číslo jednací 30 A 104/2017-30   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce:  J. H.  zastoupen advokátem JUDr. Lukášem Havlem  se sídlem Libušinka 180, Trutnov proti žalovanému:  Krajský úřad Královéhradeckého kraje  se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK-8536/DS/2017/GL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1.   Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 12. 12. 2016, č. j. ODP/110127-2016/kud 39027-2015/kud/38, jímž byly zamítnuty písemné námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče jako nedůvodné a provedený záznam bodů v registru řidičů dle § 123f odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), byl potvrzen. II. Obsah žaloby 2.   Ve včasně podané žalobě uplatnil žalobce v podstatě dvě žalobní námitky. Nejprve uvedl, že napadené rozhodnutí správního orgánu považuje za nesprávné. Správní orgán se totiž vypořádal s podanými námitkami zejména s poukazem na to, že se v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. S tímto žalobce nesouhlasí a tvrdí, že důkazem o spáchání přestupku v blokovém řízení je existence pokutového bloku, který má mít předepsané náležitosti, včetně souhlasu obviněného s projednáním přestupku v blokovém řízení. Oznámení o uložení pokuty není rozhodnutím ve věci, jedná se pouze o formu přípisu, který nemůže být důkazem, že účastník řízení přestupek spáchal. 3.   Ve druhé části žaloby poukázal žalobce na přestupek spáchaný dne 10. 9. 2013, v ulici Obránců Míru, u domu č. p. 387 v obci Předměřice, když byla řidiči vozidla, tovární značky OPEL INSIGNIA, registrační značky v 16:11 hod., naměřena rychlost jízdy 81 km/h (při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h) v místě, kde je dovolená rychlost jízdy stanovená zvláštním právním předpisem na 50 km/h. Žalobce o tomto přestupku tvrdil, že ho nespáhal. Konkrétně v dané vědi uvedl, že: „Správní orgán spáchání přestupku dokládá oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení, záznamem z měřicího zařízení včetně fotografie a vyjádřením PČR k blokovému řízení, výslechy policistů, výslechem svědka T. H. a kopií bloku na pokutu na místě nezaplacenou č. C 1549187 série FC/2013. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že správní orgán zadal výslech policistů, kteří si na konkrétní událost nepamatovali a pouze obecně uvedli, že porovnávají podobu řidiče s předloženými doklady. Slyšený policista též uvedl, že kdyby předložila doklady osoba podobně vypadající, tak by jí nebylo možné rozeznat. Správní orgán dále uvedl, že fotografie žalobce a T. H. si nejsou podobné. K tomu žalobce namítá, že v současné době mají každý různě dlouhé vlasy a žalobce je v obličeji silnější, avšak kdyby skutečně správní orgán porovnával vzhled obou bratrů k září 2013, kdy měli oba stejně dlouhé vlasy, tak by byli téměř k nerozeznání. V případě předložení dokladů druhého z bratrů by bylo téměř nemožné poznat, pokud je dotčený pozorovatel nezná detailněji, že doklady patří prvému z bratrů. Správní orgán provedl srovnání mezi žalobcem a T. H. k době pozdější a neporovnal vzhled obou bratrů k září 2013, nelze ani souhlasit se závěrem, že bratři si nejsou podobní. Správní orgán nepřihlédnul k výpovědi T. H., který k věci uvedl, že v roce 2013 spáchal shora citovaný přestupek, při kterém byl kontrolován hlídkou Policie ČR, v roce 2013 jiný přestupek nespáchal.“ 4.   V závěru žaloby žalobce ještě namítl, že sice navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, správní orgán ale návrhu žalobce nevyhověl, a spokojil se s odborným posouzením. Žalobce je toho názoru, že nelze-li se stoprocentní jistotou či vysokou mírou pravděpodobnosti označit podpis na pokutovém bloku za jeho podpis, je nutné považovat vznesenou námitku i s ohledem na výslech svědka T. H. ohledně nepravého podpisu za prokázanou. Vzhledem ke skutečnosti, že správní orgán by měl nést důkazní břemeno, lze pak podle žalobce s jistotou tvrdit, že nebylo prokázáno, že se dopustil předmětného přestupku. 5.   Žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6.   Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě v plné míře odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zopakoval skutkový stav věci. Podotkl, že předmětné pokutové bloky byly vyplněny řádně a jsou v souladu se zněním všech oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Nejedná se tedy o nezpůsobilé podklady pro záznam bodů v registru řidičů. 7.   K námitce žalobce, že ten se nedopustil jednání dne 10. 9. 2013, žalovaný uvedl, že v této věci nechal vypracovat odborné vyjádření z oboru písmoznalectví a provedl výslech svědků – policistů, ze kterého vyplynulo, že lustraci kontrolovaných osob prováděli za pomoci radiostanice a porovnávali obličej dle fotografie. Policisté by osoby nerozpoznali jen v případě jejich naprosté totožnosti, jako např. u dvojčat, jak také bylo jedním z policistů řečeno. 8.   