30 A 163/2016       ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně:  Mgr. P. S., narozena X   bytem X zastoupena JUDr. Jaroslavou Ježkovou advokátkou se sídlem Nová Paka, K. J. Erbena 1266, PSČ 509 01 proti žalovanému:  Ministerstvo zemědělství   se sídlem Praha 1, Těšnov 17, PSČ 117 05 za účasti Ing. Soni Hradcové, narozena 4. 4. 1963 Nad Primaskou 1242/38, Praha 10, PSČ 100 00 v  řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2016, č. j.: MMR-10660/2016 83/606 takto: I.     Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2016, č. j.: MMR-10660/2016-83/606, se zrušuje v části výroku označeném A, a věc se mu vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení.   II.    Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.633,--Kč k rukám JUDr. Jaroslavy Ježkové, advokátky se sídlem Nová Paka, K. J. Erbena 1266, PSČ 509 01, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.   III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1.     Žalovaným rozhodnutím ze dne 16. září 2016, č. j.: 47806/2016-MZE-15110, žalovaný změnil výrokovou část rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, ze dne 21. 10. 2015, č. j. 19737/ZP/2015-25,  ve znění: „Povrchové vody na pozemcích p. č. 392/10 a p. č. 392/7 v katastrálním území Pařezská Lhota a) v úseku od pramenního vývěru na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota po zemní val na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota (levá strana údolí), nejsou vodním tokem“, takto: „Povrchové vody na pozemcích parc. č. 392/7, 392/10 a 392/6 v katastrálním území Pařezská Lhota a) v úseku od pramenního vývěru na pozemku parc. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota po zaústění do vodního toku, IDVT 14001470 (na pozemku parc. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota -  levá strana údolí - strž), jsou vodním tokem.“ Ve zbylé části bylo prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno. Právě proti změněnému výroku žalovaného rozhodnutí označeného písmenem A podala žalobkyně včas žalobu, kterou odůvodnila následujícím způsobem. I. Obsah žaloby 2.     Žalobkyně žalovanému rozhodnutí vytýkala, že bylo vydáno na základě nedostatečných skutkových zjištění a nesprávné aplikace právních norem. Žalovaný podle ní sice vycházel „z úvahy Krajského úřadu uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to, že v úseku od pramenního vývěru na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota po vyústění zatrubněné části na hranici pozemků p. č. 392/10 a 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota (pomístně nazváno „pod vrbou“) protéká voda přechodně zakrytými úseky, tj. kovovým potrubím propojující pramenní vývěr se sklepem, sklepním prostorem a potrubím o profilu cca 100 mm a délky cca 24 m; je zde zajištěn celoroční průtok a pohyb vody je vlastním spádem. Dále sdílí názor s tím, že voda od místa „pod vrbou“ po zemní val (pozemek parc. č. 392/6, k.ú. Pařezská Lhota) je vedena otevřeným korytem, a že voda nacházející se na těchto pozemcích má statut vod povrchových“. Neztotožňuje se však s názorem, že voda zemním valem prosakuje. Voda má v tomto úseku charakter podzemní vody a nejedná se tak o vodní tok, neboť vodní toky jsou vzájemně navazující rozsáhlou sítí vodních toků, bez předpokladu přerušení linie vodního toku (v daném případě je tato linie jednoznačně přerušena zemním valem, pod kterým voda prosakuje do strže, kde vyvěrá na povrch a dále tvoří vodní tok). 3.     Podle žalobkyně zachycuje zdroj vody na parc. č. 392/7 mělkou podpovrchovou zvodeň. Zdroj má charakter mělké šachtové studny, v žádném případě se nejedná o zachycený pramenní vývěr.  Hladina vody ve studni je uměle drénovaná přepadem se zatrubněným odtokem (drénem). Ale i bez tohoto snižování zde hladina podzemní vody nedosahuje povrchu a tudíž nemůže vyvěrat na povrch a měnit se ve vodu povrchovou, ale odtékala by podpovrchovými cestami a postupně vyvěrala níže po svahu. Vzhledem k morfologii je zřejmé, že i před částečným zarovnáním úžlabí deprese na části pozemku parc. č. 392/7 a 392/10 navážkou, při původním příčném i podélném profilu, na těchto pozemcích nemohlo vzniknout přirozeně bez lidského zásahu koryto, ve kterém by mohl proudit vodní tok. Bez lidského zásahu do těchto pozemků by tak k odvodňování mělkého podpovrchového odtoku do povrchového toku docházelo s největší pravděpodobností až ve strži na p.p.č. 392/6. 4.     S odkazem na § 2 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), žalobkyně poukazovala na to, že voda ve studni na parc. č. 392/7 je zcela jednoznačně vodou podzemní. Podzemními  vodami  jsou totiž vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se  považují  též vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních. 5.     Z daného zdroje, bez toho, že by vyvěrala na zemský povrch a změnila se na vodu povrchovou, voda proudí podzemním drenážním systémem, ze kterého vyvěrá při jižním okraji pozemku parc. č. 392/10 (pomístně nazváno „pod vrbou“). Vodu proudící tímto podzemním drenážním systémem na pozemcích parc. č. 392/7 a parc. č. 392/10 od studny až po její vývěr v místě „pod vrbou“ je tak nutno považovat v souladu s vodním zákonem za vodu podzemní. 6.     Vodní zákon definuje vodní tok takto v § 43 odst. 1 tak, že: „Vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky.“ 7.     Z této definice a výše uvedeného, je zcela jednoznačné, že v uvedeném úseku od studny na na parc. č. 392/7 po její vývěr z drenáže v místě „pod vrbou“ se nejedná o vodu povrchovou, která přechodně teče zakrytým úsekem, a tím se nemůže jednat ani o vodní tok. 8.     Vzhledem k tomu, že drenážní systém je umístěn pod úrovní původního neupraveného terénu,  bude se i po úplném odstranění navážky jednat o podzemní drenážní systém a i v tomto případě až po vývěr z drenáže se jedná o podzemní vodu (to znamená, že nezávisle na provedených terénních úpravách nemůže být v uvedeném úseku vodní tok). Žalobkyně dodala, že o existenci studny na parc. č. 392/7 svědčí výpis z pozemkové knihy týkající se domu čp. 30 kovárna ve Lhotě Pařezské, který je založen ve spise žalovaného, a dále smlouva trhová ze dne 15. 3. 1913, uzavřená mezi F. a F. S. a J.a A. R. (právními předchůdci žalobkyně), ve které se hovoří o služebnosti čerpání vody ze studně na dvoře usedlosti. Tyto listiny a vyjádření hydrologa RNDr. M. B. č. 1197/2000 ze dne 29. 6. 2016 mají podle žalobkyně potvrdit správnost jejího tvrzení. 9.     Žalobkyně uzavřela žalobu s tím, že se v uvedeném úseku nejedná o vodu povrchovou, která přechodně teče zakrytým úsekem, a proto se nemůže jednat ani o vodní tok. 10.   V dodatku žaloby ze dne 21. 3. 2017, v reakci na vyjádření žalovaného k ní, žalobkyně dodala, že rovněž Hydrogeologické posouzení RNDr. M. P. ze dne 1. 3. 2017 prokazuje její tvrzení. Upravila přitom původní žalobní petit v tom smyslu, aby bylo žalované rozhodnutí zrušeno. Zároveň informovala krajský soud o tom, že v průběhu soudního přezkumného řízení převedla své nemovitosti v kat. území Pařezská Lhota, jichž se daná věc týká, do vlastnictví Mgr. L. M., s níž by měl proto krajský soud pokračovat v řízení jako s její procesní nástupnicí. II. Vyjádření žalovaného k žalobě 11.   Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 20. 12. 2016. Předně uvedl, že se žalobkyně domáhá změny žalovaného rozhodnutí v tom smyslu, že všechny předmětné vody jsou vodami podzemními, nikoliv vodním tokem. Podle ustanovení § 65 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), se však lze domáhat žalobou pouze zrušení rozhodnutí správního orgánu, případně vyslovení jeho nicotnosti. Správní soud přitom nemůže napadené rozhodnutí zrušit, neboť to žalobkyně výslovně nenavrhuje, a nemůže je ani k jejímu návrhu změnit, protože k tomu není ze zákona oprávněn. Vzhledem k tomu, že k datu tohoto vyjádření uběhla i lhůta pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 s.