dále uvádí, že místní šetření proběhlo dne 3. 9. 2013 za přítomnosti pracovníka znaleckého ústavu Ing. RM a správce objektu PK. Účastník místního šetření sdělil, že je uživatelem objektu na základě nájemní smlouvy. Přes výslovnou výzvu pracovníka znaleckého ústavu tuto smlouvu nepředložil, přislíbil její dodání, ovšem ke dni vypracování posudku nebyla listina předložena. Při místním šetření dále PK sdělil, že veškeré vnitřní vybavení penzionu (movitý majetek) je v jeho vlastnictví, proto tento nebyl předmětem ocenění. Soudní exekutor z uvedených důvodů pohlížel na nemovitost jako na nemovitost nepronajatou a právně volnou. Dne 15. 11. 2013 byla vydána dražební vyhláška o provedení elektronické dražby předmětných nemovitostí. K zahájení elektronické dražby mělo dojít dne 22. 1. 2014 ve 13 hodin. Nejnižší podání bylo stanoveno na 5.453.333,- Kč. V článku XI. dražební vyhlášky bylo uvedeno: „Soudní exekutor vyzývá každého, kdo má k nemovitosti nájemní právo nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno ve výroku VII. této dražební vyhlášky, nejde-li o nájemce bytu nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby takové právo soudu oznámil a doložil listinami, jinak takové právo zanikne příklepem“. Předmětné usnesení bylo zasláno všem povinným. Dne 9.5.2014 pod č.j. 103 Ex 06149/13 – 83, bylo vydáno usnesení o opakované dražbě. Tato se měla konat dne 2.7.2014 v 13.00 hodin. Nejnižší podání bylo stanoveno na 3.272.000,- Kč. V článku VII. měla být uvedena věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní smlouvy či předkupní práva, která prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou. Žádné nájemní právo v rámci tohoto článku uvedeno nebylo. I v tomto případě bylo usnesení doručováno všem povinným. Z protokolu o dražbě nemovitých věcí - elektronické dražbě ze dne 2. 7. 2014, č.j. 103 Ex 06149/13 – 89, vyplývá, že po provedené elektronické dražbě byl udělen příklep žalovanému. Ten učinil nejvyšší podání ve výši 3.702.000,- Kč. Dne 2. 7. 2014, pod č.j. 103 Ex 06149/13 - 92, bylo vydáno usnesení o příklepu, jenž byl udělen žalovanému jako vydražiteli. V odůvodnění usnesení bylo mimo jiné uvedeno: „Věcná břemena a nájemní práva, nejde-li o nájem bytu nebo věcné břemeno bydlení, neuvedená v dražební vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání, a předkupní práva k vydražené nemovité věci zanikají dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel jejím vlastníkem“. Dopisem exekutorského úřadu ze dne 19. 11. 2014, č.j. 103 Ex 06149/13 - 102, byly zúčastněné osoby vyrozuměny, že usnesení o příklepu ve prospěch žalovaného nabylo právní moci dne 5. 8. 2014. Dopisem exekutorského úřadu ze dne 5. 1. 2015, č.j. 103 Ex 06149/13 – 108, bylo potvrzeno, že žalovaný dne 13. 12. 2014 doplatil nejvyšší podání, které učinil při dražbě nemovitostí dne 2. 7. 2014. Dopisem ze dne 25. 2. 2015 vyzval žalobce žalovaného ke zpřístupnění předmětu nájmu (sporných nemovitých věcí). Žalovaný dopisem svého právního zástupce ze dne 25. 2. 2015 sdělil, že nemovité věci nabyl řádně v exekuční dražbě a veškerá nájemní práva k těmto nemovitým věcem zanikla. Z toho důvodu nehodlal nemovité věci zpřístupňovat žalobci. Žalobce poté vyzval žalovaného ke zpřístupnění předmětu nájmu k dalším dopisem ze dne 13. 3. 2015. Tyto skutečnosti byly zjištěny z korespondence účastníků. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 179 ICm 787/2015 bylo zjištěno, že žalovaný podal dne 20. 2. 2015 žalobu o vyloučení sporných nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka společnosti K s s.r.o. Žaloba byla podána proti insolvenčnímu správci Ing. LL. Žaloba byla odůvodněna tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 10. 7. 