Užití (soukromého) psa nelze považovat za výkon oprávnění, resp. činnosti rybářské stráže, neboť jakékoliv užití psa (příp. jiného živého tvora ve smyslu § 494 obč.zák.) mezi zákonem vymezená oprávnění rybářské stráže nepatří, když zákon žádné takové oprávnění k užití (soukromého) psa v rámci výkonu oprávnění a funkce rybářské stráže nedává (viz citovaný § 16 zákona o rybářství). Užití psa, tj. jeho doprovod a přítomnost při výkonu funkce rybářské stráže, nelze hodnotit ani jako užití vlastních sil a prostředků k zajištění výkonu funkce rybářské stráže dle § 16 písm. b), bodu 3 zákona o rybářství, neboť psa jako samostatného živého tvora, odlišného od fyzické osoby – rybářské stráže, nelze považovat ani za vlastní sílu této fyzické osoby, ani za její vlastní prostředek.

č. j. 22 Co 91/2018-139 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: DH, narozený dne xxx, bytem xxx, zastoupený advokátem JUDr. Martinem Týle, sídlem Škroupova 561, 530 03 Pardubice proti žalovanému: Statutární město Pardubice, IČ xxx, sídlem Pernštýnské náměstí 1, 530 21 Pardubice za účasti vedl. účastníka na straně žalovaného: ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, IČ xxx, sídlem Masarykovo náměstí 1458, 530 02 Pardubice o zaplacení částky 155 769 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18.12.2017, č.j. 27 C 204/2016-105, takto: I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 155 769 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 4.6.2016 do zaplacení, se zamítá. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náklady řízení před okresním soudem ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8 389 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náklady odvolacího řízení ve výši 8 089 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 155 769 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 4.6.2016 do zaplacení (výrok I.), žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného uložil společně a nerozdílně povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 84 989,90 Kč (výrok II.), a dále také povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice na účet okresního soudu náklady řízení za vyplacené svědečné ve výši 584 Kč (výrok III.). 2. Okresní soud takto zcela vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení náhrady škody, která mu vznikla tím, že dne 5.6.2015 v době, kdy vykonával funkci rybářské stráže u písníku Oplatil krátce po 8. hodině ráno vstoupil na oplocený pozemek společnosti EXVER spol. s r.o., kde byl spolu se svým psem plemene německý pinč jménem Ferry Black Harmony Star napaden psem plemene německý ovčák jménem Faust, který v plné rychlosti vrazil do jeho psa, udeřil ho náhubkem a neustále na něj skákal do doby, než byl odvolán Ing. Š, když následkem tohoto napadení pes žalobce přes veterinární ošetření uhynul. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení hodnoty tohoto psa dle znaleckého posudku MVDr. Frühbauera ve výši 150 000 Kč s tím, že znalec potvrdil, že charakter poranění jeho psa odpovídá útoku psa Fausta, a dále se domáhal zaplacení nákladů na léčení svého psa ve výši 1 769 Kč a ceny za uvedený znalecký posudek ve výši 4 000 Kč, včetně úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobce se náhrady škody domáhal proti žalovanému podle § 18 odst. 4 a 5 zákona o rybářství, když uvedl, že pes mu sloužil i jako prostředek obrany proti agresivním rybářům, kteří ho v minulosti opakovaně napadli. 3. Okresní soud na základě provedených důkazů a po zhodnocení jednotlivých zjištění dospěl k závěru, že žalobce při výkonu funkce rybářské stráže vstoupil dne 5.6.2015 na pozemky společnosti EXVER spol. s r.o. a pana Ing. Š v k.ú. SŽ, na nichž byl napaden německým ovčákem ve vlastnictví uvedené společnosti, který i přes náhubek způsobil psu ve vlastnictví žalobce zranění, jimž pes žalobce podlehl. Ze znaleckého posudku MVDr. Oldřicha Frühbauera vzal okresní soud za prokázanou hodnotu psa ve vlastnictví žalobce ke dni 5.6.2015 v částce 150 000 Kč a dále žalobcem vynaloženou částku 1 769 Kč v souvislosti s léčbou psa po předmětném napadení. Z vyúčtování znalečného okresní soud zjistil, že žalobce uhradil znalci znalečné ve výši 4 000 Kč. Z výslechu svědků Ing. Š a P a výslechu žalobce ve spojení s uvedeným znaleckým posudkem měl okresní soud za prokázané, že ke zranění psa žalobce došlo v příčinné souvislosti s předmětným napadením. 