ř.s., vyjádřil žalovaný přesvědčení, že již nepřichází v úvahu ani změna žalobního návrhu – petitu. 12.   Bez ohledu na to má žalovaný žalobu za nedůvodnou, a to z následujících důvodů: 13.   „Žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí výlučně na základě svého přesvědčení o charakteru předmětných vod jako vod podzemních, když zdůrazňuje, že bez lidských zásahů by se jednalo nepochybně o vody podzemní. Žalovaný správní orgán se s tímto závěrem neztotožňuje, když na základě provedeného místního šetření a po zhodnocení všech dalších dostupných podkladů zhodnotil, že pramenní vývěr na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota představuje zdroj vody, která pak teče vlastním spádem trvale či po převažující část roku v úseku zakrytém, otevřeném i přechodně tekoucím přirozenými dutinami pod zemským povrchem, je možné pokládat tuto vodu za vodní tok ve smyslu vodního zákona. 14.   Ustanovení § 43 odst. 1 vodního zákona nebrání tomu, aby za vodní toky byly považovány rovněž útvary nacházející se v místě, kde byly hydrologické poměry ovlivněny lidskou činností, a to bez ohledu na rozsah takového zásahu. Argument žalobkyně ohledně existence lidských zásahů, tak nemůže popřít tu skutečnost, že v současné době byl v předmětné vodní lokalitě vodní tok potvrzen. Pro úplnost lze podotknout, že v průběhu řízení nebyla namítána jeho neexistence po převážnou část roku a z místních šetření konaných v různých ročních obdobích lze mít tuto skutečnost za prokázanou.“ 15.   Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhoval žalobu odmítnout jako nepřípustnou, případně v celém rozsahu zamítnout pro její nedůvodnost. III. Replika žalobkyně a vyjádření osoby zúčastněné na řízení 16.   Dne 28. 12. 2017 obdržel krajský soud od žalobkyně znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. P. P., a to za účelem jeho užití jako podkladu ke správní žalobě. Tento znalecký posudek byl obratem zaslán osobě zúčastněné na řízení. Dlužno však poznamenat, že uvedený znalecký posudek je ze dne 11. 12. 2017 a tudíž ani nemohl být podkladem žalovaného rozhodnutí. Krajským soudem byl proto vnímán jako podání směřující k dokreslení již uplatněných žalobních námitek, nikoliv jako nějaké další, nové žalobní námitky, což by ani nebylo možné vzhledem ke lhůtě dvou měsíců pro podání žaloby od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalobkyni. Jak ostatně vyplyne z dalšího, tento znalecký posudek neměl na rozhodnutí ve věci žádný vliv, což samozřejmě nevylučuje jeho užití v některém z dalších řízení. 17.   Totéž lze pak říci i o následném vyjádření se osoby zúčastněné na řízení k uvedenému znaleckému posudku, jakož i o dalších podkladech – listinách, které zaslala krajskému soudu do datové schránky dne 8. 1. 2018. Rovněž ty totiž byly pro rozhodnutí ve věci irelevantní, neboť ke zrušení rozhodnutí žalovaného došlo pro jeho nezákonnost a vady řízení. IV. Jednání krajského soudu 18.   Krajský soud projednal žalobu dne 9. 1. 2018. Účastníci řízení při něm setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Zástupce žalobkyně dodal k žalobě následující: 19.   „Žalobkyně by se ráda nejprve vyjádřila k historickým souvislostem týkajících se předmětného pozemku a vody vyskytující se na tomto pozemku. Týká se to především pozemků 392/7 a 392/10. Žalobkyně má za to, že na jejím pozemku se nachází studna nikoliv vývěr. V roce 1913 byla uzavřena smlouva trhová, z níž jednoznačně vyplývá, že se jednalo výhradně o studnu. Obdobně lze tak konstatovat i ze smlouvy svatební, a ze smlouvy trhové z roku 1909. Obdobně i z rozhodnutí o vyměření notářských poplatků z roku 1979. Obdobně i z usnesení CK soudu č. 495/13, kdy se hovoří o služebnosti braní vody ze studně. Jak právní předchůdci, tak žalobkyně vždy považovali předmětný vodní zdroj za studnu. Dále je třeba si uvědomit, že pokud dojde k uzavření odběru ze studny do polozapuštěného sklepa, dochází ke zvýšení hladiny vody ve studni cca o 15-20 cm a k povrchovému odtoku vody nedochází. Pokud je namítáno, že byl používán pojem studánka, je k tomu třeba říci, že se v zásadě jedná o pomístní označení, kdy v minulosti takto fyzické osoby označovaly předmětnou studnu. Co se týče znaleckého posudku Ing. V., k tomu je třeba uvést, že tento posudek byl vypracován na základě zadání osoby zúčastněné na řízení. Ing. V. studnu ani další objekty nešetřil, neprováděl zde vlastní zjištění. Všichni další odborníci, a to RNDr. B., RNDr. S., RNDr. P. a Ing. P., došli k závěru, že na parcele 392/7 se vodní tok nenachází. Obdobně tak konstatoval vodoprávní úřad, krajský úřad i Povodí Labe. K vyjádření RNDr. S. je třeba uvést, že z místního šetření ze dne 4. 11. 2016 tato odborná osoba zjistila, že na pozemku 392/7 se žádné povrchové vody nenacházejí, podzemní voda je jímána kopanou studní, mezi sklepem a parcelou 392/6 byly zastiženy přírony podzemní vody. Podzemní voda je drénována kopanou studní pod úrovňovým objektem sklepa a podzemní drenáží mezi sklepem a parcelou 392/6. Dle názoru této osoby povrchový tok vzniká až na vyústění drenáže na hranici s parcelním číslem 392/6. Voda vytékající tedy od studně do prostoru tzv. pod vrbou (jedná se o pomístní označení) je vodou podzemní. Vyjádření hydrogeologa RNDr. B. zřetelně stanoví, že hladina podzemní vody nedosahuje povrchu, tudíž nemůže vyvěrat na povrch a měnit se na vodu povrchovou. Proto voda proudící podzemním drenážním systémem na pozemku 392/7 a 392/10 od studny až po místo označené „pod vrbou“ tato osoba považuje za vodu podzemní, tudíž nemůže se jednat o vodní tok. Hydrologické posouzení RNDr. P. konstatuje, že označení „studánka“ je označení, které vychází ze zvyklostí. Zdroj vody na pozemku 392/7 tedy studánkou není, je ale klasickou zděnou šachtovou studní z kamene. Žalobkyně dále v této věci odkazuje na jednotlivá odborná vyjádření, kde detailní záběry a odborné posouzení je v nich učiněno jednoznačně a nezaměnitelně. Co se týče předmětného drenážního potrubí, k tomu je třeba uvést, že toto bylo položeno někdy po roce 2000 z důvodu ochrany nemovitosti před škodlivými účinky podzemní vody a částečně i povrchovými vodami, neboť do tohoto potrubí byla odvedena voda ze střešních svodů. K postupu žalované žalobkyně uvádí, že ministr zemědělství učinil jednoznačný závěr, že má být skutkový stav zjištěn řádně bez důvodných pochybností. Toto však učiněno nebylo, neboť v prvním případě pověřený pracovník ministerstva nevyzval všechny účastníky, aby byli přítomni místnímu šetření. Po pokynu ministra zemědělství v zásadě neprovedl další zjištění skutkového stavu, vycházel pouze ze zjištění Ing. V., který zde nebyl a v zásadě toto vyjádření převzal. Žalobkyně tvrdí, že zde byla porušena nejen zásada legitimního očekávání, kdy tedy v obdobných případech by se mělo postupovat obdobně ve stejných stejně, ale byly porušeny i zásady dobré správy, neboť takovým postupem žalobkyni vzniká újma.“ 20.   Pověřený pracovník žalovaného odkázal na odůvodnění žalovaného rozhodnutí a na jeho vyjádření k žalobě ze dne 20. 12. 2016. Dodal, že znalecké posudky, jakož i další zjištění obstaraná po vydání napadeného rozhodnutí, nemůže krajský soud v daném přezkumném řízení jakkoliv zohlednit a přihlédnout k nim. 21.   Osoba zúčastněná na řízení se rovněž odkázala na svá dosavadní vyjádření a doklady, jež k ní předložila. K dotazu soudu jak se jí dotkne závěr, zda se v daném případě jedná o vodní tok nebo o podzemní vody uvedla, že pozemek parc. č. 392/6 převzala od svých právních předchůdců s tím, že se na něm nachází potok. V současné době došlo k tomu, že sklep z pískovcových kvádrů pod jejím domem, který byl rekonstruován, byl velmi často zaplavován. K tomu v současné době nedochází v takové míře, protože zde byla provedena drenáž, aby k tomuto nepříznivému jevu nedocházelo. Nepříznivý stav byl důsledkem nedovolených terénních úprav a stavebních činností.  22.   Dále k dotazu soudu sdělila, že se v minulosti pokoušela iniciovat šetření ohledně nedovolených terénních úprav u stavebního úřadu, nápravy se ale nedočkala. Proto nechala vypracovat znalecký posudek od RNDr. V. a následně dne 15. 5. 2015 podala občanskoprávní žalobu u Okresního soudu v Jičíně. Doposud se však žádné jednání ve věci nekonalo. 23.   V průběhu referátu podstatných okolností dané věci soud, účastníci řízení a osoba zúčastněná na řízení prošli fotodokumentaci pořízenou žalovaným v průběhu jeho místního šetření. 24.   Zástupce žalobkyně v závěrečném návrhu zdůraznil, že se na pozemku parc. č. 392/7 nachází studna. Žalovaný podle něj nezjistil v úplnosti skutkový stav a nesprávně zhodnotil důkazy, které měl k dispozici ještě před vydáním rozhodnutí. Učinil rovněž špatné právní závěry, kdy se vůbec nezabýval jednotlivými pojmovými body institutu vodního toku a povrchových vod, jak jsou vymezeny zákonem. 25.   Dle názoru žalovaného dojde k dalším správním či soudním řízením bez ohledu na to, zda vodoteč bude považována za vodní tok či za podzemní vodu. Připomněl, že je nutno vycházet ze současného stavu, ale nelze opomenout případné nezákonné zásahy, ke kterým v minulosti v dané lokalitě došlo. 26.   Zástupce žalovaného poukázal na to, že ministr zemědělství dopisem ze dne 14. 2. 2017 sdělil, že se nebude zabývat podnětem na přezkum rozhodnutí dle § 94 správního řádu. Považoval tedy rozhodnutí za dostatečné a zákonné. Dle názoru pověřeného pracovníka žalovaného se žalovaný v rozhodnutí dostatečně zabýval vymezením definičních znaků vodního toku. Vyjádřil názor, že žalobce změnil žalobní petit v tom směru, že navrhl zrušení napadeného rozhodnutí až po lhůtě pro podání žaloby, což dle jeho názoru není možné a krajský soud by měl v důsledku toho žalobu odmítnout.              27.   Osoba zúčastněná na řízení závěrem navrhla žalobu zamítnout. V. Skutkové a právní závěry krajského soudu. 28.   Jak je ze správního spisu zřejmé, počátek vodoprávního řízení, které bylo skončeno žalovaným rozhodnutím, je spojen s podáním osoby zúčastněné na řízení (Ing. S. H.) ze dne 23. 2. 2015, označeným jako „Žádost o přezkoumání – posouzení Vodoprávního úřadu v Jičíně ve věci podmáčení pozemku 392/6 a nemovitosti na pozemku č. 27/1 v katastrálním území Pařezská Lhota vlivem terénních úprav a stavebních činností (2x zatrubnění, zasypání původního koryta, drenáže, nové inženýrské sítě k RD čp. 10 a skladu nářadí a včelstev, nevhodné úpravy svažitého terénu, vybudování septiku, zemního biofiltru a zasakovací studny s 15 m drenáží) provedených na pozemcích č. 392/10 a 392/7 v letech 2002 – 2012“. V ní zároveň Ing. S. H. požádala o vydání rozhodnutí, zda se jedná v poukazovaném případě o vodní tok. Žádost byla doložena znaleckým posudkem a hydrogeologickým posouzením (viz správní spis č. l. 3). Krajský úřad Královéhradeckého kraje vyřídil tuto žádost dopisem ze dne 15. 6. 2015 s tím, že se na pozemcích parc. č. 392/10 a parc. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota vodní tok nenachází. Na základě pokynu žalovaného ze dne 13. 7. 2015, č. j. 39452/2015-MZE-15112, zahájil vodoprávní úřad Krajského úřadu Královéhradeckého kraje dne 22. 7. 2015 z moci úřední vodoprávní řízení, vedené „ve věci pochybností o tom, zda na pozemcích p. č. 392/10 a p. č. 392/7 v katastrálním území Pařezská Lhota se nachází vodní tok ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 vodního zákona.“ 29.   Po provedeném řízení vydal vodoprávní úřad Krajského úřadu Královéhradeckého kraje dne 21. 10. 2015 pod č. j. 19737/ZP/2015-25 rozhodnutí, podle něhož „povrchové vody na pozemcích p. č. 392/10 a p. č. 392/7 v katastrálním území Pařezská Lhota a)       v úseku od pramenního vývěru na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota po zemní val na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota (levá strana údolí) b)      a v objektu označeného jako „dešťová kanalizace se zatrubněním a otevřeným úsekem“, nacházející se na pravé straně údolí na pozemcích p. č. p. č. 392/10 a p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota nejsou vodním tokem.“ 30. Toto své rozhodnutí odůvodnil následujícím způsobem: 31. Předně popsal okolnosti zahájení vodoprávního řízení, jeho předmět, provedení ústního jednání, spojeného s místním šetřením dne 14. srpna 2015, jeho průběh, vyjádření účastníků řízení k věci, předložené odborné podklady vztahující se k předmětu řízení a na straně třetí a čtvrté nahoře prvoinstančního správního rozhodnutí shrnul podklady, z nich při rozhodování vycházel. Konstatoval, že požadavky paní Ing. S. H. o pochybnostech o vodním toku na pozemcích parc. č. 392/10 a parc. č. 392/7 v kat. území Pařezská Lhota lze rozdělit do dvou částí (úseků), a to:   a) na úsek předpokládaného vodního toku od pramenní jímky po hranu strže, resp. po zemní val, na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhot, který je veden po levé straně údolí, a b) druhý úsek předpokládaného vodního toku, označeného jako „dešťová kanalizace se zatrubněným a otevřeným úsekem“ nacházející se na pravé straně údolí pod severozápadním svahem. 32. Předmětem žaloby je úsek uvedený pod písm. a), proto bude další část tohoto rozsudku směřovat již jen právě k němu. Prvoinstanční správní orgán odůvodnil své závěry o tom, že v uvedeném úseku nejsou povrchové vody vodním tokem, následovně: 33. Pokud se týká zákonného rámce, tak vodní zákon definuje vodní toky v ustanovení § 43 odst. 1 jako povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky. 34. Pro vodní tok, jako masu (médium) vody jsou zásadní tři ukazatele, které musí být naplněny. Musí se jednat o povrchovou vodu, která teče vlastním spádem a průtok musí být trvalý, nebo alespoň po převažující část roku. Tomu, aby povrchová voda byla vodním tokem, nebrání to, že přechodně protéká přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky. Za povrchové vody se podle ustanovení § 2 odst. 1 vodního zákona považují vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních. 35. Platná ČSN 75 0101 Vodní hospodářství - Základní terminologie, definuje vodní tok jako vodní útvar, pro který je charakteristický trvalý nebo občasný pohyb vody v korytě, který je napájen z vlastního povodí nebo jiného vodního toku. ČSN 75 0101 Vodní hospodářství – terminologie vodních toků, rozlišuje „stálý vodní tok“ tj. vodní tok, ve kterém voda proudí po větší část roku a „občasný tok“ tj. vodní tok, ve kterém voda proudí po menší část roku. (   -   ) 36. Druhým sporným vodním tokem je odvodnění od pramenního vývěru umístěné na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota. V protokole z ústního jednání ze dne 14. 8. 