č. j. 29 Az 50/2017-62     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce:  B. S. zastoupen Mgr. Tomášem Těšitelem, advokátem AK se sídlem v Hradci Králové, tř. Edvarda Beneše 1527/76 proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3 poštovní schránka 21/OAM k žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2017, čj. OAM-19/LE-LE05- LE05-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný správní orgán rozhodl dne 19. 5. 2017 o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že toto řízení zastavil, s odkazem na ustanovení § 25 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění. 2. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že tak postupoval s odkazem na informaci Správy uprchlických zařízení, provozovatele Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí ze dne 15. 5. 2017, z něhož vyplynulo, že žalobce opustil dne 12. 5. 2017 bez povolení správního orgánu toto pobytové středisko a neoznámil místo, kde se bude zdržovat. Protože žalovaný na dosud zjištěný stav věci nemohl o žádosti žalobce rozhodnout, zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany. II. Žalobní argumentace 3. Žaloba namítá porušení § 3 a § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, s tím, že nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neměl být aplikován § 25 písm. j) zákona o azylu, žalobce nezvážil aplikaci § 12 a § 14a tohoto zákona. 4. V případě žalobce bylo možné zjistit místo jeho pobytu, byl hlášen v Pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí, kde si pravidelně a opakovaně vyjednával žádost o povolení opuštění pobytového střediska na dobu delší než 15 dní dle § 82 odst. 3 zákona o azylu. Vždy přitom uvedl jako místo svého pobytu adresu, kde pobývá se svojí družkou, T. Z., občankou ČR. Pouze v jednom případě si žalobce opomněl tuto žádost prodloužit ve stanoveném termínu a do pobytového střediska se dostavil s několikadenním zpožděním. Je přesvědčen, že za popsané situace nebyl důvod pro zastavení řízení, neboť bylo zřejmé, že pobývá stále na té samé adrese a tedy žalovaný neměl dojít k závěru, že nelze zjistit místo jeho pobytu. Navíc žalovaný ani místo pobytu žalobce nezjišťoval a nikterat si neověřil, kde se nachází. Takto zjištěný skutkový stav nemůže ve světle § 3 správního řádu obstát. Žalobce je tedy přesvědčen, že aplikace § 25 písm. j) zákona o azylu nebyla správná. 5. Dále není zřejmé, z jakého důvodu nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu rozhodnout o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu, již s ním byl proveden pohovor, rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. 6. Po ustanovení zástupce žalobci zástupce žalobu doplnil, uvedl, že žalobce pobývá dlouhodobě mimo území země původu, v případě návratu mu tak hrozí vážná újmy z důvodu neznalosti tamních poměrů, byl by zcela bez prostředků a nemohl by se tak postarat ani o své základní potřeby. Nemá žádné rodinné vazby v zemi původu, jeho situace by tak byla velmi tíživá. Prací v ČR si vytvořil blízké vazby, má zde družku. Po celou dobu řízení s žalovaným spolupracoval, žalovaný o něm měl dostatečné informace. Podklady, které měl žalovaný k dispozici, jsou obecně zaměřené, neobjektivní a tendenční, žalobce splńuje minimálně podmínky humanitárního azylu, i doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. III. Vyjádření žalovaného 7. Z písemného vyjádření správního orgánu ze dne 11. 7. 2017 plyne nesouhlas s žalobními námitkami. Žalobce dle informace PoS opustil dne 12. 5. 2017 bez povolení správního orgánu pobytové středisko, adresu, na níž bude pobývat, neoznámil a od tohoto dne proto žalovanému není známo místo jeho pobytu. Do uvedené situace se žalobce dostal vlastní vinou, žalovaný si není vědom porušení jakéhokoliv právního předpisu a navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Při jednání soudu dne 3. 