4. Při právním posouzení okresní soud vycházel z právní úpravy zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákona o rybářství), zejména jeho citovaných ustanovení § 16 písm. a), b) a d) a § 18 odst. 4 a 5, podle nichž platí, že utrpí-li rybářská stráž v souvislosti s výkonem činnosti podle tohoto zákona škodu na věcech, náleží jí náhrada škody. Náhrada škody se poskytne podle zvláštního právního předpisu. Náhradu škody, kterou způsobila nebo utrpěla rybářská stráž v souvislosti s výkonem činnosti podle tohoto zákona, poskytne příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, který ustanovil rybářskou stráž, s jejímž výkonem činnosti podle tohoto zákona vznik škody souvisí. Okresní soud přihlížel také k obecné úpravě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (obč. zák.), zejména dle § 2894 odst. 1, § 2951 odst. 1, § 2900, § 2918 a § 494, podle něhož má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Okresní soud uzavřel, že dle § 18 odst. 4 zákona o rybářství se v dané věci použije soukromoprávní úprava občanského zákoníku a nepřisvědčil tak obraně ze strany vedlejšího účastníka. Dále ke sporné otázce, zda žalobce mohl vykonávat funkci rybářské stráže se psem, uzavřel, že žalovaný přes poučení neprokázal, že by na některém ze školení pro členy rybářské stráže bylo ze strany žalovaného zakázáno vykonávat činnost rybářské stráže se psem. Okresní soud zdůraznil, že označenými důkazy vyšlo najevo, že v minulosti často docházelo k napadením žalobce a jiných členů rybářské stráže při výkonu jejich činnosti. Písník Oplatil je pak příhodné místo pro rybáře a oplocený pozemek společnosti EXVER FOOD s.r.o. nejde při výkonu funkce rybářské stráže obejít a zároveň břeh u tohoto pozemku zkontrolovat. Žalobce zde často vykonával činnost rybářské stráže. Poukázal na to, že svědek V, který byl do funkce rybářské stráže ustanoven jiným obecním úřadem s rozšířenou působností než žalobce, potvrdil, že ani jiným členům rybářské stráže nebylo zakázáno vykonávat tuto funkci se psem a že právě tento svědek při výkonu činnosti rybářské stráže psa využíval. Okresní soud uvedl, že neobstojí obrana žalovaného, že žalobci k výkonu státní správy nepovolil užívat psa, a to tím spíše, že funkce rybářské stráže je vykonávána ve volném čase a bez nároku na odměnu. Okresní soud uvedl, že dovedením do absurdna by se žalovaný stejným způsobem mohl bránit i tehdy, pokud by byl při výkonu funkce rybářské stráže poškozen příliš drahý mobilní telefon či oblečení člena rybářské stráže, anebo jízdní kolo, které použil, s argumentací, že mu žalovaný nic takového nepovolil. Okresní soud odkázal na § 16 písm. b) bod 3. zákona o rybářství, podle něhož je dána možnost rybářské stráže požádat o součinnost Policii ČR či obecní policii, nemůže-li zajistit vlastními silami a prostředky výkon funkce rybářské stráže, když měl za to, že za takový prostředek je možné považovat i psa. 5. Okresní soud se dále zabýval tím, zda na straně žalobce je dána spoluúčast na vzniklé újmě z důvodu, že se pohyboval na oploceném pozemku, kam mu byl umožněn přístup, a o němž (bez ohledu na to, zda tam byly v okamžiku předmětné události cedule informující o přítomnosti psa) věděl, že se tam může pohybovat cizí pes. Okresní soud však s odkazem na výslech žalobce, písemné stanovisko Ing. Š a trestní oznámení žalobce uzavřel, že žalobce se choval přiměřeně opatrně, svého psa měl na vodítku a na základě dohody s Ing. Š, který mu poskytl klíče od branek, se domníval (vzhledem k tomu, že vrata z garáže na nádvoří byla zavřená), že pes nebude na pozemku volně pobíhat, když uvedl, že s tím koresponduje výpověď svědka Ing. Š o tom, že jeho pes obvykle nebyl v čase mezi 8.-17. hodinou volně puštěn a že když jej ráno vypouštěl, tak byla otevřená vrata garáže. 6. Okresní soud na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalobci vznikla v souvislosti výkonem činnosti rybářské stráže škoda v žalované výši, a proto podané žalobě vyhověl, a to včetně povinnosti k zaplacení žalovaných úroků z prodlení, které shledal v souladu s § 1970 obč. zák. s tím, že žalovaný byl po výzvě žalobce v prodlení se zaplacením od 4.6.2016. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně neuplatňovali a soud nezjistil žádné mimořádné okolnosti případu ve smyslu § 150 o.s.ř. Okresní soud proto zcela úspěšnému žalobci, který žalovaného nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení vyzval k plnění dluhu, přiznal v plné výši právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Takto okresní soud žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 231 Kč, odměnu advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na 4 jednáních soudu, přičemž jednání dne 27.4.2017 přesáhlo 2 hodiny, a dále vyjádření ve věci samé) ve výši po 7 340 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále odměnu za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 3 670 Kč podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky. Současně žalobci přiznal paušální náhradu za uvedených 9 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a daň z přidané hodnoty ve výši 13 668,90 Kč. Dále okresní soud uložil podle § 148 odst. 1 o.s.ř. neúspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně povinnost zaplatit státu náklady řízení spočívající v zaplaceném svědečném dle usnesení okresního soudu svědkovi Ing. DŠ ve výši 584 Kč. Okresní soud dodal, že lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Proti citovanému rozsudku podali včasné odvolání žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně. Žalovaný namítal, že žalobce je dlouholetým členem rybářské stráže, je tedy úřední osobu, která má činnost vykonávat v souladu s hlavou IV. zákona o rybářství. Žalovaný trval na tom, že k výkonu rybářské stráže není třeba používat psa, když zákonem stanovené úkoly rybářské stráže přítomnost psa nevyžadují a zákon potřebu psa neobsahuje. Žalovaný k tomu poukázal na zákonnou úpravu, podle níž může rybářská stráž při své činnosti využívat přítomnosti Police ČR či městské policie, a proto nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že ochranu žalobci může poskytovat místo policie jeho pes. Žalovaný dále uvedl, že členy rybářské stráže školil a přezkušoval, avšak nepředpokládal, že by činnosti rybářské stráže vykonávali se psem. Uvedl, že žalobce je s ním z titulu své činnosti v pravidelném styku, avšak nikdy mu neoznámil, že bere na kontroly rybářského revíru psa. Žalovaný měl za to, že žalobce se tak dopouštěl opakovaně excesu, když používal k zastrašování rybářů psa. Jako nesprávný žalovaný označil také výklad okresního soudu, že je nutné obdobně jako při náhradě škody na věcech posoudit i škodu na psu. Zdůraznil, že pes není věc, ale živý tvor nadaný smysly, a jestliže byl brán žalobcem do terénu, aby měl pohyb v přírodě a venčil se, je to soukromá záležitost žalobce a žalobce tak nemůže požadovat náhradu škody po žalovaném, zejména když k napadení jeho psa došlo na soukromém pozemku hlídaném psem majitele pozemku. Žalovaný z uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku a zamítnutí podané žaloby s přiznáním náhrady nákladů řízení. 9. Vedlejší účastník na straně žalovaného v podaném odvolání setrval na dosavadní obraně ve věci. Měl za to, že na straně žalovaného je dán nedostatek pasivní legitimace, neboť dle § 18 odst. 4 zákona o rybářství je třeba naplnění tří obligatorních zákonných předpokladů, a to vznik škody osobě vykonávající funkci rybářské stráže, vznik škody na věci a škoda musí vzniknout v příčinné souvislosti s výkonem činnosti rybářské stráže. Vedlejší účastník měl za to, že v dané věci byl naplněn pouze prvý předpoklad, tedy vznik škody osobě vykonávající funkci rybářské stráže. S odkazem na § 494 obč.zák. trval na tom, že pes jako živé zvíře není věcí s tím, že smyslem a účelem § 18 odst. 4 zákona o rybářství bylo pouze a jen zajištění náhrady škody vzniklé na věci, nikoliv na jiných předmětech či hodnotách právních vztahů. Zdůraznil, že dle tohoto ustanovení se rybářské stráži nahrazuje pouze škoda vzniklá v příčinné souvislosti s výkonem činnosti rybářské stráže, když faktický rozsah této možné a oprávněné činnosti stanoví § 16 zákona o rybářství. Měl za to, že okresní soud tak zcela mylně považuje obligatorní předpoklad příčinné