2015 je tento odvod vody popsán takto: 37. Na místě samém bylo zjištěno, že na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota se nachází pramenní vývěr (jímka). Z pramenního vývěru odtéká voda potrubím délky cca 1,5 m do pískovcového sklepa, kde vytéká. Odtud odtéká přepadem a dále pod zemí potrubím profilu cca 100 mm délky cca cca 24 m podél přístavby rodinného domu č. p. 10 a vytéká před hranicí pozemků p. č. 392/10 a pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota (pomístně nazváno „pod vrbou“). V daném místě odtéká otevřeným korytem délky cca 2 m a šířky cca 15 cm k příčnému zemnímu valu, kterým dále prosakuje. Za tímto valem šířky cca 3 m volně vytéká do strže. V době konání místního šetření daným úsekem voda protékala. 38. Znalecký posudek č. 34/2014 tento úsek popisuje jako „úsek vodního toku dříve převedený v rámci terénních úprav na podzemní hlavník odvodňovací drenáže“. Tento podzemní hlavník navazuje na „malé přírodní koryto vodního toku. Koryto je erozně zahloubené pod okolní terén v malém zářezu přírodní povahy a dokládá jeho přírodě blízký stav nedotčený významnými terénními úpravami na sousedním pozemku. Směřuje k západu do nedaleké rokle. Dno koryta vodního toku je zahloubeno přibližně 04 m pod okolní terén“. 39. Jak již bylo výše uvedeno, vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky. 40. Pokud se týká trvalosti průtoku, ten musí být zajištěn po převažující část roku. Spisová složka k dané věci neobsahuje žádné dlouhodobé měření průtoku, nicméně s ohledem na to, že se jedná o přepad z pramenní jímky a v den ústního jednání byl zaznamenán průtok, lze vycházet z důvodného předpokladu celoročního průtoku, nebo alespoň průtoku zajištěného po větší část roku. Tuto skutečnost potvrzuje i to, že v době ústního jednání bylo období tzv. sucha, které započalo přibližně již v polovině června. Přes toto suché období byl z pramenního vývěru zaznamenán průtok viditelný na fotografii zobrazující prostor sklepa (fotografie č. 9) a na fotografii č. 7, která dokumentuje průtok vody z vyústění zatrubněné části odvodnění od pramenní jímky (pod vrbou). 41. Za takového stavu lze vycházet z předpokladu, že v daném úseku potrubí je zajištěn celoroční průtok. Tuto skutečnost ostatně přímo nevyvrací znalecký posudek č. 34/2014, byť v určité své pasáži hovoří o tzv. občasném vodním toku. Trvalost průtoku nezpochybňuje jak státní podnik Povodí Labe, tak majitelka pozemků p. č. 392/10 a p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota. 42. Další otázkou je pohyb vody vlastním spádem. Vzhledem ke skutečnosti, že voda prokazatelně vlastním spádem teče, je tato podmínka splněna. 43. Poslední otázkou pro posouzení vodního toku je existence povrchové vody. Jak již bylo výše uvedeno, za povrchové vody se podle ustanovení § 2 odst. 1 vodního zákona považují vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu, přičemž tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních. 44. Z pramenního vývěru odtéká voda kovovým podzemním potrubím délky cca 1,5 m do pískovcového sklepa, kde vytéká na dno sklepa. Odtud odtéká přepadem a dále pod zemí potrubím profilu cca 100 mm délky cca 24 m podél přístavby rodinného domu č. p. 10 a vytéká před hranicí pozemků p. č. 392/10 a pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota, v místě nazvaném „pod vrbou“. V daném místě odtéká otevřeným korytem délky cca 2 m a šířky cca 15 cm k příčnému zemnímu valu, kterým dále prosakuje. Za tímto valem šířky cca 3 m vytéká do strže. Otevřené koryto délky cca 2 m je dostatečně v terénu znatelné a jeho existenci dokladuje i znalecký posudek č. 34/2014. 45. Paní Mgr. L. M. ve svém vyjádření ze dne 24. 8. 2015 tvrdí, že toto koryto upravila do podoby zaznamenané při ústním jednání dne 14. 8. 2015 paní Ing. H. s tím, že před touto úpravou mělo koryto charakter „sotva znatelné stružky“. K tomuto krajský úřad uvádí, že koryto v daném úseku popisuje i znalecký posudek č. 34/2014. Má tudíž za dostatečně zdokumentované, že v daném místě se otevřené koryto nachází. 46. Aby se v daném konkrétním případě měly vody statut vod povrchových ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 vodního zákona, musí se vody vyskytovat na zemském povrchu. Vody tekoucí otevřeným korytem v místě pod vrbou jsou nepochybně povrchovými vodami, a to až k zemnímu příčnému valu. Pokud se jedná o protékající vodu v potrubí délky cca 24 m, lze na tento úsek  (zde chybí zřejmě sloveso nahlížet, poznámka krajského soudu) jako na zakrytý úsek, kterým protéká voda. Jako na zakrytý úsek lze nepochybně nahlížet i na sklepní prostor a kovové potrubí, propojující sklep s pramenní jímkou. Lze tudíž uzavřít, že voda odtékající z pramenní jímky protéká přechodně zakrytými úseky, tj. kovovým potrubím, sklepním prostorem a následně potrubím o profilu cca 100 mm a délky cca 24 m s vyústěním do koryta v místě pod vrbou. 47. Ustanovení § 2 odst. 1 vodního zákona připouští, vedle přechodného průtoku vody zakrytými úseky, vytvořenými lidskou činností i průtok přirozenými dutinami pod zemským povrchem. Při ústním jednání dne 14. 8. 2015 byl na hranicích pozemků p. č. 392/6 a 392/10 v k. ú. Pařezská Lhota zaznamenán příčný val, kterým voda přitékající korytem od vrby prosakuje směrem do strže na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota. V době ústního jednání byl příčný val zatravněn. Paní Mgr. L. M. přiložila ke svému vyjádření ze dne 24. 8. 2015 i fotografii příčného valu z období jeho realizace. Z fotografie je patrno, že příčný val je tvořen směsí zeminy a patrně stavební suti. V době pořízení fotografie nebyl příčný val ještě zatravněn. 48. Z výše uvedeného je patrné, že voda přitékající korytem od vrby k zemnímu valu tímto prosakuje. Paní Mgr. S. H. k tomuto zemnímu valu ve svém vyjádření ze dne 24. 8. 2015 uvedla, citujeme: „Příčný zemní val na pozemku č. 392/6 nebrání vodám v odtoku, neboť před tímto valem mizí pod povrchem (důvod se pouze dohaduji, ale je tu pískovcový masiv, neboť za stovky let, co tu voda teče, se propad do strže zastavil právě v tomto místě) a vytéká na povrch dole ve strži. Voda protéká pod povrchem bez jakéhokoliv zatrubnění“. Ve svém vyjádření ze dne 18. 9. 2015 pak uvedla „…přístup k vodním tokům v České republice by měl být objektivní a jednotný, jinak si nedokážu vysvětlit, že řeka Punkva je uznána vodním tokem včetně podzemních částí a nikdo to nezpochybňuje“. 49. Aby si vody uchovaly statut vod povrchových, nebrání tomu to, že přechodně protékají přirozenými dutinami pod zemským povrchem. Typickým příkladem přirozené dutiny pod zemským povrchem je paní Ing. S. H. zmiňovaná řeka Punkva, které protéká přírodními krasovými jevy v podzemí Moravského krasu. 50. V případě vod protékajících pod příčným zemním valem na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota tomu tak ovšem není. Voda prosakuje zemním valem a jeho horninovým podložím a vytéká dole v prostoru strže. Přirozená dutina v daném prostoru, kde by byl zachován vodní tok (médium proudící vody), dokladována není. Z tohoto důvodu má voda v daném úseku charakter podzemní vody a nejedná se tak o vodní tok. 51. Pokud se týká vyjádření Městského úřadu Jičín ze dne 26. 8. 2015, ten je názoru, že na pozemcích p. č. 392/7 a 392/10 v k. ú. Pařezská Lhota se vodní tok nenachází a svůj názor opírá o Vyjádření k vodohospodářským opatřením na pozemku p. č. 392/2, které zpracoval Ing. I. D. v květnu 1999, Posouzení stavby rekreačního domku na pozemku p. č. 392/2 na vodohospodářské poměry v Pařezské Lhotě z dubna 1999 (Ing. B. J.) a Znalecký posudek č. 309/02/2002 z března 2002. Ve svém vyjádření pak Městského úřadu Jičín z uvedených dokumentů cituje příslušné pasáže. 52. Státní podnik Povodí Labe se ve svém vyjádření ze dne 28. 8. 2015 rovněž přiklání k tomu, že na pozemcích p. č. 392/7 a 392/10 v k. ú. Pařezská Lhota se vodní tok nenachází a poukazuje na to, že se nepodařilo prokázat, kde se dříve soustředěný tok vody na předmětných pozemcích nacházel. Rovněž poukazuje na zemní příčný val na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota, kterým voda prosakuje do strže. 