V řízení o určení neúčinnosti právního jednání dlužníka spočívajícího v bezúplatném převodu bytové jednotky spolu se zřízením věcného břemene doživotního práva užívat darovaný byt je osobou pasivně legitimovanou ten, kdo s dlužníkem právně jednal podle § 594 odst. 1 o. z.

20 Co 24/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Ing. Borise Nypla v právní věci žalobce: Ing. ZV, narozený xxx bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. Janem Vodičkou sídlem Valdštejnská 381/6, 460 01 Liberec 2 proti žalovanému: MK, narozený xxx bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem sídlem Lidická 405/3, 466 01 Jablonec nad Nisou o určení neúčinnosti právního jednání dlužníka k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 10. 2017 č. j. 6 C 95/2016-57 takto: I. Rozsudek okresního soudu se a) ve výroku pod bodem I potvrzuje, b) ve výroku pod bodem II mění tak, že vůči žalobci je právně neúčinná smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 29. 3. 2016 uzavřená mezi oprávněnými z věcného břemene M a L K a povinným z věcného břemene – žalovaným, jejímž předmětem bylo zřízení doživotního práva užívání bytové jednotky č. 1907/20 v budově č. p. 1906–1908 stojící na pozemku parc. č. 1660/18 v katastrálním území a obci xxx. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem v částce 25 007,80 Kč a dále náklady odvolacího řízení v částce 16 584 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta žalobce. Odůvodnění: 1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud výrokem pod bodem I rozhodl, že vůči žalobci je neúčinná darovací smlouva ze dne 29. 3. 2016, kterou rodiče žalovaného M a L K darovali žalovanému bytovou jednotku blíže ve výroku rozsudku specifikovanou. Zde okresní soud uzavřel, že dárce MK dluží žalobci částku 574 244 Kč s příslušenstvím dle soudního rozhodnutí z května 2016 a že touto darovací smlouvou zkrátil možnost uspokojení této pohledávky žalobce. Dále okresní soud měl za to, že žalovaný obdarovaný, který je synem dárců, neprokázal, že mu nebyl znám a ani mu nemusel být znám úmysl dlužníka – dárce – zkrátit věřitele (§ 590 odst. 1. písm. c/ o. z.)., přičemž blíže zdůvodnil, z jakých důvodů k takovému závěru dospěl. Dále pak okresní soud výrokem pod bodem II naopak zamítl tu část žaloby, kterou se žalobce domáhal určení, že je vůči němu právně neúčinná i smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 29. 3. 2016, podle které zřídil žalovaný svým rodičům – dárcům – právo doživotního užívání bytové jednotky, kterou mu rodiče zároveň darovali. Zde okresní soud zaujal názor, že osobou, která ze smlouvy o zřízení věcného břemene nabyla práva a povinnosti, nebyl žalovaný, ale dlužník a jeho manželka, a proto v této části předmětu řízení jsou pasivně legitimováni oni a nikoliv žalovaný. Oprávnění z věcného břemene ale žalováni nejsou, a proto byla žaloba v této části směřující proti žalovanému zamítnuta. Vzhledem k částečnému úspěchu obou účastníků řízení nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z nich (§ 142 odst. 2. o. s. ř.). 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. 3. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že o sporech svého otce se žalobcem nic nevěděl, tedy nevěděl nic o tom, že by otec žalobci něco dlužil. V domácnosti se otcovo podnikání vůbec neřešilo a o sporu otce s žalobcem se žalovaný dověděl až v souvislosti s tímto řízením. Důvodem převodu vlastnictví bytu byla snaha rodičů odměnit žalovaného za jeho řádné studium. Zde odkázal na výpovědi rodičů a strýce a navrhl, aby i v této části byla žaloba zamítnuta. 