12. 2018 soud konstatoval obsah správního spisu, žalobce připomněl, že žalovaný vydal své rozhodnutí 4 dny poté, kdy měl neoprávněně opustit pobytové středisko, jeho návrat do země původu je enormně nebezpečný. Byl vždy kontaktní a tento výjimečný exces měl na jeho záležitost nepřiměřený dopad. Pověřená pracovnice žalovaného uvedla, že žalobce žije v ČR 6 let, svých povinností si tak měl být vědom, měl dostatečnou možnost upravit zdejší pobyt pomocí zákona o pobytu cizinců. Účastníci setrvali na svých závěrečných návrzích. 9. Ze správního spisu plyne, že žalobce poskytl žalovanému údaje k žádosti o mezinárodní ochranu dne 29. 2. 2016, uvedl, že se jmenuje B. R., je státním občanem Ukrajiny, téže národnosti, řecko-katolického vyznání, od r. 2012 byl do pádu Janukovyče členem jeho politické strany, byl tam ale ne z přesvědčení, nýbrž kvůli svému podniku. Je svobodný, bezdětný, naposledy bydlel v Kyjevě, do ČR vstoupil nelegálně v r. 2014, domluvil se s převaděčem a jel kamionem. Zdravotně je v pořádku, jako důvod žádosti uvedl konflikt s Pravým sektorem. V rámci pohovoru týž den pak sdělil, že měl litevský pas, dal plnou moc a známí mu to zařídili. Přes hranice jel nelegálně, potíže neměl. Odjel proto, že podnikal v Kyjevě, vozil dělníky ze západní Ukrajiny do Kyjeva. Známý získal tendr na zateplení budov a on mu vozil dělníky. Pak přišli nějací lidé od Janukovyče a řekli, že jim tu věc musejí předat, nebo že je budou podporovat a dají jim část zisku. Přistoupili na to a dál to fungovalo takto. Žalobce ale pochází ze západní Ukrajiny a tam byli všichni proti Janukovyčovi, byli na žalobce proto naštvaní. Všechno šlo ale dobře, vydělával peníze, asi dva měsíce před převratem za ním přišli, že všechny peníze, co vydělal, musí vrátit Ukrajině a tedy je odevzdat na podporu Majdanu, volal všem známým, ale nikdo mu neporadil. Právník mu pak poradil, aby na nějakou dobu zmizel, sehnal si někoho, kdo mu za 8 tisíc Euro sehnal litevský pas a odjel. On sám cestovní doklad neměl, nestihl si ho vyřídit. Ti lidé byli proukrajinsky zaměření, znal je, byli ze západní Ukrajiny. Žalobce pochází z Ivanofrankovské oblasti, dům matky je v Kaluši. Tam žalobce normálně bydlel. Na vojně byl u vnitřního vojska jako starší seržant. Kdyby se vrátil, jistě by ho povolali. Taková situace nepotkala jenom jeho, potkala všechny, kteří měli státní zakázky. Právník mu řekl, že mu nemůže nic zajistit, nic nefunguje, jiné potíže nikdy neměl. Doma i v Kyjevě ho stále hledají, nevědí, že je zde. Zabili by ho, že jim ty peníze nedal. Má zde přítelkyni a chtěl by se oženit. Ve straně Regionů byl kvůli podniku. Žalobce byl téhož dne seznámen s podklady žalovaného, s těmito se seznámit nechtěl. 10. Ze shromážděných podkladů dále vyplývá, že přes Interpol byl poté v červenci 2016 žalobce ztotožněn jako S. B., dne 27. 7. 2016 vypověděl, že se jmenuje S., na Ukrajině byl odsouzený, už je to dávno, asi před 15 lety. Bylo to za vydírání, dostal 7 let vězení, odseděl jen 5, byl na podmínku propuštěn. Taky seděl v Polsku půl roku za rvačku. Na Ukrajině měl problém, lidi z té kriminální bandy jsou i tady, tak se bál. K pobytu je přihlášen v Zabolitivtsi ve Lvovské oblasti. Z B. na S. si změnil jméno ještě před odsouzením, měl problémy s rodiči. V r. 1998 mu bylo v ČR uloženo správní vyhoštění, jinak odkázal na problémy na Ukrajině, které již popsal. Několikrát byl napaden, na policii nic neoznámil. Vrátit se nemůže, myslel si, že když se změní vláda, bude to lepší, ale je to spíše horší, chtějí mu ukázat, že když neplatil, tak už nemůže nic dělat. Myslí, že by ho zlikvidovali. Týž den byl žalobce opět seznámen s podklady. 