2014 na návrh věřitele společnosti D s.r.o. Bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka společnosti K s s.r.o. a byl prohlášen konkurs na majetek této společnosti. Následně insolvenční správce zapsal do majetkové podstaty dlužníka i sporné nemovitosti nacházející se v katastrálním území DMÚ. Žalovaný namítal, že k tomuto úkonu došlo neoprávněně, protože to vylučuje jeho vlastnické právo k tomuto majetku. V průběhu řízení došlo mezi účastníky k dohodě, žaloba byla vzata zpět z důvodu, že insolvenční správce po dohodě mezi účastníky řízení nemovité věci z majetkové podstaty dlužníka vyloučil. Řízení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2015 zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 11. 2015. Dle výpisu z katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitých věcí zapsaných na LV č. xxx katastru nemovitostí pro obec DMÚ zapsán žalovaný, a to na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 2.7.2014, které nabylo právní moci dne 5.8.2014. Právní účinky zápisu nastaly ke dni 5.1.2015, zápis byl proveden dne 28.1.2015. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný je vázán nájemním vztahem založeným nájemní smlouvou ze dne 15.1.2013 (v podstatě tedy otázkou, zda existuje právo nájmu žalobce k nemovitým věcem zapsaným na LV č. xxx katastru nemovitostí pro obec MÚ, katastrální území DMÚ). Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dle ustálené soudní praxe naléhavý právní zájem vyžaduje vedle stavu objektivní právní nejistoty rovněž splnění podmínky, že takový stav nelze odstranit jiným právním prostředkem. Podle judikatury proto zpravidla nelze dovodit naléhavý právní zájem na požadovaném určení tam, kde lze žalovat na plnění (viz například R 88/68, R 17/72). Určovací žaloba přichází na řadu v případech, kdy sice již objektivně došlo ke vzniku stavu právní nejistoty, avšak ještě není možné žalovat na splnění povinnosti. O takovou situaci se v daném případě nejedná. Žalobce tvrdí, že existuje jeho nájemní vztah ke sporným nemovitostem a že je mu výkon práva nájmu znemožňován. V návaznosti na to se současně žalobou na plnění domáhá uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobci výkon práva nájmu (přesnější by byl požadavek na strpění výkonu práva nájmu). Z uvedeného je zřejmé, že žalobce se může ochrany svých práv domáhat žalobou na plnění. Dle právní úpravy platné v době, kdy mělo dojít ke vzniku práva nájmu (15.1.2013), se právo nájmu nezapisovalo do katastru nemovitostí. Není tedy důvod ani k tomu, aby na základě rozhodnutí soudu o určovací žalobě došlo k zápisu práva nájmu do katastru nemovitostí. Soud tudíž dovodil, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a žalobu v této části bez dalšího zamítl. Pro rozhodnutí o žalobě na plnění byla významná časová posloupnost právně významných skutečností. Sporné právo nájmu mělo vzniknout na základě nájemní smlouvy ze dne 15.1.2013. Dne 2.5.2013 byl vydán exekuční příkaz, jímž bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem sporných nemovitostí ve vlastnictví společnosti K s s.r.o. Na základě pokynu exekutora byl do katastru nemovitostí proveden záznam o exekuci postihující předmětné nemovitosti. Povinný K s s.r.o. byl výslovně vyzván, aby oznámil exekutorovi, zda a kdo má k nemovitostem právo nájmu. Při místním šetření dne 3.9.2013, které bylo provedeno za účelem ocenění nemovitých věcí, tvrdil existenci svého práva nájmu k nemovitým věcem PK, nájemní smlouvu přes výzvu nedoložil (viz usnesení o určení ceny nemovitostí ze dne 26.9.2013). V rámci první dražební vyhlášky ze dne 15.11.2013 byl vyzván každý, kdo má k dražené nemovitosti nájemní právo neuvedené v dražební vyhlášce, aby takové právo oznámil a doložil listinami. Při první elektronické dražbě konané dne 22.1.2014 k udělení příklepu nedošlo. Dne 9.5.2014 bylo vydáno usnesení o opakované dražbě, které obsahovalo v pořadí druhou dražební vyhlášku. V článku VII. této vyhlášky, v němž byla uvedena práva a závazky váznoucí na dražených nemovitých věcech, nebylo právo nájmu žalobce k nemovitým věcem, které mělo být založeno smlouvou ze dne 15.1.2013, uvedeno. Žalobci lze přisvědčit v tom, že tato druhá dražební vyhláška již neobsahovala výzvu k tomu, aby každý, kdo má k dražené nemovitosti nájemní právo neuvedené v dražební vyhlášce, takové právo oznámil a doložil listinami. V rámci dražby konané dne 2.7.2014 byl udělen příklep ve prospěch žalovaného. Ten následně splnil veškeré další podmínky a byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník sporných nemovitých věcí. Teprve dne 10.7.