4. Žalobce ve svém odvolání proti výroku pod bodem II vytkl okresnímu soudu nesprávné právní závěry týkající se § 594 odst. 1. o. z. Zdůraznil, že to byl žalovaný, kdo s dlužníkem (svým otcem) právně jednal a toto jednání ve svém souhrnu vedlo ke zkrácení věřitele. Vzhledem ke znění tohoto právního ustanovení má za to, že měl na výběr, vůči komu se bude neúčinnosti právního jednání domáhat. Připomněl, že smyslem této právní úpravy je možnost uspokojení pohledávky věřitele v exekuci z majetku, který dlužník vyvedl na třetí osobu a v exekuci bude postižen majetek této třetí osoby, se kterou dlužník jednal. Právě tato třetí osoba má zájem na výsledku soudního řízení, a proto ji také zákonodárce v § 594 o. z. přiznává pasivní legitimaci v tomto řízení. Navrhl proto změnu výroku pod bodem II tak, že i v této části bude žalobě vyhověno. 5. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je – na rozdíl od odvolání žalovaného – důvodné. 6. Žalovaný ve svém odvolání neuvedl nic nového, s čím by se okresní soud nevypořádal. Závěry okresního soudu vedoucí k rozhodnutí ve výroku pod bodem I považuje odvolací soud za zcela správné, na důvody uvedené soudem I. stupně se proto pro stručnost odkazuje s tím, že i krajský soud má za to, že domněnku vtělenou do § 590 odst. 1. písm. c/ o. z. žalovaný jako osoba blízká dlužníkovi žalobce nevyvrátil. Proto byl rozsudek ve výroku pod bodem I podle § 219 o. s. ř. potvrzen. 7. Naproti tomu považuje krajský soud za důvodné odvolání žalobce. Kdo je v případě neúčinnosti právního jednání za podmínek § 589 o. z. osobou pasivně legitimovanou, uvádí ustanovení § 594 odst. 1. o. z. Podle tohoto ustanovení je v prvé řadě pasivně legitimovanou osobou, tedy potenciálním žalovaným, ten, kdo s dlužníkem právně jednal, a toto právní jednání vedlo ke zkrácení uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele. V předmětném případě s dlužníkem jednal právě žalovaný, a to jak v souvislosti s bezúplatným převodem bytové jednotky, tak i v souvislosti se zřízením věcného břemene doživotního práva užívat darovaný byt. Tuto darovací smlouvu se smlouvu o zřízení věcného břemene je nutno považovat ve svém souhrnu za jediné právní jednání (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 76/2011) výrazně zkracující jako celek možnost uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce, a proto byl napadený výrok pod bodem II podle § 220 odst. 1. písm. a/ o. s. ř. změněn a i v této části bylo žalobě vyhověno. 8. Vzhledem ke změně rozsudku bylo nutno znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2. o. s. ř.). Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu bylo podle § 142 odst. 1. o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které mu v řízení vznikly. Tímto nákladem je náklad advokátního zastoupení ve výši 25 007,80 Kč. Odměna advokáta za celkem 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, 2x jednání před okresním soudem a písemné vyjádření k věci) po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4. písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) činí 15 500 Kč, k tomu náleží 5 x 300 Kč paušálních náhrad výdajů podle § 13 odst. 3. vyhlášky, 8 x 100 Kč náhrad za promeškaný čas podle § 14 odst. 3. vyhlášky, cestovné 1 214,70 Kč za dvě cesty na trase Liberec – Semily, tedy celkem 19 014,70 Kč, což s 21% DPH činí 23 007,80 Kč a se soudním poplatkem z žaloby ve výši 2 000 Kč jde celkem o 25 007,80 Kč. 9. Žalobce má dále nárok i na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odměna advokáta za tři úkony právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného a jednání odvolacího soudu ze dne 6. 11. 2018) činí 9 300 Kč, k tomu náleží 3 x 300 Kč paušálních náhrad výdajů, 6 x 100 Kč náhrad za promeškaný čas a cestovné za 200 km na trase Liberec – Hradec Králové a zpět, tedy 1 253 Kč, celkem tedy 12 053 Kč, což DPH je 14 584 Kč a se soudním poplatkem z odvolání 2 000 Kč jde o 16 584 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. Lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, a to podáním k Okresnímu soud v Semilech, a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. Hradec Králové 6. listopadu 2018 předseda senátu