53. Krajský úřad při svém rozhodnutí o tom, že se v daném případně nejedná o vodní tok dle ustanovení § 42 odst. 1 vodního zákona, zohlednil především tyto skutečnosti: 54. Vodním tokem je nepochybně vodní tok veden v CEVT jako vodní tok ID 14001470, orientační délky 68 m s názvem „strž Pařezská Lhota“, a to na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota. Tento vodní tok je levostranným přítokem vodního toku ID 10181685. Oba vodní toky jsou ve správě státního podniku Povodí Labe, Víta Nejedlého 951, 500 00 Hradec Králové. 55. Dotčené území (údolí), tj. lokalita od prostoru nad strží na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota má jednoznačně charakter pramenné oblasti s tím, že k významnějšímu soustředění průtoku dochází právě až v předmětné strži. K tomuto lze citovat z vyjádření k vodohospodářským opatřením na pozemku p. č. 392/2 v k. ú. Pařezská Lhota, které zpracoval Ing. I. D. v květnu 1999. Pozemek navazuje v daném údolí na pozemek p. č. 392/7 v   k. ú. Pařezská Lhota. V něm se uvádí, že „..pozemek je zamokřený povrchovou vodou přitékající z okolních pozemků..“. Dále pak uvádí, že „Lokalita je umístěna na jihovýchodním úbočí vrchu Hvozdenec…., které je zamokřeno stahujícími se srážkovými vodami.“ Nebo „Podle doporučení Ing. J. je třeba provést lokální odvodnění zamokřených ploch systematickou drenáží a napojení vývěrů na kanalizaci.“ Dalšímu výše položenému pozemku v daném údolí se věnovalo „Posouzení stavby rekreačního domku na pozemku p. č. 392/2 na vodohospodářské poměry v Pařezské Lhotě“ z dubna 1999 (Ing. B. J.). Ta předmětný pozemek popisuje následovně: „Parcela č. 392/2 leží na pravé straně místní komunikace, na jižním okraji obce Pařezská Lhota. Plocha je tvořena nekvalitní zamokřenou loukou, v jejímž středu je patrný průleh. Tento průleh přechází v dolní části (tj. na parcelách č. 392/7, 392/10, 392/6) v údolnici s mělkým příkopem vyústěným ve strži na konci bezejmenné vodoteče. …… Na konci vodoteče, ve stráni, jsou zřetelné vývěry podzemní vody (na parcelách č. 392/7 a 392/10 je patrný výskyt mokřadních rostlin na svahu).“ 56. Nutno doplnit, že žádný z podkladů obsažených ve spisové složce, a to jak znalecké posudky, tak fotografie, nedokladují v minulosti takové soustředění průtoku na pozemcích p. č. 392/7 a 392/10 v   k. ú. Pařezská Lhota, které by mohlo býti považováno za vodní tok ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 vodního zákona. Lokalita je popisována jako zamokřená, ve spodní části (parcelách č. 392/7, 392/10, 392/6) s mělkým průlehem, vyústěným ve strži jsou dokladovány pramenní vývěry. Žádný z podkladů tak nehovoří o soustředěném průtoku v korytě, který by bylo možné považovat za vodní tok. Na tuto skutečnost mimo jiné poukazuje ve svém vyjádření ze dne 28. 8. 2015 státní podnik Povodí Labe. 57. Jediným konkrétnějším přiblížením situace před jakýmikoli terénními úpravami v údolnici na pozemcích p. č. 392/7 a 392/10 v k. ú. Pařezská Lhota je tak konstatování paní Mgr. M. ze dne 24. 8. 2015. V tomto vyjádření uvedla důvody realizace zarubnění u domu č. p. 10, s tím že, citujeme: „Do té doby se stružka často musela upravovat, protože zarůstala travou a okolí prostoru kolem ní bylo mokré.“ Zarůstání koryta (stružky) svědčí o občasném průtoku vody nebo průtoku minimálním, způsobující zamokření jeho okolí a potvrzuje výše uvedená odborní zjištění v dané lokalitě z let 1999 a 2002. Znalecký posudek č. 34/2014 pak posuzoval dotčenou lokalitu po provedených úpravách a hovořil o „dřívějším erozním úžlabím vodního toku tvaru U, které bylo zaspáno.“ Stávající stav pak Ing. . V. ve znaleckém posudku č. 34/2014 popisuje, jako „Hydrologicky území náleží povodí Žehrovky, číslo hydrologického povodí 1-05-02-024. Území je odvodňováno bezejmenným pravostranným přítokem, který do Žehrovky ústí u obce Zámostí. I pramenný úsek tohoto bezejmenného potoka, který je předmětem hydrologického posouzení, je zvodněn převážnou část roku.“ 58. Tomu, že oblast daná především pozemky p. č. 392/10, 392/7 a 392/2 v k. ú. Pařezská Lhota, má charakter pramenné oblasti (prameniště) nasvědčuje i profil údolí. To začíná na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota, tzv. strží, kde je dle CEVT registrován vodní tok ID 14001470, orientační délky 68 m s názvem „strž Pařezská Lhota“. Západní část pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota je již mimo strž s tím, že na tento pozemek navazuje pozemek p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota. Západní část p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota a navazující pozemek p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota, jsou o několik výškových metrů výše. Byť byly na tomto pozemku provedeny určité terénní úpravy, výškový rozdíl mezi dnem strže a západní části p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota je několikametrový. 59. Charakter pramenné oblasti je takový, že v něm není takový soustředěný průtok povrchové vody, který by vytvářel vodní tok. Vyznačuje se více pramenními vývěry. To že byl upraven terén na pozemcích p. p. č. 392/10 a p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota a soustředěn odtok z pramenního vývěru na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota, nečiní z tohoto soustředěného odtoku vodní tok. 60. Krajský úřad Královéhradeckého kraje současně zohlednil ve svých úvahách i množství vody odtékající potrubím od pramenního vývěru k zemnímu příčnému valu na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota. Jediným údajem o průtoku je údaj předložený paní Mgr. L. M. Ta ve svém vyjádření uvedla průtok 2,5 l za jednu minutu. Průtok odpovídající tomuto množství je pro představu zachycen na fotografii č. 9, 17 a 20, pořízené v rámci místního šetření dne 14. 8. 2015. Byť v dané době bylo na území České republiky tzv. suché období, lze důvodně předpokládat, že v daném potrubí, které primárně odvádí vody z pramenní jímky na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota, v průběhu roku se bude průtok vody pohybovat řádově pouze v litrech za jednu minutu. 61. Nelze opomenout v úvahách i to, že vodní toky jsou vzájemně navazující rozsáhlou sítí vodních toků, bez předpokladu přerušení linie vodního toku, jako povrchové vody (se zohledněním přechodných úseků, kdy vodní tok protéká přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky). V daném případě je tato linie jednoznačně přerušena zemním valem na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota, pod kterým voda prosakuje do strže, kde vyvěrá na povrch a dále tvoří vodní tok, který je z tohoto místa evidován v CEVT. 62. Na základě výše uvedeného dospěl krajský úřad k závěru, že tak jako v případě povrchových vod na pravé straně údolí, povrchové vody na pozemcích p. č. 392/7 a 392/10 v k. ú. Pařezská Lhota, v části od pramenního vývěru na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota po zemní val na pozemku p. č. 392/6 v témže katastrálním území, nejsou vodním tokem dle ustanovení § 43 odst. 1 vodního zákona, podle kterého vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky. 63. Potud tedy rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, v němž prvoinstanční správní orgán velmi podrobně vypočítává důvody, o které opřel své závěry o tom, že povrchové vody na pozemcích parc. č. 392/10 a parc. č. 392/7 v kat. území Pařezská Lhota nejsou vodním tokem. Krajský soud je převzal do odůvodnění tohoto rozsudku v uvedené komplexnosti zcela záměrně. Žalovaný totiž dospěl ke zjištění zcela opačnému, tedy že povrchové vody na uvedených pozemcích vodním tokem jsou. Navíc předmět svého rozhodnutí rozšířil i na povrchové vody na parc. č. 392/6 v kat. území Pařezská Lhota. Vyvstala proto potřeba v tomto přezkumném soudním řízení vzájemně porovnat závěry obou orgánů veřejné správy zúčastněných na řízení o této otázce a posoudit jejich věcnou správnost a zákonnost. Z tohoto důvodu je dále uveden také i podstatný obsah žalovaného rozhodnutí ze dne 16. 