Žalovaný rovněž poukázal na výslech bratra žalobce, T. H., který sice sdělil, že daný přestupek spáchal on, uváděl ale rozporně se skutečností, že pokutu zaplatil na místě. Kromě toho podobnost vzhledu bratrů nebyla prokázána a vzhledem k tomu, že se jednalo o osobu blízkou ve vztahu k žalobci, tato výpověd nebyla uznána správním orgánem jako věrohodná. 9.   Žalovaný sice neshledal všechny podpisy na pokutových blocích a dalším srovnávacím materiálu za zcela totožné, ale odkázal na odborné vyjádření ze dne 29. 8. 2016. To uvádělo, že předmětný podpis zřejmě odpovídá spontánnímu charakteru různých variant podpisů téže osoby a že tento může být pravým vlastnoručním podpisem žalobce. Žalovaný rovněž doplnil, že při porovnání podpisu žalobce na předmětném pokutovém bloku a podpisu jeho bratra, T. H. (na písemnosti protokol o výslechu svědka ze dne 23. 11. 2016, viz č. l. 92 správního spisu) je i zcela laicky zřetelné, že si jejich podpisy nejsou vůbec podobné, natož shodné. 10. Žalovaný poukázal na fakt, že žalobce pouze obecně tvrdí, že se předmětného přestupku nedopustil, když jeho bratr zřejmě omylem předložil jeho doklady. Na podporu svého tvrzení ale žalobce nepředložil jediný podklad. Žalovaný považuje skutkový stav za náležitě prokázaný. Má za to, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě a posoudil všechny relevantní skutečnosti. Odvoláním napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, odpovídající zjištěným skutečnostm. Žalovaný za dané situace navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 11. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalobce i žalovaný na výzvu krajského soudu nevyjádřili nesouhlas s takovým postupem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. A. Skutkový stav věci 12. Ze správního spisu bylo zjištěno následující. Žalobci je vytýkáno spáchání níže uvedených přestupků, na základě kterých dosáhl celkového počtu 12 bodů. Krajský soud podotýká, že informace uvedené v oznámení o uložení pokuty jsou naprosto identické s údaji, které se nacházejí v příslušných pokutových blocích založených ve správním spise: 1) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení 13. Dne 10. 9. 2013 řídil na pozemní komunikaci v ulici Obránců Míru, u domu č. p. 387, v obci Předměřice osobní motorové vozidlo tovární značky OPEL INSIGNIA, registrační značky. Zde mu byla v 16:11 hod. naměřena rychlost jízdy 84 km/h (povolená 50 km/h). Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši + 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 81 km/h, což je o 31 km/h více, než je nejvyšší povolená rychlost v obci. Tím porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta v blokovém řízení ve výši 2 000 Kč. Doloženo Oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení, záznamem z měřicího zařízení včetně fotografie, vyjádřením PČR k blokovému řízení, výslechy policistů, výslechem svědka T. H., a kopií bloku na pokutu na místě nezaplacenou č. C 1549187 série FC/2013 (viz spis - list č. 6, 21, 22, 81-84 a 92) - záznam 3 bodů. 2) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení 14. Dne 27. 2. 2014 řídil na pozemní komunikaci v obci Nemojov osobní motorové vozidlo tovární značky OPEL INSIGNIA, registrační značky. Zde mu byla v 15:25 hod. naměřena rychlost jízdy 65 km/h (povolená 50 km/h). Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši + 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 62 km/h, což je o 12 km/h více, než je nejvyšší povolená rychlost v obci. Tím porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta v blokovém řízení ve výši 500 Kč. Doloženo Oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení, ověřovacím listem radaru a kopí bloku na pokutu na místě nezaplacenou č. F 0102762 série GF/2013 (viz spis - list č. 7, 25-27) - záznam 2 bodů. 3) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení 15. Dne 16. 9. 2014 řídil na pozemní komunikaci, v obci Horní Olešnice, u domu č.p. 16, osobní motorové vozidlo registrační značky. Zde mu byla v 10:34 hod. naměřena rychlost jízdy 78 km/h (povolená 50 km/h). Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši + 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 75 km/h, což je o 25 km/h více, než je nejvyšší povolená rychlost v obci. Tím porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta v blokovém řízení ve výši 1 000 Kč. Doloženo Oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení, záznamem z měřicího zařízení včetně fotografie a kopií bloku na pokutu na místě nezaplacenou č. C 1524956 série FC/2013 (viz spis - list č. 8 a 18) - záznam 3 bodů. 4) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení 16. Dne 16. 2. 2015 řídil na pozemní komunikaci č. I/14, u BČS PAP oil, v obci Lánov, osobní motorové vozidlo registrační značky a za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové zařízení. Tím porušil ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta v blokovém řízení ve výši 300 Kč. Doloženo Oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení a kopií pokutového loku č. D 0928473 série FD/2013 (viz spis - list č. 9 a 19) - záznam 2 bodů. 5) Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení 17. Dne 28. 