Návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 405 z. ř. s., podanému po uplynutí lhůty podle § 408 z. ř. s., nelze vyhovět, a to ani za situace, že byl podán za trvání předběžného opatření po jeho předchozím prodloužení ve smyslu § 410 z. ř. s.

19Co 2/2018-21 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci navrhovatelky HT, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené Mgr. Veronikou Klaškovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Tyršova 2, proti odpůrci MT, nar. xxx, trvale bytem xxx, t. č. xxx, zastoupenému JUDr. Jaromírem Jeřábkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 67, za účasti Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, o nařízení předběžného opatření podle § 400 a násl. zákona o zvláštním řízení soudním (dále jen z. ř. s.), k odvolání navrhovatelky proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0 Nc 2742/2017-14 ze dne 12. prosince 2017, takto: I. Usnesení okresního soudu s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud usnesením shora zamítl návrh navrhovatelky, aby doba trvání předběžného opatření, nařízeného usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. 8. 2017 pod č. j. 0Nc 2602/2017-18, prodlouženého usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 9. 2017 č. j. 0Nc 2741/2017-17 do 30. 11. 2017, byla dále prodloužena do 3. 2. 2018 (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění usnesení soud zrekapituloval, že jeho usnesením ze dne 3. 8. 2017 č. j. 0Nc 2602/2017-18 bylo nařízeno předběžné opatření dle § 400 z. ř. s., jímž byla odpůrci uložena povinnost opustit byt o velikosti 3+1 v 5. nadzemním podlaží č. 353 v D, ulice xxx, společně obývaný s navrhovatelkou, jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržovat se ve společném obydlí a nevstupovat do něj do 3. 9. 2017. Soud k návrhu navrhovatelky ze dne 31. 8. 2017 usnesením ze dne 21. 9. 2017 č. j. 0Nc 2741/2017-17 dobu trvání předběžného opatření prodloužil do 30. 11. 2017 s tím, že účastníci řízení byli v rozvodovém řízení a prodloužením nařízeného předběžného opatření by se zamezilo manželským neshodám, které končívaly napadením navrhovatelky. Navrhovatelka se podáním uplatněným u soudu dne 23. 11. 2017 opětovně domáhala prodloužení nařízeného předběžného opatření, a to do 3. 2. 2018, s tím, že stále trvá ohrožení její osoby ze strany odpůrce duševním i tělesným násilím ve stejném rozsahu jako v době vydání výše uvedených soudních rozhodnutí. Odchodem odpůrce z bytu se zdravotní i psychický stav navrhovatelky zlepšil a rovněž tak i nezletilých dětí účastníků. Za této situace navrhovatelka považuje za zcela nežádoucí, aby odpůrce svým chování tento stav narušil. Navrhovatelka zároveň s tímto návrhem podala proti odpůrci žalobu na vyklizení bytu, neboť rozsudkem téhož soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. 3C 36/2017-43 bylo manželství účastníků rozvedeno, a tak zanikl právní důvod užívání bytu odpůrcem. Odpůrce s dalším prodloužením nařízeného předběžného opatření nesouhlasil s tím, že žádného duševního ani fyzického násilí se nedopustil, nehodlá tak činit ani v budoucnu a v bytě ani bydlet nechce. Okresní státní zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou se k návrhu nevyjádřilo. Okresní soud poté s odkazem na § 410 a § 413 z. ř. s. konstatoval, že zákon sice dává možnost podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření až na dobu 6 měsíců od vykonatelnosti, avšak další prodloužení doby trvání předběžného opatření není možné, když podle jazykového výkladu je možné podat návrh na prodloužení jen před tím, než uplyne doba trvání předběžného opatření stanovená v § 408 z. ř. s., tj. měsíc od vykonatelnosti. Nic však navrhovateli nebrání v podání nového návrhu, ovšem jen za předpokladu, že jsou pro to zvlášť závažné důvody. Navrhovatelka podala proti usnesení včas odvolání. Vyslovila přesvědčení, že prodloužení doby trvání předběžného opatření možné je, a to až do 3. 2. 2018, kdy uplyne doba 6 měsíců od vykonatelnosti předběžného opatření. Současně měla za prokázané jí tvrzené důvody prodloužení doby trvání předběžného opatření. Navrhla změnu prvoinstančního rozhodnutí tak, že doba trvání předběžného opatření bude prodloužena do 3. 