9. 2016, č. j.: MMR-10660/2016-83/606, k jehož vydání došlo na základě odvolání Ing. S. H., nyní osoby zúčastněné na řízení, proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 21. 10. 2015, č. j. 19737/ZP/2015-25. 64. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nejdříve shrnul průběh řízení před prvoinstančním správním orgánem a konstatoval obsah prvoinstančního správního rozhodnutí. Poté uvedl odvolací námitky, vyjádření Mgr. L. M. k nim a citoval z předchozího svého rozhodnutí ze dne 2. 2. 2016, č. j.: 66842/2015-MZE-15110, k problematice vodního toku v daném místě. Toto rozhodnutí žalovaného však bylo zrušeno rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 31. 5. 2016, čj. 29706/2016-MZE-12151, a věc mu byla vrácena k novému projednání. Žalované rozhodnutí je jeho výsledkem. 65. Při novém projednání provedl žalovaný dne 10. 8. 2016 ústní jednání spojené s místním šetřením, z něhož pořídil protokol a fotodokumentaci. Mgr. L. M. při něm mimo jiné předložila jako podklad pro rozhodnutí složku s názvem „Důkazy, že v úseku od pramenního vývěru na pozemku parc. č. 392/7, 392/10 v k.ú. Pařezská Lhota, se nenachází vodní tok“. Jednalo se o listiny, které specifikoval žalovaný následovně: -          Kopie „Vyjádření hydrogeologa k domnělému „vodnímu toku“ na pozemcích p. č. 392/7, 392/10 a 392/6 v  k. ú. Pařezská Lhota“, vypracované RNDr. M. B., č. 1197/2000, odborná způsobilost: hydrogeologie, geologické práce – sanace, ze dne 29. 6. 2016, podle něhož je zdroj vody nacházející se na pozemku parc. č. 392/7 v kat. území Pařezská Lhota svým charakterem šachtovou studnou zděnou z kamenů, hlubokou cca 1,5 m, zakrytou kamennou klenbou, která je částečně zapuštěna do terénu. Stáří studny je zjevně větší než 100 let. Studna je opatřena přepadem (trubka), kterým voda odtéká pod úrovní zemského povrchu do přilehlého sklípku a dále podzemní drenáží až do místa při jižním okraji pozemku parc. č. 392/10 (pomístně nazváno „pod vrbou“), kde vyvěrá. Vodu proudící podzemním drenážním systémem na pozemcích p. č. 392/7 a 392/10 v k. ú. Pařezská Lhota, tj. od studny až po její vývěr v místě „pod vrbou“, je v souladu s vodním zákonem nutno považovat za vodu podzemní. V uvedeném úseku se tak nemůže jednat o vodní tok. -          Kopie výpisu z katastrálního úřadu Jičín z roku 1890, ve kterém je zaznamenána služebnost čerpání vody ze studně na dvoře domu č. p. 10 ve Lhotě Pařezské. -          Kopie „Hydrogeologické posouzení – vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, Pařezská Lhota, pozemky parc. č. 392/7, 392/10 a 392/6“ vypracované RNDr. M. P. dne 31. 7. 2013, kterým Mgr. L. M. upozorňuje na pasáž, že u skrytých vývěrů, projevujících se zamokřením půdy, většinou dochází k jejich povrchovému nebo podpovrchovému odtoku půdními vrstvami, přičemž voda opět může zasáknout do zvodně. Zachyceným vývěrem tohoto zvodnění je pravděpodobně i „studánka“ na pozemku parc. č. 392/7. Zdrojovou oblastí (hydrogeologickým povodím) je prostor převážně severně a severovýchodně od osy deprese, a autor podotýká, že toto bylo vypracováno na žádost odvolatelky. -          Kopie fotografií dokumentujících původní terén v průběhu rekonstrukce domu č. p. 85 v letech 2007 – 2010; terénní úpravy pozemku parc. č. 392/6, k. ú. Pařezská Lhota (2007 – současnost); úpravy místa „pod vrbou“ – umělé vytváření koryta, úpravy břehů a dna – vytvoření stupňů (2013, 2016); úpravy před valem pro bezproblémové vtékání vody pod val (vytvořen pouze jeden vtok namísto více dřívějších); val, který nebyl zbudován na kamenném podsypu, jak je uvedeno v dodatku č. 1 ze dne 5. 11. 2015 ke znaleckému posudku č. 34/2014, nýbrž jsou zde vidět prkna, suť a škvárovky (zahazují se posečenou, suchou trávou a nechává se zarůst trávou); strž, ve které došlo k záměrnému posunutí místa výtoku. -          Kopie interního sdělení státního podniku Povodí Labe ze dne 27. 6. 2016, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že dne 4. 5. 2016 byla zjištěna existence přírodního průlehu v úseku nad nemovitostí č. p. 10. V navazujícím úseku pod nemovitostí č. p. 85 byla zjištěna existence přírodní strže. U nemovitosti č. p. 85 je koryto nepovoleně zasypáno stavební sutí. Ve spodní části strže byl zaznamenán trvalý průtok vody. -          Kopie zápisu o provedení vodoprávního dozoru ze dne 2. 8. 2013, ze kterého dle Mgr. L. M. vyplývá, že odvolatelka snížila terén a tím převedla vodu z přilehlé nízké malé skruže pod místo „pod vrbou“. 66. Žalovaný zmínil v odůvodnění napadeného rozhodnutí i další podklady předložené mu účastníky řízení a orgány veřejné správy (již při jednání i po něm). Po této sumarizaci dosavadního průběhu řízení a shromážděných podkladů rozhodnutí přistoupil žalovaný k právnímu hodnocení dané věci. To fakticky začíná na straně desáté uprostřed a pokračuje dále takto (tučně jsou vyznačeny úvahy žalovaného o věci): 67. „Ministerstvo zemědělství s ohledem na shora uvedená posouzení a na morfologii terénu (svažitý terén – údolí – s charakterem pramenní oblasti) má za to, že se na pozemku parc. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota nachází přirozený vývěr podzemní vody na zemský povrch. Místem vývěru se ve smyslu vodního zákona podzemní vody stávají vodami povrchovými. Skutečnost, že se zde jedná o pramennou oblast s kopcovitým terénem, a že studánka a sklep souvisí se stavbou zemědělské usedlosti cca od roku 1850, kdy pro účely domácnosti i chovu zemědělských zvířat zde byla zachycena mělká podpovrchová zvodeň, nepopírá ani sama Mgr. L. M. (viz složka 3 a foto 1 k odvolání). 68. Ministerstvo zemědělství se tak ztotožňuje s úvahou Krajského úřadu uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to, že v úseku od pramenního vývěru na pozemku p. č. 392/7 v k ú. Pařezská Lhota po vyústění zatrubněné části na hranicí pozemků p. č. 392/10 a 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota (pomístně nazváno „pod vrbou“) protéká voda přechodně zakrytými úseky, tj. kovovým potrubím propojující pramenní vývěr se sklepem, sklepním prostorem a potrubím o profilu cca 100 mm a délky cca 24 m; je zde zajištěn celoroční průtok a pohyb vody je vlastním spádem. Dále sdílí názor s tím, že voda od místa „pod vrbou“ po zemní val (pozemek parc. č. 392/6, k. ú. Pařezská Lhota) je vedena otevřeným korytem, a že voda nacházející se na těchto pozemcích má statut vod povrchových. Avšak již se neztotožňuje s názorem, že voda zemním valem prosakuje - má v tomto úseku charakter podzemní vody a nejedná se tak o vodní tok, neboť vodní toky jsou vzájemně navazující rozsáhlou sítí vodních toků, bez předpokladu přerušení linie vodního toku (v daném případě je tato linie jednoznačně přerušena zemním valem, pod kterým voda prosakuje do strže, kde vyvěrá na povrch a dále tvoří vodní tok). 69. Ministerstvo zemědělství, s přihlédnutím k přiloženému dodatku č. 1 ze dne 05.11.2015 ke znaleckému posudku č. 34/2014 a k provedenému místnímu šetření, má za to, že voda pod zemským povrchem (pod zemním valem) protéká volně a vlastním spádem v dutinách vytvořených soustavou navrstvených úlomků pískovcových kvádrů (nikoliv prosakuje). Před zemním valem nedochází k akumulaci vody a ani k jejímu rozlévání po okolních pozemcích. Voda pak soustředěně vytéká do strže (do vodního toku, IDVT 14001470), tudíž tímto místem vodní masa kontinuálně proudí a vytváří tak související síť vodních toků. Tím pádem je v dostatečné míře naplněna definice vodního toku, neboť se má za to, že se jedná o vodu v úseku přechodně tekoucí přirozenými dutinami pod zemským povrchem. 70. Správce povodí, tj. Povodí Labe, státní podnik, k uvedenému dne 28.08.2015 vydal sdělení, ve kterém uvedl, že existence vodního toku na pozemcích parc. č. 392/10 a 392/7, k. ú. Pařezská Lhota není zcela jednoznačně vyjasněna, přesto je zřejmé že základní zdrojnicí vodního toku je studánka umístěna na pozemku p. č. 392/7, k. ú. Pařezská Lhota a mezi studánkou a zjištěným místem počátku soustředěného odtoku (v patě zemního valu) může jít o vody povrchové tekoucí přechodně zakrytým úsekem. 71. Vzhledem k tomu, že lze pramenní vývěr na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota považovat za zdroj vody, která pak teče vlastním spádem trvale či po převažující část roku v úseku zakrytém, otevřeném i přechodně tekoucím přirozenými dutinami pod zemským povrchem, je možné pokládat tuto vodu za vodní tok ve smyslu vodního zákona.“ (   -   ) 72. Při posuzování náležitostí napadeného rozhodnutí je nutno Krajskému úřadu vytknout chybné označení správce povodí, tj. Povodí Labe, státní podnik, jako účastníka řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu. V případě rozhodování v pochybnostech dle ustanovení § 43 odst. 2 vodního zákona se jedná o deklaratorní správní akt, kterým správní orgán autoritativně potvrzuje existenci, případně vlastnosti, právních vztahů. Správci povodí, potažmo správci vodního toku, náleží označení jako účastník řízení podle ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu, neboť může být dotčen na svých právech a povinnostech ve smyslu ustanovení § 48 odst. 4 vodního zákona. 73. Ministerstvo zemědělství s ohledem na všechny předložené podklady a na vlastní rekognoskaci terénu zhodnotilo, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a s přihlédnutím k zásadě procesní ekonomie zakotvené v ustanovení § 6 odst. 2 správního řádu, rozhodlo tak, jak je ve výrokové části rozhodnutí uvedeno.“ 74. Z výše uvedeného je zřejmé (zvýrazněno tučně), že se žalovaný ztotožnil s popisem místa - úseku od pramenního vývěru na parc. č. 392/7 až po zemní val na parc. č. 392/6 v kat. území Pařezská Lhota, jak je posoudil prvoinstanční správní orgán (viz strana 10. dole žalovaného rozhodnutí). Neztotožnil se však s jeho názorem, že voda zemním valem prosakuje, že má v tomto úseku charakter podzemní vody a nejde proto o vodní tok. Jeho existenci tak žalovaný spojuje právě s tím, že voda pod zemním valem protéká volně a vlastním spádem mezi navrstvenými úlomky pískovcových kvádrů, v důsledku čehož před valem nedochází k akumulaci vody a k jejímu rozlivu. Tuto úvahu o existenci vodního toku završil tím, že lze „pramenní vývěr na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota považovat za zdroj vody, která pak teče vlastním spádem trvale či po převažující část roku v úseku zakrytém, otevřeném i přechodně tekoucím přirozenými dutinami pod zemským povrchem, je možné pokládat tuto vodu za vodní tok ve smyslu vodního zákona“ (viz str. 11 třetí odstavec odůvodnění žalovaného rozhodnutí). Závěr takovéhoto odůvodnění rozhodnutí má ale krajský soud nejen za kusý, ale i v rozporu se zásadou legality. 75. Žalovaný opřel své rozhodnutí o ustanovení § 43 odst. 1 vodního zákona, podle něhož jsou „vodní toky povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky“. I kdyby však krajský soud připustil, že žalovaný vymezil koryto, v němž teče povrchová voda coby vodní tok, souladně s uvedeným zákonným ustanovením (což si nemyslí, neboť nesdílí názor, že by zákonem předvídané „přirozené dutiny pod zemským povrchem“ byly totožné s „navrstvenými úlomky pískovcových kvádrů“), nezbývá, než konstatovat, že se žalovaný přezkoumatelným způsobem nevypořádal s dalším znakem pojmu vodní tok, jímž je přítomnost povrchové vody v jeho korytě trvale nebo alespoň převažující část roku. Žalovaný totiž naplnění tohoto znaku pouze konstatoval v intencích zmíněného zákonného ustanovení, neuvedl však v odůvodnění žalovaného rozhodnutí jediný důkaz, jenž by tento jeho závěr potvrzoval. Neuvedl a důkazním prostředkem neprokázal, jakými vlastnostmi se v tomto směru úsek (koryto) od pramenního vývěru na parcele č. 392/7 až po zemní val na parcele č. 392/6 v kat. území Pařezská Lhota vyznačuje. Na rozdíl od prvoinstančního správního orgánu, který k tomuto předpokladu existence vodního toku uvedl na straně deváté svého rozhodnutí shora toto: 76. „Nutno doplnit, že žádný z podkladů obsažených ve spisové složce, a to jak znalecké posudky, tak fotografie, nedokladují v minulosti takové soustředění průtoku na pozemcích p. č. 392/7 a 392/10 v   k. ú. Pařezská Lhota, které by mohlo býti považováno za vodní tok ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 vodního zákona. Lokalita je popisována jako zamokřená, ve spodní části (parcelách č. 392/7, 392/10, 392/6) s mělkým průlehem, vyústěným ve strži jsou dokladovány pramenní vývěry. Žádný z podkladů tak nehovoří o soustředěném průtoku v korytě, který by bylo možné považovat za vodní tok. Na tuto skutečnost mimo jiné poukazuje ve svém vyjádření ze dne 28. 8. 2015 státní podnik Povodí Labe. (   -   ) 77. Charakter pramenné oblasti je takový, že v něm není takový soustředěný průtok povrchové vody, který by vytvářel vodní tok. Vyznačuje se více pramenními vývěry. To že byl upraven terén na pozemcích p. p. č. 392/10 a p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota a soustředěn odtok z pramenního vývěru na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota, nečiní z tohoto soustředěného odtoku vodní tok. 78. Krajský úřad současně zohlednil ve svých úvahách i množství vody odtékající potrubím od pramenního vývěru k zemnímu příčnému valu na pozemku p. č. 392/6 v k. ú. Pařezská Lhota. Jediným údajem o průtoku je údaj předložený paní Mgr. L. M. Ta ve svém vyjádření uvedla průtok 2,5 l za jednu minutu. Průtok odpovídající tomuto množství je pro představu zachycen na fotografii č. 9, 17 a 20, pořízené v rámci místního šetření dne 14. 8. 2015. Byť v dané době bylo na území České republiky tzv. suché období, lze důvodně předpokládat, že v daném potrubí, které primárně odvádí vody z pramenní jímky na pozemku p. č. 392/7 v k. ú. Pařezská Lhota, v průběhu roku se bude průtok vody pohybovat řádově pouze v litrech za jednu minutu.“ 79. Žalovaný s těmito závěry prvoinstančního správního orgánu nijak nepolemizoval, jejich správnost nezpochybnil, když kromě konstatování, že voda teče korytem trvale či po převažující část roku, se touto zásadní otázkou vůbec nezabýval. Jeho závěr o naplnění jednoho ze znaků vodního toku tak nemá oporu ve spisu a již jen z tohoto důvodu je žalované rozhodnutí nepřezkoumatelné. Jeho nepřezkoumatelnost ale spočívá i v dalších skutečnostech, když žalovaný neučinil za dost ani požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí, jak jsou stanoveny v § 68 odst. 3 správního řádu. Podle něho totiž musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeny „důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ Důležitost takovéhoto odůvodnění je dána tím, že bezprostředně souvisí s výrokovou částí rozhodnutí, která nemůže bez něho sama o sobě obstát. Obsahem odůvodnění rozhodnutí tak musí být především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí, přičemž správní orgán musí uvést, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Nepostačuje tedy, aby správní orgán uvedl v odůvodnění rozhodnutí pouhý sepis podkladů pro rozhodnutí, nýbrž musí uvést, jakým způsobem tyto podklady hodnotil, jaký jim přikládal význam. V odůvodnění správního rozhodnutí musí správní orgán též uvést, jakým způsobem se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřeními k podkladům rozhodnutí a proč tak učinil. Těmto zákonným požadavkům zůstal žalobce hodně dlužen. 