10. 2015 řídil na pozemní komunikaci v obci Hostinné, v ulici Husitská, u prodejny COOP, osobní motorové vozidlo registrační značky. Zde mu byla v 10:25 hod. naměřena rychlost jízdy 68 km/h (povolená 50 km/h). Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši + 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 65 km/h, což je o 15 km/h více, než je nejvyšší povolená rychlost v obci. Tím porušil stanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Za to mu byla uložena pokuta v blokovém řízení ve výši 1 000 Kč. Doloženo Oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení, záznamem z měřicího zařízení včetně fotografie a kopií bloku na pokutu na místě nezaplacenou E 2476821 série GE/2014 (viz spis - list č. 10 a 20) - záznam 2 bodů. 18. Dne 16. 11. 2015 podal žalobce námitky proti dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, které mu bylo oznámeno přípisem ze dne 2. 11. 2015, č. j. ODP/116512-2015/pet 3271-2015/pet. Žalobce se vyjádřil v tom smyslu, že u přestupků ze dne 28. 10. 2015, 16. 9. 2014 a 27. 2. 2014 nemohl překročit nejvyšší povolenou rychlost o více jak 5 km/h a také tvrdil, že nesouhlasí s tím, že by u přestupku ze dne 16. 9. 2014 a 10. 9. 2013 překročil rychlost o více jak 15 km/h. Žalobce považoval měření rychlosti za nesprávné kvůli údajné vadě měřicího přístroje. Nic dalšího nenamítal. 19. Správní orgán poté, dne 19. 11. 2015, zažádal o zaslání informací Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, dopravní inspektorát, územní odbor Hradec Králové k přestupku ze dne 10. 9. 2013. Téhož dne rovněž zaslal žádost o zaslání informací Městské policii Dvůr Králové nad Labem k přestupku spáchanému dne 27. 2. 2014 a také zaslal žádost o zaslání informací Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje, dopravnímu inspektorátu, územní odbor Trutnov k přestupkům údajně spáchaným žalobcem dne 16. 9. 2014, 28. 10. 2015 a 16. 2. 2015. 20. Žalobce následně dne 23. 11. 2015 doplnil své námitky proti záznamu bodů v registru řidičů tvrzením, že oznámení o spáchání přestupku není důkaz o tom, že byl přestupek spáchán. Žalobce si nebyl vědom některých jednání, která jsou mu dávána za vinu, některých jednání se dle jeho vyjádření nedopustil (pozn. neuvedl jakých) a žádal správní orgány, aby dostatečně zkontrolovaly pokutové bloky. Správní orgán si opatřil všechny ověřené kopie pokutových bloků, které založil do spisu. Dne 12. 2. 2016 byl žalobce obeznámen s možností seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož jeho právní zástupce využil, když dne 18. 2. 2016 nahlížel do správního spisu a pořídil si z něho kopie. 21. Dne 10. 3. 2016 žalobce znovu doplnil námitky. Obecně hovořil o tom, že by měly být počty bodů sdělovány osobám před tzv. „vybodováním“ průběžně. Namítal, že pokutový blok ze dne 10. 9. 2013 nebyl žalobcem podepsán, přičemž ten se blokového řízení nezúčastnil, a nemohl tak souhlasit s projednáním přestupku v tomto řízení. Žalobce také požadoval ustanovit v dané věci znalce v oboru písmoznalectví. 22. Správní orgán poté žádal Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, o spolupráci a případné fotografie řidiče pořízené z blokového řízení ze dne 10. 9. 2013. Jelikož poskytnuté fotografie doručené na základě této žádosti nebyly dostačující, správní orgán následně dne 5. 4. 2016 vydal usnesení o přerušení řízení za účelem vyřešení předběžné otázky č. j. ODP/34111-2016/kud 39027-2015/kud a ustanovil znalce k provedení znaleckého posudku, jak požadoval žalobce. Znalec v odborném vyjádření ze dne 2. 9. 2016 konstatoval, že: „analýzou, komparací a částečným proměřením uvedených 9 ks srovnávacích podpisů byl ustanoven rozsáhlý soubor vzájemně podobných, shodných ale i rozdílných či „neutrálních“ individuálních aspektů a znaků písma s poměrně rozsáhlou vypovídací hodnotou, která je činí upotřebitelné k účelu posuzování pravosti předloženého sporného podpisu. Tyto srovnávací podpisy sice nejspíše odpovídají spontánnímu charakteru různých variant spontánních podpisů jedné a téže osoby, nicméně vykazují téměř extrémní vnitřní variabilitu rukopisu. Tato okolnost se projevuje v nevelké ustálenosti jak základních, tak i detailnějších prvků písma[…]Výsledek komparace sporného a srovnávacího materiálu by tedy nejspíše mohl odpovídat produktu zkoumání vlastních pravých podpisů jedné a téže osoby, disponující nadprůměrnou až extrémní proměnlivostí variant způsobů svého podepisování.“ Závěrem z odborného vyjádření vyplynulo, že: „Sporný podpis na pokutovém bloku (série FC/2013 č. 1549187) mohla psát osoba, která podepsala přiložené srovnávací písemnosti. Tento sporný podpis na shora uvedeném pokutovém bloku může být pravým vlastnosručním podpisem J. H.., nar.“ Vzhledem k pouze přibližným odpovědím na správním orgánem zadané otázky znalec uvedl, že se nejedná o vypracování znaleckého posudku, ale tento materiál je nutno považovat toliko za odborné vyjádření. 