souvislosti vzniku škody s výkonem činnosti rybářské stráže za splněný pouze na základě toho, že žalobce byl ustanoven do funkce rybářské stráže pro území okresu Pardubice. Vedlejší účastník uvedl, že příčinnou souvislost je nutné poměřovat tím, zda v konkrétním individuálním případě (v daném čase a místě při vzniku konkrétní škody na věci) člen rybářské stráže skutečně vykonával funkci člena rybářské stráže a zda jemu vzniklá konkrétní škoda na věci vznikla v příčinné souvislosti (byla tedy jeho důsledkem) s výkonem činnosti člena rybářské stráže. Uzavřel, že příčinná souvislost mezi poraněním psa žalobce a výkonem činnosti člena rybářské stráže nebyla v dané věci prokázána, když naopak bylo zjištěno, že v čase a místě vzniku škodné události žalobce žádnou z oprávněných činností rybářské stráže dle § 16 zákona o rybářství fakticky nevykonával, jak vedlejší účastník podrobně zdůvodnil s odkazem na výsledky provedeného dokazování s tím, že v místě a v čase vzniku škodné události byl žalobce ryze soukromou fyzickou osobou na procházce se svým psem uprostřed cizího oploceného a výstražnými cedulemi označeného soukromého pozemku. Vedlejší účastník dále uvedl, že rybářská stráž je úřední osobou a vykonává v rozsahu vymezeném zákonem o rybářství definovaný výsek státní správy v oblasti rybářství. Uvedl, že na celou oblast výkonu státní správy se vztahuje základní, ústavní, právní pravidlo (přesně opačné od soukromoprávní sféry), že státní správa může být ve všech směrech – i z pohledu nástrojů a pomůcek užívaných k výkonu státní správy, tedy i z pohledu používání soukromých živých zvířat při výkonu státní správy – vykonávána pouze a jen způsobem stanoveným zákonem a žádným jiným. Uzavřel, že ze žádného ustanovení zákona o rybářství nevyplývá oprávnění, že by rybářská stráž mohla jí přidělený výkon státní správy vykonávat se soukromým psem, a pokud takové oprávnění není dáno, tak z uvedeného ústavního pravidla vyplývá, že takovým způsobem státní správa vykonávána být nesmí, a to obdobně jako např. úředník vykonávající agendy stavebního úřadu, finanční správy, státní správy životního prostředí apod., proto měl za to, že okresní soud vycházel ze zcela mylného závěru, že žádný právní předpis žalobci nezakazuje vykonávat jemu svěřenou státní správu se soukromým psem a že žalovaný v předmětném řízení neprokázal, že žalobci nezakázal vykonávat činnost rybářské stráže se soukromým psem, když naopak sám žalobce jako úřední osoba musel a musí činnost rybářské stráže vykonávat důsledně, pouze a jen v souladu se zákonem o rybářství, který mu výkon funkce rybářské stráže se soukromým psem neumožňuje. Vedlejší účastník proto uzavřel, že § 18 odst. 4 zákona o rybářství nelze v dané věci aplikovat s tím, že žalovaný se žalobcem není ohledně předmětné škodné události v žádném soukromoprávním vztahu, který by mohl založit jeho povinnost k náhradě žalované újmy. Vedlejší účastník dále dodal, že v dané věci nebylo provedenými důkazy objektivně prokázáno, jakým konkrétním způsobem došlo k poranění psa žalobce a že se tak stalo napadením ze strany psa společnosti EXVER, resp. Ing. Š, který způsobil zranění, jimž pes žalobce podlehl, když k tomu podrobně poukázal na konkrétní obsah svědeckých výpovědí a obsah tvrzení žalobce hodnotil jako subjektivní. Vedlejší účastník dále nesouhlasil ani s výši přiznaného plnění a s tím, že okresní neaplikoval žádnou míru tzv. spoluzavinění žalobce dle § 2918 obč.zák. Jako nesprávné označil skutkové závěry o tom, že žalobce na soukromý cizí pozemek vstupoval a se svým psem se pohyboval na základě dohody s Ing. Š, když poukázal na svědeckou výpověď Ing. Š, který toto popřel. Vedlejší účastník proto měl za to, že spoluzavinění žalobce je na základě zjištěných skutečností dáno. Uzavřel, že okresní soud nesprávně upřednostnil a poskytl ochranu žalobci, který vykonával státní správu nikoliv řádně, tj. zdrženlivě, ale „rozpínavším se způsobem“ a s jakoukoliv neúctou k soukromé sféře občanů, když v souvislosti s takovýmto svým chováním pak uplatnil nárok na náhradu škody. Z uvedených důvodů vedlejší účastník navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení nebo jeho změnu tak, že podaná žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta. 10. Krajský soud k podaným odvoláním přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu v souladu s § 212 a § 212a odst.1 o.s.