80. Byť totiž účastnice vodoprávního řízení Mgr. P. S. (žalobkyně), která nesdílí závěry žalovaného ohledně existence vodního toku v předmětném místě, uplatnila v jeho průběhu celou řadu námitek a předložila mu na podporu svých tvrzení dokonce odborná vyjádření k dané problematice, žalovaný se jimi v rozporu s uvedeným § 68 odst. 3 správního řádu vůbec nezabýval a nevyvrátil tak jasným a srozumitelným způsobem jejich správnost. Pouze je v odůvodnění žalovaného rozhodnutí zmínil (viz např. vyjádření jmenované k podanému odvolání či výčet listin jí předložených žalovanému na str. 5 a 6 žalovaného rozhodnutí). Tím ovšem žalovaný zatížil napadené rozhodnutí nejen nepřezkoumatelností, ale dopustil se zároveň i podstatného porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.   81. Jak již uvedeno vpředu, žalovaný jako odvolací orgán změnil prvostupňové rozhodnutí, tedy rozhodl způsobem, který správní řád sice předvídá, avšak zároveň možnost změny rozhodnutí odvolacím správním orgánem omezuje několika podmínkami. Změnit rozhodnutí nebo jeho část nelze v tom případě, pokud by změnou rozhodnutí hrozila některému z účastníků řízení, jemuž je napadeným rozhodnutím ukládána povinnost, újma z důvodu ztráty možnosti se odvolat (viz  § 90 odst. 1 písm. c/ správního řádu). Důvodem, pro který správní řád vylučuje v takovém případě změnu správního rozhodnutí odvolacím orgánem, je skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího orgánu se již nelze dále odvolat, tedy podat řádný opravný prostředek, neboť správní řízení je dvouinstanční (§ 91 odst. 1 věta první) a účastník řízení nemůže změnou správního rozhodnutí, která by byla v jeho neprospěch (viz odkaz na hrozbu újmy), přijít o možnost proti takové změně rozhodnutí brojit. 82. V přezkoumávané věci sice nebyla žalovaným rozhodnutím nikomu přímo uložena žádná povinnost, nicméně zároveň šlo o rozhodnutí, na rozdíl od prvoinstančního, které se práv třetích osob nutně muselo dotýkat. Podle § 47 vodního zákona jsou totiž vodní toky předmětem správy, kterou se mimo jiné rozumí povinnost sledovat stav koryt vodních toků a pobřežních pozemků z hlediska funkcí vodního toku, pečovat o koryta vodních toků, udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků, připravovat a zajišťovat úpravy koryt vodních toků, pokud slouží k zajištění funkcí vodního toku atd. V daném případě by byl vzhledem k okolnostem případu správcem toku zřejmě státní podnik Povodí Labe se sídlem v Hradci Králové. V dané věci, pro její materiální shodu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, proto nastala situace, která změnu prvoinstančního správního rozhodnutí tak, jak ji provedl žalovaný, a to právě s odkazem na uvedené ustanovení, vylučovala. Jinými slovy, z pohledu žalovaného bylo na místě z procesního hlediska prvoinstanční rozhodnutí zrušit a věc mu vrátit k novému projednání s příslušným právním názorem, tak aby žádný z účastníků nepřišel „o instanci“. 83. Věcnému projednání žaloby nebránila námitka žalovaného, podle níž žalobkyně neuplatnila včas, tedy ve lhůtě pro podání žaloby, žalobní petit ve formě, která by krajskému soudu podle s.ř.s. vůbec umožňovala v přezkumném soudním řízení přezkoumat žalobou napadené rozhodnutí.  Krajský soud považuje takovou námitku za přehnaně formalistickou, když již jen ze skutečnosti, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podána byla, jasně plyne, že žalobce má zájem na odstranění žalovaného rozhodnutí, tedy na jeho zrušení. Krajský soud by ostatně ani nemohl takovou žalobu odmítnout, jak žalovaný navrhoval, bez toho, aniž by dříve žalobkyni vyzval k odstranění tohoto nedostatku žaloby. To však činit nemusel, neboť na základě vyjádření žalovaného k žalobě opravila žalobkyně žalobní petit sama.  84. Vzhledem k výše uvedenému krajskému soudu nezbylo, než námitkám žalobkyně, že žalované rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného stavu věci a nesprávné aplikace právních norem, přisvědčit a v důsledku toho žalované rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nezákonnost a vady řízení zrušit. Současně vyslovil podle § 78 odst. 4 s.ř.s., že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. 85. V něm je správní orgán vázán právním názorem, který krajský soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (viz § 78 odst. 5 s.ř.s.). Odstraní proto vytýkané nedostatky ve světle předestřených závěrů v tomto rozsudku. Vypořádá se přitom i s úvahou, kterou žalovaný přednesl při jednání krajského soudu, podle níž nelze při rozhodování ve věci „opomenout případné nezákonné zásahy (myšleno do terénu), ke kterým v minulosti v dané lokalitě došlo“. VI. Náklady řízení 86. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust.  § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla úspěch ve věci, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. 87. Důvodně vynaložené náklady soudního řízení spočívají v náhradě soudního poplatku 3.000,--Kč, odměně  advokáta za tři úkony právní služby  při zastupování (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu a účast při jednání soudu -  § 11 odst. 1  písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996  Sb.) po 3.100,--Kč (§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 cit. vyhl.), celkem 9.300,--Kč) a  náhradě hotových výdajů za tři úkony po 300,--Kč (§ 13 odst. 3 citované  vyhlášky), celkem 900,--Kč), náhradě  cestovních výdajů za cestu osobním automobilem ze sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět ve výši 667,--Kč (Nová Paka - Hradec Králové a zpět 106 km - § 13 odst. 1 cit. vyhl) a v náhradě za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 400,--Kč (čtyři půlhodiny na cestu po 100,--Kč - § 14 odst. 3 cit. vyhl.). Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané hodnoty by tak činila  dohromady 14.267,--Kč. Protože je ale JUDr. Jaroslava Ježková plátcem daně z přidané hodnoty, byla k uvedené částce podle § 57 odst. 2 a § 35 s.ř.s.  ještě připočtena i výše této daně z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů ve výši 2.366,--Kč, takže celková náhrada nákladů řízení činí 16.633,--Kč. 88. Zástupkyně žalobkyně uplatňovala též odměnu za „vyjádření“, čímž měla zřejmě na mysli vyjádření ze dne 21. 3. 2017. To bylo sice jakousi replikou k vyjádření žalovaného, ale především návrhem na změnu petitu žaloby. Vzhledem k tomu krajský soud žalobkyni za tento úkon náhradu nákladů řízení nepřiznal.  89. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroku č. II tohoto rozsudku zástupkyni žalobkyně, neboť je advokátem (viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1 o.s.ř.). 90. Osoby zúčastněné na řízení mají podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil. Žádné takové náklady zúčastněné osobě nevznikly (viz III. výrok tohoto rozsudku).       Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (ustanovení § 54 odst. 5 s. ř. s.) Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec 16. ledna 2018 JUDr. Jan Rutsch v. r. předseda senátu