23. Správní orgán pokračoval ve zjišťování skutkového stavu, když dne 5. 9. 2016 vydal usnesení, jímž rozhodl o provedení výslechu policistů z Dopravního inspektorátu Hradec Králové, kteří byli přítomni při předmětném blokovém řízení dne 10. 9. 2013 (svědci byli dne 19. 9. 2016 správním orgánem předvoláni). Správní orgán nařídil ústní jednání na den 24. 10. 2016, o čemž byl zástupce žalobce i žalobce sám vyrozuměn. Ze svědecké výpovědi policistů vyplynulo (viz také protokol o ústním jednání na č. l. 81-84 správního spisu), že lustrace v terénu byla prováděna prostřednictvím radiostanice. Při provádění lustrace kontrolovaných řidičů je porovnávána podoba řidiče s předloženými doklady a lze tedy vyloučit, že by řidič předkládající doklady mohl předložit doklady někoho jiného. 24. Právní zástupce žalobce v reakci na výše uvedené výpovědi svědků požádal o předvolání dalšího svědka, T. H., bratra žalobce. Správní orgán ho dne 3. 11. 2016 předvolal na den 23. 11. 2016 v 13:00 do budovy Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem. Svědek k dané věci uvedl (viz také protokol o výslechu svědka na č. l. 92 správního spisu), že: „Pokud se týká přestupku, který byl spáchán v roce 2013, datum si přesně nepamatuji a to ani rok, ale vím, že se jedná o přestupek překročení rychlosti v obci Předměřice, tak tento nespáchal můj bratr J. H., ale já. Jsem si plně vědom tohoto přestupku.“ Dále uvedl, že: „ Pokud se týká blokové pokuty za tento přestupek, tak byla zaplacena na místě.“ Ze svědecké výpovědi rovněž vyplynulo, že v době spáchání přestupku údajně vozidlo využívali oba bratři a v pouzdře ve vozidle měli oba dva uložené doklady, k jejichž záměně mělo dojít. V době spáchání přestupku měli prý bratři stejně střižené vlasy a dalo by se říci, že si byli podobní. Svědek si spáchání předmětného přestupku uvědomil ve chvíli, kdy se mu bratr svěřil, že o daném přestupku nic neví. 25. Správní orgán ještě dne 23. 11. 2016 zažádal  Městský úřad Dvůr Králové nad Labem o zaslání fotografií obou bratrů z dob, kdy podávali žádost o vydání řidičského průkazu. Dne 12. 12. 2016 bylo po zvážení všech rozhodných skutečností rozhodnuto o námitkách tak, že byly shledány jako neodůvodněné, a proto byly ve smyslu ustanovení § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítnuty, a provedený záznam v registru řidičů byl potvrzen. V podaném odvolání žalobce obecně namítal úskalí a problémy bodového systému, když shledal, že řidiči nejsou dostatečně informováni o záznamech v registru řidičů. Žalobce poukázal na význam pokutových bloků a uvedl, že oznámení o přestupku není samo o sobě důkazem o spáchání přestupku. Žalobce zpochybnil výpovědi svědků – policistů přítomných při blokovém řízení ze dne 10. 9. 2013, kteří dle jeho názoru uvedli při výslechu pouze obecná fakta. Za stěžejní má výpověď bratra žalobce, pana T. H., který uvedl, že se přestupku dopustil a že za toho jednání nebyl proveden zápis příslušných bodů do jeho evidenční karty řidiče. V závěru žalobce konstatoval, že svědek sice uvedl, že si danou událost přesně nepamatuje, ale informace, které poskytl, se mu jeví za dostačující. Žalobce zároveň nesouhlasil se způsobem, jakým se správní orgán vypořádal s jeho žádostí o vypracování znaleckého posudku v oblasti písmoznalectví. Správní orgán dle jeho názoru ani neprovedl důkaz odborným vyjádřením. 26. Dne 9. 3. 2017 bylo o odvolání rozhodnuto napadeným rozhodnutím (viz. výše). B. Právní závěry 27. Pokud jde o právní posouzení věci, považuje na tomto místě krajský soud za vhodné připomenout, že podle § 75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tak platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona.  Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. června 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54 nebo např. rozsudek téhož soudu ze dne 18. července 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42 (veškerá judikatura citovaná v tomto rozhodnutí je dostupná na www.nssoud.cz). 28. Jestliže žalobce v žalobě vytkne napadenému správnímu rozhodnutí vady jen v obecné rovině, aniž by poukázal na zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení, je zcela dostatečné, pokud se k takto obecným námitkám vyjádří krajský soud rovněž jen v obecné rovině. V tomto ohledu soud poukazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, v němž je mimo jiné uvedeno: „Smyslem uvedení žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.) je jednoznačné ustanovení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným, nicméně srozumitelným a jednoznačným, vymezením skutkových a právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat…míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod, byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 29. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13) případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, odstavec 4. odůvodnění, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10, odstavec 5. odůvodnění, usnesení ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 515/09, odstavec 6. odůvodnění, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, atd.). Tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že: „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17, dostupné /stejně jako všechna v tomto rozsudku citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/ na http://nalus.usoud.cz). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24. nálezu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl, že: „Ústavní soud se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly. 30. K tomu lze ještě uvést, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). Anebo jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013, který lze aplikovat nejen na odůvodnění rozsudku soudu, ale analogicky a logicky i na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů: „…přestože je třeba z hlediska ústavních principů důsledně trvat na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí, nemůže být tato povinnost chápána dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek. Absence výslovného posouzení dílčí žalobní námitky, která souvisela s námitkami stěžejními, za situace, kdy městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k věcně správnému závěru, že stěžovatel neunesl v daňovém řízení důkazní břemeno, neboť důkazy jím předložené neprokázaly u sporných obchodních případů splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH, nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost. V této souvislosti lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 67/04, v němž bylo zdůrazněno, že z hlediska splnění náležitostí rozhodnutí není povinností soudu se v jeho odůvodnění speciálně vyjadřovat ke všem jednotlivým argumentům účastníka podporujícím jeho konkrétní a z hlediska sporu pouze dílčí tvrzení, pokud stanovisko k nim jednoznačně a logicky vyplývá ze soudem učiněných závěrů.“ 31. Dále platí, že samu okolnost, že soud nepřisvědčil argumentaci účastníka řízení, nelze bez dalšího považovat za porušení jeho práv. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že jde o právo jednotlivce na vyhovění jeho návrhu či na rozhodnutí v jeho prospěch (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11). 32. Krajský soud k tomuto ještě doplňuje, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47). A nyní k jednotlivým žalobním bodům: 33. Žalobce brojil v první části žaloby obecně proti postupu správního orgánu, který měl evidovat přestupky žalobce pouze na základě úředních záznamů Policie České republiky, nazvaných oznámení o spáchání přestupku. Skutečným důkazem o spáchání přestupku v blokovém řízení je přitom podle žalobce existence pokutového bloku, který má mít předepsané náležitosti včetně souhlasu obviněného s projednáním přestupku v blokovém řízení a souhlasu obviněného s uloženou sankcí. V druhé části žaloby pak žalobce konkrétně upozornil na přestupek ze dne 10. 9. 2013, o němž tvrdil, že se ho nedopustil on, ale jeho bratr, a že pokutový blok týkající se předmětné věci žalobce nepodepsal. 34. Pro dané řízení je zásadní otázkou rozsah přezkumu záznamu v registru řidičů v řízení o námitkách podle ustanovení § 123f zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. Shledá-li naopak příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. 35. Rozsah řízení o námitkách vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, takto: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ 36. V řízení o námitkách tedy správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Tomu pak logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho tedy správní orgán ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010 – 59). 37. Žalobce však v žalobě žádné skutečnosti, které by měly zpochybnit správnost obsahových a zákonem vyžadovaných náležitostí podkladů pro záznam bodů do registru řidičů (v přezkoumávané věci pokutových bloků), kromě přestupku spáchaného dne 10. 9. 2013, nekonkretizoval. Na svá tvrzení učiněná v průběhu správního řízení tak vůbec nenavázal. 38. V přezkoumávané žalobě tak sice žalobce vznesl v obecné rovině námitku proti podkladům, ze kterých správní orgány vycházely, ani u jednoho z těchto podkladů (pokutových bloků coby dokladů o proběhlých a pravomocně ukončených blokových řízeních specifikovaných shora) ale nevznesl jedinou konkrétní výtku, jakou vadou trpí, proč by neměly představovat způsobilý podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Taková vysoká míra obecnosti žalobních námitek znemožňuje soudu konkrétnější reakci na ně. 39. Krajskému soudu tak nezbývá, než se stejnou mírou obecnosti uzavřít, že neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí v části týkající se přestupků ze dne 27. 2. 2014, dne 16. 9. 2014, dne 16. 2. 2015 a dne 28. 10. 