2. 2018. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení včetně jemu předcházejícího řízení bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a pouze z důvodů týkajících se toho, co soud prvního stupně řešil v jeho výroku (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněným. Dle § 408 odst. 1 z. ř. s. předběžné opatření podle § 405 trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Vykonatelné je jeho vydáním (§ 407 z. ř. s.). Dle § 410 odst. 1 a 2 z. ř. s. může navrhovatel před uplynutím doby uvedené v 408 podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 405. Podáním návrhu se prodlužuje doba trvání předběžného opatření podle § 405 do doby, než soud o návrhu na prodloužení rozhodne. Podle § 412 odst. 2 z. ř. s. soud může prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen na dobu nezbytně nutnou. Z obsahu spisu se podává, že předběžné opatření prvoinstančního soudu č. j. 0Nc 2602/2017-18, kterým byla odpůrci uložena povinnost opustit byt společně obývaný s navrhovatelkou, bylo vydáno dne 3. 8. 2017 a tímto dne se též stalo vykonatelným (§ 407 z. ř. s.). Navrhovatelka podala návrh na jeho prodloužení dne 31. 8. 2017, tedy před uplynutím doby uvedené v § 408 odst. 1 z. ř. s., přičemž požadovala prodloužení doby trvání předběžného opatření do 3. 2. 2018, tedy na nejdelší možnou dobu 6 měsíců od jeho vykonatelnosti (§ 413 z. ř. s.). Prvoinstanční soud návrhu na prodloužení předběžného opatření vyhověl, avšak dobu jeho trvání z jím v odůvodnění usnesení uvedených důvodů prodloužil pouze do 30. 11. 2017. Proti jeho usnesení se žádný z účastníků neodvolal a toto nabylo právní moci dne 7. 10. 2017. Další návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření do 3. 2. 2018 podala navrhovatelka dne 23. 11. 2017. Odvolací soud přisvědčuje plně závěru prvoinstančního soudu, že v pořadí druhému návrhu navrhovatelky na prodloužení doby trvání předběžného opatření, byť pouze do skončení nejzazší zákonné lhůty stanovené v § 413 z. ř. s., nelze vyhovět. Ustanovení § 410 z. ř. s. sice výslovně podání opakovaného návrhu na prodloužení předběžného opatření nařízeného dle § 405 z. ř. s. nevylučuje, avšak stanoví konec lhůty, v níž je možno takový návrh podat, a to tak, že tato lhůta končí posledním dnem trvání předběžného opatření, jímž je poslední den měsíce následujícího po jeho vykonatelnosti (§ 408 odst. 1 z. ř. s.). Z dikce tohoto ustanovení je pak třeba dovodit, že svojí povahou je to lhůta prekluzivní, tzn. návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření podaný po jejím uplynutí je třeba zamítnout. Pro úplnost odvolací soud dodává, že nová právní úprava účinná od 1. 1. 2014 přináší zásadní odklon od předchozí právní úpravy předběžných opatření na ochranu před domácím násilím, která umožňovala opakované prodlužování takovéhoto předběžného opatření až na dobu jednoho roku od okamžiku jeho nařízení za podmínky, že bylo před uplynutím jednoho měsíce od jeho vykonatelnosti zahájeno řízení ve věci samé a trvá stav ohrožení navrhovatele. Navrhovatel, jehož návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření na nejzazší možnou dobu 6 měsíců od jeho vykonatelnosti nebylo zcela vyhověno, má však možnost podat odvolání proti takovému soudnímu rozhodnutí, případně může podat návrh nový (viz § 752 věta druhá o. z.). V přezkoumávané věci je nesporné, že navrhovatelka podala návrh na opakované prodloužení předběžného opatření až po uplynutí doby jednoho měsíce od vykonatelnosti předběžného opatření, jejíž běh skončil dne 4. 10. 2017 (poslední den doby 3. 10. 2017 připadl na sobotu, proto lhůta k podání návrhu končila následující pracovní den – viz § 57 odst. 2 o. s. ř.). Prvoinstanční soud tudíž tento návrh správně zamítl, aniž by se jím zabýval po věcné stránce. Jeho usnesení bylo proto jako věcně správné potvrzeno, a to i ve správném závislém výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.) O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Navrhovatelka s odvoláním neuspěla, podle obsahu spisu však odpůrci žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 9. ledna 2018 předsedkyně senátu