ř. jak na základě odvolacích námitek, tak z důvodů v odvoláních neuplatněných a shledal, že podaná odvolání jsou důvodná. 11. Krajský soud dospěl k závěru, že okresní soud v dané věci správným procesním postupem provedl v potřebném rozsahu dokazování předloženými listinami i výslechy svědků, včetně výslechu žalobce, a po zhodnocení výsledků tohoto dokazování správně uzavřel, že žalobce se domáhá náhrady za uhynutí svého psa plemene německý pinč jménem Ferry Black Harmony Star, nar. 4.7.2011. Okresní soud vzal správně za prokázané, že dne 5.6.2015 krátce po 8. hodině ráno žalobce při výkonu funkce rybářské stráže u písníku Oplatil vstoupil spolu s tímto svým psem na oplocený pozemek společnosti EXVER spol. s r.o., kde došlo k jejich napadení ze strany psa plemene německý ovčák jménem Faust. Takto prokázaný skutkový stav věci nebyl mezi účastníky sporný a žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného (dále jen vedlejší účastník) proti němu ani v podaném odvolání nijak nebrojili. Dále krajský soud shledal, že okresní soud vycházel ze správné právní úpravy hlavy IV., § 14 až 18 zákona o rybářství, podle níž krajský soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že žalovaný je pasivně legitimovaný, neboť jako obec s rozšířenou působností žalobce (prostřednictvím svého obecního úřadu) ustanovila rybářskou stráží, a je proto dle § 18 odst.4 a 5 citovaného zákona povinna (svým obecním úřadem) poskytnout náhradu škody na věcech, kterou žalobce jako rybářská stráž utrpěl v souvislosti s výkonem činnosti podle citovaného zákona. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že poskytnutí této náhrady škody se řídí (soukromoprávní) úpravou občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v souladu s § 3028 a 3079 obč.zák., tedy § 2894 a násl. obč.zák. Krajský soud přisvědčil rovněž závěru okresního soudu, že psa je třeba pro účely náhrady škody považovat za věc, neboť to v souladu s § 494 obč. zák. nijak neodporuje povaze psa jako živého zvířete a smysly nadaného živého tvoru se zvláštním významem a hodnotou. Odlišné odvolací námitky ze strany žalovaného krajský soud shledal jako nedůvodné. Okresní soud se následně zabýval mezi účastníky spornou otázkou, „zda žalobce mohl vykonávat funkci rybářské stráže se psem“. V této části krajský soud shledal, že okresní soud při právním hodnocení nevyvodil z citované právní úpravy úplné a správné právní závěry. 12. Krajský soud uzavřel, že v dané věci je třeba při posuzování žalovaného nároku vycházet z toho, že předpokladem pro jeho vznik je dle § 18 odst.4 a 5 zákona o rybářství jednak vznik škody na věci na straně žalobce jako fyzické osoby, která byla ustanovena rybářskou stráží v souladu s § 14 zákona o rybářství, a dále vznik takové věcné škody žalobci v souvislosti s výkonem činnosti rybářské stráže dle citovaného zákona. Přitom je třeba přihlížet k tomu, že citovaná zákonná úprava považuje výkon rybářské stráže ve shodě s odvolacími námitkami ze strany žalovaného za výkon veřejné moci, při němž má fyzická osoba jako rybářská stráž postavení úřední osoby a jako taková je také chráněna zvláštní právní úpravou (viz § 14 odst.6 citovaného zákona). Uvedená zákonná úprava poskytuje dle § 18 takové fyzické osobě-rybářské stráži speciální a zvýšenou právní ochranu v rámci náhrady škody, resp. újmy dle § 2894 a násl. obč.zák., a to právě i v § 18 odst.4 a 5, kde stanoví objektivní povinnost k náhradě škody na věci, kterou utrpí rybářská stráž v souvislosti s výkonem své činnosti dle tohoto zákona. Výkonem činnosti rybářské stráže je pak třeba v souladu s § 14 odst. 1 a § 16 tohoto zákona rozumět výkon oprávnění, které tento zákon rybářské stráži dle § 16 svěřuje, tedy výkon zákonem stanovených oprávnění kontrolovat dle písm.a), požadovat dle písm.b), zadržet dle písm.c), vstupovat dle písm.d) a řešit přestupky dle písm. e), a to včetně povinností rybářské stráže dle § 17 citovaného zákona. Mezi oprávnění rybářské stráže tedy v souladu s § 16 písm.b), bodu 3 náleží oprávnění požadovat součinnost, popřípadě pomoc orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, nemůže-li zajistit vlastními silami a prostředky výkon funkce rybářské stráže, a dále dle písm. d) oprávnění vstupovat na pozemky v souvislosti s výkonem funkce rybářské stráže, a to v rozsahu nezbytně nutném, a užívat k tomu v nezbytné míře existující přístupové cesty. Krajský soud proto ve shodě s okresním soudem uzavřel, že jestliže žalobce dne 5.6.2015 dle prokázaného skutkového stavu vstoupil na pozemky společnosti EXVER spol. s r.o. za účelem kontroly rybářského revíru písníku Oplatil dle § 16 písm.a) zákona o rybářství, vstoupil na tyto pozemky v souvislosti s výkonem funkce rybářské stráže a vykonával tím oprávnění rybářské stráže ve smyslu citované právní úpravy. V dané věci však žalovaná škoda žalobci při tomto vstupu nevznikla na věci, kterou měl sám na sobě či při sobě, ale vznikla mu na psovi v jeho vlastnictví, kterého žalobce vzal a měl s sebou a který tak žalobce při daném výkonu funkce rybářské stráže doprovázel. Krajský soud proto shledal jako rozhodnou právní otázku, zda i při této činnosti, kdy žalobce vstoupil na předmětné pozemky spolu se svým (soukromým) psem, se jedná o výkon oprávnění rybářské stráže, příp. o výkon činnosti v souvislosti s výkonem funkce rybářské stráže. 13. Krajský soud při právním posuzování této otázky shledal, že zákonem není výslovně upravena a dosud nebyla řešena ani judikaturou soudů. Krajský soud však dospěl k závěru, že v dané věci je možné vycházet z použitelných právních závěrů v obdobné věci dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 25 Cdo 896/2009, podle nichž zákonem stanovený požadavek „souvislosti s výkonem činnosti rybářské stráže“ dle § 18 odst.4 zákona o rybářství je třeba vykládat za obdobného využití závěrů ustálené judikatury ve vztahu k pojmu "v (přímé) souvislosti s plněním pracovních úkolů" (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 11/2002, rozsudek ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 454/2002, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 79/2003, rozsudek ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1148/2002, uveřejněný pod C 1724 v Souboru civilních rozhodnutí NS), k pojmu "v rámci plnění úkolů organizace" (§ 421 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 - srov. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 55/1971, s. 153), respektive k pojmu "při činnosti právnické nebo fyzické osoby" (§ 420 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 482/2005, uveřejněné pod C 3728 v Souboru civilních rozhodnutí NS). Na základě toho krajský soud uzavřel, že citovaným § 18 odst.4 zákona o rybářství požadovaná souvislost je dána u činnosti, která nepostrádá místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k výkonu činnosti (oprávnění) rybářské stráže. Pouze v takovémto případě souvislosti pak utrpěnou škodu na věci je povinen žalobci poskytnout žalovaný. Naopak v případě, že škoda na věci vznikne při činnosti, při které žalobce sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb (popřípadě zájmů třetích osob), jež nesouvisejí s výkonem oprávnění rybářské stráže, se jedná o tzv. exces, a v takovém případě povinnost k náhradě škody žalovanému dle § 18 odst. 4 a 5 zákona o rybářství nevzniká. Ve shodě s citovanou judikaturou krajský soud uzavřel, že kritériem pro rozlišení, zda jde či nejde o exces, není samotná okolnost, zda došlo k překročení oprávnění, kterými je rybářská stráž dle zákona nadána, neboť pro posouzení, zda utrpěná škoda na věci vznikla v souvislosti s plněním oprávnění, tj. s výkonem činnosti rybářské stráže, je podstatné právě to, zda-li je zákonem požadovaná souvislost dána u činnosti, která nepostrádá místní, časový a především věcný vztah k výkonu činnosti rybářské stráže, čímž je povinnost k náhradě škody ze strany žalovaného založena. 14. Z pohledu těchto právních závěrů proto krajský soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobce tím, že sám dne 5.6.2015 vstoupil na pozemky třetí osoby v souvislosti s výkonem funkce rybářské stráže, vykonával funkci a oprávnění rybářské stráže ve smyslu § 16 zákona o rybářství. Žalobce na tyto pozemky však dne 5.6.2015 nevstoupil sám, ale v doprovodu svého psa. Krajský soud dospěl k závěru, že toto užití (soukromého) psa již nelze ze strany žalobce považovat za výkon oprávnění, resp. činnosti rybářské stráže, neboť ve shodě s odvolacími námitkami ze strany žalovaného jakékoliv užití psa (příp. jiného živého tvora ve smyslu § 494 obč. zák.) mezi zákonem vymezená oprávnění žalobce jako rybářské stráže nepatří, když zákon žádná takové oprávnění k užití (soukromého) psa v rámci výkonu oprávnění a funkce rybářské stráže nedává (viz citovaný § 16 zákona o rybářství). Oproti závěrům okresního soudu krajský soud současně uzavřel, že užití psa, tj. jeho doprovod a přítomnost při výkonu funkce rybářské stráže, nelze hodnotit ani jako užití vlastních sil a prostředků k zajištění výkonu funkce rybářské stráže dle § 16 písm.b), bodu 3 zákona o rybářství, neboť psa jako samostatného živého tvora, odlišného od fyzické osoby–rybářské stráže, nelze považovat ani za vlastní sílu této fyzické osoby, ani za její vlastní prostředek. Z citovaného ustanovení naopak vyplývá, že nepostačují-li vlastní síly a prostředky fyzické osobě k zajištění výkonu její funkce rybářské stráže, je oprávněna, resp. povinna požadovat součinnost či pomoc policejních složek, které oproti rybářské stráži disponují pravomocí k případnému vynucení součinnosti či poskytnutí ochrany, jež by pro či při výkonu funkce rybářské stráže byla potřebná. Ostatně v dané věci bylo prokázáno, že žalobce právě tímto způsobem součinnost a pomoc policejních složek i opakovaně využíval. Krajský soud proto shledal okresním soudem přijatý závěr o oprávněnosti užití psa v rámci výkonu oprávnění rybářské stráže jako nepřípustně rozšiřující výklad citované právní úpravy, neboť takový závěr rozšiřuje oprávnění rybářské stráže nad rámec zákona, což (ani) při tomto výkonu veřejné moci není přípustné. 15. Krajský soud se dále zabýval tím, zda prokázané užití vlastního psa ze strany žalobce při jeho současném vstupu na předmětné pozemky třetí osoby (kde došlo k napadení psem jménem Faust, z něhož žalobce dovozuje žalovanou škodu) je možné považovat za činnost žalobce v souvislosti s jeho výkonem funkce rybářské stráže, neboť samotné překročení zákonných oprávnění rybářské stráže užitím psa ze strany žalobce není pro posouzení vzniku žalovaného nároku rozhodné, resp. postačující, jak je zdůvodněno výše. Při tomto právním hodnocení krajský soud přihlédl k ustáleným právním závěrům soudní judikatury ve věcech pracovních ohledně souvislosti jednání, resp. činnosti zaměstnance s výkonem závislé práce, neboť shledal, že tato judikatura v této části řeší otázky, které se v podstatných znacích shodují s rozhodnou právní otázkou souvislosti řešenou i v této věci. Krajský soud proto ze závěrů této judikatury vycházel, když je hodnotil jako obdobné a použitelné v souladu s § 13 obč.zák. Krajský soud takto vycházel zejména ze závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007 sp.zn. 21 Cdo 633/2006, podle nichž uzavřel, že obdobně jako u zaměstnance, u něhož je třeba posuzovat, zda jeho úkony byly plněním pracovní úkolů či v přímé souvislosti s tím (tj. výkonem závislé práce), je také u fyzické osoby vykonávající funkci rybářské stráže při posuzování souvislosti její činnosti s výkonem funkce rybářské stráže nutné hodnotit, zda její jednání má potřebný časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu činnosti rybářské stráže. Pouze taková činnost, která je plněním úkolů rybářské stráže či v přímé souvislosti s tím, tj. má přímou příčinnou souvislost s výkonem činnosti (oprávnění) rybářské stráže, totiž dle § 18 odst. 4 a 5 zákona o rybářství zakládá povinnost žalovaného k poskytnutí náhrady žalované věcné škody, neboť právě a jen při takové činnosti, která je v souvislosti s výkonem funkce rybářské stráže jako veřejné moci, požívá příslušná fyzická osoba zvýšené právní ochrany, jak je uvedeno shora. 