2015, trpělo vadou, ke které by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Obecné námitky žalobce bez konkretizace toho, v čem je z jeho strany spatřován rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy, v čem shledává nezákonnost či nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo řízení, které jeho vydání předcházelo, pak nemohly být způsobilé zpochybnit zákonnost ani správnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud naopak uvádí, že pokutové bloky byly v této podobě zákonným podkladem pro zápis příslušného počtu bodů do registru řidičů. 40. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce se v žalobě vyjádřil konkrétně pouze ve vztahu k přestupku spáchanému dne 10. 9. 2013, když tvrdil, že předmětný přestupek nespáchal. K němu pak zjistil krajský soud následující. 41. K obdobné otázce se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76 takto: „Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů (§ 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je proto třeba v takovém případě vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, např. část pokutového bloku prokazující, že přestupek byl v blokovém řízení projednán. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“ Tyto závěry nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011-74). Rovněž podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 1/2015-33, má správní orgán „za povinnost opatřit další důkazy o tom, že byl spáchán přestupek dle popisu v oznámení, pouze vyskytnou-li se pochybnosti, že řidič přestupek spáchal. Tyto pochybnosti mohou vyvstat na základě řidičových konkrétních či podložených tvrzení nebo na základě pochybností pramenících z kvality oznámení o uložení blokové pokuty.“ 42. Když bylo žalobci v přezkoumávané věci oznámeno dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění (úkonem Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 2. 11. 2015, č. j. ODP/116512-2015/pet 3271-2015/pet), žalobce podal námitky proti všem záznamům bodů v registru řidičů, zejména pak ve smyslu ustanovení § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu proti záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů (pozn. přestupek ze dne 28. 10. 2015). V tomto případě nezpochybňoval, že daný přestupek spáchal, ale uváděl, že nemohl překročit povolenou rychlost o více jak 5 km/h a tvrdil, že pokud byla uváděna naměřená hodnota vyšší, jednalo se o důsledek vadného přístroje. Poruchu přístroje namítal i u přestupků ze dne 16. 9. 2014 a 27. 2. 2014. K přestupkům ze dne 16. 9. 2014 a 10. 9. 2013 pouze stručně uvedl, že: „ je mi odečítáno po třech bodech, což bych musel překročit rychlost o více jak 15 km/h – s tím rovněž nesouhlasím.“ Žalobce v tomto přípise shrnul své námitky takto:„ Proto tedy navrhuji, aby po přezkoumání spisových materiálů byly shora uvedené záznamy o odečtu bodů za údajné přestupky z 28. 10. 2015, 16. 9. 2014 a 27. 2. 2014 ze záznamu vymazány.“ Krajskému soudu je přitom s podivem, že již v tento moment žalobce nenamítal, že předmětný přestupek ze dne 10. 9. 2013 nespáchal, a tuto zcela zásadní námitku uplatnil v řízení před správním orgánem až o skoro 4 měsíce později. 43. Krajský soud k výše uvedenému podotýká, že za této situace se rovněž nabízel postup podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), kdy se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Obnovou blokového řízení se zabýval Nejvyšší správní soud v již citovaném usnesení ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 – 65, přičemž dospěl k závěru, že obnova řízení na žádost účastníka podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. Jestliže tedy žadatel v žádosti o obnovu řízení zpochybní souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, musí při splnění ostatních podmínek pro obnovu řízení být provedeno šetření za účelem zjištění, zda tento souhlas skutečně udělil, či nikoliv. Tvrzení o neudělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení tudíž může představovat skutkovou novotu, pro kterou lze vést řízení o žádosti o obnovu řízení. Z rozhodnutí rozšířeného senátu dále vyplývá, že jestliže se správní orgán rozhodující o obnově řízení po provedeném šetření neztotožní s tvrzením obviněného o neudělení souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení, žádost o obnovu blokového řízení podle § 100 odst. 6 věty třetí správního řádu zamítne. Možnost obnovy řízení je tak přímo ukázkovým příkladem, jak se mohl žalobce již v průběhu správního řízení bránit proti závěru správních orgánů. Žalobce ale zůstal v průběhu řízení v tomto směru naprosto pasivní. 44. V přípise ze dne 23. 11. 2015 totiž žalobce doplnil námitky zcela v obecné rovině. Uvedl, že podal námitky proti záznamu bodů v registru řidičů, když oznámení o přestupku neshledal jako způsobilý podklad pro záznam příslušného počtu bodů do tohoto registru, kdy v případě spornosti záznamu měl správní orgán vyjít ze samotného pokutového bloku. Žalobce také uvedl, že rozporuje veškeré záznamy učiněné na podkladě pokutových bloků a že si spáchání některých přestupků evidovaných v jeho kartě řidiče není vědom. Konkrétní důvody a připomínky k jednotlivým skutkům ale neuvedl, přesto si správní orgán opatřil ověřené kopie všech pokutových bloků. 