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení, v jehož rámci insolvenční správce zapsal sporné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka. Dle § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti exekuční řád) nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci prodejem movitých věcí a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí. Dle § 335b odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve znění účinném ke dni vydání exekučního příkazu) v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo, právo odpovídající věcnému břemeni nebo nájemní právo, s poučením, že při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou. Dle § 336l odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném v době vydání rozhodnutí o udělení příklepu) vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni jeho vydání. Dle § 336l odst. 5 písm. a) cit. zák. dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem vydražené nemovité věci, zanikají právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní právo nebo pachtovní právo, nejde-li o věcné břemeno bydlení, výměnek, jehož součástí je právo bydlení nebo nájem bytu, neuvedená v dražební vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání. Dle § 336b odst. 3 písm. b) o.s.ř. (ve znění účinném v době vydání obou dražebních vyhlášek) v dražební vyhlášce soud vyzve každého, kdo má k nemovitosti nájemní právo nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo zanikne příklepem. Dle § 336m odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném v době vydání obou dražebních vyhlášek) nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze podat nejdříve po uplynutí 3 měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li návrh podán do 1 roku, soud výkon rozhodnutí zastaví. Dle § 336m odst. 4 o.s.ř. (ve znění účinném v době vydání obou dražebních vyhlášek) o nařízení a provedení dalších dražeb platí obdobně ustanovení § 336b odst. 2 a § 336b odst. 4 písm. c), § 336c s výjimkou odstavce 1 písm. b) a c), § 336d, § 336e odst. 2, § 336h, § 336i odst. 3 a 4, § 336j až 336l, § 336n a 336o. Soud po zhodnocení provedených důkazů dovodil, že soudní exekutor postupoval při provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného - společností K s s.r.o. – zcela v souladu s výše citovanými ustanoveními. V rámci exekučního příkazu vyzval povinného (potažmo i RS jako jednatele společnosti K s), aby sdělil, zda a kdo má k exekucí postiženým nemovitým věcem právo nájmu. Na tuto výzvu nebylo reagováno. O exekučním postihu nemovitých věcí byl na základě exekučního příkazu proveden záznam do katastru nemovitostí. Exekutorem pověřený znalec provedl dne 3. 9. 2013 na místě samém šetření. Při té příležitosti byl v kontaktu s PK, který sám sebe označoval za nájemce nemovitých věcí, avšak své právo nájmu nedoložil. Soud nezkoumal, jaký byl případně vztah mezi žalobcem a PK, protože to považoval za irelevantní. V každém případě provedení místního šetření z důvodu ocenění nemovitostí pro potřeby exekučního prodeje mělo a mohlo být pro vlastníka i případného nájemce neformální informací o tom, že exekuce prodejem nemovitých věcí probíhá. Soudní exekutor v souladu s ust. § 336b odst. 3 písm. b) o.s.ř. vyzval osoby, které měly k exekučním postihem postiženým věcem právo nájmu neuvedené v dražební vyhlášce, aby takové právo soudu oznámily a doložily. Opakovaná dražební vyhláška takovou výzvu neobsahovala, což však je v souladu s výše citovaným ustanovením § 336m odst. 4 o.s.ř. Dle soudu je logické, že opakovaná dražební vyhláška již výzvu k oznámení nájemního práva obsahovat nemusí. Zákonodárce oprávněně předpokládal, že případní nájemci své právo oznámí již na základě první dražební vyhlášky. Pro případ, že by ke vzniku nájemního vztahu mělo dojít v době mezi vydáním první a opakované držební vyhlášky, pak bylo možno logicky předpokládat, že si potenciální nájemce ověří právní poměry pronajímaných nemovitých věcí v katastru nemovitostí. V takovém případě by musel zjistit, že nemovité věci jsou postiženy exekucí. Z obsahu spisu soudního exekutora nevyplývá, že by kdykoliv a kýmkoliv byla v průběhu exekučního řízení oznámena existence nájemního práva žalobce k draženým nemovitým věcem. Za tohoto stavu nelze než dospět k závěru, že podle ustanovení § 336l odst. 5 písm. a) o.s.ř. by došlo k zániku nájemního práva žalobce ke sporným movitým věcem, pokud by takové právo vůbec existovalo. Zahrnutí sporných nemovitých věcí do majetkové podstaty dlužníka K s s.r.o. v rámci insolvenčního řízení pak nemohlo mít žádné právní účinky. Žalovaný tento úkon insolvenčního správce napadl, insolvenční správce následně sporné nemovité věci z majetkové podstaty dlužníka vyloučil. Vzhledem k výše uvedeným závěrům bylo nadbytečné zabývat se námitkou žalovaného, že nájemní smlouva je dokumentem, jenž byl vytvořen dodatečně za účelem zpochybnění práv žalovaného ke sporným nemovitým věcem. Proto soud ani neprováděl důkazy, které k prokázání této námitky navrhl žalovaný. Obdobně soud považoval za nadbytečné provedení důkazu výslechem RS, který měl soudnímu exekutorovi oznámit, že existuje právo nájmu žalobce k draženým nemovitostem. Případné oznámení mělo být nepochybně provedeno písemnou formou, aby bylo z obsahu exekučního spisu zjistitelné. V této souvislosti nelze přehlédnout ani skutečnost, že soudnímu exekutorovi se v průběhu exekučního řízení opakovaně nedařilo doručovat písemnosti RS, který byl rovněž jedním z povinných. Z obsahu exekučního spisu pak nevyplývá, že by RS učinil v průběhu exekučního řízení jakýkoliv procesní či jiný úkon. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl i v části, v níž se žalobce domáhal, aby mu byl umožněn výkon práva nájmu. I kdyby právo nájmu vzniklo, pak by muselo ze shora uvedených důvodů zaniknout. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému byly přiznány náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovanému konkrétně náleží odměna za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při dvou jednáních soudu). Při stanovení výše odměny musel soud zohlednit, že v řízení byly uplatněny 2 nároky. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Tarifní hodnota z návrhu na určení existence nájemního práva činí podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky 35.000,- Kč, tarifní hodnota z návrhu na umožnění výkonu práva nájmu činí podle § 9 odst. 3 písm. e) rovněž 35.000,- Kč. Při určení výše odměny tak soud vycházel ze součtu uvedených tarifních hodnot, tj. z částky 70.000,- Kč. Odměna za úkon právní služby tak podle § 7 vyhlášky činí 3.900,- Kč. Žalobci byla dále přiznána paušální náhrada hotových výloh za uvedené 4 úkony po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky). Dále bylo přiznáno cestovné za použití vozidla ke 2 jednáním soudu v celkové výši 3.656,- Kč (trasa Havlíčkův Brod – Trutnov a zpět, vzdálenost 136 km, celkem ujeto 544 km, průměrná spotřeba 9,9 l/100 km, cena nafty 28,60 Kč/l, základní náhrada 3,90 Kč/km) a náhrada za čas promeškaný cestami k jednání soudu 2.000,- Kč (20 půlhodin po 100,- Kč). Zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 22.456,- Kč, daň činí 4.716,- Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 27.172,- Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení písemně dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V Trutnově dne 23. srpna 2017 samosoudce