16. V dané věci pak již bylo shora zdůvodněno, že užití psa fyzickou osobou při výkonu její funkce rybářské stráže nelze považovat za výkon činnosti rybářské stráže a součást výkonu jejích oprávnění. Současně krajský soud shledal, že užití psa (jeho doprovod a přítomnost) při výkonu funkce rybářské stráže nelze považovat ani za činnost související s výkonem činnosti rybářské stráže, neboť doprovod a přítomnost psa sice může mít časovou a místní souvislost s vykonávanou činností rybářské stráže, což se také v této věci stalo - žalobce vzal svého psa s sebou v době, kdy vykonával činnost rybářské stráže, a na místa, kde byl tuto funkci oprávněn vykonávat - ale již zcela postrádá jakoukoliv souvislost vnitřní a účelovou, tj. podstatnou a nutnou souvislost věcnou, která by mohla založit přímou souvislost mezi užitím psa a výkonem funkce rybářské stráže. Právě pro tento nedostatek věcné souvislosti mezi výkonem funkce rybářské stráže a užitím, tj. přítomností a doprovodem (soukromého) psa, krajský soud uzavřel, že tyto činnosti je třeba odlišit a činnost žalobce spočívající v tom, že vzal s sebou svého psa v místě a době, kdy jinak vykonával činnost rybářské stráže, je třeba hodnotit jako jinou činnost žalobce, která není v potřebné souvislosti s výkonem jeho činnosti rybářské stráže ve smyslu § 16 a § 18 odst. 4 zákona o rybářství. Pro tento nedostatek souvislosti je v dané věci dle závěru krajského soudu vyloučena pasivní legitimace žalovaného dle § 18 odst.5 zákona o rybářství k náhradě tvrzené škody, vzniklé žalobci a žalobou uplatněný nárok tak nemůže být důvodný. Aniž by se proto krajský soud zabýval dalšími odvolacími námitkami, změnil dle § 221 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že podanou žalobu zcela zamítl. 17. Krajský soud na základě uvedeného výsledku řízení, v němž žalobce nebyl úspěšný, změnil výroky II. a III. napadeného rozsudku okresního soudu ohledně náhrady nákladů za řízení před okresním soudem. Krajský soud v souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst.1 o.s.ř. takto přiznal v plném rozsahu právo na náhradu nákladů úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníkovi, a to v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Takto žalovanému přiznal za 6 úkonů (odpor a vyjádření ve věci ze dne 21.9.2016 a dále za účast při jednání dne 2.2.2017, dvakrát za účast na jednání dne 27.4.2017 trvajícím déle než dvě hodiny, a za účast na jednání dne 18.9. a 11.12.2017), a to vždy po 300 Kč, celkem náhradu nákladů ve výši 1 800 Kč. Vedlejšímu účastníku krajský soud takto shodně za řízení před okresním soudem přiznal uvedenou náhradu za celkem 5 úkonů po 300 Kč (vyjádření ve věci ze dne 1.3.2017, včetně doplnění ze dne 20.4.2017, které je třeba hodnotit jako jeden úkon, a dále dvakrát za účast vedlejšího účastníka při jednání okresního soudu dne 27.4. 2017 trvajícím déle než dvě hodiny, a za účast na jednání dne 18.9. a 11.12.2017), tj. 1 500 Kč. Současně krajský soud neúspěšnému žalobci, u něhož ve smyslu § 138 o.s.ř. nejsou dány předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, uložil také povinnost k náhradě nákladů, které za řízení před okresním soudem platil stát a které činí z titulu přiznaného a vyplaceného svědečného svědkovi Ing. Š částku 584 Kč. Žalobci byla v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř. uložena povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení vždy v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 18. Krajský soud dále rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení v souladu s § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř., když také v odvolacím řízení nebyl žalobce úspěšný, a proto mu vznikla povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů na straně žalovaného a vedlejšího účastníka. Žalovanému krajský soud takto přiznal náhradu v celkové výši 8.389 Kč, a to v souladu s citovaným § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč (podání odvolání a účast u jednání krajského soudu), tj. 600 Kč, a dále náhradu žalovaným zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 7 789 Kč. Vedlejšímu účastníku byla takto přiznána náhrada za jeden úkon (podání odvolání) po 300 Kč a dále částka 7 789 Kč jako náhrada jím zaplaceného soudního poplatku za odvolání, tj. celkem 8 089 Kč. Také povinnost k zaplacení této náhrady byla žalobci uložena v zákonné lhůtě tří dnů dle § 160 odst.1 o.s.ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. lze proti tomuto rozsudku podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává u Okresního soudu v Pardubicích. O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. Pardubice 14. června 2018 předseda senátu