45. K pokutovému bloku ze dne 10. 9. 2013 pak Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územní odbor Hradec Králové, dopravní inspektorát, uvedl mimo jiné, že: „Blokové řízení proběhlo v souladu s ustanovením § 84 zákona číslo 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, neboť přestupek byl spolehlivě zjištěn, domluva nepostačovala a obviněný z přestupku byl ochoten pokutu zaplatit. V příloze zasílám ověřenou kopii žádaného pokutového bloku č. FC/2013 C 1549187, který přestupce podepsal na všech třech jeho částech. Část A mu byla předána na místě a kopii části B Vám zasílám. Jelikož u sebe neměl potřebnou hotovost, byla mu uložená pokuta ve výši 2000,- Kč vypsána na blok na pokutu na místě nezaplacenou.“ 46. Po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí pak zástupce žalobce znovu doplnil námitky v tom smyslu, že je nutné vycházet z pokutových bloků, které jsou možným dokladem o spáchání přestupku danou osobou. Konkrétně již brojil pouze proti přestupku ze dne 10. 9. 2013, když uvedl, že žalobce tento pokutový blok nepodepsal. Svou argumentaci opřel o sdělení, že tento den se přestupku nedopustil, že občanský průkaz spolu s řidičským průkazem občas nechával ve vozidle, ale vždy vozidlo řídil výlučně on (žalobce). Zástupce žalobce pak navrhnul vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Krajský soud je toho názoru, že účastníku řízení nic nebrání měnit tvrzení v průběhu řízení. Avšak ten, kdo původně brojí proti jiným skutkům, posléze proti všem jednáním a po zjištění situace se soustředí jen na slabší místo, se vystavuje pochybnostem, že změna jeho vyjádření nemusí být vedena ničím jiným než pouhou účelovostí (obdobně viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 2016, č. j. 30 A 66/2015). 47. Krajský soud má za to, že vyjádření znalce z oboru písmoznalectví nevneslo do projednávané věci sporné závěry. Znalec obecně uvedl, že podpisy na pokutových blocích podléhají určité proměnlivosti a lze konstatovat, že sporný podpis na pokutovém bloku mohla psát osoba, která podepsala i další písemnosti (pozn. ostatní pokutové bloky týkající se žalobce) a že tento podpis může být pravým vlastnoručním podpisem žalobce. 48. Z tohoto důvodu správní orgán přistoupil na výslech svědků, a to policistů, kteří žalobci předmětný pokutový blok vydali. Ti shodně uvedli, že při provádění lustrace kontrolovaných řidičů porovnávají podobu řidiče s předloženými doklady, takže případ, že by řidič vozidla předložil doklady někoho jiného, aniž by si toho policie všimla, je vyloučen. Porovnává se totiž obličej s fotografií. Správní orgán přistoupil i na výslech žalobcem navrženého svědka, bratra žalobce, T. H.. Ten uvedl, že: „Pokud se týká přestupku, který byl spáchán v roce 2013, datum si přesně nepamatuji a to ani rok, ale vím, že se jedná o přestupek překročení rychlosti v obci Předměřice, tak tento nespáchal můj bratr J. H., ale já. Jsem si plně vědom tohoto přestupku. Pokuta za tento přestupek tak byla zaplacena na místě. V té době jsme využívali vozidlo oba dva a v pouzdře ve vozidle jsme měli oba dva uložené doklady a zřejmě došlo k záměně při předložení dokladů policejní hlídce. Bratr měl v té době krátce střižené vlasy stejně jako já. Ano, byli jsme si podobní.“ Správní orgán si následně vyžádal ještě žádosti o vydání řidičského průkazu, z nichž dovodil, že oba bratři si podobní nejsou a při porovnání jejich podpisů zjistil, že ani tyto si nejsou podobné (v el. podobě příloha správního spisu). Proto shledal zamítnutí námitek za zcela odůvodněné. S tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje, když výslech svědka – bratra žalobce byl vůči dalším informacím uloženým ve správním spisu i vůči samotným vyjádřením žalobce v průběhu správního řízení v rozporu. Žalobcem navržený svědek nejprve uvedl, že si přestupku plně vědom je, poté ale podal zcela nepravdivé informace ke skutkovému stavu, který by jako účastník řízení, u něhož by se navíc jednalo o první zápis v registru řidičů, jistě nedokázal zaměnit s jinými případnými přestupky. Rovněž je zavádějící, pokud žalobce tvrdil, že v předmětné době řídil vozidlo výlučně on, ale výpověď svědka s tímto tvrzením nekoresponduje. Žalobce navíc posléze změnil svůj postoj a tvrdil, že se o vozidlo s bratrem střídali. 49.  Krajský soud k předmětné věci dodává, že k tomu, aby byl zpochybněn zjištěný skutkový stav, by bylo záhodno žalobcem prokázat, že například v době spáchání přestupku byl na služební cestě, dovolené apod. (mimo obec Předměřice) a podložit svá tvrzení nějakými relevantními podklady. Zároveň se krajskému soudu jeví jako zcela nepravděpodobné, že v případě, kdy by se bratr žalobce prokázal omylem žalobcovými dokumenty, tak, jak jím bylo tvrzeno, by se snažil rovněž napodobit žalobcův podpis a nepodepsal by se tak, jak je zvyklý. Správním orgánem bylo prokázáno, že oba bratři mají zcela rozdílné podpisy. Dlužno dodat, že pokud žalobce nesouhlasil se závěry znalce v oboru písmoznalectví, mohl předložit vlastní znalecký posudek, který by jeho tvrzení potvrdil. 