11. Ze správního spisu dále plyne, že žalobce byl předvolán k seznámení s podklady na 5. 4. 2017, uvedl, že nemá co doplnit, následuje úřední záznam ze dne 19. 5. 2017 o tom, že žalobce dne 15. 5. 2017 opustil PoS a jeho další pobyt není znám, 19. 5. 2017 pak bylo vydáno rozhodnutí o zastavení řízení. 12. Z ustanovení § 25 písm. j) zákona o azylu plyne, že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany a na základě dosud zjištěného stavu věci nelze rozhodnout. 13. Soud přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.), ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného, provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 77 odst. 2 s.ř.s.), a konstatoval, že závažnějších pochybení v průběhu správního řízení a v napadeném rozhodnutí neshledal. 14. Krajský soud dospěl k závěru, že s žalobcem probíhalo před správním orgánem vcelku klasické správní řízení, kdy žalovaný přijal žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, provedl s ním pohovor, shromáždil podkladově různorodé informace z objektivních zdrojů o zemi jeho původu a s těmito žalobce seznámil. K žalobní námitce o tom, že žalovaný nezdůvodnil, proč nemohl za stávající situace ve věci rozhodnout, soud uvádí, že pokud hodlal žalovaný provést doplňující pohovor, či jinak doplnit podklady, nacházející se ve věci ve správním spisu, soud toto nemůže považovat za zásadní pochybení. Soud je přesvědčen, že v daném případě je jeho úlohou posoudit, zda okolnosti věci dovolovaly žalovanému využít ustanovení § 25 písm. j) zákona o azylu, tedy, zda nebylo lze zjistit místo pobytu žadatele. Z podkladů plyne, že žalovaný obdržel dne 19. 5. 2017 sdělení Správy uprchlických zařízení o tom, že žadatel svévolně opustil dne 12. 5. 2017 pobytové středisko a jeho další pobyt není znám. Týž den tedy bylo vydáno rozhodnutí žalovaného a soud je přesvědčen, že není povinností žalovaného, aby prováděl jakákoliv pátrání po místě, kde se žadatel o udělení mezinárodní ochrany zdržuje, pokud takové místo pobytu sám neoznačil a nesdělil, tak, jak mu ukládá § 82 zákona o azylu. Aplikace ustanovení, dle něhož v podobných případech následuje zastavení řízení pro nesdělení místa pobytu a případné prodloužení povolení pobytu v soukromí je souladná se zákonem o azylu, žalovaný žádné pátrání po takovém žadateli o mezinárodní ochranu neprovádí a právní úprava mu ani nic podobného nepřikazuje. Žadatel je poučen a seznámen se svými povinnostmi, konkrétně žalobce je jistě velmi dobře znal, neboť na území České republiky se již zdržuje dlouhou dobu. Protože krajský soud nespatřil v zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany s ohledem na výše popsané skutečnosti pochybení ze strany žalovaného, nezabýval se již žalobcem tvrzeným nebezpečím, které ho čeká v zemi původu z důvodu, že tamní prostředí je mu již málo známé a nemá tam zázemí, neboť takové skutečnosti lze řešit v řízení, které meritorně reaguje na konkrétní skutečnosti každé věci. To však není případ žalobce. 15. Žalobní námitky shledal soud po provedeném řízení ve věci za nedůvodné, žalobu proto zamítl, a to v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. V. Náklady řízení 16. Dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. soud přizná náhradu nákladů řízení účastníkovi, který byl ve věci úspěšný. V daném případě to byl žalovaný správní orgán, ten však náklady řízení nežádal. Odměna soudem ustanoveného zástupce žalobce byla vypořádána samostatným usnesením. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Hradec Králové 10. prosince 2018 JUDr. Jana Kábrtová v. r. samosoudkyně