50. Vyjádření žalobce před vydáním prvoinstančního rozhodnutí i v odvolání proti němu tedy spadá pod případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, ne pod případy, kdy současně uvede relevantní skutečnosti konkretizující a podporující toto tvrzení. 51. V daném případě žalobce v řízení před správním orgánem prvního stupně uváděl nejprve námitky k ostatním přestupkům, pak prakticky tvrdil jen to, že dne 10. 9. 2013 žádný přestupek v obci Předměřice nespáchal. Teprve následně, a to až po několikátém doplnění námitek a zhruba tři roky od data spáchání přestupku, se žalobce vyjádřil tak, že pokutový blok podepsal jeho bratr, který rovněž předmětný přestupek spáchal. Závěry soudní praxe ovšem nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. V nyní projednávané věci žalobce správním orgánům sdělil, že vozidlo řídil jeho bratr, který ale vypovídal v rozporu s tvrzením žalobce a jeho výpověď tak správní orgán zcela oprávněně hodnotil jako účelovou. Výpověď tohoto svědka je navíc v rozporu s výpověďmi dalších svědků, které správní orgán v rámci řízení vyslechl. Další informace, dosahující intenzity soudní praxí požadovaných „skutečností konkretizujících toto tvrzení“, však žalobce správním orgánům ani soudu v předložené žalobě nesdělil. Je přitom zcela na místě, že správní orgán vzal za své výpovědi svědků – policistů, kteří nemají jediný relevantní důvod činit úkony, jež jsou předmětem trestné činnosti a vystavovat se tak možnému trestnímu stíhání. 52. V souzeném případě ke zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení nedošlo tedy způsobem, který by vedl správní orgán k povinnosti  činit další kroky. Stěžovatelův postup ve správním řízení nezakládal důvod pro vyžádání si dalších důkazů, neboť ten nabízel pouze vzájemně rozporná tvrzení a zcela zřetelně se pouze snažil celé řízení protahovat. 53. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že v projednávané věci nedošlo na základě námitek žalobce ke zpochybnění údajů oznámení Policie České republiky ze dne 11. 9. 2013, č. j. KRPH-88500/PŘ-2013-050206. Žalobce správním orgánům pouze uvedl, že se přestupku nedopustil, ale toto tvrzení ve směru naznačeném judikaturou dále nekonkretizoval (a nenavrhl relevantní důkazy k jeho prokázání). Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení obsahuje dostatečné množství údajů, které prokazují, že se tam vymezený přestupek dne 10. 9. 2013 stal a že se jej dopustil právě žalobce. Soud tedy přisvědčuje názoru správních orgánů, že na základě předmětného oznámení o spáchání přestupku a pokutového bloku na pokutu na místě nezaplacenou bylo možné záznam bodů do registru řidičů provést. 54.  Krajský soud uzavírá a shrnuje, že příslušný obecný úřad obce s rozšířenou působností provádí záznamy v registru řidičů na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení [§ 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu] a tímto způsobem postupoval i v přezkoumávané věci. Námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů pak může podle § 123f zákona o silničním provozu podat řidič, jehož se záznam týká a jak učinil v přezkoumávané věci i žalobce. Správní orgán neměl pochybnosti o tom, že se žalobce dne 10. 9. 2013 dopustil jednání zařazeného do bodového hodnocení. Svědčilo o tom totiž oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 11. 9. 2013 a předmětný pokutový blok, a proto na základě tohoto oznámení záznam bodů do registru řidičů byl proveden. Tyto informace byly potvrzeny svědky – policisty přítomnými u blokového řízení ze dne 10. 9. 2013. Tím, kdo tvrdil nesprávnost údajů obsažených v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, byl žalobce, a proto jej tížilo důkazní břemeno. Ten však žádné důkazy, kterými by prokázal, že přestupek nespáchal, nenavrhl. Byť tedy žalobci lze přisvědčit, že důkazní břemeno v přestupkovém řízení primárně spočívá na správním orgánu (řízení o přestupku je ovládáno zásadou oficiality), tak pokud je tvrzením obviněného z přestupku (zde tvrzením žalobce) některý z důkazů zpochybněn, je pouze na něm, aby svá tvrzení prokázal (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 45/2013-37). 55. S ohledem na shora uvedené neshledal krajský soud žádnou ze žalobních námitek důvodnou, a proto musel žalobu zamítnout v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. V. Náklady řízení 56. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady nad rámec běžné úřední činnosti vznikly. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.  Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.  Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.  V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.  Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 20. prosince 2018 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu